Rozhovor s Pavlem Steigerem

nothing

Reformace č. 32

 

Reformace č. 32

Pro církev reformovanou a stále se reformující.


REFORMACE | ZÁPAS O DUŠI | TEOLOGIE | NAHRÁVKY | VIDEO


 

Když jsem vzýval jméno Hospodina, jemuž patří chvála... (Ž 18,1)

Někdy Hospodin povzbuzuje a potěšuje srdce Svého lidu laskavou a oživující prozřetelností jak v soukromí, tak i veřejně. Jsou chvíle, v nichž nás ruka prozřetelnosti povznáší, právě tak jako okamžiky, v kterých nás pokořuje. Dějiště se mění. Jednání prozřetelnosti je radostné a povzbuzující. Zdá se, že zima pominula. Odkládáme oděv smutku a ach, jak je vše líbezné pro duše nebem omilostněné! Bůh je zvyšuje tím, že jim dává zdar v pozemských věcech a oni opět zvyšují Ho svými chválami. Pohleď na 1. až 4. Žalmu 18. I Mojžíš a jeho lid, když je Bůh vysvobodil z ruky faraona, vyvyšovali Ho písní plnou díků, která svou vytříbeností a oduševnělostí se stala symbolem chvalozpěvů, jimiž svatí oslavují Boha v nebesích (Zj 15:1).

(John Flavel, 1627-1691).


Zná Bůh budoucnost?

 

Při zamyšlení nad končícím se rokem a před vstupem do nového nás určitě napadají různé myšlenky a otázky včetně těch, co nás v příštím roce čeká, čím budeme muset procházet, zda budeme mít práci, zda budeme zdraví, jak to bude s našimi nejbližšími atd. Pro křesťana je největší potěšení, že i když my nevíme, Bůh ví vše – i to, co nás čeká v budoucím roce. A to největší ujištění pro nás také je, že pokud Bůh dovolí, abychom procházeli zkouškami, dá nám také sílu a východisko, abychom v těchto zkouškách obstáli (1K 10,13).

Zápas o duši č. 123

 Pro církev reformovanou a stále se reformující.  

Zápas o duši č. 123

Ďáblova misie prostřednictvím zábavy

Úloha Církve - zábava nebo evangelizace?

Každá doba si žádá své vlastní svědectví. Aby byl strážný shledán věrným svému Pánu a městu svého Boha, musí si pečlivě všímat znamení časů a podle toho klást na své svědectví důraz. Co se týče svědectví pro dnešní dobu, nemůže být pochyb. V táboře, jehož členové prohlašují, že patří Pánu, se vyskytuje zlo tak hrubé, tak nestoudné ve své opovážlivosti, že i duchovní muži s tím nejslabším zrakem si ho mohou jen stěží nevšimnout. Během několika posledních let se vyvinulo abnormální, pro zlo nevídanou rychlostí. Působilo jako kvásek, dokud neprokvasilo celé těsto.

Co si František skutečně myslí o reformaci (a konkrétně o Kalvínovi)

Přátelský. Vděčný. Vždy zdůrazňuje to, co spojuje a odkládá to, co rozděluje. Tak daleko jde populární obraz papeže Františka v jeho jednání s nekatolíky. Mnozí z nich jsou ohromeni jeho prostým životním stylem, který je často ostatními vyhledáván. Mělo by to být pravidlo, ale nyní je to výjimka, byť velmi významná. Nedávno byla opět publikovaná jeho přednáška o historii jezuitů. Arcibiskup Bergoglio (papež František) ji vydal v Argentině v roce 1985. Tato přednáška nemilosrdně hodnotí protestantskou reformaci jako takovou a především Jana Kalvína.

Slovo od Pána? Posouzení moderního daru proroctví

Potřeba prověřovat proroky

Slovo prorok pochází z řeckého profétés, což znamená „mluvit v zastoupení“ nebo být „mluvčím“. Prorok je tedy mluvčím za Boha. A když někdo tvrdí, že má dar proroctví, nebo tvrdí, že má slovo od Pána, a přesně to oni tvrdí, pak minimálně v té chvíli prohlašují, že jsou Božími mluvčími.

V průběhu dějin se objevilo mnoho lidí, kteří tvrdili, že jsou proroky, že mluví za Boha. Ale všichni křesťané – ať už charismatici nebo cessationisté – by se shodli na tom, že alespoň někteří z těchto proroků skutečně byli lživí proroci.

Historie o těžkých protivenstvích církve české

Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstíSumma historie o protivenstvích církve české, hned od počátku jejiho na víru křesťanskou obrácení (to jest od léta 894. až do léta 1632.) zběhlých.

Knihou krve a slzí, bolu a hoře, bylo by lze věru nazvati truchlivou tuto knížku o českých mučednících evangelia. Jsou v ní místa, bylo pěkně pověděno, při nichž se sevře bolem každé české srdce. Jsouť jejím předním obsahem nevýslovné hrůzy Bílé hory a je psána bratrskými vyhnanci v dvanáctém roce po neblahém 8. listopadu 1620.

Je Bible stále závazná?

Můžeme biblické příkazy zamítat jako pouze kulturně specifické? Jak můžeme rozlišit, které příkazy nebo příklady jsou pro Boží lid v dnešní době závazné? Co je normativní? Tento termín je poměrně nový, ale otázka je stejně stará jako víra. Nikdy předtím nebyla závažnější. Žijeme totiž v době, kdy četné biblické principy opouštějí mnozí z těch, kdo se zdají být biblickými věřícími.

Ve skutečnosti je nová generace věřících současnou scénou naprosto zmatena. Mladí křesťané mají dojem, že Bible není dostatečně jasná, pokud se týká detailů, proto ji nelze brát vážně.

Přihlásit se k odběru Reformace.cz RSS