Velikost textu:

  • Zvětšit
  • Zmenšit
  • Normální

Současný Zoom: 100%


Původní stránky s veškerým obsahem i nadále naleznete na www.hcjb.cz.


Teologický heretik Přilepení

* Vážení manželé Steigerovi,

pravidelně čtu časopis Zápas o duši. Celé biblické učení o neschopnosti přirozeného člověka uvěřit, o stoprocentní milosti Boží záchrany zapadá do sebe. Je však jediný bod, kde se mi toto učení hroutí, a to je odpovědnost přirozeného člověka za to, že neuvěří, za svoje slova a skutky. Nepomáhá mi tu ani vysvětlení od Anselma, že to přirozený člověk koná přece svobodně. Podle mě, pokud se někdo narodí se zlým srdcem, od toho závisí dále zlá vůle a to, že tyto věci není člověk, podle vás, sám schopen změnit, jen Božím zásahem, nemůže přece Bůh žádat od takového člověka zodpovědnost za to, že neuvěří, když přirozený člověk tuto schopnost bez Božího zásahu nemá, ani si ji nemůže přisvojit. Přirozenému člověku je tedy tento stav osudem a nic s ním nemůže udělat, pokud nezasáhne Bůh a nezmění jeho přirozenost. Přirozený člověk by podle mě byl zodpovědný za tento stav hned po narození jen tehdy, pokud by se sám aktivně podílel na Adamově vzpouře.

Úvodník

Milí přátelé, návštěvníci a čtenáři našich webových stránek,

na lednové konferenci Zápasu o duši a Poutníkovy četby 2011 jsme oznamovali náš záměr připravit jednak nové webové stránky a spolu s nimi také nový internetový časopis - "sourozence" Zápasu o duši. Důvodů, které nás k tomu vedly, bylo hned několik:

Dostatečnost Božího Slova pro život křesťana i církve

Boží slovo je největší a jedinečný zdroj, který má moc zlomit naše kamenná srdce. Proč je Boží slovo dostatečné pro život křesťana i církve? Je skutečně nutné Boží slovo také kázat? Nestačí ho jenom žít a sdělovat ho společnosti kolem sebe nějakým jiným způsobem a ne zrovna kázáním? (Článek je přepis kázání ze Zimní konference v Kladně 2009.

Evangelium - moc Boží, nikoliv lidská

  • Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. (Ř 1,16)

    Zcela jistě je náš velký a slavný Pán Bohem, který jako jediný má moc a schopnost zachránit člověka, a je Bohem, který přesahuje naše omezené chápání. Právě tuto Jeho moc jsme i my sami zakusili ve svých životech. Hospodin nás zachránil z našich hříchů a my už neznáme v celém vesmíru nic sladšího a příjemnějšího než si každý den kleknout před ním a děkovat mu za to, co pro nás učinil na kříži ve svém Synu. Jako nové stvoření už neznáme žádnou větší rozkoš než Jeho přítomnost a poznání Jeho slávy. Všechno se změnilo a staré věci pominuly. On sám je nyní konečným cílem našeho života a my ho toužíme milovat každý den víc a víc. To je náš celoživotní program, ba co víc, je to program na celou věčnost. Tak Bůh ze své věčnosti a se svou věčností vstoupil do našich maličkých životů. Svět stále přichází se svou nabídkou, ale když zůstáváme v Boží přítomnosti, žádná z návnad tohoto světa, který celý leží ve zlém, už nemá tu moc, aby nás od Boha odtrhla. A i když se stane, že se na chvíli odkloníme, náš dobrý Pán si nás vždy přitáhne zpět na ten správný kurz, protože podstatou Jeho charakteru, samotným jádrem Jeho existence, je Jeho věrnost. Přesně tak, jak to čteme v Písmu:

    Co je to věčný život?

    V jazyce Nového zákona jsou dvě odlišná slova pro české slovo "život": bios a zóé. Bios znamená biologický život člověka, ale také všech ostatních tvorů. Tento život plyne rychle a prchavě jako nějaký proud nebo spánek, jako rychle vadnoucí květina - směřuje ke svému konci. Bible dosvědčuje, že jsou jen dva druhy věčné existence: věčný život a věčné zahynutí. Proto je podle slova Heinricha Kemmera tou největší ztrátou, když žijeme a zemřeme bez Ježíše.

    Prihlásit se k odběru Reformace.cz RSS