Zápas o duši:

Výchova a kázeň

Verze pro tisk
  • Děti, poslouchejte své rodiče, protože je to spravedlivé před Bohem. Cti Otce svého i matku svou je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: »aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.« Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána. (Ef 6:1-4)

První přikázání desatera říká:

  • Cti otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Ex 20:12)

Denně slyšíme o vážných problémech mládeže a dětí. Pedagovové a psychologové hledají nové a lepší výchovné metody, ale málokdo se zamyslí nad zaručeně správnou metodou výchovy, kterou máme po tisíciletí v bibli. První přikázání snad známe všichni, ale co znamená výzva otcům nedrážděte své děti ke vzdoru?

Velká část dnešních mladých lidí nejen vzdoruje, ale nenávidí a bojuje proti rodičům, autoritám, pohrdá Bohem i státem, nenávidí sami sebe a ze všech sil pracují na sebezáhubě. Alkohol, drogy, sebevraždy ničí iluze o bezstarostném a krásném mládí.

Bible nás učí, že děti jsou Boží dar rodičům. Rodiče mají zodpovědnost za jejich výchovu a mají děti učit poslušnosti. Kniha přísloví říká:

  • Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neoopovrhuj. (Př 1:8)

Bible nikde neříká, že rodiče jsou neomylní, ale mají Bohem danou autoritu, aby dítě vychovávali k bázni Boží a Bůh jim dává k výchově instrukce. Tak jako potřebuje být dítě vychováváno rodiči, tak musí být rodiče vychováváni Bohem.

Z biblické historie víme, že rodiče nedělí lásku k dětem stejným dílem. Izák miloval Ezaua a Rebeka měla raději Jakoba. V kolika rodinách se opakuje stejná tragedie?

Mnozí rodiče mají na mysli to nejlepší a děti nerozumně chrání od světa. Nedají jim příležitost růstu, který odpovídá jejich věku.

Další rodiče mají nároky a očekávají výsledky nad schopnosti svého dítěte, nebo zapomínají, že vývoj některých dětí může být pomalejší. Takové dítě se rodičům nezavděčí, i kdyby se snažilo sebevíc.

Rodiče, kteří nikdy dítě nepochválí, nepovzbudí přesvědčí nejen sebe, ale i dítě, že v životě nikdy nic nedokáže.

Dítě, které rodičům překáží a stojí v cestě jejich rozletu pozná, že je na obtíž a nakonec si role obrátí. Rodiče budou na obtíž dítěti.

Rodiče, kteří používají »lásku« jako vychovný prostředek odměny a trestu: »Když jsi hodný mám tě rád, když zlobíš, tak tě nemám rád,« zkreslují i Boží lásku. Rodiče mají povinnost trestat a napravovat, ale dítě potřebuje vědět, že má milující rodiče napříč svým přestupkům.

Není nic snadnějšího než zničit duši dítěte nejen přílišnou fyzickou silou trestu, ale i slovním útokem dospělého, který dětskou duši zraní a zatvrdí.

Mnozí rodiče se dopouštějí výchovných chyb aniž by si je sami uvědomovali. Často nechávají výchovu na ostatních a očekávají, že dítě bude vychováno bez jejich přičinění. Dítě je křehká nádobka, kterou musíme chránit, opatrovat, aby byla její krása zachována a přinesla potěšení nejen rodičům, ale především Pánu Bohu.

Sociologové slavné Harwardské university vyvinuli test, který z 90% určuje sklony ke zločinosti u pěti až šestiletých dětí. Rodina, která tráví volný čas společně a kde jsou rodiče správný příklad dětem, kde je otec pevný a spravedlivý ve výchově i trestu, kde je matka přítomna výchově dítěte, kde si rodiče navzájem projevují lásku a úctu, takové prostředí zaručuje zdravý vývoj mladého člověka.

- kas -