Podoba křesťanské zralosti (Tt 2,2-3)

Verze pro tisk

Jak vypadá zralost? Jak si máme představit člověka, který je duchovně vyzrálý? Člověka, který je dospělý, zralý v Kristu? Boží slovo nám tady ukazuje, že ve zdravé církvi, budou starší lidé, kteří budou vzorem křesťanského života pro ostatní. V našem textu máme osm vlastností, které rychle projdeme – tyto vlastnosti se týkají jak mužů, tak i žen a jsou to vlastnosti, které nám říkají, jak vypadá duchovní zralost křesťana. Většinu – ne-li všechny tyto vlastnosti najdeme v charakteristice vedoucích v církvi. Starší církve – bez ohledu na svůj věk, musí tyto vlastnosti mít.

  • Starší muži ať jsou střídmí, vážní, rozumní, ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. (Tt 2,2)

1. Střídmý

To slovo v češtině používám obvykle o jídle, o zdrženlivosti v oblasti stravování, ale řecké slovo je mnohem více všeobecné a mohli bychom ho také přeložit slovem ukázněný nebo zdrženlivý. Jde o sebeovládání, sebekázeň. To je vlastnost zralého Božího člověka. Neukázněný člověk, muž nebo žena, je snadnou kořistí svých vlastních žádostí, hněvu, kritiky, lenosti, každého pokušení, které mu ďábel podstrčí pod nos.

  • Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá. (Př 25,28)

Hradby byly nejdůležitější obranou starověkého města. Pevné a bezpečné město mělo silné a vysoké hradby. Podle Šalamouna jsou takové hradby u člověka sebeovládáním. A sebeovládání je také ovoce Ducha svatého (Ga 5,23). Tedy znovu něco, co se týká naprosto každého věřícího, co musíme trénovat, co se musíme učit, je to vlastnost, na které musíme usilovně pracovat. Duch svatý bude měnit naše srdce a vystaví pevné hradby, které odolají útokům zlého. Takový člověk bude stálý, obezřelý, ukázněný a jasně myslící.

2. Čestný, vážný

Řecký slovník říká, že slovo, které je tu použité, můžeme přeložit jako ctihodný, důstojný, čestný, ušlechtilý, vážený. Jde o člověka, který je opravdový, důstojný v tom nejlepším slova smyslu. Možná bychom si mohli představit anglickou královnu – myslím, že je dobrým příkladem, který skvěle ilustruje toto slovo. Mohli bychom takového člověka popsat také tak, že to je člověk, který stojí za svým slovem, je to člověk, který je přesně tím, co o sobě říká. Jeho slova a jeho činy jdou ruku v ruce. Je to člověk, jehož ano je ano, a jehož ne je ne.

To je vážnost, důstojnost, ušlechtilost, která vychází z Kristova charakteru, který se zrcadlí na člověku. Je to ryzí charakter, čistá duše, to je člověk, kterého Ježíš popisuje v blahoslavenstvích: Blaze tichým (Mt 5,5), blaze těm, kdo mají čisté srdce (Mt 5,8). To je charakter, který nemůže být způsoben nikým jiným, než samotným Kristem, který přebývá v křesťanech skrze Ducha svatého. U starších mužů i starších žen je to norma. Už dlouho žijí s Pánem a to je něco, co musí být na jejich životě zjevné.

3. Rozumný

Rozumný je člověk, který je pomalý k vynášení soudů. Toto slovo zdůrazňuje sebeovládání, zvláště ve vztahu k vynášení nějakého úsudku. Je to člověk, který není impulsivní, je to člověk, který si věci dvakrát i třikrát rozmyslí, než zareaguje, je rozvážný, přemýšlí o věcech, chce slyšet názor druhých, nechá si poradit. Není vláčen okolnostmi a názory druhých, nemusí hned reagovat na všechno, co se k němu dostane, co mu kdo řekne nebo co mu kdo udělá, či jak se k němu zachová. Rozumný člověk přikrývá přestoupení (Př 17,9). Usiluje o objektivní pohled a hledá citlivé řešení. Rozvážnost zmírňuje pýchu, autoritářství, sebeospravedlňování.

4. Zdravý

Další charakteristika, kterou máme ve druhém verši je trochu složitější:

  • Starší muži … ať jsou zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. (Tt 2,2)

To slovo zdravý na tomto místě se vztahuje ke třem následujícím slovům – k víře, lásce a trpělivosti. Tyto tři věci mají své místo v životě křesťana – není možné si křesťana bez nich představit. Křesťan bez víry není křesťan, křesťan bez lásky není křesťan a stejně tak nemůžeme mluvit o křesťanovi, není-li zde trpělivost. Ale může být křesťan, který má nemocnou víru, nemocnou lásku, nemocnou trpělivost nebo naději, která se v praxi projevuje trpělivostí. Co to tedy znamená, když je někdo zdravý v těchto věcech? Slovo zdravý ukazuje na neporušenost, na to, co není nemocné, porušené, ochromené nebo nějak jinak defektní, poškozené. Zdravá víra, láska i naděje vycházejí ze zdravého učení.

a. Ve víře

Co je to víra? Boží slovo nám dává jednoduchou definici:

  • Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. (Žd 11,1-2)

Tato víra je popsaná dále v jedenácté kapitole Židům. Je to víra, která se projevuje poslušností Bohu, která se projevuje jednáním. Je to víra, která má zdravý pohled na předmět víry, tedy na ony neviditelné věci, ve které doufáme. To znamená, že musíme mít pravdivý pohled na Krista, potřebujeme pravdivé učení – a to už jsme slyšeli, vzpomínáte?

  • Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru… (Tt 1,13)

b. V lásce

Co to znamená být zdravý v lásce? Abychom to pochopili trochu lépe, musíme nejdřív rozumět tomu, co je to láska. Jestli totiž neporozumíme tomu, co je to láska podle Písma, nemůžeme vůbec vědět, co je to zdravá láska. Podívejme se tedy na pár veršů od apoštola lásky – Jana:

  • Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život. (1J 3,16)
  • V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1J 4,10
  • A to je láska: žít podle Božích přikázání. (2J 6)

S jakými slovy spojíme slovo láska podle těchto veršů, které nám říkají, co je láska? Často křesťané spojují slovo láska se vztahy. Ale ani jeden z těch veršů není o vztazích mezi lidmi! Kdybychom měli vybrat nějaká slova, kterými bychom charakterizovali lásku podle těchto veršů, museli bychom zdůraznit slova jako oběť, nezasloužená přízeň, což je milost, slova jako poslušnost nebo podřízenost. To je láska! Milovat znamená přinést oběť! Milovat znamená žít pravdivě, tedy žít podle Božích přikázání, podle Božího slova.

Zdravá láska tedy bude vypadat jako Boží láska, jako láska Kristova:

  • Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27)

c. V trpělivosti

Trpělivost je naděje převedená do praktického života. Naše naděje musí být zdravá. Zralý křesťan bude zdravý v trpělivosti, což znamená dvojí – především bude trpělivý. Nezdravá trpělivost je prostě netrpělivost. Křesťan nemůže být netrpělivý. Trpělivost je mimochodem také ovocem Ducha svatého stejně jako láska a věrnost. Ta druhá věc je, že zdravý v trpělivosti znamená mít zdravou naději, která je zdrojem naší trpělivosti – a to je věc doktríny, učení, zdravého učení, zdravého pohledu na Krista a jeho druhý příchod, zdravého pohledu na věci, které s Kristovým příchodem souvisí. V listu Židům čteme, že jsme nalezli útočiště v naději, která nám byla daná, a pak autor pokračuje:

  • V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně. (Žd 6,19)

Touto nadějí je Kristus – nejsou to žádné vnější věci, není to spoléhání na sebe, spoléhání na nějaká znamení, ale je spoléhání na Krista. Tím nakonec můžeme shrnout celou tuto trojici – být zdravý ve víře, lásce a trpělivosti nás vede ke Kristu a ke spolehnutí se na Něj samotného.

5. Důstojný, zbožný

  • Podobně starší ženy ať se chovají důstojně, ať nepomlouvají a nepropadají přílišnému pití vína. Ať vyučují mladší ženy v dobrém… (Tt 2,3)

Slovní spojení, které je na tomto místě ukazuje na člověka, který se chová svatě, zbožně. Mohli bychom si představit starozákonního velekněze, který si na sebe vezme to svaté velekněžské roucho ozdobené zlatými ozdobami, na prsou má zlatou desku posázenou drahými kameny, zlaté nárameníky a zlatou šňůru stočenou na jednom z těch nárameníků, na hlavě má ozdobnou čepici, lemovanou zlatem – je oblečený do svatého oděvu a to je představa, která se skrývá za slovy, která jsou v našem verši. Starší muž i žena mají být oblečeni do svatosti, do zbožnosti – ta bude jejich důstojností. Poslouchejte, co řekl moudrý Lemúel, když mluvil o ženě statečné:

  • Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. (Př 31,25)

6. Nepomlouvačný

Člověk, který ovládá svůj jazyk. Řecké slovo pro pomluvy je přídavné jméno „diabolos“. Od něj známe i podstatné jméno ďábel, což znamená žalobce nebo pomlouvač. Jestli je nějaká charakteristika, která je více zaměřená na ženy, je to, myslím, tato. Když apoštol Pavel mluví o křesťanských vdovách, které mají být zapsané mezi vdovy, o které se nemá kdo postarat a má se tedy o ně postarat církev, říká, že mladší vdovy se mají znovu vdát a mít děti, protože jinak:

  • … si navykají zahálet a chodit po návštěvách. A nejen zahálet, nýbrž i klevetit, plést se do cizích věcí a mluvit, co se nepatří. (1Tm 5,13)

Ovládat svůj jazyk je těžký úkol a kdo to dokáže, je dokonalý muž, nebo žena. Zralý křesťan bude známý tím, že má svůj jazyk pod kontrolou.

7. Nepropadají přílišnému pití vína

Opilství je hřích, který je třeba káznit (Ga 5,21). Boží slovo říká, že opilec nevejde do Božího království (1 K 6,10, Ga 5,21). Petr říká, že pohané si libují v opilství (1 Pt 4,3). Boží slovo přináší hodně varování proti nebezpečí přílišného pití vína a opojných nápojů. Ale Pavel nezakazuje alkohol. Pouze ukazuje, že starší lidé se musí umět ovládat. Bible neučí abstinenci, byť to někteří křesťané tvrdí. Bible učí sebekázeň a sebeovládání. Není zde napsáno, že má abstinovat, ale „že nemá propadat přílišnému pití vína“.

  • A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem… (Ef 5,18)

Křesťan nemá být plný vína, ale plný Ducha svatého. A to ho povede:

8. Vyučovat v dobrém

Tato poslední věc je zde výslovně spojená se staršími ženami ve vztahu k mladším ženám. U mužů se předpokládá, že povedou své rodiny Božím slovem, a to znamená, že budou učit – jak své ženy, tak své děti – rozumět Božímu slovu, znát Boží slovo a milovat Boží slovo. O ženách Písmo říká, že jim nedovoluje učit muže, protože žena nemá mít autoritu nad mužem. Ale starší ženy mají podle našeho textu učit mladší ženy. Obsahem jejich vyučování se budeme zabývat příště. Nyní chci, abyste si všimli moudrosti, která je zde skryta: Nejsou to starší muži, kteří by měli učit mladší ženy – důvod je myslím celkem jasný – taková situace by jenom nahrávala pokušení i pomluvám. A ze stejného důvodu to není ani Titus, který by měl učit mladší ženy. Ale jsou to starší ženy – moudré, rozvážné, zbožné, zdravé ve víře, lásce a trpělivosti, ženy, které dovedou ovládat svůj jazyk i své vášně a žádosti – právě takové ženy mají vyučovat mladší ženy v dobrém.

To jsou charakteristiky zralosti v životě křesťana. K takovým věcem musí každý křesťan směřovat od svého znovuzrození. V křesťanském životě to není otázka volby – to je následování Krista. To není možnost, ale nezbytnost. Je to norma pro ty, kteří jsou starší, ale je to také cíl pro vás všechny, kteří jste mladší – to je zralý charakter, to je Kristův charakter, to jsou vlastnosti, které chceme vidět v našich životech a které chceme vidět v církvi. Jak nádherná bude církev, která bude naplněná takovými lidmi!