Slyším stále stejnou otázku: "Ty opravdu čteš bibli? Proč? Vždyť bible je jen kniha, kterou sepsali lidé. Takové věci nemůžeš brát vážně. Vždyť její překlady jsou nepřesné." Podobné otázky přicházejí od předpojatých lidí, nebo těch, kteří nevědí a bibli neznají, nečtou a číst nechtějí. Přesto má mnoho lidí právě bibli na poličce nebo v knihovně vedle velkých klasiků. Vlastnit bibli je módní. Bible by měla stát na polici knihovny sama o sobě. Bible je jedinečná. Myšlenky, které bible zachycuje, mohou být klasifikovány jen jako unikáty.

Montiero Williams, profesor sanskrtu, strávil 42 let studiem vychodních knih a jejich srovnáváním s biblí. Řekl: Nakupte všechny posvátné knihy, jestli můžete, na levou stranu vašeho studijního stolu, ale umístěte na pravou stranu vaši bibli, samotnou, s co největší mezerou mezi ní a ostatními knihami, protože propast, která je dělí, nemůže být přemostěna ani vědou, ani žádnou náboženskou myšlenkou.

Bible je jedinečná, unikátní a liší se od všech ostatních posvátných knih v mnoha směrech.

  • Biblická návaznost nemá obdoby.
  • Bible byla napsána v rozpětí 1500 let.
  • Bible byla napsána více než 40 autory, jejichž sociální původ je různorodý, jak jen může být. Bibli sepsali králové, rolníci, filozofové, rybáři, básníci, státníci a učenci:

Mojžíš byl politický vůdce, vyškolený v Egyptě, Petr byl rybář, Amos byl pastýř, Jozue byl generál, Nehemiáš byl číšník, Daniel byl ministerský předseda, Lukáš byl lékař, Šalamoun byl král, Matouš byl výběrčí daní, Pavel byl rabín.

  • Různorodost autorů můžeme doplnit různorodostí míst, kde byly jednotlivé knihy psány:

Mojžíš psal na poušti, Jeremiáš v hladomorně, Daniel psal v přírodě a královském paláci, Pavel psal ve vězení, Lukáš psal na cestách, Jan na ostrově Patmos, jiní na bojišti.

  • Navíc bible byla napsána v různých dobách:

David psal během válečných časů, Šalamoun psal v míru.

  • Kromě toho, bible byla napsána v různých psychických rozpoloženích autorů:

Některé knihy byly napsány na vrcholu štěstí, mnohé knihy byly sepsány v hlubinách deprese.

  • Dále, bible byla napsána ve třech světadílech:

Asii, Africe a Evropě.

  • Ne mnoho knih bylo napsáno ve třech jazycích jako bible:

Hebrejština byla jazykem Starého zákona, aramejština byla běžná na Blízkém východě až do doby Alexandra Velikého. Řečtina Nového zákona byla dnešní angličtinou světa za časů Kristových.

Nejpozoruhodnější je však schopnost bible, která provokuje k otevřené diskusi. Bibličtí pisatelé probrali stovky kontraverzních témat. Přes výše řečené rozdíly jsou všichni pisatelé harmonicky sladěni od Genesis až po Zjevení. Všichni hovoří jednotně o Boží záchraně člověka. Strom života odmítnutý člověkem v Genesis je provždy nabídnut ve Zjevení.

Kterýkoli orgán lidského těla může být funkčně vysvětlen jen ve vztahu k celému tělu. Kterákoli část bible může být řádně pochopena a vysvětlena jen ve vztahu k celé bibli. Bible se na pohled jeví jako sbírka převážně židovské literatury. Jestliže však vezmeme v úvahu okolnosti, za kterých byla sepsána, shledáme, že jednotlivé knihy byly napsány v intervalech téměř 1500 let. Pisatelé pocházeli od Západu po Východ, od Itálie po Persii. Pisatelé byli různorodí, odloučení jeden od druhého, ve většině případech nejen stoletími a stovkami kilometrů, ale především sociálními propastmi. Král má hodně daleko k rolníkovi, státník k pastýři, generál k rybáři, výběrčí daní k rabínovi.

  • Biblické knihy samy o sobě představují nejrůznorodější literární typy:

Zahrnují historii, zákonodárství (civilní, kriminální, etické, rituální, sanitární), náboženskou poezii, lyrickou poezii, podobenství, alegorie, životopisy, osobní korespondenci, paměti, deníky, proroctví a zjevení.

Kdyby bible byla jen výborem knih, nevyhnutelně by si musely jednotlivé knihy vzájemně odporovat. Bible není výbor knih. Bible má jednotnost, jež ji svazuje v ucelené dílo jednoho autora - Ducha svatého. Vezměme třeba jen deset spolužáků, kteří jsou svázáni generačně, geograficky, jazykově, národnostně, vzděláním, pohlavím a nechme je, aby se dohodli jen na jednom kontraverzním tématu. Jejich názory budou představovat konglomerát, který by měl velmi daleko k jednotě názorů. Proč hovoříme o jedinečné harmonii bible, proč hovoříme o biblické jednotnosti v její rozličnosti? Proč to všechno? Každý člověk, který hledá pravdu, by měl alespoň zauvažovat o knize s výše uvedenými kvalitami.

- pst -