Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Odpověď na dotaz čtenáře
Milý bratře Martine,
zdravím Tě a pokusím se odpovědět na Tvoji otázku, jak se projevuje oddělení od Boha pro člověka, který nepoznal Ježíše Krista: (1) v tomto pozemském těle, (2) v budoucím těle po vzkříšení všech lidí. Tvoje otázka je zde:
Jak tedy můžete tvrdit, že pro nevěřící lidi je trest „oddělení od Boha“? Co je to pro ně za trest? Vždyť celý pozemský život žili bez Boha, tak jim ani nebude za těžko v tom dál pokračovat. Když po celý čas nenáviděli Boha, co je to za trest, že nebudou po celou věčnost s tím, koho nenávidí?
Děkuji, že čteš pozorně. Dovol mi, abych předem vysvětlil čtyři základní pojmy. Obecně řečeno: smrt je oddělení, život je spojení. Zde jsou:
1. První vzkříšení (duchovní) je vzkříšení z duchovní smrti do duchovního života, tzn. propojení ducha/duše s Duchem Božím. To je stručná definice spasení a víry. Vztahuje se jen na zaslíbené, vyvolené Boží děti v okamžiku znovuzrození.
2. První smrt (tělesná) je dočasné oddělení lidského ducha/duše od pozemského těla. Vztahuje se na každého Adamova tělesného potomka, ať byl, nebo nebyl znovuzrozen z Ducha svatého, tj. ať byl, nebo nebyl vzkříšen duchovně. Každý člověk musí jednou tělesně zemřít.
3. Druhé vzkříšení (tělesné) je propojení ducha/duše se vzkříšeným tělem. Proběhne v poslední soudný den při druhém příchodu Ježíše Krista. Vztahuje se na všechny lidi bez výjimky. Spasení vstanou v oslavených tělech, aby žili věčně v Kristově přítomnosti. Nespasení, kteří nebyli v pozemském těle duchovně vzkříšeni, vstanou v tělech k věčné pohaně, daleko od Boha. Písmo blíže neurčuje, jak bude nové tělo nespaseného člověka vypadat. „V ohni ale neuhoří.“
4. Druhá smrt (duchovní) je trvalé oddělení nespaseného člověka daleko od Boha v ohnivém jezeře. Vztahuje se na ty, kteří vyšli, vstali a procitli v novém těle, kteří nebyli duchovně vzkříšeni, nebyli spaseni a neuvěřili v Krista.
Kdo se tedy narodil jen jednou (tělesně), zemře dvakrát – první tělesnou smrtí a druhou duchovní smrtí. Kdo se narodil dvakrát, tělesně i duchovně, zemře jen jednou – první tělesnou smrtí.
A teď k Tvé otázce:
Jak tedy můžete tvrdit, že pro nevěřící lidi je trest „oddělení od Boha“? Co je to pro ně za trest? Vždyť celý pozemský život žili bez Boha, tak jim ani nebude za těžko v tom dál pokračovat. Když po celý čas nenáviděli Boha, co je to za trest, že nebudou po celou věčnost s tím, koho nenávidí?
V tomto pozemském těle se oddělení od Boha projevuje vně i uvnitř nespaseného člověka úplně jinak než v těle budoucím, tj. po druhém, všeobecném vzkříšení všech lidí.
(1) Ti, co jsou v tomto pozemském těle odděleni od Boha, kteří nevěří, nepociťují žádný trest, naopak požívají pozemskou Boží dobrotu často i ve vyšší míře než věřící:
Nevěřící nepovažují za trest, že jsou rodem hříšní a oddělení od Boha. Vyhovuje jim svévolný život bez Boha, obzvlášť pokud jsou zdraví, úspěšní a vede se jim dobře. Boha se nebojí, nemusí se nikomu zodpovídat. Jejich filozofie je – jezme, pijme, zítra tu nebudeme. Ke spokojenosti jim nic nechybí.
Jakkoli jsou svým kamenným, neobřezaným srdcem daleko od Boha, Bůh je zaopatřuje, přestože jsou Boží nepřátelé a Boha nenávidí:
Jak vidíš, Martine, Písmo jasně učí, že lidem bez Krista se v tomto pozemském životě vede, pokud jde o fyzické (nikoli duchovní) zaopatření stejně, ne-li lépe než lidem v Kristu. „Úspěšnost“ tohoto pozemského života nepovažují za trest, ale za vlastní zásluhy. Bůh prokazuje své dobro všem lidem bez rozdílu tím, že je zaopatřuje po všech stránkách. Díky obecné Boží dobrotě jsou všichni lidé syceni, jsou naplňováni radostí, mohou prožívat příbuzenskou lásku, bratrskou lásku mezi přáteli i erotickou lásku mezi manžely, mohou se těšit z rodiny, dětí, přátelství, umění, vědy, sportu, práce a často i z toho, že je jim dopřáno žít v míru a hojnosti.
(2) Na druhé straně, být navěky oddělen od Pána v novém těle, ve kterém budou nevěřící spravedlivě a věčně trpět v plameni ohně, je skutečně ten nejvyšší trest. Není to žádná pozemská relativní „pohoda“, které se nevěřící dnes těší. Být věčně oddělen od smyslu bytí, od Boha, a živit se sám sebou, je nekonečná hrůza. To plyne z Boží svatosti, která je nám zjevena Duchem Svatým v Písmu:
Druhá smrt, být daleko od Boha ve vzkříšeném novém těle, o kterém nic nevíme a které je určeno k věčné záhubě, musí být hrozná. Cituji několik veršů, které definují, co je to druhá smrt:
Doufám, že jsem Ti maličko pomohl odpovědět na Tvoji otázku. Nevěřícím zavrženým bude opravdu zatěžko, dál pokračovat bez Boha. Děkuji za Tvůj zájem a pozornost, kterou věnuješ důležitým otázkám.
Tvůj bratr v Kristu
Pavel Steiger