Křesťané jsou znepokojeni stavem společnosti - a po právu, protože žijeme v úpadkové kultuře a chceme vidět, že Pánovství Pána Ježíše je uznáváno tak, že opravdová spravedlnost a právo vítězí. Chceme odstranit chudobu, osvobodit trpící z nedostatku základních životních potřeb, z údělu hořké nouze a utrpení. Jak máme tuto situaci řešit? Odpověď zcela jistě nenajdeme v zavádění nových státních nebo vládních programů nebo ve větším důrazu na sociální dávky. To, co je především potřeba, je znalost, vyučování a praktikování Božího slova. Boží slovo je dostačující pro obnovu a reformu společnosti i dnes. Měli bychom si připomenout, co se odehrálo v Ženevě v 16. století skrze službu Jana Kalvína. V srpnu 1535 odhlasovala v Ženevě vládnoucí Rada dvou set odmítnutí katolicismu a připojení se k protestantské reformaci. Lidé z Rady měli ale jen velmi malou představu, co taková změna znamená. Do té doby byla Ženeva notoricky známá svými prostopášnostmi, hráčstvím, nemravným tancem, opilstvím, cizoložstvím a jiným zlem. Lidé doslova pobíhali po ulicích nazí, zpívali nemravné písně a rouhali se Bohu. Obyvatelé očekávali, že budou žít dál stejným způsobem, i když se z nich stanou protestanti. Ani Rada nevěděla, co má dělat. Vydávala jedno nařízení za druhým, aby potlačila zlořády ve městě a napravila situaci, ale nic nepomáhalo. Veřejný pořádek a morálka upadaly dál. Kalvín přišel do Ženevy v srpnu 1536, rok po příklonu města k protestantství. Jako kazatel byl prakticky ignorován. První rok dokonce nebyl ani placen. Je všeobecně známo, že jeho první pokusy o kázání byly tak nepopulární, že byl Radou začátkem roku 1538 propuštěn a odešel do Štrasburku. Byl tam šťasten a neměl touhu se vracet, ale situace v Ženevě se natolik zhoršila, že se zoufalí zástupci města a veřejného mínění na něho obrátili znovu. Svému příteli Williamovi Farelovi řekl: "Raději bych dal přednost stovce jiných smrtí před tímto křížem, jímž budu umírat tisíckrát za den."

Veden povinností se Kalvín r. 1541 do Ženevy vrátil. Neměl žádnou zbraň, ale měl Boží slovo. Od počátku kladl hlavní důraz na vyučování Bible a nyní se k němu vrátil. Svůj výklad Bible začal na tom místě, kde ho opustil před třemi a půl lety. Kázal ze Slova denně a pod mocí jeho kázání se město začalo proměňovat. Tak jak lidé postupně nabývali poznání Božího slova a dovolili, aby mělo vliv na jejich chování, stávalo se město téměř Novým Jeruzalémem. Evangelium se z Ženevy šířilo do Evropy, Velké Británie i Nového světa.

Ba co víc, tato změna umožnila i změny další. Jeden student tohoto historického období napsal:

"V tehdejších městech byla čistota prakticky neznámá a epidemie byly běžné a časté. Kalvín přiměl Radu, aby učinila stálá opatření na zřízení zdravotnických zařízení a zavedla dozor nad tržišti. Žebrání na ulicích bylo zakázáno. Byly založeny a dobře vedeny nemocnice a chudobince. Kalvín horlivě pracoval na vzdělávání všech tříd obyvatel. Založil skvělou Akademii, jejíž vliv zasáhl všechny části Evropy i Britské ostrovy. Naléhal na Radu, aby ve městě zavedla textilní výrobu, čímž položil základ pro tehdejší bohatství Ženevy. Podnikání mělo v Ženevě zvláštní úspěch, protože Kalvín podnítil skrze evangelium v jednotlivcích lásku k práci, poctivosti, hospodárnosti a spolupráci. Učil, že kapitál není zlá věc, ale požehnání, které je výsledkem poctivé práce a které může být použito pro blaho lidstva. Země, které byly ovlivněny kalvinismem, byly různým způsobem spjaty s rostoucí průmyslovou výrobou a bohatstvím... Není žádná náhoda, že náboženská a politická svoboda vzrostla právě v těch zemích, kde kalvinismus zapustil kořeny nejhlouběji - zejména ve Švýcarsku, Holandsku, Německu, Skotsku, Anglii, Walesu a v koloniální Americe."

Pravděpodobně neexistuje jasnější příklad rozsáhlé morální a společenské reformy než proměna Ženevy za Jana Kalvína, dosažená téměř výhradně vlivem kázání Božího slova.

J. M. Boice: "Standing on the Rock". Grand Rapids 1994, str. 141-143, - přeložil Robert Hart -