Misie, kterou přikázal Ježíš Kristus svým apoštolům a následovníkům, je nést jeho evangelium všem národům světa. Je to základní poslání křesťanské církve i každého jednotlivého křesťana. V poslední době se setkáváme u některých křesťanských církevních vůdců s vědomým úsilím nahradit misijní poslání církve mezináboženským dialogem. Důvodem k tomuto úsilí je jejich přesvědčení, že plnit Kristův misijní příkaz není potřebné, protože všechna náboženství jsou cestami k Bohu a dovedou člověka k Bohu i bez Kristova evangelia. Tito křesťané zřejmě nevěří, že Ježíš Kristus je jediným Spasitelem a jedinou cestou k Bohu; přestali brát vážně jeho učení.

Misie, kterou přikázal Ježíš Kristus svým apoštolům a následovníkům, je nést jeho evangelium všem národům světa. Je to základní poslání křesťanské církve i každého jednotlivého křesťana. V poslední době se setkáváme u některých křesťanských církevních vůdců s vědomým úsilím nahradit misijní poslání církve mezináboženským dialogem. Důvodem k tomuto úsilí je jejich přesvědčení, že plnit Kristův misijní příkaz není potřebné, protože všechna náboženství jsou cestami k Bohu a dovedou člověka k Bohu i bez Kristova evangelia. Tito křesťané zřejmě nevěří, že Ježíš Kristus je jediným Spasitelem a jedinou cestou k Bohu; přestali brát vážně jeho učení.

Skuteční křesťané jsou Kristovci, tedy lidé, kteří berou Ježíše Krista, jeho učení i jeho odkaz smrtelně vážně. Před svým odchodem řekl Ježíš svým následovníkům:

  • Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,19-20)

Lukáš zaznamenal jinou část rozhovoru Ježíše s učedníky:

  • Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci. Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Sk 1,7-8)

Plnění Ježíšova příkazu - vydávání svědectví o Ježíši a získávání učedníků Ježíšovi ze všech národů - je misijním posláním křesťanů. Proč mají křesťané plnit tento Kristův odkaz? Odpovídá nám velmi jasně apoštol Petr:

  • Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy. Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,11-12)

Apoštol Petr zde potvrzuje to, co Ježíš Kristus také velmi jasně a jednoznačně prohlásil:

  • Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6)

Co to znamená v praxi, to vysvětluje apoštol Pavel:

  • Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. (Ř 10,9-10)

Aby lidé mohli srdcem uvěřit a ústy Ježíše vyznávat jako svého Pána, musejí se o něm dozvědět, musejí poznat jeho život, jeho oběť na kříži i vzkříšení a také jeho učení. Aby mohli Ježíše poznat, musí jim někdo zvěst o Ježíši přinést. Proto ap. Pavel klade otázku:

  • Jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? (Ř 10,14-15)

Proto Pán Ježíš Kristus dává jasný příkaz svým následovníkům - tedy křesťanům:

  • Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. (Mk 16,15)

Zvěstování evangelia všem národům však naráží na překážky a často na veliký odpor:

  • Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Protože nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. (Jan 15:18-20)

Tato prorocká Ježíšova slova se naplňovala v době apoštolské, v průběhu celých křesťanských dějin a naplňují se i dnes. V časopise Český bratr 83/2007 je na straně 7 napsáno:

Tisíce křesťanů na celém světě jsou pro víru za mřížemi. Zvlášť tvrdě jsou křesťané pronásledováni v Číně, Severní Koreji a Eritreji ... Podle odhadu je téměř 230 milionů křesťanů kvůli své víře pronásledováno. Zvláště o křesťanských svátcích tajná policie tvrdě útočí v zemích, jako je Čína, Saudská Arábie a Irán proti křesťanské menšině.

Stále platí slova apoštola Pavla:

  • Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě. Nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. (1K 1,18)

I když mnozí považovali apoštola Pavla za blázna, přesto jasně vyznával a prohlašoval:

  • Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic, než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. (1K 2,2)

Podobných „bláznů pro Krista", jakými byli apoštolové a mnozí křesťané v dějinách, je i dnes mnoho. Díky nim je už dnes evangelium Kristovo přeloženo do 2403 jazyků a do dalších 1941 jazyků je v současné době překládáno.

My, kteří jsme křesťany - Kristovci, a vůbec nám nevadí, že jsme klasifikováni jako „blázni pro Krista", chceme se aktivně podílet na plnění misijního příkazu Ježíše Krista a chceme osobně nést evangelium všem, kteří kolem nás žijí. Chceme se také podílet modlitbami i finančně na nesení evangelia těm, kdo dosud Krista vůbec neznají. Považujeme naplňování Kristova misijního příkazu za své hlavní životní poslání.

Křesťané, kteří neberou vážně Kristův misijní příkaz, mluví dnes o mezináboženském dialogu. Asi si myslí, že tento svět nezachrání Ježíš a jeho evangelium, ale jejich lidská chytrost a úsilí o vzájemné porozumění - tedy mezináboženský dialog. Nechtějí být klasifikováni jako „blázni pro Krista", nechtějí snášet pro Krista pohrdání a nenávist. Chtějí tento svět měnit svou lidskou vzdělaností a svým lidským úsilím. Zřejmě si myslí, že když přestanou zvěstovat Kristovo evangelium a začnou hovořit o společném uctívání božstev a o mravních důrazech, které všechna náboženství spojují, že se mezi vyznavači různých náboženství vytvoří důvěra a harmonické spolužití.

Kardinál státní sekretář Tarcisio Bertone promluvil 11.10. 2006 v Římě k reportérům u příležitosti zahájení akademického roku na římské Salesiánské univerzitě. Mimo jiné řekl, že

... dialog, zvláště s islámem, nám pomáhá představit Boha jako orientační bod lidského života.

Petr Vaďura ve svém internetovém článku před časem napsal:

Jsem křesťanem více než deset let. Neuvědomuji si, že bych byl během té doby nějak obohacen jiným náboženstvím, a to jsem studoval šintoizmus, islám, hinduizmus a samozřejmě židovství. Religionistika je pro mne zajímavý vědní obor, ale můj vztah s Kristem je něčím, co se jí vzpírá. U všech těch náboženství, co jen na světě jsou, chybí přece to podstatné - víra v Krista, který zemřel za naše hříchy, vstal z mrtvých a jako živý Bůh a Pán nabízí věčný život každému, kdo v něho uvěří. Jsem stále přesvědčen, že on je tou jedinou cestou k Bohu. Ve srovnání s ním se stává jakákoli náboženská praktika či důraz naprosto bezpředmětným. A Krista má pouze křesťanství. ...

V období Starého zákona zde byla také celá řada kultů. Jak se k nim měli Izraelité stavět? Měli se oddělit a dokonce v některých případech byli i nástroji Božího soudu nad nositeli těchto kultů. Nikdo z Božích mužů nevedl např. s Baalovými knězi dialog. Výjimkou byl Eliáš, ovšem jeho dialog usvědčil baalizmus z falešnosti. Jak se Bůh stavěl k egyptským božstvům, Ištar, Tammuzovi či uctívání Molocha? To je řečnická otázka: všechny tyto kulty byly jednoznačně odmítnuty jako bludné a protibožské. Co se od té doby změnilo? Jaký kvalitativní rozdíl je mezi starověkými kulty a současnými náboženstvími? Domnívám se, že z hlediska Božího hodnocení těchto kultů a náboženství žádný.

Lidé, kteří propagují mezináboženský dialog, si asi neuvědomují dvě skutečnosti. První a nejdůležitější, že upuštění od Ježíšova misijního příkazu a nahrazení misie mezináboženským dialogem je vlastně zradou Ježíše Krista. Druhá smutná skutečnost, že tito zastánci a propagátoři mezináboženského dialogu připravují půdu pro vládu antikrista na této zemi. Podle Zjevení 13 bude na naší zemi uskutečněna trojí globalizace: politická, ekonomická a náboženská. Ano, všechna náboženství se spojí, aby uctívala jednoho člověka jako boha. Ve Zjevení 13,7-8 čteme:

  • Šelma dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou; budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka. (Zj 13,7-8)

A Pavel píše:

  • Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože [den Páně] nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a povýší se nad všecko, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím [v církvi - pozn. ZODu] a bude se vydávat za Boha ... Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. (2Te 3-4, 9-10)

Mezináboženský dialog je cestou k náboženské globalizaci světa, tedy přípravou pro vládu antikrista. Pro Kristovy svědky je samozřejmostí, že mluví s každým člověkem s úctou, že s každým člověkem vedou uctivý a čestný rozhovor, že se i na vyznavače jiných náboženství dívají s láskou, jako na bytosti Bohem milované. Vědí však, že mají Kristem svěřené poslání - nést jeho evangelium všem lidem, tedy i všem vyznavačům jiných náboženství.

V žádném případě však není možné, aby od misijního poslání upustili a nahradili ho mezináboženským dialogem.

- Stanislav Kaczmarczyk -