Když jsem se v roce 1964 přestěhoval z Velké Británie do Spojených států, myslel jsem si, že jsem zemřel a odešel do nebe. Amerika tehdy vypadala tak křesťansky.
Existuje trojí pokoj: dočasný, duchovní a věčný. První je vnější pokoj, a souvisí s požehnáním. Druhý je vnitřní pokoj, a souvisí s milostí. A nakonec je tu věčný pokoj, který souvisí se slávou. Je to jako v majestátním paláci, kde je vstupní hala, kterou se vchází do nádhernějších místností. Vnější, dočasný pokoj je takovou halou, vstupem nebo úvodem do vnitřních ložnic lahodného pokoje svědomí a do věčného odpočinutí, v němž bude náš nebeský pokoj naplněný štěstím. Už samotný vnější pokoj nám poskytuje mnohé spočinutí, ale nad to nám pomáhá získat vnitřní i věčný pokoj a uchovat se v něm.
(Ephraim Udall, 1642)