Jedno arabské přísloví říká: "Neproklínej tmu, rozsviť svíčku."

Ale kde najdeme v těchto dnech světlo svíčky? Čteme-li o vzrůstající zločinnosti, anarchii, převratech, nemorálnosti a jiných podobných zlech, ptáme se: "Kde je to světlo, které by zahnalo tuto hrozbu naší civilizace někam do úkrytu?"

Před mnoha léty, muž, který měl více duchovního světla než druzí, s výjimkou Ježíše Krista, psal o "světle evangelia", dobré zvěsti Kristově. Několik let před tím Syn člověka, kterého apoštol Pavel ctil a kterému sloužil, řekl:

  • "Já jsem světlo světa; ten, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života" (Jan 8,12).

Také řekl svým následovníkům:

  • "Vy jste světlo světa" (Mat. 5,14),

Křesťané nejenže mají světlo, ale také jsou světlo. Proto je jim přikázáno, aby jejich světlo zářilo do všech temných koutů lidské existence. Jak dobře víte, svět je plný temných koutů. Jedním z nich je NEJISTOTA. Slovo nejistota má v těchto dnech zvláštní význam. Věříme-li psychologům a psychiatrům, většina lidí trpí pocity nejistoty. Je to záhadou, protože mnozí žijí v sociálních poměrech, kde je více finanční jistoty než kdykoliv v lidské historii.

Proč tedy tato daleko sahající nejistota? Mám na to odpověď, avšak pochybuji, že bude přijata s otevřenou náručí. Věřím, že jsme nejistí, protože jsme zapomněli na ten jediný pevný opěrný bod. Archimedes, řecký matematik, který žil 200 let před Kristem, řekl, že by mohl zdvihnout Zeměkouli, jen kdyby měl dost dlouhou páku a pevný podpěrný bod. Kdo nebo kde je tento pevný podpěrný bod? Odpověď na tuto otázku známe. Evangelium je tím pevným bodem světa. Bylo to ověřeno Ježíšem Kristem i všemi opravdovými učenci od Jeho doby. A navzdory všem útokům proti němu evangelium zůstává jedinou pevnou základnou, na které lze stavět život a civilizaci. Ono jediné má klíč odemykající původ člověka, jeho dnešní poslání a jeho životní smysl.

Uvědomuji si, že tato analýza bude těžko populární v době, kdy je člověk zabředlý do machinací materialistického věku filosofií nepočítajících s Bohem. Přesto si každý musí NĚJAK vysvětlit existenci člověka, protože člověk zde je. To nejlepší vysvětlení, s kterým mnozí intelektuálové přijdou, je označení člověka za náhodný přístroj nebo počítač. Takové myšlení sníží lidskou důstojnost a znehodnotí jeho důležitost.

Charles Darwin připravil v minulém století pro lidi výmluvu, kterou hledali po staletí. Výmluvu, která by jim dovolila odpoutat se od konceptu nadpřirozeného začátku nebo duchovního určení člověka. On teoretizoval, že člověk je zvíře, zvíře vyššího řádu, to je jisté - ale přece jen zvíře. Jeho domněnka je teď v podstatě přijata většinou vědeckých, výchovných a náboženských kruhů. Gilbert a Sullivan ve své opeře říkají: "Darwinův člověk, třeba se slušně chová, je v nejlepším případě jen oholená opice." Připouštíme, že lidé se někdy chovají jako zvířata. To však není proto, že jsou zvířecího původu, nýbrž proto, že dávají přednost mravně zkaženým volbám. Raději hřeší a odmítají zbožnost. Vědomě a ze zvyku se oddávají své hříšné přirozenosti.

Jak jsem vděčný, že darwinismus není evangelium! Evangelium říká, že člověk není zvíře, ale jedinečný výtvor Boží ruky, stvořený k Boží podobě. Není ani zvíře, ani červ, ale duše a duch, schopný splnit to, co pro něj Bůh určil. Člověk je "NĚKDO" - není pouhá náhoda, číslo, stroj nebo tulák. Evangelium nám říká, že Bůh zná každého člověka, miluje každého člověka a každému nabízí spasení a odpuštění hříchů a jeho důsledků. Apoštol Pavel nám to říká:

  • "Bůh dokazuje svou lásku k nám v tom, že když jsme ještě byli hříšníci, Kristus za nás zemřel." (Ř 5,8)

Bůh chce, aby si člověk uvědomil a vyznal, že je hříšník. Bůh také chce, aby člověk věděl, že může být svatým. Svatý je ten, kdo věří evangeliu, ten, kdo se znovu narodil.

Můžete třeba věřit tomu, čemu věří Dr. Bruce Morgan z univerzity Armhurst. Moderní člověk se nezajímá o hřích, smrt, nebe ani peklo. Přesto je plný úzkosti, nepokoje a je často zoufalý. Jeho úzkost nepramení z vědomí duchovních potřeb, ale pouze z jeho zaměstnání a společenského postavení, z jeho sexuálních tužeb a vztahů a dislokace v revolučním světě. Ovšem, nemůže to dokázat, stejně jako já nemohu dokázat, že se mýlí. Jsem ale přesvědčen, na základě bohatých zkušeností, že hlavní důvod nynějšího nepokoje a podnětu k násilným činům jsou nesplněné duchovní potřeby lidí. Věřím, že průměrná osoba nese tíži viny, kterou žádná psychoterapie nemůže vymazat. Nemíním tím pocity, které nezbytně vedou ke křesťanskému pokání, ale pocity, které vedou k různým nepřirozeným akcím, které jsou náhražkou křesťanské cesty pokání a odpuštění. Chtějí být obojí, bezbožní a přitom bez viny. Dokazují, že jsou si vědomi Boha tím, že ustavičně mluví o Něm nebo proti Němu. Dokazují svoji vinu tím, že se ustavičně snaží ospravedlnit svůj odboj proti konformitě. Jsem přesvědčen, přes všechny námitky, že tato temná oblast viny podtrhuje duchovní podstatu člověka. Zvířata ani opice, první to bratranec evolucionisty, nemají vědomí viny. To jasně svědčí o tom, že člověk není ve své podstatě zvíře vyššího řádu, ale kvalitativně docela jiné stvoření.

Kdyby člověk mohl setřást vědomí viny a strach ze smrti, značně by to snížilo jeho pohnutí mysli a velmi rozšířenou závislost na drogách, alkoholu a podobných "zábavách". Ale skutečnost, že věčně hledá narkotika nebo jiná dráždidla, dokazuje, že je do určité míry duševně chorý. Člověk nemůže odpustit sám sobě. Odpuštění může dát jenom Bůh. Odmítaná úleva skrze Jeho odpuštění působí vyšinutí z duševní rovnováhy. Nic, co člověk udělal nebo může udělat, nezmění fakt, že evangelium je ještě pořád Boží moc. Je to větší moc, než všechny atomové bomby a ostatní mezikontinentální a vesmírné zbraně dohromady. Kdyby bylo evangelium Ježíše Krista přijato s vírou na celé této hříchem poznamenané zeměkouli, kdyby bylo přijato a prakticky užíváno ve všech národech, mezi zákonodárci a ve všech vírách, jistě by přišel den míru a spravedlnosti! Nové síly vědy by přinesly lidstvu požehnání a prospěch. Ale víme, že to tak není a Spojené národy ani nepřipouštějí existenci Boha s ohledem na členy ateistických vlád. Svět jde materialistickou, bezbožnou cestou, neustále se vzdaluje jedinému zdroji spasení.

Proto jsme si my křesťané zvykli být v menšině, vždy na okraji společnosti. Prorocké Slovo prohlašuje, že zlo zesílí s přiblížením se konce doby milosti, že víra těsně před návratem Krista bude vzácná. Ta vzácnost je už teď patrná. Statistiky nám ukazují, že svět je méně křesťanský než byl před deseti lety. Třetina světa hynula pod železnou botou ateistického komunismu. Takovou cenu jsme zaplatili jen proto, že jsme věrně nesvědčili o Kristu, zatím co bezbožné síly vedly houževnatou bitvu. Tato skutečnost nijak nezmenšuje zodpovědnost těch, kteří slyšeli, ale víru v Pána nepřijali. Soudím, že v západních státech každý muž, žena i mladí měli příležitost slyšet a přijmout evangelium. Někteří měli na sta příležitostí, a přesto naše národy stékají do stoky duchovní lhostejnosti, mravní degenerace a přímého protivení se evangeliu! Troufneme si uplatnit nárok na osvobození od Božího soudu, když proti nám stojí takové silné svědectví?

Ptáte se, proč považuji křesťanské poselství za jedinečné, proč je považuji za naději světa, když je tolik různých náboženství ve světě, všechny se svými dobrými body, které, kdyby se jich svět držel, by nám přinesly lepší svět? Odpověď je, že křesťanství je jediné, které má živého zakladatele!

Nejvíc vzrušující je pro křesťana skutečnost, že nenásleduje ideály mrtvého mučedníka, jehož popel se rozpadává někde ve staré Palestině, ale živého vůdce - toho, který projevuje tutéž moc v našich životech jako v životech věřících v prvním století, kteří změnili svět, protože věděli, že jejich Pán vstal z mrtvých! My nejsme, jak mnohé hlasy tvrdí, odděleni od Ježíše Krista 2000 let. Ve skutečnosti nejsme od něho odděleni ani vteřinu a ani centimetr. On žije ve všech, kteří mu důvěřují! Ježíš Kristus je náš současník! Proto stojí výše o hlavu a ramena nad všechny ostatní náboženské vůdce, kteří kdy kráčeli stránkami historie!

Ano, živý a milující Boží Syn kráčel na cestě k Damašku a konfrontoval Šavla - pronásledovatele. Kráčí po africké cestě, po americké cestě, po evropské cestě, i po té vaší cestě. Potkal jsem Jej. Vím, že žije. Bible říká, že Kristus žije, ale to nestačí. Víra prohlašuje, že žije. Ani to nedostačuje. Moje matka a otec mi řekli, že žije, ale já jsem potřeboval víc než to. Já vím, že žije, protože žije v mém srdci!

On chce žít také ve vašem srdci, a bude tam žít, když se obrátíte od své hříšné minulosti, uvěříte tomu, co On slibuje, a upřímně Jej požádáte, aby vás spasil.

Proč ne teď?

- John D. Jess, přeložil F. Hůlka -