Mám rád misionářské příběhy. Když slyším, co Bůh učinil a stále činí po celém světě, utvrzuje to moji víru.

Právě nedávno jsem se však setkal s "misionářským příběhem" jiného druhu. Vyprávěl mi ho Ken Wendling, jehož organizace vysílá křesťanské učitele angličtiny do zemí, které odmítají vpustit tradiční misionáře. Je to smutný příběh z letopisů církevních dějin o velkém pochybení církve, která nedovedla vhodně zareagovat na příležitost, kdy dveře byly otevřeny dokořán....

Psal se rok 1266 a místem, kde k událostem došlo, byla Mongolská říše, rozkládající se od Číny přes celou Asii. Panoval tam Kublajchán, vnuk lítého Čingischána. Mladý chán uplatňoval jemnější mocenské prostředky a přál si, aby jeho říše byla založena na duchovních hodnotách. Chán se začal silně zajímat o učení malé skupiny mongolských křesťanů. A tak vyslal do Evropy dva vyslance s touto žádostí: "Pošlete nám sto učitelů křesťanské víry." V Evropě však chánovi poslové nalezli jen dva učitele, kteří byli ochotni vydat se do Číny. Ale naneštěstí, jejich mise nikdy nebyla dokonána. Když se na cestě ocitli před hrozivě a drsně vyhlížejícími vrchy Himalájí, obrátili se nazpět. Chánova žádost o sto učitelů nebyla nikdy vyslyšena. Dějiny nás dále učí, že chán pověřil buddhistické mnichy, aby šířili svoji víru mezi lidem. Toto rozhodnutí položilo základy pro kulturu a náboženský život novověké Číny.

Dnes nám zbývá jen se ptát jednou z největších otázek dějin, co kdyby... Byla by Čína křesťanskou zemí, kdyby se tehdy našlo sto učitelů pro misii, připravených nést evangelium Ježíše Krista?

Nemůžeme se vrátit a opravit dějiny. Ale můžeme zajistit, aby se tato chyba znovu neopakovala. V současnosti země dříve uzavřené evangeliu umožňují křesťanům překračovat jejich hranice. Kupříkladu Rusko nám umožňuje účastnit se školní výuky skrze službu CoMission. Je to ohromující, když pomyslíme, že ve školách byl promítán film Ježíš a děti se mohly učit o Kristově životě. Také Čína otevírá dveře pro učitele angličtiny. Je to úžasná příležitost pro křesťany, odejít do Číny - do téže země, které jsme nevěnovali pozornost, když jsme byli pozváni Kublajchánem před více než 700 lety.

Už jsi někdy řekl Bohu, že jsi připraven na cokoli, co si on přeje, aby bylo vykonáno na misijním poli? Naším nejvyšším cílem v životě je být ve shodě s jeho vůlí. Možná nikdy neskončíš někde daleko na misijním poli, ale důležité je, aby ses stal hotovým jít. Udělej si čas na to, abys Bohu řekl: "Jsem zcela tvůj. Půjdu, kam budeš chtít, abych šel. Udělám, co budeš chtít, abych udělal."

Morris Dirks

Křesťanství v Mongolsku

(Palmcroft, AZ) - Víte, že v r. 1989 byli v celém Mongolsku známi pouze tři křesťané? Dnes je jich více než 20 tisíc! Díky tomu vznikla obrovská potřeba následné práce, vyučování, vedení a praktické pomoci pro rozvoj práce a služby v nových sborech pro první generaci věřících. Bůh může oslovit i vás, aby se naplnila tato úžasná potřeba!

Pomocník církve

Vzpomínám, jak jsem byl šokován, když jsem před několika léty mluvil v jednom velkém sboru v západní Kanadě. Představil jsem vizi Wycliffovy světové misie a překladu Bible a vyzval jsem církev k účasti na tomto programu. Když jsem usedl, pastor přistoupil ke kazatelně a tiše tu stál se skloněnou hlavou. Pak pohlédl na posluchače a procítěným hlasem řekl: "Je to fantastická práce. Překlad Bible je základem každé evangelizace a dalšího rozvoje církve. Něco pro to musíme udělat. Vím, dosud jsme pro to neudělali nic, měli bychom udělat další sbírku." Svolal starší, kteří měli službu, a uzavřel své konstatování slovy: "Tímto chceme pomoci Wycliffovi."

Nemohl jsem uvěřit svým uším! Šlo o velice váženého pastora velkého sboru a on si myslel, že církev je tu proto, aby pomáhala Wycliffovi v práci. Ale tak to přece není! Chtěl jsem vyskočit a zvolat: "Počkat! Děláte to špatně! Vy, místní církve, jste Bohu zodpovědny za světovou misii. Wycliffe je tu proto, aby pomohl vám! Ne vy máte pomáhat nám!" Nevyskočil jsem - a později mi byla předána největší ofěra, jakou jsem kdy dostal. Ale ani tím nebylo ztlumeno mé předsevzetí, že již nikdy nebudu v církvi mluvit tak, aby nebylo jasné, kdo je komu zodpovědný a kdo komu pomáhá.

Vlastně jsem ani neměl být tolik překvapen. Konec konců jsem vždy velmi dobře věděl, že Wycliffe a všechny ostatní mimocírkevní organizace vznikly proto, že církev během posledních 100 let nedostála svým závazkům a nebrala svoji zodpovědnost za zahraniční misii vážně. Bůh vždy znovu a znovu vzbuzoval u svých lidi touhu po poslušnosti vůči Velkému poslání a budování Jeho Království v celém světě. Když se ale tito lidé obraceli na vedoucí církevní představitele a předkládali jim svoji vizi světové misie v nejodlehlejších koutech světa anebo jim předkládali unikátní, ale základní službu, jakou je překlad Bible, dostalo se jim chladného odmítnutí. Misijní a jiné mimocírkevní organizace byly nuceny budovat svoji vlastní modlitební a finanční základnu na bázi darů jednotlivců a místních sborů. Převzaly zodpovědnost za zanedbanou světovou misii. Ale Boží plán se nezměnil. Sláva Bohu, mnohé místní sbory a některé celé denominace si začínají uvědomovat skutečnost, že církve - nikoli jenom misijní organizace - jsou zodpovědny za světovou evangelizaci a získávání nových učedníků.

- Překlad V. S. -