Blíží se velikonoční neděle, den, kdy si připomínáme vzkříšení Ježíše Krista. Každá neděle je dnem, kdy si církve připomínají vzkříšení. Pro křesťana je dokonce každý den v týdnu dnem, kdy si potřebuje připomínat Kristovo vzkříšení, protože díky vzkříšení má život věčný a Kristovo vzkříšení je životodárnou skutečností, kterou Duch svatý používá, aby křesťana posiloval a budoval do podoby charakteru Krista Ježíše.

Proč si Kristovo vzkříšení připomínáme? Protože je to centrum křesťanské zvěsti, evangelia. Chcete dnes v záplavě špatných zpráv, kterých jsou plné noviny i televize, slyšet dobrou zprávu? Pak jste ve správnou chvíli na správném místě.

Boží slovo skrze apoštola Pavla činí dnes to samé: připomíná evangelium.

 

Úvod: Cílem dnešního kázání je připomenout evangelium

  • Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval, vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. (1K 15,1–2)

Vy, kteří se setkáváte s křesťanskou zvěstí poprvé, si přečtete evangelium, dobrou zprávu pro váš život. Ale co ostatní, kteří jsou křesťany už nějakou dobu? I pro vás mám dobrou zprávu, evangelium.

 

 

A. Evangelium je základ

Podívejte se, ke komu se tu apoštol Pavel obrací: Čtrnáct kapitol se věnoval povzbuzování, rozsuzování i vybízení církve v Řecku, ve městě Korintě. Učil je o prioritách křesťanského života, o rozpoznávání pravdy od lži, o křesťanské pokoře, vysvětloval, jak má vypadat křesťanské manželství, život ovdovělých lidí. Obsáhle se věnoval vysvětlení principů křesťanské svobody i pořádku v církvi ve shromáždění. A přece je vrcholem jeho dopisu vlastní závěr listu: „Chci vám připomenout, bratří, evangelium“ (15,1).

B. Skrze evangelium docházíte spásy

Dobrá zpráva o spasení, tedy o záchraně člověka od smrti, mzdy hříchu, pro život věčný v nebi, není jen startovním blokem, ve kterém se ze sportovce stává závodník, ale je vším, co k závodění potřebuje. Aby mohl dobře závodit, musí správně jíst, mít vhodné boty, pravidelný trénink. Jeho každodenní život je naplněn činnostmi, které mu pomáhají se zlepšovat. Celý jeho život má nyní jeden cíl: zvítězit a získat vavřín vítězství – spasení. 

Anebo si představte evangelium jako jídlo – bez každodenního přísunu potravy by naše tělo začalo chátrat a nakonec by zemřelo.

Křesťan potřebuje žít evangelium každý den. A proto vrcholem 1. Pavlova listu do Korintu je právě evangelium o vzkříšení Krista Ježíše. A my potřebujeme, aby nám ho Pavel připomenul, protože bez správného porozumění evangeliu budeme stát na špatném základě, a dokonce je jisté, že jiné, nepravdivé, falešné „evangelium“, které se za něj jen vydává, ale ve skutečnosti jím není, nás nedovede ke spáse, k záchraně. A mimo spásu je už jen jedna kategorie stavu člověka na věčnosti: odsouzení. Stát na jiném evangeliu znamená věřit nadarmo a nakonec to znamená nedojít k životu věčnému v nebi, ale být vystaven odsouzení.

 

Co může být důležitějšího pro náš život ve světle věčnosti než vědět, jak být na věčnosti živ v Boží darované radosti a ne trpět pod Božím spravedlivým hněvem?

Jaký je tedy ten základ, jaká je cesta, kterou docházíme spásy?

 

I. Co to je „biblické evangelium“?

Pavel pokračuje: „Spásy docházíte skrze víru v evangelium, které jsem vám zvěstoval“ (v. 2). Můžeme se dnes potkat s apoštolem Pavlem, aby i nám řekl svoje spásné evangelium? Nemůžeme, už 2000 let není na této zemi, dávno je u Pána. Ale to, co zvěstoval Pavel Korinťanům, dal Bůh ze své milosti zapsat Duchem svatým skrze pisatele Nového zákona do Písma. A je to Boží ruka, která zachovává slovo po generace a generace pro další lidi, kteří skrze zprávu evangelia dochází spasení. Není to úžasné? Už tolik nepřátel evangelia se jej snažilo zničit – zakázat tu knihu nebo ji spálit. Jak popisuje Komenský, dělo se to v Žatci v roce 1630, nebo později tak činil katolický Koniáš, když vyhledával a ničil Bibli kralickou.

Bůh však Bibli nejen zachoval, ale dokonce ji máme od dob reformace v našem jazyce a je přístupná každému, aby mohl mít vlastní výtisk. Není to úžasné Boží požehnání, důvod k vděčnosti?

Dobrá zpráva, která zachraňuje, to je evangelium. Proč ho Bůh stále zachovává? Protože není jiné zprávy, kterou by člověk mohl kdy být zachráněn. Apoštol Pavel předkládá před naše oči to slavné a věčné, nezničitelné evangelium:

  •  Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem. (1K 15,3–4)

 

Kristus zemřel, byl pohřben a byl vzkříšen. To je jednoduchá, stručná a přitom tak bohatá věta. Dvakrát Pavel zdůrazňuje, že všechny tři události, které tu předkládá, se staly „podle Písem“ (v. 3–4). 

Za prvé Písmo už ve Starém zákoně prorocky předvídá, že se to stane: Kristova smrt, uložení do hrobu i vzkříšení. Nyní se podle Pavla vše, co bylo předpovězeno během staletí, naplnilo. O starozákonních věřících čteme: 

  • Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. (Žd 11,13)

A za druhé „podle Písem“ znamená, že Písmo tuto zvěst evangelia vysvětluje.

 

A. Kdo je tedy Kristus?

Je důležité dobře tomu rozumět: kdo je Kristus? Mesiáš, ten očekávaný Spasitel neboli Zachránce. Písmo říká, že Bůh pošle Spasitele. Jeho jméno je Ježíš, hebrejsky Ješua, Jozue, což v překladu znamená „Hospodin zachraňuje“.

Je to Hospodin, kdo člověka zachraňuje. Nemůžeš se zachránit sám. To může udělat jen ten, kdo je schopen zachránit – a to je Bůh. První, co nás Pavel učí, je, že Ježíš je Bůh. Nikdo jiný nemůže odpouštět hříchy, nikdo jiný nemá moc zachránit člověka. Jen trojjediný Bůh.

Ani pohled, který vidí Ježíše jako stvořeného, a ne stejně věčného s Otcem, se nedrží Písma. Bůh je láska. Koho by potom Otec mohl milovat, kdyby ještě neměl Ježíše, svého Syna? Byl by jen bohem podobným bohu islámu. Ježíš je však „Bůh zachraňující“, jedna osoba Boží trojice.

To druhé, na čem evangelium trvá, je, že Kristus Ježíš je zároveň člověk. Kdyby nebyl člověkem, ale byl jen Bohem, nevisel by na golgotském kříži, kam ho dovedl lidský hřích. Ne jeho vlastní, Bůh nehřeší, ale Kristus se ztotožnil s lidmi, vzal na sebe hříchy lidí a stal se pro nás hříchem. Pro nás byl Pán Ježíš ukřižován.  

 

Je-li pro někoho Kristus někým jiným než plně Bohem a plně člověkem v jednom těle, pak onen člověk potřebuje slyšet a vysvětlit evangelium, protože je stále vyloučen ze spásy podle evangelia Kristova. A takových lidí bylo a je mnoho. Věří, že Ježíš byl jen člověk nebo jen jiná stvořená bytost. Nebo se jen zdál být člověkem, ale nebyl. Ale každá taková představa chce mít za spasitele někoho, kdo spasit nedokáže. To dokáže jen Bůh v lidském těle, Kristus Písem. 

To je tedy Kristus Písma, který podle Písem také zemřel. 

 

B. Proč Kristus zemřel? 

Ta otázka je namístě. Obyčejně si ji nepokládáme. Každý člověk umírá, to všichni dobře známe. Každý, kdo tu sedí, postrádá někoho, kdo byl součástí jeho života a už není. Zemřel. I o nás to bude jednou platit, pokud Kristus dříve nepřijde.

Písmo vrhá na celou záležitost světlo:  

  • Kristus zemřel za naše hříchy. (1K 15,3) 

Dozvídáme se, že Kristus nezemřel za své hříchy, ale za naše. Byly to moje a tvoje hříchy, které přivedly Božího Syna na kříž Golgoty!

Už jste slyšeli názor, že Ježíš byl ukřižován, protože neměl šanci uniknout římské okupační správě země? Nebo proto, že sám sebe nebyl schopen zachránit a sestoupit z kříže? Že byl jen vláčen okolnostmi a skončil tragicky a jinak to ani dopadnout nemohlo?

Lidé vždy vymýšleli a budou vymýšlet důvody, jak se vyhnout přiznání: ten ukřižovaný Ježíš zemřel kvůli mně! Ale to ještě není celá pravda: neumřel jen kvůli tvým vinám, ale také proto, aby zaplatil cenu, kterou Boží spravedlnost požaduje za každý hřích: 

  • Mzdou hříchu je smrt. (Ř 6,23)

Nejsi si jistý, že hřešíš? Myslíš, že to s tebou možná není tak zlé? Kristus byl pohřben. To je důkaz, že jsme hříšníci. Kristus byl dán do hrobu. Musel umřít a skutečně umřel.

 

C. Třetího dne byl vzkříšen

  • Ale třetího dne byl vzkříšen podle Písem (1K 15,4). 
  • Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. (Sk 2,24)

Kristus nemohl zůstat v hrobě. Člověk Ježíš se stal hříchem místo nás. Proto zemřel (2K 5,21). Ale Ježíš Bůh sám bezhříšný nemohl být smrtí držen v zajetí. Proto byl vzkříšen. Smrt už nad ním nepanuje!

  •  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2K 5,21)
  •  „Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil! Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?“ (1K 15,54–55)

Nyní je Kristus vzkříšený. Nebyl vzkříšen jako někteří lidé, o kterých v Písmu čteme (vzpomeňte na Lazara, viz J 11), protože ti byli sice vzkříšeni ze smrti do života, ale znovu procházeli utrpením, bolestí a nakonec znovu zemřeli. Naproti tomu Krista učinil Bůh Otec prvotinou vzkříšení, prvním z těch, jejichž těla byla proměněna k dokonalosti a nejsou již více podrobeni slabosti, stárnutí nebo smrti, ale žijí věčně.

Byl snad někdo vzkříšen jako Kristus a pak už nemusel projít smrtí? V koho byste mohli složit svou naději na věčnost? Nikdo jiný takový nebyl a nebude! Ježíš Kristus je Spasitel světa. 

  • On je ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze něj. (J 14,6).

Věříš tomu? To všechno se stalo „podle Písem“. Kristovo ukřižování a vzkříšení se nestalo náhodou. Všechno, co Bůh zaslíbil a co najdeme ve Starém zákoně, se vyplnilo. Trpící služebník z Izajáše 53 se stal vítězným Spasitelem.

  • Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. (Iz 53,10–12)

Nejenom Starý zákon svědčí a prorokuje budoucí události, které se naplnily Kristovým vzkříšením. Jestli je pro tebe tento důkaz jedinečnosti Kristova vzkříšení nedostatečný, Bůh ti ve své milosti přidává důkazy. Počítá s naší nevěrnou, pochybovačnou duší. Je tu tedy také zástup očitých svědků těchto událostí.

  • … ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. (1K 15,5–7)

První ve výčtu je Petr. Vzkříšený Pán se s ním setkává u Tiberiadského jezera. Vyzbrojuje ho ke službě. Petra, který jej třikrát zapřel, Ježíš povzbuzuje (J 21).

Následuje Dvanáct, to je v evangeliích i v knize Skutků označení pro skupinu dvanácti apoštolů, nejbližších učedníků Krista. Ježíš se zjevil uprostřed nich, když byli v neděli večer, v den vzkříšení, shromážděni v Jeruzalémě. Báli se židů, a tak byli za zavřenými dveřmi (J 20,19).

Pak se ukázal 500 bratří najednou, Jakubovi a všem apoštolům. Kolik z nich mělo dříve odvahu se ke Kristu přiznat před jinými lidmi? Kolik jich zbylo  v Getsemanské zahradě kolem Pána, když jej přišli vojáci zatknout?

 

Ale nyní tu je více než 500 lidí, kteří se setkali se vzkříšeným Ježíšem Kristem. Nyní je tu více než 500 proměněných srdcí, která od nynějška budou úplně jiná. Po 40 dní po svém umučení a vzkříšení se zjevoval lidem, aby započal slavný věk církve. Církev povolal v bytí, když vystoupil na nebesa před jejich zraky zpět ke svému Otci, aby svatým připravil příbytky v nebesích. Seslal Ducha svatého, aby nyní on přebýval v Kristově církvi v srdcích Božích dětí.

Mezi korintskými adresáty Pavlova dopisu byli zřejmě skeptici – pochybovači. Pavel je ujišťuje: je tu ještě většina z těch 500 lidí, kteří se setkali se vzkříšeným Ježíšem. Jsou doposud naživu, tak se jich běžte zeptat, jestli je to pravda!

V našem shromáždění je alespoň 20 lidí, kteří se setkali se vzkříšeným Ježíšem, ve vašem městě se jich setkává možná ještě víc. Běž se jich zeptat, jestli je to pravda. Zjisti něco o jejich životě před tím, než se setkali s Kristem, a o tom, jak vypadá dnes. Budeš ohromen!

To je moc vzkříšeného Krista. To je moc Ducha svatého v těch, kteří uvěřili vzkříšenému Ježíši. Máš snad ještě pochybnosti, zda je Kristovo vzkříšení dostatečnou zárukou Božího odpuštění? Podívej, koho Kristus spasil. Dokonce toho, kdo pronásledoval Boží církev. Božího nepřítele! Apoštol Pavel si je dobře vědom, kým byl:

  • Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni –  tak zvěstujeme a tak jste uvěřili. (1K 15,8–11)

Moc Kristova vzkříšení je síla, které nemůže odolat ani to nejhlouběji padlé srdce, ani ten nejhrubší pronásledovatel a vrah lidí. Kde pracuje Boží milost, tam přichází odpuštění.

Myslíš, že ty nemáš u Boha naději. Říkáš si ve svém nitru: „Já se už ale nezměním...“

Máš pravdu, opravdu nemáš sílu se změnit. Ale Bůh tu moc má! Udělal to  v srdcích 120 lidí, kteří se shromažďovali v Jeruzalémě před Letnicemi, udělal to v srdcích 3000 lidí po prvním Petrově veřejném kázání v Jeruzalémě, udělal to v srdci „inkvizitora“ Pavla a dělá to i dnes stále stejným způsobem. Kdo slyší evangelium a uvěří mu, pokoří se před Bohem, padne na kolena a prosí o odpuštění své nevěry Bohu, tomu Bůh připočte spravedlnost vzkříšeného Krista. Popros Krista, aby vzal i tvoje hříchy na sebe. Čiň pokání a věř evangeliu!

  • Věř, že Kristus zemřel za tvoje hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem. (1K 15,3–4)

Postav se na základ, jímž je evangelium, a Bůh udělá ten největší zázrak, jaký dnes můžeš vidět: dá ti odpuštění a věčný život. To, co udělal Bůh s Kristem, když ho vzkřísil z mrtvých, to udělá Bůh i s tebou.

 

 

II. Vzkříšený Kristus je centrem evangelia

  • Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1K 15,12–19)

 

Položím nyní otázku: Nevěříš, že po smrti něco je? Jde o jeden  z nejrozšířenějších názorů dneška. Všechno co existuje, je tady a teď. Vše na čem záleží, je tady a teď. 

Ale to nedává smysl. Nikdo z nás podle toho ve skutečnosti nežije. Bereme ohledy na druhé, přemýšlíme o budoucnosti a jednáme tak, abychom mohli žít i zítra, pozítří, za rok. Nikdy se nakonec nerozhodujeme tak, aby naše rozhodnutí bylo jen a jen to nejlepší pro mě samotného, tady a teď. Bereme v potaz druhé lidi, přemýšlíme nad minulostí, abychom z ní vyvodili něco pro budoucnost.

Říkat, že po smrti nic není, že není zmrtvýchvstání, znamená říkat, že Ježíš Kristus nebyl vzkříšen. Ale strávili jsme už 30 minut dokazováním, že Ježíš žije. A můžeme tím strávit mnoho dalších hodin, jestli chcete.

Pokud není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak všechno, co tu říkám, je lež. A potom také životy těch, kteří Kristu uvěřili, jsou lživým svědectvím. Pak je to všechno podvod.

Ale Kristus byl vzkříšen. Písma Starého i Nového zákona o tom svědčí a v zaznamenaných příbězích podávají obrazy duchovních skutečností, které se v Kristu a jeho vzkříšení naplnily.

– Izrael veden Mojžíšem procházel rozpolceným Rudým mořem. Před nimi kráčel sám Bůh, ve dne ve sloupu oblakovém a v noci ve sloupu ohnivém. Tak je vyvedl z otroctví z Egypta, aby nakonec došli do země, kterou jim a jejich otcům Bůh dal. To je fyzický předobraz Kristova vzkříšení, vyjití věřících z otroctví hříchu a jejich vejití do věčného odpočinutí.

 

– Také Abraham byl ochoten obětovat svého syna Izáka, protože důvěřoval Bohu, že má moc vzkřísit mrtvého. 

  • Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení. (Žd 11,19)

 

– A David v Žalmu 16,10  

  • …viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. (Sk 2,31–32)

Proměněné životy lidí v Písmu svědčí Kristově vzkříšení.

– Ten, který se bál židů a třikrát zapřel Ježíše, po Letnicích neohroženě káže v Jeruzalémě. Petr je uvězněn, bičován, ale nyní to vše snáší dokonce s radostí, protože má tu čest trpět pro Krista a spolu s Kristem. 

– Ti, kteří se v zahradě rozprchli, nyní jdou a zvěstují lidem vzkříšeného Krista.

Kolik lidí nakonec vydává svědectví o vzkříšeném Ježíši? Podívejme se do Knihy zjevení. Apoštolu Janovi Pán odhalil věci budoucí, aby povzbuzoval pronásledovanou církev na zemi. Jan hleděl ve vidění ke konci časů, k vítězství Beránka:

  • Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi. (Zj 7,9–10)

Kdyby to vše nebyla pravda, pak jsou křesťané nejubožejší z lidí, protože by jejich víra byla marná. 

 

 

 

III. Avšak Kristus byl vzkříšen!

  • Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1K 15,20–22)

Kristus je vzkříšen! To zcela mění všechno v mém životě. Všichni lidé umírají. A to je nezpochybnitelné, jasné svědectví pro každého člověka. Stačí zajít na místní hřbitov. Je plný lidí, kteří kdysi žili. Měli práci, známé, radosti i starosti. Někdo možná chtěl umřít, jiný bojoval o svůj život v těžké nemoci. Ale nakonec každý zemřel.

Ale protože je Kristus vzkříšený, nyní máš na dosah ruky mocnou zbraň, která dokáže smrt porazit. Bůh ti dává důkaz: vzkřísil Krista z mrtvých a on nyní na věky žije.

  • Písmo praví: „Kdo v něho [v Krista] věří, nebude zahanben.“ (Ř 9,33)
  • Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení. (Ř 10,9–11)

Smrt nemá poslední slovo. To Kristus dnes zde zvěstuje odpuštění hříchů.  V něm je ospravedlněn každý, kdo věří. Všichni, kdo věří v Ježíše, ve svého Spasitele, budou žít. Protože Kristus je vzkříšený!