Kniha Dr. Michaela Dentona "Evoluce: Teorie v krizi", publikovaná v roce 1985, je světskou kritikou pravověrného darwinismu. Jedná se o velmi dobře napsanou stať, která je promyšlená, logická a podepřena zkušeností. Snaží se být co nejobjektivnější. Dr. Denton se jeví jako vědec neobvykle hlubokých znalostí s citem a soucitem k Darwinovi. O teorii evoluce napsal:

Darwinistické tvrzení, že celý systém přizpůsobování přírody je výsledkem nahodilosti, je jedním z nejodvážnějších tvrzení v historii vědy.

Dr. Denton je v evolucionistických kruzích všeobecně uznávaným vědcem - molekulárním biologem a doktorem mediciny. Právě nejnovější objevy molekulární biologie vnášejí do evoluční teorie stále větší pochybnosti. Dr. Denton rozlišuje mikroevoluci, což je evoluce v rámci jednoho rodu nebo druhu, od makroevoluce, což je evoluce, která znamenala vertikální vývoj z nižšího organismu ve vyšší, např. evoluce plaza v ptáka a pod.

Ta první, "mikroevoluce," se vyskytuje v rámci genotypů, tedy v souboru všech dědičných faktorů organismu. Platí jen pro zcela omezený rozsah změn v živé přírodě. Darwinovy galapážské pěnkavy jsou skvělým příkladem "mikroevoluce" - změn v rámci jediného druhu - Fringilidae. Pěnkavy zůstávají stále pěnkavami. Mikroevoluci lze také pozorovat například na cirkumpolárním překryvu mezi druhy racků, nebo na obměnách ovocných mušek na Havajských ostrovech. Výběrovým křížením holubů, slepic, skotu, koňů, psů, koček a mnoha dalších domácích zvířat dosáhneme "mikroevoluce" za velmi krátkou dobu. Podobného výsledku dostaneme i genetickým šlechtěním v rostlinné říši.

Makroevoluce je však v podstatě něco docela jiného. Na makroevoluci spočívá celá vývojová teorie. Makroevoluce znamená, že muselo dojít k náhodnému vzniku první živé buňky z neživé chemikálie. Muselo dojít k nevysvětlitelným vývojovým skokům mezi genotypy; např. od plaza k ptáku.

Mikroevoluce je docela běžná a zřejmá z geografické distribuce mnoha druhů a ze selektivního křížení. Ta však nanejvýš podporuje Darwinovo pojetí "zvláštní evoluce" - obměny v rámci daného genotypu. Obecná evoluční domněnka - změna z jednoho genotypu na druhý, tedy makroevoluce, vyžaduje vertikální posun, nejen horizontální, jak je tomu v případě mikroevoluce. Hlavní problém makroevoluce zní - jak mohly plně vyvinuté formy života náhle vzniknout na základě holé náhody? Dr. Denton cituje Jacquese Monoda: "Náhoda samotná je zdrojem každého zdokonalení veškerého stvoření v biosféře; čistá náhoda, absolutně svobodná, avšak slepá."

Náhoda tedy dala údajně vzniknout prvnímu organismu - snad bakterii, řase či prvoku. Později, praví teorie, měla náhoda za následek vznik složitějších bezobratlovců a rostlin, potom ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a nakonec savců. Podle Dentona je návrh takovéto posloupnosti naprosto nezbytné podložit alespoň dvěma důkazy. Buď nepřerušeným řetězcem přechodných organismů, tedy zkamenělinami, nebo dosud živoucími přechodnými organismy. Problémem však je ukázat, jak mohl každý článek daného vývojového řetězce vydržet tak dlouho, aby umožnil pokračování dalšího. Pouze na základě předložení úplného přechodného řetězce může být tato domnělá spojitost v hierarchii genotypů vědecky přijatelná. Samozřejmě je také nutno vše podložit empirickým, tedy odpozorovaným důkazem. Teprve potom může být domněnka prohlášena za platnou. Vyvíjely-li se organismy podle daného evolučního řetězce, pak bychom museli nalézt všechny jeho články, přechodné formy, ve fosilních hrobech i mezi živoucími organismy. Současně existující třídy by se měly překrývat; jasné hranice by měly být výjimečné a ne běžné.

Darwin doufal, že přechodné formy organismů budou mezi zkamenělinami nakonec přece jenom nalezeny. Za sto let detailního průzkumu nebyla však nalezena ani jediná. Byly objeveny pouze základní příklady mikroevoluce, sotva soupeřící se selektivním křížením. Vezměme si například rybu Coelacanth - Latimerii podivnou. Evolucionisté na základě nálezu zkamenělin věřili, že se jedná o přechodnou formu mezi rybami a obojživelníky. Evolucionistická rekonstrukce Latimerie měla charakteristiky ryby i obojživelníka. Tato údajná forma měla žít před mnoha miliony let. Přesto byla v nedávné minulosti opakovaně vylovena v Indickém oceánu poblíž mysu Province u Jižní Afriky. Jednalo se o dokonalou rybu. Rekonstrukce byly chybné a úmyslně zavádějící. Mezi zkamenělinami ani mezi současně žijícími organismy se nenachází ani jediná přechodná forma.

Dr. Denton dále uvádí, že pokročilá mikrobiologie umožňuje nový způsob prověření. Dnes je již možné přímo srovnat základní stavební bloky organismů, tedy bílkoviny, proteiny. Dr. Denton poznamenává:

Proteiny podmiňují celou biologii organismu, všechny jeho anatomické rysy, jeho fyziologické a metabolické funkce.

Že by mezi strukturou proteinu a evolucí neexistoval žádný vztah lze uvěřit jen stěží. Dr. Denton píše:

Aminokyselinové řetězce proteinu dvou různých organismů mohou být rychle porovnány tak, že je seřadíme vedle sebe a spočítáme místa, kde se řetězce liší. Rozdíly mohou být kvantitativně přesně určeny, což nám umožňuje zcela novátorský přístup k měření rozdílů mezi druhy. S postupem času, snovými poznatky a objevy začalo být jasné, že každý protein má u různých druhů rozdílný řetězec aminokyselin. Blízce příbuzné druhy mají blízce příbuzné řetězce. Když byly srovnány aminokyselinové řetězce hemoglobinu u různých savců, např. člověka a psa, jejich odchylka byla kolem 20%, zatímco při srovnání hemoglobinu u dvou nepříbuzných nebo vzdáleně příbuzných druhů, jako člověka a kapra, činila odchylka kolem 50%.

Tímto srovnáváním můžeme ověřit domněnky neodarwinistické ortodoxní teorie. Dejme tomu, že bakterie zde existují déle než mnohobuněčné druhy. Dále předpokládejme, že bakterie jsou podle daného pořadí spřízněny více s rostlinami než s rybami nebo obojživelníky. Je-li tomu tak, pak bychom měli důkazy tohoto tvrzení pozorovat na řetězcích aminokyselin běžných proteinů. Například, všechny výše uvedené skupiny mají protein - cytochrom C, sloužící k produkci energie. Rozdíly u tohoto proteinu by měly souhlasit s evolučními řetězci aminokyselin.

Srovnání cytochromu C bakterie s odpovídajícím cytochromem C koně, holuba, tuňáka, pšenice a kvasinek však ukazuje, že všechny tyto proteiny jsou od bakterie ekvivalentně vzdáleny. Rozdíl mezi bakterií a kvasinkami není o nic menší než mezi bakterií a savci nebo jakoukoliv jinou třídou. Obraz se nemění, ani když si zvolíme jiné třídy a jiné druhy proteinů. Tradiční skupiny organismů lze stále určit skrze danou typologickou hierarchii a příbuzenské vzdálenosti mezi nimi zůstávají podobné bez ohledu na domnělé evoluční řetězce aminokyselin.

Dr. Denton například uvádí, že obojživelníci, tradičně považovaní za přechod mezi rybami a suchozemskými obratlovci, jsou na molekulární úrovni stejně daleko od ryb jako kterékoli jiné skupiny plazů či savců. Na rozdíl od ortodoxní evoluční teorie je příbuzenská vzdálenost obojživelníků k rybám tatáž jako k plazům a savcům. Obecná evoluční hypotéza je tedy po všech stránkách, a ve všech srovnáních zcela neplatná a nepravdivá. Dr. Denton dále píše:

Při srovnání aminokyselinových řetězců proteinů vychází na světlo jeden nesmírně důležitý závěr - tyto řetězce není možno seřadit do žádné evoluční řady. Výsledek je tedy jednoznačný. Celé pojetí evoluce se hroutí, protože proteinová rozmanitost na molekulární úrovni odpovídá vysoce uspořádanému hierarchickému systému. Každá třída je totiž na molekulární úrovni zcela jedinečná, izolovaná a bez jakéhokoli spojení přechodnými formami. Navíc, koncept náhodného uspořádání, pro evoluci nezbytný, je pro teorii samotnou logickou katastrofou. Náhodné mutace způsobené radiací nebo jinými příčinami nikdy nevyprodukují životaschopné uspořádání.

Důkazy pro všeobecnou evoluci tedy chybí a předzvěsti evoluční teorie jsou zcela chybné a falešné. Darwin nutně předpokládal charakteristiky specifických živočišných forem s nesčetnými přechodnými články domnělého vývojového řetězce. Doposud však nebyl nalezen ani jediný článek. Živočišné druhy jsou dokonale izolované. Tato skutečnost mu musela být zřejmá. Přesto zcela nevědecky trval na tom, že docházelo a dochází k postupným změnám na základě přirozeného výběru, který, podle něj, však neprodukuje žádné velké a náhlé modifikace, ale postupuje pouze po malých krocích. Po více než stoletém průzkumu záznam zkamenělin stále neodpovídá Darwinově teorii evoluce. Většina vědců, počínaje Darwinem, stojí na každém místě biologické hierarchie před nepřeklenutelnou propastí. Přesto předstírají, že žádná propast neexistuje. Tento přístup postavil pódium pro Gouldovu teorii náhlých změn - myšlenku, kterou Darwin otevřeně odmítal. Gouldova idea se podobá fantastickým představám Freda Hoyleho a Francise Cricka o mimozemských civilizacích. Gould spolu s Eldridgem prosazují zázračné vzestupné a náhlé evoluční skoky. Hoyle s Crickem naopak navrhovali teorii panspermia - tedy, že život byl na zemi nasazen nějakou mimozemskou civilizací. Je až úsměvné, že harvardský profesor, evolucionista, světově uznávaná kapacita, Stephen Jay Gould získal slávu právě díky tomu, že prozradil toto "obchodní tajemství paleontologie". Takové teorie popírají soudné myšlení!

Dr. Denton, přestože není kreacionista, dochází k závěru, že dokonalé účelné uspořádání v sobě zahrnuje vrcholnou inteligenci. Denton, na rozdíl od Goulda, Eldridge, Hoyleho a Cricka však nedochází ke svému závěru na základě bujné fantazie, ale pomocí logiky a pečlivého vědeckého pozorování. Nebojí se položit otázku:

Je vůbec možné věřit, že by náhodné pochody vůbec mohly zkonstruovat realitu, ba i ten nejmenší stavební prvek, jehož funkční protein či gen je nadmíru složitý, složitější než cokoliv, co člověk vyprodukoval?

Na závěr Dr. Denton píše toto:

Obhájci ortodoxní evoluce jsou jako Červená královna z pohádky Lewise Carolla. Když Alenka protestovala, že nemá smysl věřit v absurdní a nemožné, královna ji odpověděla: "Vidím, že jsi ještě nezkušená ... Když jsem byla ve tvém věku, dělala jsem to půl hodiny denně. Kolikrát jsem věřila i v šest nemožných věcí ještě před snídaní."

Kritika pravověrného darwinismu a vůbec celé evoluční domněnky z úst dr. Dentona je až pozoruhodně upřímná a z vědeckého hlediska vysoce objektivní. Mnohý člověk se domnívá, že kreacionismus je čistě náboženská záležitost. To je jeden z velkých omylů lidstva. Naprostá většina současných vědců kreacionistů byla dříve horlivými obhájci evoluce. Spojuje-li někdo jejich současný výzkum s křesťanstvím, pak musím dodat, že se nejedná o jakési náboženské přesvědčení. Biblické křesťanství z hlediska současného významu slova "náboženství" není náboženstvím. Jedná se totiž o přijetí jediného možného, rozumově přijatelného vysvětlení skutečnosti a existence. Do tohoto nanejvýš racionálního systému křesťanství samozřejmě patří. Patří do něj i historický tělesný, duchovní a duševní pád člověka v čase a prostoru. Patří do něj i spasitelný plán skrze Boží vtělení - Ježíše Krista. Pouze a jenom víra v Jeho dokonalou a dokonanou oběť na kříži za hříchy každého člověka nás může osvobodit ze stavu padlosti a umožnit nám cestu k Bohu. Náš intelekt, naše zásluhy, ani uctívání "svatých" či "vzdělaných" nám nepomůže. Naše ruce jsou před Bohem prázdné. On nás však přijímá právě s prázdnýma rukama, na základě víry v Kristovu zástupnou oběť.

- P. B. -