Jaká je odpověď na otázku: „Co je cennější nad zlato?“. V jedné lidové pohádce se říká: sůl je cennější než zlato! Jaká by byla odpověď, kdybychom ji hledali v Bibli? Podle Bible víra nebo důkaz víry je mnohem cennější než zlato. V Bibli najdeme více veršů, které ukazují na velkou cenu víry a její nezastupitelnou hodnotu. Ještě se na některé podíváme, teď ale ještě rozviňme otázku, proč je to tak, že víra a její důkazy jsou cennější než zlato. Uvedeme alespoň tři důvody:

Za prvé, protože zlato a ani jiný pozemský majetek nikoho nepřivedou do spasitelného vztahu s Kristem. To dokáže jen víra. Proto Písmo říká:

  • aby se pravost vaší víry, mnohem drahocennější než pomíjející zlato, jež přece též bývá zkoušeno ohněm, prokázala k vaší chvále, slávě a cti v den, kdy se zjeví Ježíš Kristus. (1 Pt 1,7)

Apoštol Petr se dívá do budoucna na moment, kdy se Pán Ježíš zase vrátí. Jen víra přenese užitek z Božího spasení skrze Krista na konkrétního člověka. Petr to popisuje jako chválu, čest, slávu, kterými Pán zahrne věřící.

Největší životní potřebu člověka, totiž najít odpuštění a očištění od hříchů, nelze dosáhnout zlatem ani jiným pozemským majetkem – a to je druhý důvod, proč je víra cennější než zlato. Proto Petr říká:

  • Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem. (1 Pt 1,18)

A potom mluví o drahocenné krvi Ježíše Krista:

  • nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny… (verš 19).

Takže víra je cennější než zlato, protože mě propojí s Pánem Ježíšem a propojí mě se spasením. Jiné propojení ani jiná možnost není.

A za třetí, ani do duchovního růstu, do života v posvěcení, neuvede nic jiného než víra. Nemůžeme růst bez víry. Zlato ani jiný pozemský majetek mě neuvedou do každodenního života pro Boží slávu. Takový život musí pramenit z víry.

Ukážeme si, proč musím hledat víru a růst v ní.

1. Protože bez víry nikdo neuvidí Kristovu slávu a dobrotu.

  • Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. (2 K 4,4)

Co tím myslím, když nyní hovořím o víře? Pod vírou tady mám na mysli schopnost vidět Kristovu slávu a dobrotu. Víra je tedy křesťanův zrak, kterým vidí duchovní skutečnosti, o kterých hovoří Písmo. Kristova sláva a dobrota není nyní odkryta smyslově viditelným způsobem, jak jednou bude v nové zemi a v novém nebi, ale pravdivá skutečnost těchto věcí je mi známa a dostává se do mojí blízkosti vírou. Vírou tomu rozumím, vírou jsem to přijal, vírou to vidím a vírou jsem o tom ujištěn.

2. Protože bez víry nikdo nemůže žít život, který se líbí Bohu.

  • Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. (Žd 11,6)

Bez víry se nikdo nemůže líbit Bohu. Nikdo nemůže žít život, který se bude Bohu líbit, pokud nemá víru. Dále též nikdo nemůže bez víry konat pravé dobro.

  • Ten však, kdo pochybuje, byl by odsouzen, kdyby jedl, neboť by to nebylo z víry. (Ř 14,23)

Na začátku listu Římanům Pavel popisuje

své apoštolské poslání, které má za cíl přivést pohany k poslušnosti z víry (Ř 1,5). To celé proto, aby byli schopni konat pravé dobro, neboť co není z víry, je hřích. Proto je víra důležitá. Skrze ni jsme přijali ospravedlnění a skrze ni musíme konat pravé dobro.

3. Bez víry nikdo nebude milovat Boha, poslouchat Ho a milovat bližního:

  • V Kristu Ježíši nezáleží na tom, je-li někdo obřezán či ne; rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou. (Ga 5,6) 

Skutečná láska bude u křesťanů pramenit z víry, bude vycházet z víry. Na jiném místě Pavel říká:

  • velmi roste vaše víra a množí se láska (2 Te 1,3)

Tyto dvě věci se neodtrhnou, budou spolu. Proto Satan bude stát proti víře, proto duchovní život není možný bez víry. Teď myslím na víru, která nás bude nonstop naplňovat, sytit a která nás vede k Pánu jako zdroji uspokojení – tehdy budeme růst. Víra se potom chopí prostředků duchovního růstu, protože budu ujištěn o jejich smyslu, účinnosti, významu a že za nimi je Bůh a že skrze tyto prostředky živý Bůh koná. Půjdu se modlit, protože vím, že živý Bůh slyší – a to bude pramenit z víry. Budu se učit verše zpaměti, protože vím, že živý Bůh bude konat hluboko v mojí mysli a tvarovat můj charakter a s novým charakterem přijdou nové skutky a nová rozhodnutí a to všechno bude pramenit z víry, protože vírou jsem ujištěn, že za tím je Bůh.

4. Bez víry nikdo nepřijme Ducha Svatého. Písmo říká:

  • Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? (Ga 3,2)

Nikdo si za zlato nekoupí Ducha Svatého. To dokáže jenom víra. Proto musíme žít ve víře a dále v ní růst, protože skrze ni jsme přijali Božího Ducha, osobu, která v nás koná celou Boží práci.

5. Bez víry nebude ničí srdce očištěno.

  • a neučinil žádného rozdílu mezi námi a jimi, protože jejich srdce očistil vírou (Sk 15,9)

Vírou Bůh očišťuje srdce Židů i pohanů. Zatemněné srdce hříšníka plné zloby a nečistoty Bůh očistí. Ale jak to udělá? Nejinak než vírou.

6. Bez víry nikdo nedobude duši, nebo se dá též říci: nezmocní se, nepodmaní si svoji duši anebo i nevyhraje svoji duši. To je zvláštní výraz:

  • Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života. (Žd 10,39)

Toto říká Pavel o spasení, které, když ho Bůh začal, tak ho i dokončí, neboť charakter skutečné víry bude takový, že se nevzdá Krista a jeho slibů, ale naopak, bude se držet Kristovy milosti až do konce. Vírou se stáváme vítězi, jejichž trofejí je jejich vlastní duše, zachráněná před zlem kolem nás a v nás. Milý čtenáři, nabádám tě, abys byl právě takovým člověkem víry, jak nám to ukládá Boží slovo.

7. Bez víry nikdo nebude vidět neviditelné, nebude žít život soustředěný na Krista a nebude mít zálibu v Boží dobrotě. Takový život žijeme my,

  • kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. (2 K 4,18)

To znamená, že se musím vírou naučit soustředit se na to, co je neviditelné. Tak budu duchovně růst a Bůh mě bude naplňovat zalíbením ke každé dobré věci (2 Te 1,11).

Také na dalších místech v evangeliích, epištolách a Skutcích se říká, že bez víry se nemůže nic dít v životě křesťana. Nejenže bez víry bychom nemohli být spaseni, ospravedlněni, ale bez víry nemůžeme jako křesťané ani žít, ani dělat ty nejzákladnější věci.

Jedna definice víry zní následovně: Víra znamená být plně a kompletně přesvědčený a ujištěný o realitě Boží existence a charakteru, o spolehlivosti všech Jeho činů, slov a zaslíbení, čehož výsledkem je, že Mu bezvýhradně svěřujeme své životy a všechny své záležitosti. Ten závěr je důležitý: že mu bezvýhradně svěřujeme své životy a všechny své záležitosti. To je startovní čára a základna křesťanského života. Víra, která se svěřuje, víra, která se odevzdává, víra, která se spoléhá.

Písmo říká, že vírou budeme moci obstát a odpovědět na každou zkoušku – projít skrz každé pokušení či protivenství. Apoštol Petr v 1 Pt 1,6 uvádí, že se tu a tam rmoutíme z různých pokušení, ale výsledkem je zkouška víry, a to je cennější než zlato. Tedy pouze víra mě dokáže přenést přes zkoušky. Moje reakce na zkoušku ukáže, jestli mám hlubokou a pevnou víru a zda jsem spojený s Kristem. Panika, nejistota, tápání ve zkoušce budou znakem, že nemám víru, že na ni neumím reagovat. Písmo říká, že se zlem v životě kolem nás budeme mít neustálý kontakt a do našeho života budou přicházet různé zkoušky. Jediný způsob, jak v nich obstát je mít pevnou, silnou a hlubokou víru.

Vezměme si modelový příklad z Matoušova evangelia 11,28–29 a ukažme si, jak je živá víra základem a začátkem pro boj s pýchou. Víra živí vizi, že boj s pýchou a hledání pokory jsou správné. V těchto verších jsou důležitá slova, kterými Pán Ježíš zve k sobě a říká o sobě následující věci:

  • Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce; a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,28–29)

Nejdříve několik pozorování. Posvěcení je důležité, protože bez něho žijeme špatný život, který neoslavuje Boha, a to je zlo, to je hřích. Součástí zlého, neposvěceného života je i pýcha. Písmo varuje před pýchou. Napomíná a říká, že máme vést boj proti pýše a máme ji vytlačit ze svého života. To mě vede k následujícímu konstatování o tom, jak bude víra souviset s bojem proti pýše: Živá, rostoucí víra je zdrojem boje proti pýše. Jak přesně se to děje?

1. Vím a celým srdcem přijímám, že pýcha, povýšenost a nadutost je jeden z mých hlavních hříchů, pokud ne ten největší. Vidím to na Pánu Ježíši Kristu, protože On je ideál spravedlnosti a On je opak pýchy. Být jiný než On je můj hřích. Hledat jiný charakter, než Jeho, je moje vina. Podobat se někomu jinému než jemu, je moje vina. Zlem mého života je, že se podobám komukoliv a čemukoliv jinému. Vidím, že je to jeden z mých hlavních hříchů – ne-li ten největší!

2. Víra vždy bude souviset s tím, že jsem uvázaný na místě, které mi Pán Ježíš Kristus připravil. Co On určil ve svém plánu, to je to nejlepší, co kdo pro mě může naplánovat. Poznávám a přijímám celým srdcem, že nejlepší z nejlepšího pro mne je život bez pýchy, když se krotkostí a tichostí podobám Pánu Ježíši a mám Jeho charakter. Když však u člověka nenastalo ztotožnění se vírou s tímto Božím plánem, pak je mysl člověka ovládána klamem, že možná něco jiného je pro mne lepší. Možná je to pozemský úspěch, možná velká rodina, dobří přátelé apod. Všechny tyto věci mohu mít, ale Pán Ježíš říká: to není to nejlepší pro tebe. To úplně nejlepší pro tebe je učit se ode mne krotkosti a tichosti, aby pýcha odešla z tvého života. To nejlepší je život v pokoře podobné té, kterou vidíme u Pána Ježíše. A tak vidíme funkci víry v tomto boji s pýchou, neboť ona je mým zrakem, abych viděl tuto pravdu.

3. Ale kdo se mnou učiní tuto změnu? Kdo mě to naučí? Jsem přesvědčený, že kromě Pána Ježíše to nemůže udělat nikdo jiný. Mohu uznat, že jsem pyšný, že boj s pýchou je důležitý, že chci být pokorný a krotký a pak si můžu nahromadit haldu knih, učebnic, pomůcek a učitelů. Ale pouze sám Pán Ježíš se mnou dokáže udělat tuto proměnu. Říká: učte se ode mne, vezměte moje jho. Jiné řešení není. Do toho vstupujeme vírou, vírou to přijímáme.

4. Vírou vstupujeme do celoživotního programu učení se od Pána, jak žít bez pýchy. Autorita Kristova slova a to, kým je, mě ujistila o tom, že se Mu dobrovolně svěřuji do programu zbavování pýchy a osvojování si krotkosti a pokory.

5. A samozřejmě s vírou přijde i to, že už víc nezáleží na tom, co říká svět, manžel, manželka, kolegové, rodiče, vědci. Už to nemůžou změnit ti, kteří říkají: ty jsi fajn, ty jsi v pohodě. Ty se tak velmi „neužírej“ kvůli té podobnosti Kristu – copak nemáš dost jiných starostí v životě? Přijdeme na místo, že řekneme. NE! Pro mne je na prvním místě podobat se Panu Ježíši. Ostatní je druhořadé.

To, co chci říci je, že víra je základ boje s pýchou a každým hříchem. Nemohu být pokorný, dokud nevím, že to je pro moje dobro, pro dobro bližního a pro Boží slávu i pro uskutečňování Pánovy vůle tady na zemi – a ostatní je hřích. Víra mě spojila s touto skutečností a musím v tom růst a musím se v tom upevnit.

Víra se chytila autority Božího slova a působí, že jsem naplněný zálibou v pokoře. Už vím, že pokora je dobrá. On ví nejlépe, co potřebuji. Jeho Duch působí ve mně věci, ke kterým mě vede Písmo. Vzdávám se své cesty, svojí metody, svého postupu. Začínám se zajímat o všechno, co mi On říká v učení a ukazuje příkladem života. Rodí se život skutečného posvěcení, skutečné poslušnosti, skutečného následování. Všimněte si, že bez víry to možné není. To znamená být učedníkem Ježíše Krista.

Pozor tedy: víra není jen poznání rozumem, myslí, intelektem. Víra nemůže existovat bez poznání, ale není to jen intelektuální poznání. Víra znamená, že vše, co nalézám v Kristu, bez výhrad přijímám jako to nejlepší pro mne. Přicházím do místa: vezměte moje jho a učte se ode mne.... Víra znamená, že nemám výhrady a beru Jeho jho a učím se.

  • Vírou plesám a raduji se. Našel jsem to nejlepší. Našel jsem Pána, Učitele, Průvodce, Pastýře. Našel jsem konečně život. Našel jsem konečně odpověď. Našel jsem konečně nejlepší z nejlepšího. Přijímám bez výhrad to, co mi osobně slovo Boží nabízí – a já na to všechno odpovídám vírou. To je ten prapodivný moment v životě křesťana. Boží slovo hovoří a moje víra na to odpovídá. Slovo se smísilo s vírou (Žd 4,2–3).

Proč tedy se mám podobat Kristu a proč si to mám zvolit za celoživotní program tady na zemi? Protože jsem uvěřil tomu, že to je to nejlepší z nejlepšího. A také jsem uvěřil, že autorita Kristova slova garantuje nad všechny pochybnosti, že je to pravý Boží plán, pravá Boží vůle a to nejlepší pro můj život.

– Ján Šichula –

Článek byl původně publikovaný v časopise Solas číslo 3, léto 2009 a je publikovaný s laskavým souhlasem redakce. Webová stránka časopisu Solas je http://www.solas.sk.