Reformace č. 30

 

Reformace č. 30

Pro církev reformovanou a stále se reformující.


REFORMACE | ZÁPAS O DUŠI | TEOLOGIE | NAHRÁVKY | VIDEO


 

Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. (Fp 2,13)

Všechno dobré, co je nám umožněno učinit, je z moci Boží milosti. Z toho vyplývá, že Bůh není závislý na nás, ale my jsme naprosto závislí na Něm, neboť je to On, kdo v nás působí, že chceme i činíme, co se mu líbí. „Jsou tedy dobré skutky a morální poslušnost zbytečné?“ Právě naopak. Jsou nezbytnou nutností. Musí být a budou jasně vidět na životech všech znovuzrozených. Jsou to důkazy víry, a nezbytné důsledky ospravedlnění. Věřte v Krista k ospravedlnění a zkuste přitom žít špatným životem. To je nemožné. Ti, kteří jsou z Boha, budou dělat skutky Boží.

(Augustus Toplady, 1740-1778)


Zápas o duši č. 122

 Pro církev reformovanou a stále se reformující.  

Zápas o duši č. 122

Rozhovor se Stevem Lawsonem

nothing

Co si František skutečně myslí o reformaci (a konkrétně o Kalvínovi)

Přátelský. Vděčný. Vždy zdůrazňuje to, co spojuje a odkládá to, co rozděluje. Tak daleko jde populární obraz papeže Františka v jeho jednání s nekatolíky. Mnozí z nich jsou ohromeni jeho prostým životním stylem, který je často ostatními vyhledáván. Mělo by to být pravidlo, ale nyní je to výjimka, byť velmi významná. Nedávno byla opět publikovaná jeho přednáška o historii jezuitů. Arcibiskup Bergoglio (papež František) ji vydal v Argentině v roce 1985. Tato přednáška nemilosrdně hodnotí protestantskou reformaci jako takovou a především Jana Kalvína.

Slovo od Pána? Posouzení moderního daru proroctví

Potřeba prověřovat proroky

Slovo prorok pochází z řeckého profétés, což znamená „mluvit v zastoupení“ nebo být „mluvčím“. Prorok je tedy mluvčím za Boha. A když někdo tvrdí, že má dar proroctví, nebo tvrdí, že má slovo od Pána, a přesně to oni tvrdí, pak minimálně v té chvíli prohlašují, že jsou Božími mluvčími.

V průběhu dějin se objevilo mnoho lidí, kteří tvrdili, že jsou proroky, že mluví za Boha. Ale všichni křesťané – ať už charismatici nebo cessationisté – by se shodli na tom, že alespoň někteří z těchto proroků skutečně byli lživí proroci.

Tolerance – láska a pravda

Nikdo, kdo nepociťuje nad hříchem hněv, nemůže být dobrý. Kdo miluje pravdu, musí nenávidět všechno falešné… Pokud Kristus panuje v našem srdci, pak vládne boj mezi Kristem a Beliálem, a když náš Spasitel zasedne k soudu jako soudce, pak jeho slova: ,Odstupte ode mne všichni činitelé nepravosti!‘ budou pouze pokračováním jeho nauky o hříchu, kterou kázal, když žil na zemi. Jak vřele miluje hříšníka, tak neúprosně nenávidí hřích. Jak dokonalá je jeho spravedlnost, tak dokonale zničí i bezbožnost v každé podobě a formě.“ (Ch. H. Spurgeon)

Často se vymlouváme na lásku a bratra nepokáráme, zhřešil-li vůči Bohu, církvi nebo nám, ačkoli Pán přikázal, abychom bloudícího napomenuli (Mt 18,15; L 17,3; Jk 5,19.20). Toto však není láska, nýbrž sebeláska, a ta je hříchem: hříchem proti Bohu a hříchem proti bratru. Jedná se o porušení největšího Božího přikázání (Mt 22,37–39) a tím i o největší hřích, jehož se můžeme na bratrovi dopustit.

Historie o těžkých protivenstvích církve české

Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstíSumma historie o protivenstvích církve české, hned od počátku jejiho na víru křesťanskou obrácení (to jest od léta 894. až do léta 1632.) zběhlých.

Knihou krve a slzí, bolu a hoře, bylo by lze věru nazvati truchlivou tuto knížku o českých mučednících evangelia. Jsou v ní místa, bylo pěkně pověděno, při nichž se sevře bolem každé české srdce. Jsouť jejím předním obsahem nevýslovné hrůzy Bílé hory a je psána bratrskými vyhnanci v dvanáctém roce po neblahém 8. listopadu 1620.

Je Bible stále závazná?

Můžeme biblické příkazy zamítat jako pouze kulturně specifické? Jak můžeme rozlišit, které příkazy nebo příklady jsou pro Boží lid v dnešní době závazné? Co je normativní? Tento termín je poměrně nový, ale otázka je stejně stará jako víra. Nikdy předtím nebyla závažnější. Žijeme totiž v době, kdy četné biblické principy opouštějí mnozí z těch, kdo se zdají být biblickými věřícími.

Ve skutečnosti je nová generace věřících současnou scénou naprosto zmatena. Mladí křesťané mají dojem, že Bible není dostatečně jasná, pokud se týká detailů, proto ji nelze brát vážně.

Přihlásit se k odběru Reformace.cz RSS