Manželství je dost těžké samo o sobě, bez ohledu na tlaky způsobené zdravotním postižením, které přinášejí různé formy utrpení. Jsou zde ovšem vlastnosti, které vyplývají z opravdové spásné víry a z práce Ducha svatého v životě věřících, které udrží pohromadě i to nejkomplikovanější manželství.

Ke čtyřem vlastnostem, o nichž jsme přemýšleli v minulém článku, připojuje Ernie Baker čtyři další a vysvětluje, jak nás pravá spásná víra proměňuje do Kristovy podoby.

Trpělivost

Pavel naléhá na své čtenáře, aby měli trpělivost jeden s druhým. Měli by udělat mnoho předtím, než se rozzlobí. Petr říká, že „Boží trpělivost vyčkávala“ ve dnech Noémových (1Pt 3,20 ČSP). Vznětlivost, netrpělivost, podrážděnost vede ke strachem naplněné atmosféře. Jste-li takoví, není pro nikoho bezpečné, aby s vámi mluvil. Často se takoví lidé raději stáhnou, aby se ochránili. Je nemožné mít zdravý domov, který odolá tlakům různých postižení, pokud jsou lidé netrpěliví, vznětliví a podráždění. Co uděláte pro to, aby se to změnilo?

Snášenlivost

Jsem tak vděčný za to, že se Pán se mnou smířil! Snáší nás se všemi našimi slabostmi. Opačný postoj je vidět v mnoha věcech zmíněných výše. Ve kterých věcech musíte projevovat více snášenlivosti u členů své rodiny, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou postižení? Na co musíte brát ohled? Kterým věcem vaši blízcí čelí a s čím zápasí?

Odpuštění

Toto odpuštění je bezpodmínečné, nezasloužené, plné stejné milosti, jakou jsme sami přijali od Pána. Odpuštění by mělo jako řeka vytékat z našeho vztahu s Kristem a mělo by ukazovat, jak moc mi odpustil. Opačným postojem k odpuštění je otrávení vzájemných vztahů. Hořkost, neustálé připomínání chyb druhým nebo snaha zranit je – to všechno ničí blízkost a hloubku vztahů. Příkaz, který je zde, je jasný. Má-li kdo nějakou stížnost proti druhému, odpouštějte si, dokonce i tehdy, jestliže si to ten druhý nezaslouží. Stejně jako vám se dostalo nezasloužené přízně, dejte ji i vy druhým. Můžete namítnout, že já neznám vážnost provinění toho druhého, takže to přece nemůžete jen tak nechat a odpustit mu. Můžete namítnout, že to není správné. Ale kdykoliv ve své duši slyším podobný šepot (nebo dokonce volání), přemýšlím o následujícím:

Připomínám si, jak moc jsem zhřešil proti Bohu (viz také Mt 18,21-35). Nejspíš jsem se dopustil stejného přestoupení proti Pánu vesmíru, jaké vyčítám svému blízkému. Ale pokud mi Bůh mohl v Kristu odpustit, můžu i já v Kristu odpustit druhým.

Bůh vede knihy záznamů a je Bohem spravedlnosti. Je soudce vesmíru a všechny věci dá do pořádku. Nikdo nebude moci uniknout, dokud nebude činit pokání. Musím nechat moudrého Boha, aby se on sám vypořádal s tím přestoupením. Jenom tak mohu svou duši zbavit toho břemene.  

Co takhle udělat právě nyní rozhodnutí, které bude založené na to, jak moc vám Bůh odpustil, že i vy nyní odpustíte svému manželovi nebo své manželce všechno, o čem si myslíte, že se proti vašemu manželství provinili?

Nad to vše láska

Vzájemná křesťanská láska pramení ze vztahu s Ježíšem. Je to obětavá láska, která na prvním místě usiluje o naplnění potřeb druhých (Fp 2,3-5). A dokonce Pavel tvrdí, že láska všechno spojuje k dokonalosti (Ko 3,14). Opak takové lásky je pro každý vztah zničující. Sebestřednost vedená ochranou sebe sama a prosazováním svých vlastních potřeb zraňuje. Čím byste mohli ve vztahu ke svým dětem nebo ke své manželce či manželovi prokázat právě takovou lásku?

Těchto osm vlastností společně se správnými motivy a správným zdrojem (jímž je Kristus) udrží pohromadě každé manželství. Ježíš může změnit úplně všechno, ale musíte mu vydat svůj vlastní život, své okolnosti i své manželství!

Výtah z knihy HELP! Disability Pressures Our Marriage (Pomoc! Tlaky, které ochromují naše manželství) od Ernieho Bakera.

Zveřejněno na stránkách Counseling One Another.