Verze pro tisk

Je naše vůle znásilňována? Jako mladý křesťan jsem často slýchal, že svrchovaný Bůh ponechává na člověku volbu, zda přijmout, či odmítnout Krista jako svého Pána a Spasitele. Děje se to pravděpodobně proto, že Bůh prý netouží po robotech, kteří by Ho milovali v důsledku svrchovaného zásahu do jejich životů. Místo toho chce, aby Ho lidé milovali ze své vlastní vůle. Koneckonců, byla by to skutečně láska, pokud by byl někdo přinucen někoho milovat proti své vůli?

Jedna moje známá v nesouhlasu s Boží svrchovaností ve spasení člověka mi nedávno položila tu samou otázku, i když trochu v jiné podobě. Zeptala se: "Kdybys jako otec měl pilulku, která by způsobila, že tě tvé děti budou milovat, dal bys jim ji? Proč ne?"

Skutečnost, že bych své děti nikdy takto nezneužil, i kdybych takovou pilulku měl, opomíjí skutečnou podstatu problému. Podobné otázky odrážejí obvyklé myšlení dnešních křesťanů. Často a chybně sklouzáváme k tomu, že si vytváříme Boha dle svého vlastního obrazu, místo abychom uznali, že jsme byli stvořeni k obrazu Božímu. Bible říká, že Bůh není člověk (Nu 23:19) a že se mu nelíbí, jak člověk přemýšlí (Iz 55:7-8). Pokud chceme doložit nějaké teologické stanovisko otázkou, jak bychom za daných okolností odpověděli my, a potom předpokládáme, že Bůh by odpověděl stejně, vězíme v hlubokém omylu. Koneckonců, který rodič by se rozhodl nechat své dítě zemřít, a přesto kolik takových rozhodnutí Bůh dělá každý den?

Je třeba najít příměr odpovídající Bibli lépe než ten o rodiči přimíchávajícím pilulku lásky do čokoládového mléka svého dítěte. "Co kdybyste byli v místnosti s hromadou mrtvých těl a měli s sebou sáček pilulek, které by přiměly všechny mrtvoly vás milovat? Dali byste jim je?"

Nejdříve musíme uznat, že takovýto obraz je veskrze směšný, protože mrtví lidé nemají žádné city, emoce ani myšlenky. A přesto, co kdybyste nějakým způsobem, v momentálním záchvatu šílenství, naletěli šarlatánovi prodávajícímu tyto pilulky? Kromě toho, že by vám to dalo pořádně zabrat nasoukat jednu jedinou pilulku do krku jedné jediné mrtvoly (nehledě na to, co se zbytkem pilulek a místností plnou dalších mrtvol), myslíte, že byste znásilnili vůli každého jednotlivého umrlce? Bránil by se vědomě některý z nich vašemu pokusu pozměnit jejich dispozice s ohledem na jejich city vůči vám? Ani jeden z nich by neprotestoval. Všichni jsou mrtví.

"Co tím chcete říct?" se bezpochyby někdo zeptá.

"A kromě toho, váš příměr je úplně nebiblický!" Skutečně? Bible nás před znovuzrozením popisuje jako duchovně mrtvé: "Také vás vzkřísil, když jste byli mrtví pro svá přestoupení a pro své hříchy" (Ef 2:1; Ef 2:5, Ko 2:13, Ju 12). I když jsme byli fyzicky živí, náš duch byl mrtev (1 Tm 5:6), nebyli jsme schopni rozpoznat duchovní pravdy a skutečnosti (Ř 8:7-8), a tyto věci byly pro nás bláznovstvím (1 K 2:14). Scházel nám jakýkoliv smysl pro duchovní realitu, která nás obklopuje, včetně Boha, protože Bůh je Duch (J 4:24).

Stejně jako nenarozené dítě nemiluje, a ani ve skutečnosti nemůže milovat svou matku, ani my nemůžeme ve svém duchovně mrtvém stavu milovat Boha. Narodili jsme se na tento svět fyzicky živí, ale duchovně nenarození. Na druhou stranu, živé dítě přirozeným způsobem svou matku miluje. Matka nemusí svému dítěti dávat pilulku, která probouzí lásku, i kdyby taková hloupost existovala. Novorozené děti přirozeně milují své matky, protože tak je Bůh stvořil.

V souvislosti se stavem naší duchovní smrti, můžeme se divit, že Ježíš řekl Nikodémovi, že pokud se člověk znovu nenarodí, nemůže vidět království nebeské (J 3:3)?

Když se narodí miminko, nutí mu matka svou vůli? Ne! Porod je přirozeným dovršením vývoje dítěte v děloze. Podobným způsobem Bůh znovuzrodí ty, kdo jsou duchovně mrtví, nezmění násilím jejich vůli o nic víc, než Ježíš změnil vůli Lazara, když mu přikázal, aby vyšel z hrobu (J 11:43). Lazar byl mrtvý, takže Ježíš jeho vůli neznásilnil ani v nejmenším. Lazar neprotestoval: "Ale člověče, radši bych byl mrtvý a hnil!" Tento princip funguje tak, že kde je smrt, nemůže být ani násilná změna vůle.

Nyní, když Bůh znovuzrodil muže či ženu, jaká bude jeho či její přirozená reakce? Pavel říká, že bude odrážet vztah dítěte ke svému rodiči, "...nýbrž přijali jste ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!" (Ř 8:15). Kdykoli Bůh vzkřísí někoho z duchovní smrti nebo, jinak řečeno, způsobí jeho znovuzrození, bude onen člověk jako novorozeně hledat v lásce svého nebeského Otce. To není pouhá náhoda, že příměry k narození a k dětem mají v Bibli tak výsadní postavení, co se týče nového života v Kristu.

Ne, Bůh nechce roboty, a přece je svrchovaný nade vším, včetně našeho spasení. Kdyby nebyl, stále bychom byli duchovně nenarození v našich vinách a hříších. Když odmítáme uznat tuto pravdu, jednáme spíše jako automaty, které říkají, co Bůh nechce, než jako milující děti, jakými bychom měli být. Náš úkol jako duchovních novorozeňat je růst v poznání Boha (Ko 1:10, Ef 1:16-20, 1 P 2:2, Žd 5:11-6:2). Začněme vzdávat slávu svému nebeskému Otci, protože jedině Jeho milostí jsme byli obživeni v Kristu Ježíši, když jsme ještě byli mrtví ve svých vinách a hříších.

- Patch Blakey, Credenda, agenda, vol. 10, Nu. 1, přeložila - MaS -