• Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu", abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla (1. Petrova 2:9).
  • Jako kněžstvo věřících máme tu výsadu, že můžeme reprezentovat lidstvo a stát ve víře, v jistotě a ve všech slavných požehnáních a zaslíbeních. Žijeme v nebezpečné době. Ale přesto má církev klíče k vítězství a je schopná přinést „poznání Hospodinovy slávy, která naplní zemi, jako vody pokrývají moře (Abakuk 2:14)".

    Sloužíme velkému Bohu, který má neomezenou moc, a tento Bůh hledá ty, kteří budou mít čisté srdce, čisté ruce, čistou víru a horlivou lásku, aby skrze ně zjevil svou slávu a vítězství.

    Varování:

    • Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný (Galatským 6:7,8).

    V dnešní době a ve dnech, které jsou před námi, ovlivňuje věřící lid silný duch kompromisu. Musíme si být tohoto útoku vědomi a stát ve spravedlnosti, aby mohl v naší zemi zvítězit Pán. Musíme stát světem neposkvrnění a ryzí (viz Jakub 1:27).

    Élí a jeho synové (1. Samuelova 2-4)

    Élí a jeho synové byli kněží, které Bůh povolal, aby mu sloužili v chrámě a aby byli prostředníky Boží přítomnosti. Élího synové však byli k Božím věcem lhostejní. Mohli být svatí, a přesto dali přednost lásce ke světu a dopouštěli se nemorálností a věcí, které byly protizákonné. Vykonávali povinnosti kněží, ale nestřežili svá srdce ani své cesty. Není důkaz o tom, že by Élí hřešil podobným způsobem jako jeho synové, ale byl v této věci nedbalý jiným způsobem. K hříchům svých synů mlčel. Bylo zodpovědností kněze starat se o to, aby chrám nebyl žádným způsobem poskvrněn, ale Élí byl tolerantní a proti hříchu se nepostavil. Tato nedbalost stála Élího, jeho syny a celý národ mnoho. Přišli o schránu úmluvy - o Boží přítomnost. Když přišli o schránu, přišli o vítězství, o poklidný život, o pocit bezpečí a o požehnání… a namísto toho byli utlačováni a přemoženi jinými, kteří je nenáviděli.

    Spravedlivý Lot (Genesis 18-19)

    Lotovu spravedlivou duši trápilo, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky (2. Petrova 2:8). Lot se oddělil od Abrahama a dostal zemi u Sodomy. V Sodomě byl vůdčí osobností (starostou) či starším (viz Genesis 19:1). Písmo říká, že sodomští muži byli mimořádně zlí a že Bůh chtěl na celé město pro tyto ohavnosti seslat soud. Do města byli posláni dva andělé, kteří vypadali jako lidé. Lot je uvítal a pozval je k sobě domů. Večer sodomští muži obklopili dům a dožadovali se, aby jim Lot tyto muže (anděly) vydal, aby s nimi mohli obcovat. Víme, že Lot se takového hříchu nedopouštěl, ale tyto hříchy trápily jeho duši. Měl určité postavení, ale byl jen pobouřen a nezakročil. NEPROSAZOVAL VE MĚSTĚ ZÁKON PROTI TAKOVÉ OHAVNOSTI. Mlčel k hříchu, ke kterému v jeho poli působnosti docházelo. Na vzniklou situaci reagoval přinejmenším zvlášt- ním způsobem:

    • Bratří moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí… (Genesis 19:8).

    Lhostejný kněz uvrhne mladší generaci do spárů hříchu, který je tolerován.

    Levité a synové Sádokovi (Ez 44)

    Když Izrael zbloudil a začal sloužit modlám, i levité (kněží) dělali kompromisy. Stali se nedbalými. Co je to stálo?

    • Protože přisluhovali před jeho hnusnými modlami a jejich nepravost byla izraelskému domu k pádu, proto jsem pozvedl proti nim ruku k přísaze, je výrok Panovníka Hospodina. Ponesou svoji nepravost. Nepřistoupí ke mně, aby mi konali kněžskou službu; nepřistoupí k mým svatým darům, natož k velesvatým a ponesou hanbu za ohavnosti, jichž se dopouštěli. (Ezechiel 44:12,13)

    Ztratili výsadu přistupovat k Bohu. Měli zakázáno přiblížit se ke všemu svatému. Syny Sádokovy, kteří střežili svá srdce a drželi stráž při svatyni, Bůh chválil a byla jim udělena výsada stát v Boží přítomnosti a vyučovat lid rozdílu mezi svatostí a bezbožností, mezi čistým a nečistým.

    Závěr

    Bůh volá svůj lid jako královské kněžstvo, které bude mít čisté srdce a také bude čistě žít. Volá ty, kteří budou plní víry a kteří dosáhnou vítězství, požehnání a žně mezi národy. Volá kněžstvo, které bude směle a bez kompromisů hlásat Evangelium a Boží spravedlivá ustanovení. To je naše dědictví a náš podíl v Pánu. Jestliže však budeme lhostejní, mohlo by to mít následující důsledky:

    1. Mohli bychom přijít o projevy Boží přítomnosti. Jiné národy by nás mohly porazit. Mohli bychom přijít o své vítězství a požehnání v životě. Mohl by nad námi vládnout útisk - jak nad jednotlivci, tak nad celým národem.
    2. Mohli bychom vystavit příští generaci (naše děti a vnuky) právě tomu hříchu, který tolerujeme.
    3. Mohli bychom přijít o výsadu sloužit Jemu a vládnout Jeho svatými věcmi. Jak bychom se tedy měli rozhodnout?

    Modlitební zápas

    1. Modlete se za usvědčení z hří- chu a světského smýšlení.
    2. Proste o ducha pokání z hříchu.
    3. Modlete se za postoj pokory před Pánem.
    4. Přimlouvejte se za vládu ve vaší zemi, aby nebyla lhostejná ve věci spravedlnosti a práva.
    5. Modlete se za vedoucí v cír- kvích, aby drželi stráž nad společenstvím, které jim bylo svěřeno.
    6. Proste Pána, aby nám dal svou velkou milost k tomu, aby naše srdce byla ve všem v souladu s Jeho vůlí.
    7. Modlete se za obnovení kněžského pomazání (přímluvy a uctívání).
    8. Volejte o milost.

    Pat Cocking, listopad 2001, Copyright: Joel News International www.prayer.cz