Jistě jste někdy slyšeli nebo četli, že monoteistická náboženství, z nichž nejrozšířenější je (1) křesťanství, (2) judaismus a (3) islám, ve skutečnosti uctívají stejného boha, protože bůh je jen jeden a proto v každém monoteistickém náboženství jde vlastně o téhož boha, kterého věřící všech monoteistických soustav nazývají jen jinými jmény.

Vycházejme ze schéma na vedlejší straně – sledujme tučnou čáru – a vyčteme, že všechna monoteistická náboženství chápají boha jako:

  • Jednoho
  • Nekonečného, tj. neomezeného ve všech svých vlastnostech
  • Existujícího mimo své stvoření
  • Zasahujícího do svého stvoření

Tím ale veškerá podobnost končí. Prosím, prostudujte následující schéma,které mapuje sedm základních náboženských soustav, z nichž každá má mnoho obměn. V této studii se nebudeme zabývat prvními šesti náboženskými soustavami, protože sami ze schématu vidíte, že

 

 

  1. ateismus
  2. polyteismus
  3. panenteismus
  4. konečný godismus
  5. panteismus
  6. deismus

vycházejí, každý sice z jiné, ale všechny dohromady z naprosto odlišné „nejvyšší duchovní reality“ než monoteistické systémy. Proto každé jedno z těchto šesti náboženství uctívá jiné božstvo, a každé jedno z nich je veskrze v protikladu k bohům monoteismu, jak jsme jej definovali ve schématu. Ale i sedmý bod, bůh monoteismu, má tři základní formy:

  • Křesťanství má mnoho denominací a sekt.
  • Judaismus je rozdělen na ortodoxní a progresivní; dále je rozdělen na liberální (jeho pokračováním je reformní judaismus) a konzervativní; mystický judaismus representuje hnutí kabaly a obsahuje různá učení; všech směrů judaismu se nějakým způsobem dotýká sionismus (nacionalistické hnutí s duchovními prvky).
  • Islám má dva hlavní směry – sunitský (většina) a šiítský (má další tři skupiny, které očekávají příchod „skrytého ímáma“).

Bůh monoteistické biblické víry – křesťanství

Nejprve si vymezíme Boha biblického křesťanství; Boha, kterého uctívají znovuzrození křesťané, bez ohledu na denominaci, ve které se pohybují. Kdo chce odhalit falešné peníze, nikdy nestuduje falešné bankovky, ale jenom pravé. Kdo chce odhalit falešného boha, nikdy nestuduje falešné bohy, ale pouze pravého Boha. Jenom takto „trénovaní“, znovuzrození okamžitě poznají i tu nejmenší odchylku od pravosti.

Být v otroctví falešných božstev je možné jen proto, že lidé nemají touhu se dozvědět co nejvíce o pravém Bohu. Přirození a nábožensky založení lidé „milují“ boha proto, co by pro ně mohl udělat… Znovuzrození křesťané milují Boha proto, kdo Bůh je.

I. Zásadní a unikátní vlastnost biblického Boha je, že je bezpodmínečně milostivý. Tím se biblický Bůh odlišuje od všech ostatních bohů monoteismu a samozřejmě i od bohů všech šesti nemonoteistických náboženských soustav, jak jsme je vymezili ve schématu. Všichni nepraví bozi jsou podmínečně „milostiví“. Mnoho lidí právě této první a jedinečné Boží vlastnosti bezpodmínečné milosti vzdoruje. „Bezpodmínečná milost“ nebo „bezpodmínečné vyvolení“ je pro přirozeného člověka protimluv. Nad Bohem ale není žádné měřítko, jímž bychom mohli Boha posoudit, podobně, jako není nic „za nekonečnem“. Bůh je neposouditelný, protože je nekonečný a proto neomezitelný naším omezeným chápáním a soudem! Vše, co Bůh ustanovuje, je měřítko! Proto neodporujeme, i když mnoho věcí nechápeme, a nikdy je chápat nebudeme, protože jsou mimo nás:

  • Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! (Římanům 11:33)

Bezpodmínečná milost a vyvolení je otázkou víry a důvěry v Boha. Pouze v biblické monoteistické víře si Bůh „namlouvá“ člověka. Biblická monoteistická víra není náboženství, ale jedinečná víra, naprosto nepodobná jakémukoliv náboženskému systému a je v rozporu jak s judaismem, tak s islámem, jež jsou náboženství skutků. Ve všech náboženstvích, i v nebiblickém monoteismu, jež má společné křesťanské kořeny nebo alespoň proroky, je tomu přesně obráceně – člověk si „namlouvá“ boha. Jemu slouží a dodržuje celou řadu nařízení, rituálů a svátostí. To je společný jmenovatel všech náboženských soustav i monoteistických, včetně zdánlivě „křesťanských“. Lidskými skutky podmíněná „milost“ už ale není milost (Ř 11:6). Ten nejvyšší lidský skutek, kdyby byl možný, by bezpochyby bylo nezávislé, svébytné tedy svévolné lidské rozhodnutí milovat Boha z popudu své tělesné přirozenosti…

II. Další jedinečnou vlastností biblického Boha je jeho trojjedinost. Znovu zdůrazňujeme, nemůžeme z této dané axiomatické vlastnosti udělat žádnou filozoficko–logickou otázku. Zde platí totéž, co platí o Jeho bezpodmínečné milosti. Jeho trojjedinost je nevystopovatelná a nevyzpytatelná. Žádné filosofování ani logika nám nepomůže. Musíme důvěřovat Písmu. Nesčetněkrát jsem slyšel, že výraz „Boží trojjedinost“ se v Písmu nevyskytuje (souhlasím), je to teologický termín (souhlasím), logicky vydedukovaný z Písma (nesouhlasím). Nejsem proti teologickým názvům, bez nich se neobejdeme, stejně jako se neobejdeme beze slov jazyka. Otázkou zůstává, zda teologický název odpovídá Písmu, nebo je pouze logicky odvozen. Učení o trojjediném Božství chápu (a nejen já) následovně: Bůh je pouze jeden Bůh, který existuje ve třech odlišných osobách, vzájemně na sebe působících, jež mají stejnou podstatu, ale různou úlohu. Lépe to vysvětlit nedovedu. Pokud jde o moji představu, jsem v koncích, nevystopovatelné nevystopuji.

Bůh je jeden Bůh:

  • Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není…“(Izajáš 44:6)

Otec je Bůh:

  • Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, (Galatským 1:3)

Syn je Bůh:

  • ale o Synu říká: „Tvůj trůn, ó Bože, je na věky věků; žezlo spravedlnosti je žezlem tvého království“.(Židům 1:8)

Duch svatý je Bůh:

  • Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ (Skutky 5:3-4)

Jeden Bůh, tři rozdílné osoby, jež jsou totožné ve své podstatě; Duch Synův, Duch Otcův a Duch Boží:

  • Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého (Matouš 28:19)

Prosím, všimněte si, že každý jednotlivý bod i jeho podstatný prvek (vytištěn tučně), bez něhož je učení Boží trojjedinosti nemyslitelné, je postaven pouze na textu Písma. Nevycházíme z žádného filozofického nebo teologického učení, které by trojjediné Božství potřebovalo, a následně nás nutilo trojjedinost Boha „logicky rozumově odvodit“. „Trojjediné Božství“ jistě není biblický, ale teologický výraz. Není však odvozen jako podpůrný nebo logický důsledek určitého učení – jako jsou např. teologické názvy – „tisícileté království“, „mravní zákon“ nebo „smlouva milosti“. Proti teologickým výrazům, jež zobecňují přímá textová vymezení, nemůžeme nic namítat. Nikdo by ale neměl ze samotného stvoření a přírody vydedukovat „trojjediné Božství“. Právě naopak! „Trojjediné Božství“, jež je přísně vymezeno texty Písma, odhalilo mnoha křesťanům stvoření a jednání „Trojjediného Boha“. Např. Otec vyvolil, Kristus vykoupil, Duch svatý znovuzrodil. Hmota, prostor a čas jsou také trojjediné. I naše činy jsou trojjediné – plán, provedení a zažití. Dočetl jsem se o logické pomůcce, která ale nesmí být nikdy důkazem Boží trojjedinosti – důkazem je Písmo. Voda, led a pára jsou tři skupenství téže jediné podstaty H2O. Přesto má každý stav rozdílnou přirozenost (osobnost, náturu). Jiné prostorové uspořádání molekul H2O, proto jiné fyzikální vlastnosti a nezaměnitelnou, jedinečnou, životadárnou úlohu ve stvoření. Otec, Syn a Duch svatý jsou také tři odlišné osoby téže podstaty Boha, přesto mají rozdílnou, nezaměnitelnou a jedinečnou úlohu v jakékoliv Boží trojjediné činnosti.

Tyto dvě základní vlastnosti biblického Boha plně postačí k tomu, abychom poznali, že všechna náboženství světa, i ta monoteistická, neuctívají Boha bible, ale žijí v poddanosti bohů, kteří je nemohou spasit (Ga 4:8-9). Není zde místo, abychom podrobně rozebírali každé učení, proto se telegraficky omezíme na některá monoteistická náboženství a to, jak chápou Boha.

 

A. NĚKTERÉ MONOTEISTICKÉ „KŘESŤANSKÉ“ ŠKOLY (SEKTY)

a. Boží jednojedinnost (osobní totožnost)

Běžný je i názor, že Bůh, jenž se ve Starém zákonu projevil jako Jáhve, se v Novém zákonu projevuje jako Otec, Syn a Duch svatý. Nejde o tři odlišné osoby, ale tři projevy jednoosobního Boha. Nejznámější denominace, která toto učení zastává, je „United Pentecostal Church International (UPCI) – Mezinárodní sjednocená letniční církev“. UPCI považuje trojjediné učení za vážnou odchylku od důrazného biblického zjevení o Boží jednojedinnosti.

b. Jehovovi svědci

považují biblickou doktrínu trojjediného Boha za polyteismus. Z hlediska přirozené logiky mají „pravdu“. Nikdo si nedovede představit tři vzájemně působící (odtud jejich odlišnost) osoby jednoho Boha, stejně jako si nikdo nedovede představit bezpodmínečné vyvolení z milosti. Jenže logika je dobrý sluha, ale zlý pán. Teologii musíme stavět na Písmu, ne na logice přirozených lidí. Písmo někdy učí jasné doktríny, které jsou logicky nepochopitelné. Co je někdy pro člověka nepochopitelné, není nutně nepravdivé. JS odpovídají na nevyzpytatelné takto:

  • Bůh je jedna osoba, Jehova, a ve vesmíru byl kdysi sám.
  • Bůh stvořil Ježíše, který přebýval v nebesích jako archanděl Michael, na zemi byl člověkem a když byl Bohem vzkříšen z mrtvých, vrátil se do nebe jako Duch. JS rozlišují mezi „prvorozeným“ a „dědicem“, přestože to jsou synonyma – srovnejte Ko 1:15 s Žd 1:2 a jinde. Ježíš Kristus je stvořený „bůh“ s malým „b“, nebo v angličtině „a god – nějaký bůh“ (J 1:1), (podle jejich překladů nového světa). Proto jsou JS v rozporu se svým přísným „monoteismem“. Věří totiž v nestvořeného Boha s velkým „B“ – Jehovu a ve stvořeného boha s malým „b“ – Ježíše Krista. Jsou tedy biteisty?
  • Duch svatý je Boží energie (síla).

K podobným závěrům dojdeme i v mnoha jiných otázkách, když logika, místo Písma, buduje teologii. Logika JS také přivedla k závěru, že všechny církve a vlády jsou ovládány ďáblem. Jehovovi svědci uctívají falešné božstvo a stopují nevystopovatelné.

c. Branhamovci

Pro Branhama byl Kristus, jako pro miliony křesťanů, inkarnovaným Slovem Božím, jež je samo Bohem. Branham ale tvrdil, že znovuzrozením se křesťan stává inkarnací Slova. Branham nejenže staví člověka na úroveň Krista a připisuje tak člověku Boží atributy, ale zároveň staví Krista na úroveň člověka. Podle Branhama byl např. Luther i Wesley vtělenými Kristy, Syny člověka. A nejen to. Branham sice učil, že Kristus byl výjimečný tím, že byl zrozen nesexuálně, ale pokud bychom jeho božství chtěli rozvíjet pouze na této rovině, nebyl by Kristus ze své podstaty nijak odlišný od Adama. Není-li tedy Bůh Bohem ze své podstaty – vždyť se prakticky neodlišuje od člověka – čím je tedy jeho božská podstata unikátní a neopakovatelná? Branham se s touto otázkou vypořádal jednoduše. Bůh není Bohem proto, čím je, ale proto, co činí. Boží atributy jsou pouhými schopnostmi. Proto byl Bůh před stvořením světa ve své podstatě roven všem duchovním bytostem, tedy i satanu [podobně jako v mormonismu pozn ZOD]. Branham svým posluchačům říkal:

Věděli jste, že satan byl kdysi stejný jako Bůh? Jistě byl. Ve všem, kromě toho, že byl stvořitelem. Jinak byl ve všem rovnocenný,99

K dalšímu kurióznímu závěru dojdeme, promyslíme-li Branhamovu doktrínu o semeni hada a z ní vycházející lidské přirozenosti. Bůh v Písmu zaslíbil, že semeno ženy potře ďáblu hlavu a od semena ženy se odvíjí Kristova lidská přirozenost. Jestliže však Branham učí, že lidská přirozenost je zkřížená, totiž že Eva přijala do lidské přirozenosti plodící satanský prvek (narodil se Kain), poté i Kristus, který zdědil po Abrahamovi svoji lidskou přirozenost, by musel být satanským křížencem.

Ve své christologii byl Branham přísným monarchistou a učení o Trojici striktně odmítal. Otec, Syn a Duch svatý neexistují jako jednotlivé osoby, nýbrž jedná se pouze o tituly Boha, tedy jedné a téže osoby. Proto ty, kteří se křtili ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého nazýval triteisty.

Ježíš je v Branhamově teologii vtělený Otec, který je zároveň Duchem svatým. Je to patrné i z toho, jak nazýval duchovní bytost, která se zjevovala jako světlo na jeho shromážděních, aby mu ukazovala, za koho se má modlit, a dávala mu zjevení ohledně životů těch, kteří si pro modlitbu přicházeli. Byl to jednou oblakový sloup, jindy Kristus, poté Duch svatý nebo anděl Páně.

Zajímavé bylo i to, že přestože Písmo praví, že Boha nikdy žádný nespatřil (J 1:18; Ex 33:20), Branham na svých shromážděních rozdával fotografii „Ducha svatého“ nad svojí hlavou. Za povšimnutí stojí, že „fotografie“ duchů používali, zvlášť ve druhé polovině 19. století, k důkazu skutečnosti nadpřirozených jevů i spiritisté.

Zatímco Branham striktně odmítal ortodoxní trojiční učení, vytvořil unikátní doktrínu o třech manifestacích Krista. Kristus přišel nejprve jako prorok, „Syn člověka,“ potom byl „Synem Božím,“ což je synonymem pro Ducha svatého, a v tisíciletém království bude „Synem Davidovým.“ Bůh se tedy v průběhu dějin pouze metamorfoval do různých podob, ale vždy byl tou stejnou osobou. Kristus nebyl osobou Trojice, nýbrž Bohem, který byl obklopený tělem, které na sebe v dějinách spásy bralo různou podobu.

Vzhledem k tomu, že pro Branhama bylo trojiční učení ďábelským podvrhem, vždyť Otec, Syn a Duch svatý jsou jen Božími tituly, nikoliv osobami – je přirozené, že se tato teologie musela odrazit i v křestní praxi. Neexistuje-li Trojice, nač tedy křtít v jejím jménu? Jediným správným křtem musí být křest ve jménu Pána Ježíše a jenom ten, kdo bude na toto jméno pokřtěn, bude spasen. Každý, kdo se chtěl stát inkarnovaným Kristem a vtěleným Božím Slovem, musel se s tímto učením ztotožnit.

Zkrácený výňatek 28 stránkové studie Aleše France „Branham“. Celou studii s odkazy najdete na: http://www.apologet.cz

Ponecháváme na čtenáři, zda branhamovci uctívají jiného boha než Boha bible…

d. Mormonismus – polyteistická „křesťanská sekta“

Mormoni věří, že poté, co Ježíš Kristus vstal z mrtvých, navštívil Ameriku a založil novou církev, protože ztratil víru ve Starý svět. Církev Ježíše Krista posledních dnů vychází z domněnky, že věčný Otec Bůh byl kdysi smrtelným člověkem, z něhož se stal Bůh. Ježíš Kristus také nebyl vždy Bůh, ale je jedním z bohů. Duch svatý byl Bohem vždy. V základech vyznání víry mormonismu se dočteme, že Bůh, Ježíš Kristus a Duch svatý jsou nejenom tři odlišné osoby, ale také tři odlišní bozi. Každý dobrý mormon se stane také bohem a osídlí svoji planetu svými duchovními dětmi, které zplodí se svými mnohými manželkami. Je to opravdu zvláštní teologie!? Dříve než se Ježíš vrátí na zem, aby zde vládl tisíc let, shromáždí se všichni mormoni a Židé se vrátí do Jeruzaléma. Ježíš své království nastolí v Americe.

Mormoni uctívají falešné bohy už jen z toho prostého důvodu, že nejsou monoteisté, ale polyteisté – věří v mnoho bohů a patří do 2. náboženské soustavy našeho schématu na straně 11.

e. „Křesťané“ se svobodnou vůlí

Zajímavou skupinu tvoří ti, kdo skutečně, a tvdošíjně v srdci věří, že mají svobodnou, svébytnou vůli Boží nabídku spásy přijmout nebo odmítnout. Rozhodují autonomně (svévolně) podle svého, na nikom nezávislého rozhodnutí, jako by Bůh nestvořil a neudržoval v chodu nejen celý vesmír, ale i jejich „autonomii“. Věří, že Bůh toužebně (t.j. bezmocně) vztahuje ruce k člověku a trpělivě vyčkává, až se člověk sám rozhodne, zda dar víry a oběť Božího Syna přijme nebo odmítne… Nic není vně Boží moci, dosahu a kontroly!

  • Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Lukáš 10:22)

Vně vůle neomezené prvotní nezapříčiněné příčiny – Boha, neexistuje nic, protože On je aktivní i pasivní příčina všech druhotných příčin a důsledků – alfa i omega!

 

B. MONOTEISTICKÝ JUDAISMUS

Dnešní monoteistický judaismus má mnoho tváří, ale jedna věc je jistá. Žádná forma judaismu nevyznává, že Ježíš Kristus (pomazaný Mesiáš) přišel v těle… Starozákonní judaismus, ač býval před Kristem celou zjevenou pravdou, je dnes, po Kristu, „jen“ historickou, tedy dílčí pravdou. Je jednou z časnějších vrstev dosud zjevené pravdy. Dílčí historická pravda není v žádném případě nepravda nebo lež. Dílčí pravda se stává nepravdou nebo lží až tehdy, když se vydává za celou pravdu. Celá biblická pravda je Starý a Nový zákon dohromady. Novější naplňuje starší pravdu. Judaismus a křesťanství jsou naprosto neoddělitelné vrstvy téže Boží pravdy. Nejsou to dvě náboženské víry! Pro samotné židy je ale nepřijatelné, že by měl být judaismus naplněn v Kristu. Starozákonní judaismus je podle Nového zákona ustrnutí na Kristem překonané pravdě. Judaismus není dotažen do svého slavného cíle, protože odmítá svého Mesiáše a žije jen ve fyzických obrazech a stínech dnešní duchovní skutečnosti, jež je Kristus:

  • To všechno [judaistický Zákon] je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Koloským 2:17)
  • Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení Staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak „když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn“. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda. (2. Korintským 3:14-17)

Kdo skutečně věřil Mojžíšovi, ten věřil v kontextu Starého zákona v Krista. Tragedie židů, ale i věřících, tedy zdánlivých „křesťanů“, spočívá v tom, že formálně složili a skládají svou naději v Písmo, ale dodnes, kromě ostatku, nevědí, o Kom Písmo vůbec je. Proto uctívají boha, který není Bohem bible.

Prostudujte si prosím pečlivě článek „Izrael – nevěřící lid“, ZOD 77, str. 39; „Jedinečnost křesťanství“ ZOD 76, str. 10; a ZOD 78, „Dilema žida Staré smlouvy“, str. 17.

 

C. MONOTEISTICKÝ ISLÁM

Bude nejlépe, když si na téma islám přečteme níže uvedený článek Dr. Saleema Almahdyho. Dr. Almhady nám povolanými ústy potvrdí, že Bůh bible a bůh koránu není tentýž.

Shrnutí:

Na téma, zda všichni monoteisté uctívají stejného boha, bychom mohli napsat mnohastránkovou studii, jež by se zaobírala dalšími pohledy. V tomto článku jsme se této otázky jen dotkli. I tak musí být jasné, že Bůh bible, tak jak se nám zjevil nejen ve Starém, ale i v Novém zákoně, je naprosto jedinečný. Ostatní monoteistická světová náboženství se sklání před jinými bohy, než Bohem biblického Starého a Nového zákona.

– pst –