Zápas o duši:

Narození Krále (Mt 1,18-25)

Verze pro tisk
  • 18: „Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého.“

Několik slov stačí k popsání narození všech králů, jejichž jména jsme četli, avšak o našem Pánu Ježíši Kristu je mnohem více řečeno. Evangelista se zvlášť připravil pro tuto posvátnou povinnost a napsal: „Narození Ježíšovo se událo takto.“ Je to hluboké, tajuplné a citlivé podání, spíše pro úctu u víře nežli pro pátrání ze zvědavosti. Duch svatý vytvořil ve vyvolené Panně tělo našeho Pána. Nebylo jiné cesty, aby se narodil. Kdyby byl z hříšného otce, jak by mohl mít bezhříšnou povahu? Zrozen je z ženy, aby byl člověkem; avšak ne z vůle muže, aby nebyl hříšným. Hle, jak Duch svatý spolupracoval při našem spasení tím, že připravil tělo našeho Pána.

  • 19: „Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají.“

Marie mu byla zasnoubena a on byl zarmoucen a smuten, když zjistil, že se ona stane matkou před jejich sňatkem. Jiný muž by ji snad vypudil a v rozhořčení ji vystavil veřejné hanbě, avšak Josef byl nejen z královského rodu ale i královského smýšlení. Nechtěl vyslovit myšlenku, že jeho snoubenka zhřešila, ale cítil, že ji musí propustit, a to co nejrychleji. Když máme řešit nesnadnou záležitost, udělejme to nejjemnějším způsobem. Možná, že nebudeme musit vůbec řešit.

  • 20: „Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: ‚Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého.‘“

Nemohl jinak, než pocítit velikou starost, a jistě se modlil kvůli tomu dnem i nocí. Bůh nenechal čest vyvolené Panny-matky bez ochrany. Brzy měl Josef nejlepší poznání. Měl z nebe ujištění, že Marie nezhřešila, ale že ji Pán vyvolil. Josefovi byla připomenuta jeho královská důstojnost, „synu Davidův“, a poručeno mu, aby zapudil strach. Jak byl potěšen slovy Páně: „Neboj se!“ Měl vzít Marii pod svojí laskavou ochranu a stát se otcem-pěstounem synu, který se z ní narodí.

Marie také byla ve velkých nesnázích, zda jejími vyprávění o návštěvě anděla uvěří, neboť to bylo dost pravdě nepodobné. Nepochybujme, že ji podpírala víra. Však ji potřebovala! Zvláštní Boží přízeň přináší s sebou i zvláštní zkoušku jako svůj stín a víra je stále zkoušena. Velice milostivě Pán odvrátil každé podezření z Josefovy mysli, a to učinil pro čest matky a k dobru svatého dítěte. Když se Ježíš zrodí v našich srdcích, můžeme mít těžkosti. Avšak Bůh svědčí, že je Kristus v nás a jistě nás přes těžkosti přenese.

  • 21: „Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

Pán slávy se narodil jako syn člověka a pojmenován je podle rozkazu Božího ústy člověka – Ježíš Spasitel. Takový je, jak ho pojmenovali. Spasil nás od kletby a viny hříchu a také od působení zlé moci hříchu. To učinil pro „svůj lid“, pro všechny, kteří věří v Něho. Už svou povahou tak skutečně činí, neboť jeho pravé jméno jest Ježíš-Spasitel. Stále mu dáváme totéž jméno, neboť On přináší spásu až podnes. Pojďme a ohlašujme jeho jméno mezi lidmi. On chce spasit ještě mnohé.

  • 22-23: „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel‘, to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.“

Kdo mohl tušit, že prorok Izajáš poukáže v kapitole 7,14 na našeho Pána? Snad jednoho dne objevíme více v inspirovaném slově než dnes. Proroctví nejlépe rozumíme, když je splněné. Jak jsme často slepí!

Příjemné je povšimnout si ve dvacátém prvním verši, že Immanuel a Ježíš je jeden a tentýž „S námi Bůh“. S námi je náš Spasitel. Vtělení Ježíše je naším spasením. Aby se Josef potěšil a byl povzbuzen v mysli, připomněl si svatá proroctví Písem. Když máme obtížnou volbu, nic nám nedává tolik jistoty do dalšího života, jako posvátná proroctví vtisknutá do srdce. Josef si je pamatoval i ze snů. Pane, když čítám Tvé slovo po probuzení, anebo si na ně vzpomenu ve snu, vždy je mi drahé, ale Ty, Pane Ježíši, náš „Bůh s námi“ jsi stále nejdražší a napsané slovo je především drahocenné, neboť ono mluví o Tobě, o vtěleném Slovu.

  • 24-25: „Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš.“

Josef nebyl neposlušný nebeského zjevení. Neodkládal, ale jakmile se probudil, vstal a „učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův“. Bez váhání, bez námitek a zdržování, ihned poslechl. S jakou svatou úctou v srdci přivítal vyvolenou Pannu ve svém domě, aby ji ohleduplně a laskavě chránil od všeho zlého! Co asi myslel, když viděl Syna Nejvyššího na prsou té, se kterou se zasnoubil? Byl šťastným, že může prokázat službu novorozenému Králi. Jakmile přijal Marii jakou svoji manželku, její dítě se stalo potomkem Josefovým, a tak i Davidovým. Podle práva se tak stal králem Židů. Náš Pán měl rodné právo po matce, avšak od svého otce-pěstouna Josefa dostal právo dědice podle rodu.

Končíme rozjímání tohoto předivného oddílu a skláníme se před Synem Božím, který se ponížil, aby se narodil jako Syn člověka. Tento náš Bůh se stal naším bratrem, kost z našich kostí a tělo z našeho těla. Čím je nám blíž, tím pokorněji Ho uctívejme. Čím pevnější je naše příbuzenství s naším Králem, tím nadšeněji Ho korunujme za svého Pána.