Pokračujme v Ježíšově obhajobě Starého zákona. (Nahrávku pořadu najdete zde).

Považme Jonáše! Kolik znáte pseudověřících, kteří prý věří v Ježíše, ale aby byl Jonáš tři dny v útrobách velké ryby - pardon, to přece musí být chyba ve Starém zákoně! V jedné z českých Biblí úvodní komentářík k Jonášovi říká toto: "Nejde ovšem o popis historické události. Je to spíše epos nebo novela se záměrem tlumočit zvěst Božího slova dramatickým příběhem." Liberální teologové Jonáše považují za báseň nebo románek. Ale samotný Ježíš v Matoušovi potvrzuje:

Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.

Posluchači, chápeme vůbec sílu Ježíšových slov? Jestliže Jonáš nebyl velkou rybou vyvrhnut po třech dnech a nocích živ, potom nedošlo ke vzkříšení Ježíše. Ježíš to řekl! Bez Ježíšova vzkříšení není našeho vzkříšení. A předobrazem obou vzkříšení je přežití Jonáše v břiše velké ryby! Křesťan, který nevěří v to, co potkalo Jonáše, nemůže věřit ani v Ježíšovo ani ve své vzkříšení. Bible je vážné čtení. Jako by Ježíš předvídal kriticismus intelektuálů dvacátého století. Mnozí chtějí přijmout Ježíše, ale odmítají, co Ježíš učil! Buď Ježíš věděl, co říká, nebo ne! Jestliže v Ježíše skládáme naději, buďme důslední a věřme, že co řekl, je pravda pravdoucí.

Že Bible je od Boha, víme z jednoho prostého důvodu - Ježíš to totiž, jak vidíme mnohokrát, potvrdil. Kdo je Ježíš Kristus, jsme si již v minulosti pověděli. Ježíš Kristus je Pán a Stvořitel všeho co je. Ze stanoviska Jeho autority si proto můžeme být jisti, že Bible je Boží Slovo. Ježíš Kristus potvrdil Starý zákon Svým učením a slíbil Nový zákon, který přijde skrze Jeho učedníky. Takže:

1. Ježíš Kristus potvrdil platnost Starého zákona.

Ježíš hovořil o celém Starém zákoně, o Písmu jako celku:

Ježíš jim však odpověděl: "Mýlíte se, neznáte Písma, ani moc Boží. (Matouš 22:29)

Ježíš hovořil o základním dělení Starého zákona:

Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup. (Lukáš 16:16)

Ježíš Kristus hovořil o jednotlivých knihách. Například o knize proroka Daniele, kterou sice zpochybňují liberální bohoslovci, ale Ježíš ji potvrzuje jako platnou:

Když pak uvidíte ,znesvěcující ohavnost`, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém, kdo čteš, rozuměj (Matouš 24:15)

Ježíš Kristus svými ústy potvrzoval Mojžíšovy knihy a jisté skutečné historické události, které se odehrály v prostoru a čase. Třeba, že se člověk evolučně nevyvinul, ale že od prvopočátku byl plně mužem a ženou:

Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ,muže a ženu učinil je`? A řekl: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo"; (Matouš 19:4-5)

Za Mojžíše se Kristus staví jmenovitě, i když mnoho vědců dlouho tvrdilo, že Mojžíš nic nemohl napsat, protože za Mojžíše ještě neexistovalo písmo:

Vždyť Mojžíš řekl: "Cti svého otce i svou matku" a "kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí". (Marek 7:10)

Nebo, Ježíš potvrdil pravdivost potopy:

Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. (Lk 17:27)

Ježíš považoval biblický záznam za pevnější než stvoření. Bible je zde z Boží svrchovanosti. Poslouchejme pozorně:

Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. (Matouš 5:18)

Ježíš nazval Písmo Slovem Božím:

Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, - a nemůže být zrušeno Písmo - (Jan 10:35)

Ježíš jasně řekl, že pisatelé Starého zákona byli puzeni Duchem svatým. Doslovně o Davidovi řekl toto:

Sám David řekl v Duchu svatém: ,Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.` (Marek 12:36)

Když byl Ježíš pokoušen ďáblem na poušti, tak odpověděl - je psáno. Pro Ježíše bylo Písmo, tj. Starý zákon nad jakoukoliv řeč, pocit, cokoliv jiného. Ježíš Písmo ztotožnil s duchovním chlebem, s duchovní potravou!

On však odpověděl: "Je psáno: ,Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.`" (Matouš 4:4)

Když člověk umírá, tak obyčejně chce sdělit ty nejdůležitější věci, které má na srdci. Víte, co měl na srdci umírající Ježíš na kříži? Starý zákon, který zlehčují liberálové, a jsou i kvazivědecké spory o jeho pravosti. Takhle jeho pravost potvrdil samotný Pán Ježíš Kristus:

Ve Starém zákoně je napsáno:

Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. (Žalmy 22:2)

A takhle Starý zákon citoval Ježíš Kristus:

Matouš 27:46: Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lema sabachthani?", to jest: ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?`

Ve Starém zákoně je napsáno:

Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. (Žalmy 31:6)

A takhle Starý zákon citoval Ježíš Kristus:

A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.(Lukáš 23:46)

Skeptici nejčastěji argumentují, že mýlící se lidé musí napsat mylnou Bibli. O jiných knihách už tak skeptici nemluví. Někdy prý mylná věta nebo slovo může zapříčinit i mylnou interpretaci, atd...

Kritici mají v jednom pravdu. Člověk je skutečně omylný a dělá neustále spoustu chyb. Přesto, člověk je schopný vyprodukovat bezchybné dílo. Člověk může napsat například článek bez jediné gramatické chyby. Člověk může, chce-li a má-li dostatek peněz a čestnosti, opsat určitou knihu bez chyby, obzvláště pojistí-li se systémem kontrolorů. Člověk tedy může čas od času, dá-li si záležet, vytvořit i bezchybné dílo. Člověk může i bezchybně zaznamenat historické události. Co však jistě historickou událost zdeformuje, je již lidská, osobní interpretace.

To, že člověk není schopný zaznamenat pravdu, není pravda, a tvrzení, že chybující člověk musí napsat vždy chybné dílo, je omyl. Je to jako s dálkově ovládaným videorekordérem. Samozřejmě, protože jsem odchován jednoduchým, knoflíkovým ovládáním, dálkové a automatické ovládání mě vyvádí z rovnováhy, protože neposlouchá. A protože jsem líný a říkám si, že nemám čas na čtení návodu, vkládám do ovládacího systému vlastní tvořivé nápady, tedy sebe, a proto si videorekordér dělá co chce. Kdybych si však přečetl návod, který je v podstatě bezchybný, přestal bych dělat chyby a přístroj by poslouchal. Protože mě však televize natolik nezajímá a nestojí mi ani za námahu studia návodu, je moje interpretace ovládání pro mne uspokojující, třebaže veskrze neuspokojuje kapacitu videorekordéru.

Podobně lidé, ačkoliv často chybují, nemusí chybovat v určitých případech a obzvláště za jistých okolností. Buďme si jisti v jednom. Lidé napsali během patnácti století 66 vzájemně si neodporujících, bezchybných biblických knih. Kdyby pisatelé vložili do biblického díla jen svoji moudrost, dopadli by jako já, televizní ovladatel. Bůh-Duch Svatý dosáhl dokonalé harmonie mezi všemi biblickými knihami. Bůh mohl použít člověka k tomuto svému plánu, protože věděl, že chybující člověk může být bezchybným tlumočníkem Božích myšlenek.

Pravdou zůstává, že Bůh mohl použít obyčejné lidi jako jste vy nebo já, aby zaznamenal své bezchybné dílo. Lhát a chybovat je lidské, ale nelhat není nic nadlidského. Kdyby pravda byla nad lidské síly, jak bychom potom obhájili ztělesněného Boha, Ježíše Krista? Ztělesněný Bůh byl totiž skutečným člověkem, který podle tvrzení kritiků musel také lidsky chybovat. Jeho učení by muselo být chybné, nechal by nás v temnotě, bez Božího ztělesnění, ukřižování a zmrtvýchvstání. Věčný život a záchrana z věčného zatracení by ztratily všechen smysl. Poněvadž:

...veškeré písmo pochází z Božího Ducha ... (2. Ti 3:16)

Potom veškeré písmo nemůže být lež, ale jen pravda, protože list Timoteovi v 1. kapitole 2. verši říká, že Bůh je pravdomluvný, že Bůh je ten, kterýž nikdy neklame. A Jan v 17. kapitole, 17. verši píše:

Tvoje slovo je pravda...

Vskutku, Bůh použil chybující lidí k záznamu svého 100% pravdivého slova, aby nás jeho Slovo omylo pravdou, vysvobodilo, abychom se skrze Boží slovo znovu narodili. Bůh, kdyby chtěl, mohl použít i člověka, který není schopen ničeho jiného než chyb a lži, protože Bůh říká ústy Jeremiáše:

Hle, já jsem Hospodin, Bůh veškerého tvorstva. Je pro mne něco nemožného?

A tak přicházíme k otázce, zda-li Ježíš, jenž byl skutečným člověkem, nebyl náhodou také chybující, jako všichni ostatní lidé, a vše, co říká o Starém zákoně, je také jenom chiméra.

Jestliže byl skutečně člověkem, potom je jeho učení podmíněno historickou dobou, ve které žil - říkají skeptici. Lidé často poukazují, že Ježíš byl jenom člověk, protože nevěděl mnoho věcí. Když se ho apoštolé ptali, kdy přijde podruhé, odpověděl, že o době 2. příchodu neví žádný člověk, ani anděl, ani Syn, ale sám Otec. Ježíš se také otázal: Kdo se to dotkl mého šatu? Jako by nevěděl, jako by byl obyčejný a normální smrtelník. Také se ptal: Jaké je tvé jméno? Zase, jako by nevěděl, jako obyčejný člověk. Na jiném místě se Ježíš táže: Kolik chlebů máte, atd...

Skeptici říkají: Vidíte, Ježíš nevěděl tolik základních věcí, které by měly být pro Boha hračkou. Proč bychom měli věřit jeho výrokům, když ani nevěděl, kdy přijde podruhé?

Uvědomme si, že Ježíš Kristus měl dvě povahy, nebo chcete-li dvě přirozenosti, podstaty. Ježíšovu podstatu člověka, a Kristovu podstatu Boha. Jako člověk, tedy jako Ježíš, nebo syn člověka, se tázal lidsky. Jako Kristus, jako Bůh, věděl vše, a na nic se nemusel ptát. Snad proto jej všichni apoštolé nazývali Ježíš Kristus, protože ho nejdříve poznali jako člověka, Ježíše, a později uvěřili, že je pomazaný Bůh, tedy Kristus. Jenom Pavel jej oslovuje většinou obráceně: Kristus Ježíš. To snad proto, že jej nejprve spatřil jako Krista, tj. Boha, a potom mu Bůh vyjevil svoji lidskou formu:

já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ...

Ježíš nebyl člověk, který se propracoval do Kristova Božství. Přesně naopak. Bůh Kristus sestoupil dolů k Ježíšovu lidství. Dovolte mi citovat jen jeden verš, který potvrzuje, co těžko chápeme:

Způsobem bytí byl ROVEN BOHU, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt a to smrt na kříži. (Filipským 2:6-8)

Jako člověk se v úplné poslušnosti a absolutní důvěře podrobil Bohu-Otci.

V Ježíšově chování není ani jeden náznak, že by jeho teologická, historická a jiná prohlášení byla mylná. Ježíš vždy říkal pravdu. Když řekl, že neví, tak nevěděl. Proto mu tím víc můžeme důvěřovat. Ježíš nepředstíral, že ví.

Několikrát se Ježíš tázal, ne proto, že neznal sám odpověď, ale proto aby vyprovokoval odpověď jiných. Také jsem svým synům říkával: Co jste provedli? Dobře jsem věděl, co provedli, chtěl jsem jenom slyšet jejich odpověď.

I v lidské formě měl Ježíš nadpřirozenou znalost, která přesahovala normu běžných lidí. Když třeba rozprávěl se samařskou ženou, věděl, že měla pět mužů a ten, s kterým právě žila, není její muž. Ježíš věděl, kdo jej zradí! Ježíš věděl, že Lazar zemřel, dříve než mu to lidé oznámili. Ježíš věděl o svém ukřižování a vzkříšení dříve než se tak stalo! Ježíš věděl, kde se zdržují ryby. Takovou znalost rybáři neměli.

Ať byla jeho lidská znalost omezena jakkoliv, přesto přesahovala znalosti kteréhokoliv historické i současné osobnosti. Jeho lidská znalost byla přiměřená jeho poslání a vyučování evangelia. Ježíšova svrchovanost je absolutní. Poslyšme, co sám říká:

Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by jej soudil: Slovo které jsem mluvil, to jej bude soudit v poslední den. (Jan 12:48)

Ježíš-člověk kázal tak, jak mu přikázal Bůh Otec. Jsou jeho slova inspirována? Jistě! Kdyby taková slova pronesl jen člověk, každý by jej označil za nebezpečného blázna. Ježíš Kristus byl opravdovým člověkem, jako by nebyl Bohem a byl úplně Bohem jako by nebyl člověkem.

Jsem rád, že tomu nerozumíte ani vy, ani já. Kdybychom pochopili snížení Boha, byli bychom bohy. Proto můžeme plně důvěřovat Jeho potvrzení Starého zákona.