Čtvrté hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost početí Ježíše Krista je - jak je tato pravda propojena se Starým zákonem.

Je zajímavé, že Matouš neustále komentuje, potvrzuje a spojuje svá prohlášení se Starým zákonem. Snad proto, aby jej tehdejší i dnešní kritikové nemohli obvinit, že si něco vymýšlí, a že si vypůjčuje z pohanské mytologie. Matouš proto dodává k Josefovu zjevení dvojveršový komentář:

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "Hle, panna počne a porodí syna, a dají mu jméno Immanuel." (Mt. 1:22,23)

Matouš ve svém evangeliu cituje padesátkrát ze Starého zákona. V tomto případě Matouš cituje Izajáše 7:14. Zopakujme si tento verš, poněvadž jej nepřátelé Bible často používají ke kvazidůkazu, že Marie nebyla pannou:

Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S vámi Bůh) (Iz. 7:14)

Izajáš zde použil slovo "alma", což je mladá žena nebo dívka. Panna hebrejsky "betula." Marie byla dívka, pravda, ale technicky vzato, dívka nemusí být pannou. Naše Kralická Bible přeložila "almu" jako pannu a logicky správně. Matouš totiž Izajášovi velmi dobře rozuměl, že měl Izajáš na mysli pannu. Vždyť v řečtině Izaiášovu "almu" přeložil "parthenos," což je bez diskusí panna. A Matouš psal pod vedením Ducha svatého, neboť veškeré slovo je vdechnuté Duchem svatým.

Proč se někteří lidé tahají o slovíčka jako "dívka" nebo "panna," když Matouš pod vedením Ducha svatého vše tak jasně vysvětlil a komentoval? Kdyby počala jenom dívka, a ne panna, tak co by to bylo potom za znamení? Co by to bylo za zázrak? Vždyť mladé dívky, ženy, přicházejí do jiného stavu přirozenou cestou denně. Znamení, zázrak je něco mimořádného a to může být jenom panenské početí.

Podívejme se na širší souvislosti tohoto verše - že panna porodí. Judský král Achaz byl vyděšen, že Judsko bude zničeno Sýrií a Izraelem. Bůh promluvil skrze Izajáše a v podstatě Achazovi řekl - slibuji, že tvůj královský rodokmen bude zachován. Zde je důkaz mého pravdivého slova - panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel. Důležitost Izajášova proroctví, že panna porodí, je nasnadě. Davidův rodokmen nebude přerušen a Bůh bude s námi. Emmanuel není Ježíšovo jméno, nýbrž popis jeho funkce.

A na závěr, páté hledisko, z kterého budeme zkoumat pravost panenského početí Ježíše Krista je - jak byla tato pravda dokonána, zažita v Josefově a Mariině normálním přirozeném manželství.

Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův a přijal svou manželku k sobě. (Mt. 1:24)

Tomu říkám sladké probuzení. Josef dostal svoji milovanou Marii zpět, a navíc se stal pěstounem Božího syna. To byla prémie! Josef musel být výborným otcem. Cožpak by mu Bůh svěřil sama sebe? Představte si, že Stvořitel všeho co je, by se nám svěřil k vychování! Nezhroutili byste se pod takovou zodpovědností? Navíc si představte, že váš svěřenec je bezhříšný a dokonalý. Stačí, když mi můj nedokonalý a hříšný syn řekne, tati, tak to není, je to takhle. A Ježíš, ten znal vše bez chyby. Jak musel být Josef tolerantní. Osobně bych dostal z dokonalého syna mindrák. Obdivuji Josefa i Marii, jejich Ježíšovo rodičovství.

O Josefovi toho moc nevíme. Víme však, že s největší pravděpodobností byl už mrtev, když byl Ježíš ukřižován. Snad se dožil jen padesátky.

Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval (Jana), řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19:26,27)

Ježíš předal svou matku do Janovy péče, protože Josef byl asi mrtev. Vždyť nebyl přítomen ani ukřižování.

Josef a Marie měli normální manželství, ale až po narození Ježíše, protože písmo říká:

Ale nežili spolu, dokud neporodila syna, a dal mu jméno Ježíš. (Mt. 1:25)

Měli veselku, ale Josef s Marií se zdrželi normálního přirozeného manželského styku, než se narodil Ježíš. Nežili spolu, dokud neporodila, znamená, že spolu žili potom, až porodila. Mnohé z vás to překvapí, ale Bible jasně učí, že Josef a Marie měli spolu děti, půl-sourozence Ježíše Krista.

Hle, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí s tebou mluvit. (Mt. 12:47)

Nebo Židé říkali o Ježíšovi:

Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Simon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? (Mt. 13:55,56)

Z toho vyplývá, že Josef a Marie měli nejméně čtyři syny a nejméně tři dcery. Nebo:

... A jeho (Ježíšovy) bratři mu řekli: "Jdi odtud do Judska ..." (Jan 7:3)

Jsem přesvědčen, že ti, kdo z vás pozorně vyslechli tuto malou, čtyřdílnou, hutnou kolekci, a pochybovali jste o Ježíšově Božství, Jeho panenském početí, jste se stali křesťany.

Rád bych vám chtěl připomenout, že Vánoce, jejich smysl, nevězí v dárcích a příjemné pohodě. Vánoce nám připomínají narození Božího syna, tedy Boha. Jenom Bůh může sejmout naše hříchy. Kdyby byl Ježíš jenom člověk, tak jsme ztraceni, protože Bible učí - "proklet buď muž, jenž doufá v člověka." Připomeňme si v tuto vánoční dobu, že děťátko - Jezulátko - není bezmocný kojenec, ale Pán všeho, velmistr vesmíru, Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Plenčičky nám jenom připomínají Ježíšovu lidskost, ale jinak člověk Ježíš je Bůh, t.j. Kristus. Přemýšlejme o tom! Jeho panenské narození je tak důležité, že Jan napsal:

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten Antikrist, který popírá Otce i Syna. (1. Jan 2:22)

Ten, kdo nám řekne, že Ježíš by zplozen lidským otcem, toho můžete směle označit za Antikristova ducha, ať běhá do kostela nebo shromáždění sedmkrát do týdne, a jistě není spasen.

Posluchači, ať se vám Ježíš Kristus stane Spasitelem a Pánem. Přijměte jej a odvraťte se od světa. To je ten největší dar, který můžete tyto Vánoce přijmout - Boha samého.

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17:3)