Otázka: Měli by křesťané číst Černou knihu komunismu? Co je to za knihu?

Jedná se o dvousvazkové kolektivní dílo čtyř francouzských, jednoho polského a jednoho českého historika, které vyšlo nejprve ve Francii v roce 1997 a zapůsobilo zde jako bomba. Není divu. Vyznavači této ideologie dnes sedí ve francouzské vládě... U nás ji vydalo vydavatelství Paseka v roce 1998.

Kniha je členěna do tří nestejně rozsáhlých částí. Autorem první a poslední je Stéphane Courtois, člověk, který způsobil velký rozruch svými tezemi a závěry. V první části nazvané příznačně Zločiny komunismu vymezuje komunismus metodologicky. Pokouší se uchopit tuto ideologii prostřednictvím historické zkušenosti. Mapuje tedy jednotlivé komunistické režimy a dochází k překvapivému závěru: každý z nich se v průběhu dějin dopustil mnoha zločinů, z nichž na většinu lze aplikovat pojem genocida či zločin proti lidskosti. Courtois tak dospívá ke zcela logickému závěru, že komunismus je stejně zločinnou ideologií jako nacismus. Zatímco nacismus byl odsouzen při mezinárodním soudním procesu v Norimberku jako zločinecká ideologie a celým světem zavržen, jeho nositelé byli exemplárně potrestáni a nacistické zločiny jsou nepromlčitelné, aby se zdůraznila jejich ďábelská povaha, komunistická ideologie, v jejímž důsledku byly napáchány zločiny srovnatelné s nacistickými, mezinárodním spole- čenstvím odsouzena nebyla. Jaká je souhrnná bilance zločinů komunismu? Na to nikdo nedokáže odpovědět. Pro představu můžeme citovat seznam některých zločinů spáchaných v Sovětském svazu v letech 1918-1945 (str. 20-21 I. dílu):

  • postřílení desítek tisíc rukojmí nebo osob uvězněných bez soudu a vyvraždění statisíců vzbouřených dělníků a rolníků v roce 1918-1922;
  • hladomor v roce 1922, jenž způsobil smrt pěti miliónů osob;
  • likvidace a deportace donských kozáků v roce 1920;
  • zavraždění desítek tisíc osob v koncentračních táborech v letech 1918-1930;
  • likvidace téměř 690 tisíc osob během Velké čistky v letech 1937 a 1938;
  • deportace dvou miliónů kulaků (nebo osob považovaných za kulaky) v letech 1930-1932;
  • vyhlazení šesti miliónů Ukrajinců uměle vyvolaným hladomorem v le- tech 1932-1933;
  • deportace statisíců Poláků, Ukrajinců, obyvatel baltských zemí, Moldavska a Besarábie v letech 1939-1941 a pak v letech 1944-1945;
  • deportace povolžských Němců v ro- ce 1941;
  • deportace a ponechání svému osudu krymských Tatarů v roce 1943;
  • deportace a ponechání svému osudu Čečenů a Ingušů v roce 1944.

Vidíme, že představa mnoha lidí, že zločiny se v Sovětském svazu páchaly až ve 30. letech a jejich jediným původcem byl Stalin, je falešná. Černá kniha komunismu jasně dokazuje, že iniciátorem zločinnosti komunismu byl V. I. Lenin. Pod tíží archivních dokumentů je čtenář nucen revidovat svůj obraz historie, který v něm vytvořilo socialistické školství a komunistická propaganda.

Ke zločinům komunismu v Rusku se připojují zločiny komunismu v Kambodži (vyvraždění minimálně 1,5 milionu obyvatel), Tibetu, Číně, Koreji, Rumunsku, Angole a mnoha dalších zemích. Obrovské množství lidí však dosud odmítá vzít tyto zločiny na vědomí, jako by ani neexistovaly. Komunistické strany dále existují, jsou dokonce ve vládách mnoha demokratických zemí. Žádný "Norimberk" komunismu se nekonal. Zlikvidované gulagy nejsou pietně upraveny, lidské kosti jsou v sibiřských lesích pohozeny jen tak. Zločinní vůdci zemřeli poklidnou smrtí či dožívají své životy v klidu a bohatství. Komunistické režimy v Číně, Vietnamu, Koreji, Laosu a na Kubě jsou brány jako partneři politických jednání, Čínu si předchází kdekdo kvůli jejímu ekonomickému potenciálu. Většina obyvatel naší země nemá (nebo má jen malé) tušení o existenci komunistických zločinů. A snad ani nechce nic tušit. Lidé nechtějí ani slyšet o hrozných genocidách, mučení, sadistickém vraždění nemluvňat a mnoha dalších zločinech. Celá druhá část Černé knihy komunismu (autorsky zpracovali Nicolas Werth, Jean-Louis Panné, Andrzej Paczkowski a Karel Bartošek) mapuje právě tyto jednotlivé zločiny. Probírá jednotlivé země a uvádí doložené zločiny, jichž se tamní komunistické režimy dopustily. Jednotlivé studie se opírají o archivy, osobní svědectví a jasně doložené případy. Kniha se vyhýbá spekulacím a senzacím. Mluví řečí čísel a konkrétních údajů. Snaží se nehodnotit, fakta mluví sama za sebe. Zvláště pro křesťany jsou důležitá některá svědectví, která potvrzují leckdy neuvěřitelná vyprávění z knížek Richarda Wurmbranda. A právě při čtení těchto míst si člověk uvědomuje, v jaké nevědomosti žije mnoho lidí, kteří komunistické zločiny různě omlouvají či bagatelizují. A bojím se, že tento postoj často zaujímají právě křesťané. V době, kdy preference komunistů v naší zemi prudce stoupají, by však křesťané měli vědět, o jakou ideologii se vlastně jedná. A k poznání charakteru této ideologie nám právě Černá kniha komunismu může pomoci.

Naprosto šokující jsou kapitoly pojednávající o komunistických režimech v Číně, Koreji a Kambodži. Jestliže ruský model komunismu se dá vystihnout jako model orwelovský, model kambodžský nemá žádnou obdobu ani v literární fikci, neboť dosud žádného autora nenapadlo sepsat knihu s tak děsivým dějem, jaký proběhl v této zemi v letech 1975-1979. Jean-Louis Margolin, který kapitolu o Kambodži psal, přitom jasně dokazuje, že masové zločiny, které byly v této zemi páchány (vysídlení obyvatelstva z měst, vybíjení celých profesních skupin, hladomor, přesuny obyvatel, masové vraždění a mnoho jiných) nepramenily ze sadismu, ale z opravdového komunistického přesvědčení. Polpotovci chtěli vytvořit beztřídní společnost tak, že všechny nesprávné třídy a skupiny obyvatel vyvražďovali. Nejstřízlivější odhady tvrdí, že v době komunistické Kambodži bylo zabito asi 1 400 000 lidí z původního počtu 5 200 000 obyvatel v roce 1970 (sám Pol Pot uváděl číslo 600 000). Nejde tedy o nějaké excesy, ale o naprosto logické vyústění ideologie, která popírá osobní morálku a osobní odpovědnost člověka za svůj život a za své jednání a nahrazuje ji třídním vědomím. Kniha se stává nejen obžalobou diktatury proletariátu, ale také dokladem toho, kam dojde společnost, která ztrácí jakékoli povědomí o své odpovědnosti před Bohem.

Poslední část Černé knihy komunismu se jmenuje Proč? V ní se pokouší Courtois odpovědět na obtížnou otázku, proč došlo k tak strašným zločinům. Těchto několik stránek bychom měli všichni čas od času číst. Autor ukazuje, že hlavní příčinou vzniku komunistických zločinů byla ztráta a popření absolutních morálních hodnot. V období relativistického pojetí morálky je tento závěr věru alarmující.

Černá kniha komunismu je dílem historickým. Autoři pracují vědeckými metodami, pokud jim to dovoluje přístupnost archivů komunistických zemí. Proto se mnohdy nečte snadno. Přesto bych si přál, aby ji četli politici, studenti na školách, bývalí i současní komunisté a také - křesťané. Ti proto, aby už konečně opustili onu fatální lež, která říká, že komunistická idea je v zásadě správná, ba dokonce že se v lecčems podobá křesťanství, jen ta praxe že trochu ujela. Ne, tak to není. Celá idea je špatná a praxe byla pouhým důsledkem této špatné myšlenky. Zločinný leninismus využil a zneužil nenápadněji zločinný marxismus. Marxův Komunistický manifest to nepochybně dokazuje. Černá kniha komunismu je knihou o temnotě lidské duše. Nejen té komunistické, ale i mé a tvé.

- Budík 9/2000, Petr Vaďura -