Definice typu
Proč je tak důležité rozumět milosti? Protože na milosti cele závisí naše spasení! Jsme spaseni pouhou, samotnou milostí (jedině milostí, což je latinsky sola gratia). Tato myšlenka se spolu s několika dalšími ‚solas‘ stala motorem reformace v šestnáctém století. Reagovala tak na zákonické skutkaření a záslužnictví středověké církve. A porozumění milosti otevřelo oči reformátorům, aby začali kázat čisté evangelium o spasení jedině z milosti, pouhou vírou jenom v samotného Ježíše Krista. Ovšem lidské srdce je „nejúskočnější ze všeho a nevyléčitelné“ (Jr 17,9) a náboženská snaha přidat k milosti nějaký ten skutek, nějakou vlastní zásluhu je v něm neustále přítomná. Proto se musíme vracet k vysvětlování vztahu zákona a milosti, k místu zákona v dějinách spásy, k (bez)moci zákona a k dílu Boží milosti.
Osnova kázání:
- A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl. (J 1,14-18)
I. Zákon byl dán skrze Mojžíše
II. Milost a pravda se stala
III. Skrze Ježíše Krista