Jak se můžeme vzepřít tak mocnému nepříteli?

Na Golgotě vyřkl Pán tato pozoruhodná slova: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven". Mluvil o svém přicházejícím utrpení na kříži, které mělo vykonat soud nad světem a nad Satanem. Od Golgoty je tento světový systém vlastně odsouzen. Všichni, pro které Kristus zemřel, budou v příštích stoletích spaseni, zatímco všichni ti, kteří ho odmítli, budou odsouzeni.

A co Satan – v jakém smyslu byl spoután?

Počínaje Golgotou bude čekat na soud. A různými způsoby bude reálně souzen a omezován ve své moci. Od té doby bude poraženým nepřítelem, který stále ještě může až do posledního dne páchat mnoho zla, ale je značně omezen. O Satanově omezování mluví Zjevení v kapitolách 12, 19 a 20. Dvacátá kapitola nám říká, že Satan bude v epoše křesťanství spoután. Už nebude moci klamat národy tím, že by je držel v duchovní temnotě a Kristovo evangelium pronikne do všech národů.

Ale jak byl Satan spoután Kristovou smrtí?

Jaké je spojení mezi Pánovým utrpením a omezením Satanovy moci? Víme, že Kristova smrt zachránila od věčné smrti ohromný počet lidí, ale existuje ještě jiný úhel pohledu, na který bychom neměli zapomenout. Kristova smrt zachránila lidský rod v Bohem zamýšlené podobě před vyhynutím. Lidstvo padlo v edenské zahradě a v následujících staletích ani jeden člověk nežil dokonalým životem a Bohu se nepřiblížil. Celý lidský rod byl proto odsouzen a Satan, jako zdánlivý vítěz, triumfoval. Pád Adama a Evy zdánlivě zmařil záměr, s nímž Bůh stvořil lidstvo, takže to vypadalo, jakoby Boží plán neuspěl. Satan se dlouhou dobu pyšnil jako přemožitel a vrah lidského rodu, a v jistém smyslu i jejího Stvořitele. Přišel ale Kristus – Bůh se stal člověkem – aby se stal prvním a jediným dokonalým, bezhříšným jedincem a zástupcem svého lidu. V každém myslitelném ohledu byl poslušen svého Otce, dokonce až ke smrti na kříži. Dokonalou poslušností, která vyvrcholila na Golgotě, bylo lidstvo zachráněno před odsouzením. Jeho spravedlností a smírčí obětí byla vykoupena rodina Božích dětí, aby nebe mohlo být zaplněno těmi, které Bůh Kristu dal. Kristovo ukřižování dokázalo, že lidský rod nebyl od počátku jakoby neúspěšným pokusem, protože Boží plán nebyl zničen! Kristovou poslušností a jeho vykoupením byl Satanův dočasný triumf překažen. Vykoupení jednotlivci byli vysvobozeni z jeho sevření. Satan nemůže bránit přístupu k Pravdě, nemůže zatemňovat mysl všech a vládnout nad jejich srdcem, protože Kristus, jako zástupce lidí, neboli zastánce a přímluvce, zajistil svým vítězstvím přežití lidského rodu a skutečné spasení pro své vyvolené (vlastní). Spasení vidíme jako úžasnou spojitost mezi Golgotou a Satanovým spoutáním.

Spoutání Satanovy moci vidíme v Nové smlouvě naprosto zřetelné. Spasitel například mluvil o tom, že „prstem Božím" vyhání démony, aby ukázal, že království již přišlo (Lukáš 11:20). Jde o slova soudu, která poukazují na omezení, které od té doby platí. Sami démoni věděli, že Kristus jim odejme svobodu a podle toho také v mukách často úpěli, když je Pán vyháněl. Posedlost byla v Kristově době běžná, ale Jeho působení a Jeho dílo na Golgotě znamená konec svobody, s jakou démoni obsazovali lidské duše. Jsem si vědom, že i dnes se objevují zprávy o posedlosti démony v rámci Nové smlouvy, ale děje se tak jen u lidí, kteří dobrovolně (a vědomě) zvali démony do svého života aktivním zapojením se do okultních praktik. (Nekomentuji nevěrohodná tvrzení o posedlosti démony, která se často objevují v charismatickém hnutí.) Satan se svými démony nemůže volně vstupovat do lidských duší nebo je ovládat od chvíle, kdy Kristus dokonal své dílo, a to je jeden z aspektů Satanova spoutání.

Další ze Satanových omezení je to, že mu není dovoleno osobně se zjevovat nebo působit viditelně. Je nucen pracovat zcela v ústraní a utajení. Je strašným nepřítelem všech lidských duší, ale to, že se nemůže objevovat, významně potlačuje jeho moc. V 2. Tesalonickým 2 se dozvídáme, že se Satan musí spokojit se zástupcem, člověkem nepravosti, který se místo něj objeví na konci času, jen aby byl rychle zničen jasem Kristova příchodu. Satan je nyní duchovním tulákem. Ano, je mocný, pracuje pro něj ohromný zástup padlých andělů, ale pokouší nás jaksi zvenku a musí získat náš souhlas, kdykoli chce, abychom něco udělali. Je nepochybně dále vládcem tohoto světa, ale vládcem, který nemá žádný trůn ani žádná práva – je odsouzeným vládcem.

V Efezským 4:8 čteme, že na Golgotě Kristus vyvedl zajaté z otroctví bohů a mocností. Svázal bezpočet vězňů – ďábla a jeho démony. V Koloským 2:15 (NBK) je nám řečeno, že Kristus „odzbrojil vlády a mocnosti", veřejně je odhalil a zvítězil nad nimi. Jinými slovy, zbavil je moci a zkrotil je – tyto termíny vyjadřují omezení ďábla a jeho zástupů. Avšak znovu opakujeme, že do posledního dne zůstává hrozným nepřítelem a z tohoto důvodu potřebujeme vědět všechno, co se dá, o jeho moci i omezení.

Moc andělů

Hodně toho o Satanovi víme díky skutečnosti, že jde o anděla, i když padlého. Jako anděl byl stvořen bez těla a fyzické podstaty. Andělé totiž nemají těla, pokud jim je Bůh dočasně neposkytne, aby je poslal jako posly nebo svědky na svět, tak jak tomu bylo např. v případě andělů, kteří seděli u Kristova hrobu. V nebi andělé mají vzezření, ale pro lidské oko na zemi nejsou běžně viditelní.

Andělé jsou nesmrtelní pouze díky tomu, že jim to Bůh dovoluje a umožňuje. Mají nám neznámou hierarchii, víme o vyšších andělech. Ačkoli jde o duchy, pohybují se v čase a prostoru, protože na rozdíl od Boha nejsou nekoneční a mimo čas.

Andělé jsou nadáni vysokou inteligencí, ale přijde den, kdy oslavení věřící v nebi budou větší než andělé. Dokud jsme na zemi, andělské schopnosti naše mysl nemá. Písmo říká, že jsou „mocní v síle" (Kral.), takže jejich možnosti vysoko převyšují ty současné lidské.

Andělé mají hluboké poznání, které je ale omezeno. Například z Efezským 3:10 se dozvídáme, že z nebe shlížejí v údivu na zem na obrácení a posvěcování lidí, žasnou nad každým z nich a poznávají Boží „mnohotvarou moudrost". Věk evangelia přináší nesmírné poznání i těm nejvyšším andělům.

Andělé nemohou předpovídat budoucnost, pokud není zjevena ve Slově Božím, kde se o ní můžeme dozvědět i my. Když se starosmluvní proroctví začala s Kristovým příchodem naplňovat, pozorovali tyto události v úžasu, protože šlo o věci, „do nichž andělé touží nahlédnout" (1. Petrova 1:12 – KMS). V tomto tedy nejsou jako Bůh, jehož poznání je nekonečné, a který neustále ví všechny věci, které se odehrávají ve věčných dějinách.

Andělé mají schopnost vzájemné komunikace. Nemohou nic vytvořit nebo někoho zabít, ačkoli je Bůh někdy zmocní k tomu, aby ukončili něčí život. Sami o sobě to udělat nemohou.

Andělé nemohou proměňovat pozemské látky či změnit jeden prvek v druhý. Nemohou ani potlačit přírodní zákony, aniž by jim to Bůh nařídil. Jsou vázáni těmito omezeními. Z toho vyplývá, že andělé nemohou konat zázraky, pokud je k tomu Bůh nezmocní.

Satan a jeho démonické zástupy, padlí andělé, sdílejí všechna tato omezení. A je zde ještě další omezení společné pro dobré i zlé anděly. To je pro nás velmi důležité poznání v našem boji s ďáblem. Andělé nemohou zkoumat naše srdce a číst naše myšlenky. Nemohou svévolně vstoupit do zákoutí našeho myšlenkového života. Stará křesťanská poučka říká: „Démoni mohou promlouvat k duši, ale srdce zkoumat nemohou." K Satanově neschopnosti číst naše myšlenky se ještě dostaneme.

Všechna tato omezení nám jasně odhaluje bible, která připisuje nekonečnou inteligenci a znalost, moc stvořit i ukončit život, moc konat zázraky a zkoumat naše srdce pouze Bohu. Tyto schopnpsti náležejí pouze Jemu. A co víc, ďábel a jeho démoni jsou omezeni víc než dobří andělé, protože Bůh by jim nikdy neurčil nebo nesvěřil úkol vykonat zázrak.

Z 2. Tesalonickým 2:9 se učíme, že až se objeví člověk nepravosti, který bude jednat podle Satana, jeho zázraky a znamení budou „klamná znamení", neboli podvodné triky. Není ani třeba říkat, že Satan je veskrze zlý. Je popisován jako nečistý duch a jako vůdce ohromného zástupu nečistých, padlých duchů. Počínaje Golgotou však nemůže ovlivňovat jednání lidí tak, že by mu nemohli odolat. Nemůže jim vzít jejich svobodu a odpovědnost, aniž by se mu sami poddali a spolupracovali s ním proti Bohu jako ti, kteří byli „chyceni, aby činili jeho vůli" (2. Timoteovi 2:26 – KMS). Ale i takoví lidé mohou být ještě spaseni. Satan nás k žádnému činu nemůže donutit. Nemůže nám diktovat tak, že bychom byli zavázáni jednat podle jeho příkazů, proto používá klam a přemlouvání. Není proto správné říkat: „Satan mě k tomu donutil". Může nás svádět, navrhovat, tlačit nás a lhát o důsledcích, ale nemůže nás donutit k ničemu co mu sami nedovolíme. Může nás napálit, ale nemůže donutit. Nikdy nesmíme připisovat Satanovi schopnosti, které patří jedině Všemocnému Bohu; a zatímco bychom si měli být neustále vědomi Satanovy moci, nikdy se ho nesmíme bát jako někoho nepřemožitelného.

Satanovy cíle

V Nové smlouvě je Satan označován různými jmény, která vrhají světlo na způsob jeho jednání a na jeho cíle. Satan znamená odpůrce. Říká se mu také žalobce bratří, nepřítel lidských duší a ďábel, což znamená pomlouvač. Je nazýván také jako Abaddon a Apollyon. Obě jména znamenají ničitel duší. Popisován je jako drak, což svědčí o jeho veliké dravosti, a jako had, což vyjádřuje jeho prohnanost a lstivost. Mluví se o něm jako o otci lží a to odhaluje, jakým způsobem od pradávna jedná. Je to vrah duší, kníže démonů, vládce tohoto světa, který vede mysl nevěřících pryč od Boha aby vystupovali nepřátelsky proti Božímu řádu. Je nazýván pokušitelem, andělem světla, který ze zla dělá dobro a mluví o ospravedlnění sobeckých, žádostivých a dalších zlých skutků.

Satan byl z nebe svržen, protože se postavil Bohu, kterého nenávidí celou svou bytostí, takže se vzpírá Jeho plánům a maří je, jak jen může, aby k Němu lidé nepřišli. Satan žárlí na lidské bytosti a nenávidí je. Svými činy pokouší k hříchu nejen ztracené, ale i spasené. Obzvláště usiluje o to, aby Boží lid uvedl do bludu a záhuby. Pokud se Satan dostane do církví, šíří tam falešné učení a přivádí věřící do hříchu. A tak slaví vítězství i tam! Proto se neustále snaží znevážit v očích světa církev a evangelium a také maří evangelizaci tím, že svádí věřící ke světskosti, lenosti a lhostejnosti vůči bídě ztracených duší.

Satan vždy pracuje na tom, jak nahlodat víru věřících a vzal jim jistotu spasení, pokoj a radost. Dělá to postupně a i věřící se podvolují pochybám a pokušením, dokud nad nimi nezvítězí. Podněcuje také falešné proroky a proradné dělníky, do jejichž mysli vkládá nebiblické myšlenky. Vítězí vždy, když lidé nezkoumají každé nové poznání s biblí v ruce. Ovládá ty, kteří se staví proti evangeliu, zaslepuje jejich mysl a utváří bezbožnou společnost. Když vidíme, jak je současný svět ovládán agresivním sekulárním humanismem, který novými zákony podporuje nemorálnost a přijímá zákony proti těm, kteří se takovým věcem brání, vidíme v tom režisérskou ruku Satana. „Scénář", který ospravedlňuje hřích ve všech částech světa, je nápadně podobný!

Satan je „vládce nadzemských mocí". Proti křesťanům používá lstivé strategie a pasti, kterým se říká ďáblovy úklady a nástrahy. Druhý výraz znamená, že pokud může, zaskočí věřící nečekaným pokušením. Protože ďábel není jediným pokušitelem, existují tři základní zdroje pokušení. Podle Písma nás vábí svět svými hříšnými svody, způsoby a nádherou. Dále jsme pokoušeni svým vlastním srdcem: naše chutě a hříšné touhy neustále chtějí dělat nebo mít to, co má svět. A pak jsme pokoušeni ďáblem, který využívá a umocňuje první dvě formy pokušení.

Satanova omezení

Jak můžeme porazit ďábla? Jakub říká: „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás". To je úžasná myšlenka. Tato mocná, zlá bytost uteče od silných věřících. Protože je mocný a pro nás neviditelný; neustále nás pokouší a našeptává nám zlé věci. Je ozbrojen nepředstavitelnou lstivostí. Přesto, pokud víme, jak se mu vzepřít, uteče od nás. Než naznačíme způsob, jak se mu vzepřít, nechejme se povzbudit tím, že vedle jeho schopností postavíme jeho omezení.

Satan nás může obviňovat, ale nemůže nás odsoudit. Někdy nám bude připomínat naše hříchy a deptat nás natolik, že téměř ztratíme jistotu spasení, ale když se utečeme k Bohu v důvěře v Jeho milost, On nás posílí. Satan nás rozhodně může obviňovat, ale nemůže odsoudit nikoho, kdo je v Kristu. Satan nemá moc ani právo určovat to, jak se Pán dívá na svůj lid. Jak už jsme řekli, může nás pokoušet k hříchu, ale nemůže nás donutit hřešit. Může nám vzít radost a pokoj tím, že nám dá neklidné myšlenky, ale nemůže nám vzít spasení ani nás ovládnout. Charismatičtí učitelé říkají, že nás ďábel může posednout nebo utiskovat, čímž fakticky myslí totéž, ale tak jako tak se mýlí. Satan nás může sužovat, ale nikdy nás nemůže posednout, jelikož princip 2. Korintským 6:15,16 a další oddíly Písma nás učí, že v duši nemůže být přítomen zároveň Kristus i Satan.

Satan se může převléci za anděla světla a citovat nám Písmo, tak jako to zkoušel na Ježíše, když ho pokoušel na poušti. Nesnese ale, když jeho myšlenku nahradíme biblickým zaslíbením. Slyší a vidí nás, ale nemůže číst naše myšlenky. Protože nás neúnavně pozoruje, dobře zná lidské přirozenosti a chování, je často schopen určit nebo uhodnout naši reakci na pokušení a téměř s námi „hovořit", ale do našeho srdce nevidí. Pokud s ním vedeme dialog (což bychom neměli), ať už ústy nebo v mysli, „uslyší" nás. Některé myšlenky mohou být velmi „hlasité" a viditelné, jako je např. nenávist vůči někomu, nebo pýcha, ale nemůže běžně číst naši mysl. Pokud se někdo rozčiluje nebo dívá chtivě na určité věci, ďábel využije své lstivosti, všimne si těchto znamení a pozná, kde může zaútočit. Mnozí velmi hloubaví a vážní křesťané byli a jsou sužováni myšlenkou, že ďábel má teleskop, kterým vidí přímo do jejich myšlenkového života. Satan může do našich hlav zvenčí vysílat myšlenky, ale nemůže způsobit, aby se v nás usídlily, pokud je nebudeme sami udržovat. Satan může způsobit roztržky mezi manžely a mezi přáteli, tím nemám na mysli vážné prohřešky jako je cizoložství, ale na každodenní stav soužití. Může do mysli vysílat nepřátelské myšlenky a tak dočasně porušit vztahy, ale nic nezmůže proti odpuštění a usmíření v odpovědi na modlitbu. Může nás srazit až na dno, pokud ho necháme, ale pouze tehdy, když se mu podvolíme. Nemůže nás donutit, abychom na dně zůstali.

Satan nás pozoruje se svým zástupem démonů, kteří nás sledují a připomínají každou opominutou duchovní povinnost, každou zanedbanou modlitbu, každé vynechání četby Božího Slova, každé přehlédnutí kázání, každý odklad při konání dobrého díla a každý skutek, který plyne ze světskosti a neoddanosti Bohu. Pečlivě sleduje vše, na co se díváme a čeho se účastníme, a podle těchto věcí pokušitel určí naši náchylnost k pokušení a naplánuje další útok. Každý den bude Satan skrze své démony útočit na duchovní dílo tím, že bude odvracet naši pozornost. Když se začneme modlit, může nás rozptylovat množstvím myšlenek, ať už zajímavých, sužujících či svádějících. Chce nás odvést od trůnu milosti, ale ani zde nemůže uspět, pokud mu nepodáme ruku.

Vzepřít se ďáblu

„Vzepřete se ďáblu a uteče od vás", říká Jakub. Když ďábel narušuje naše modlitby, zaplavuje mysl světským pozlátkem nebo skličujícími myšlenkami, negativními myšlenkami o druhých lidech a církvi, musíme se rázně vzepřít. Kritický negativismus musí být rázně odmítnut. Když plní naše myšlenky toužebným sněním, nebo láskou k pohodlí, musíme tyto libé svody odmítnout a vypudit. Musíme změnit naše smýšlení tím, že se budeme vždy obracet k Bohu o pomoc.

Jak si ale můžeme být jisti, že ďábel uteče? Je opravdu tak bezmocný? Naopak, je velmi mocný. Je snad zbabělec? Samozřejmě, že ne. Nebojí se nás. Mám dost síly na to, abych ho porazil? Ne, tak to rozhodně není. Tak proč uteče, když se mu vzepřu? Nemá snad dostatečnou výdrž a může mě obtěžovat jen dočasně? Ne, on a jeho hordy mají houževnatost, která vydrží až do posledního dne. Ale uteče od nás, když se skryjeme v Bohu, modlíme se a opravdu toužíme dělat to, co je správné, co je bohulibé, a pak ho odežene náš ochránce, Kristus. Pokud je Bůh s námi, kdo může být proti nám? Jeden letmý pohled Spasitele světa stačí na to, aby Satan šel o dům dál. Pokud se ve všem spolehneme na Krista, jsme v bezpečí. Pro zkoušené a bouří zmítané věřící slova Isaaca Wattse dokonale popisují rozhodující čin, kterým Kristus odhání toho Zlého:

Peklo prchne když slyší Tvé kárání

a Satan skryje svoji hlavu;

jak hrozný je pohled Tvůj, to ví

a s hrůzou naslouchá Tvému hlasu.

(volný překlad)

Spasitel porazil Satana na Golgotě a byl to On, kdo ho postavil před soud, který přijde v ten poslední den. Skrze Krista, který spoutal vládce tohoto světa, můžeme odolat pokušení, být uchráněni a žít tak, že od nás Satan uteče. Satan je mocný, záštiplný a lstivý, ale je také spoutaný, omezený a podrobený Kristu. Je tomu tak teď, a bude tomu tak i při Spasitelově návratu. I zde se pro naše povzbuzení ve chvílích, kdy se zmítáme ve vlnách zkoušek, dokonale hodí Wattsova slova:

I kdyby všechny zástupy smrti

i peklo neznámých mocností

útočily hrůznou záští a zuřivostí

budu vždy v trvalém bezpečí

neb Kristus mne ochranou ohradí

s převahou síly a milostí

(volný překlad)

 – Dr. Peter Masters –

Sword&Trowel, r. 2003, č. 3

(Přeložil Petr Papež)