Už se scházíme po čtvrté, abychom si srovnávali biblickou víru s různými náboženstvími. V posledních dvou pořadech jsme si v krátkosti porovnali biblickou víru s židovstvím a islámem. Pokračujme dnes s prvním a největším východním náboženstvím - hinduismem.

Nejprve si však musíme vysvětlit zásadní rozdíl v západním a východním myšlení. Západní způsob myšlení počal v Řecku Sokratem, Platem a Aristotelem. Tito muži věřili, že vesmír má svůj účel. Židovství, křesťanství, Starý a Nový zákon, tedy Bible doplnila tento správný pohanský názor tím, že vesmírný plán a účel je očividný důsledek povahy rozumného a odhodlaného Boha. Bibli věřící lidé pochopili správnou rovnováhu duchovního a hmotného světa. Před reformací byl totiž duchovní svět autonomní, svéjmenný. A naopak, dnešní po reformační doba činí autonomním zase hmotný svět. Oppenheimer, jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. století, ačkoliv nebyl křesťanem, řekl, že reformace porodila moderní vědu. Skutečně, kde zavládla Bible, zájmy o přírodu, vědu, umění a kolonizační úsilí nebývale vzrostly. Rozdíl trvá dodnes!

Dnešní posttotalitní země mají sice křesťanskou, ale většinou nebiblickou minulost. Česko, Slovensko, Polsko, Rusko, Maďarsko, Rumunsko, křesťanští Arabové, Itálie, Španělsko, Portugalsko, Mexiko a celá jižní Amerika. Naopak země, které stály v technologii a umění po více než 300 let v popředí, mají biblickou minulost. Dnes už jenom dojídají ovoce dědů a setrvačností uchovávají "jakous takous" demokracii a vědecký pokrok, kde má jednotlivec ještě nějakou hodnotu v souladu s Biblí. Jsou to Anglie, Dánsko, Holandsko, Norsko, Švédsko, vystrčené Finsko, částečně Francie a Německo, Švýcarsko, Kanada a Spojené Státy. Jestliže tyto země opustí biblického Boha, což se rozhodně děje, vzduchoprázdno bude vyplněno jistě jenom zvůlí.

Zapovídal jsem se, chci jen zdůraznit, že západní biblické myšlení klade určitou váhu na hmotný svět. Spíše hledá rovnováhu mezi duchovnem a hmotnem. Východní myšlení žijí v říši mimo tento hmotný svět. Dosáhnutí této mimohmotné říše je možné jen skrze popření našeho hmotného světa, včetně našeho těla. Proto ani předreformační, ani ortodoxně idealistické východní myšlení nebyly uzpůsobeny vyprodukovat ani vědu, ani technologii, ani si nevážily života jedince. Tento přístup umožnil vznik řádu mnichů, sebemučitelů a jogínů. Ortodoxní východní člověk žije v autonomním duchovnu. Ortodoxní západní člověk dnes už přichází k životu v autonomním hmotnu.

Podívejme se ve zkratce na nejvýznamnější východní náboženství - hinduizmus, jenž je ve skutečnosti více filozofií než náboženstvím. Hinduisté věří v převtělování duše. Nejdřív duše vstoupí třeba do červa, a potom v cyklu smrtí a převtělování se evolučně vyvíjí ve vyšší duchovní a tělesné formy - až v člověka. Ale i tam je duše rozškatulkována do kast. Nějak mi to připomíná evoluční domněnku. Tak tedy i v lidské formě se postupuje od nižší kasty k vyšší a od ženy k muži. Každá kasta má svůj morální a sociální kód, nebo-li karmu, jejímž naplněním se hinduista propracovává, samozřejmě až po převtělení, výše a výše. Cvik, jak vzestupný koloběh urychlit je, mimo jiné, také jóga. Ta uvolňuje duši z těla a převtělovací cyklus se urychlí přeskočením vývojových článků. Až duše úplně ztratí svou osobní totožnost, stane se vším v nekonečnu, v podstatě bohem! Přátelé, moc dobře tomu všemu nerozumím. Pro nás je hinduismus neuvěřitelná míchanice. Avšak hinduisté i když se jim jejich filozofie neustále před očima vyvíjí, jsou nadmíru spokojeni! Zvyk je železná košile. Několik forem hinduismu přijalo křesťanské prvky. Na příklad ve Vedantě, stvořitel Brahman se vtělil do mnoha smrtelníků: V Krista, Buddhu, nebo Krišnu. Stvořitel Brahman se prý naposledy vtělil v Sri Rámakrišnu, který žil v Bengálsku ke konci minulého století. Rámakrišna učil, že mnohá náboženství jsou pouze různé cesty, které vedou k realitě Boha. To mi připadá, jako by někdo řekl, že nezáleží na tom, jaké houby jíme, hlavně, aby to byly houby. Vedanta odmítá Ježíše jako jediného Božího Syna. Ježíš je pouze jeden z Avatarů - učitelů. Dokonce i slavný Ghándí řekl:

Jestliže je Ježíš jako Bůh, potom všichni lidé jsou jako Bůh, a mohli by být sami bohem.

Tak, a máme už po kolikáté na světě prvotní satanův a Adamův hřích - být totiž bohem. Ghándí nepřijal biblické učení, že Ježíš Kristus zemřel na kříži, aby na sebe vzal naši špínu - náš hřích. Přesto Ghándí pociťoval svírající hlad po skutečné spáse. Ghándí vyslovil následující nezapomenutelnou myšlenku:

To, že jsem daleko od Boha, který ovládá každý dech mého života, jsou pro mne neutuchající muka. Vím, že jsou to mé zlé vášně, které mne od něho oddělují a přesto se jich nemohu zbavit!

Apoštol Pavel, konec konců každý věřící a mnoho nevěřících, mají stejné pocity. Pavel napsal Římanům:

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mne vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík, skrze Ježíše Krista Pána našeho! A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. (Řím. 7:24-25)

Pavel nebo Ghándí, všichni jsme na stejné lodi hříchu. Ani Pavel, ani Ghándí se nemohli zla zbavit. Rozdíl vězí v tom, že Ghándí se snažil Bohu přiblížit, kdežto Pavel nechal přiblížit Boha k sobě. Nechal do sebe vstoupit Svatého Ducha. Kde pracuje člověk, tam se spása nedostavuje. Kde zapracoval jednou a provždy Bůh-Syn na kříži, tam spása nemůže uniknout! Hinduismus je panteistická filozofie skutků, jež vedou k evolučnímu převtělování, kde všichni a všechno se vyvíjí v boha. Hinduismus je jediné východní náboženství, které je masově přijímáno západním světem, počínaje jógou. Hinduismus je evoluce! Hinduistický bůh Brahman je beztvará věčná abstraktní existence bez povahy a vlastností, jež se převtěluje v miliony bohů, tedy i v Krista! To je teda silné kafé. Dobro a zlo jsou relativní, což je voda na mlýn dnešnímu kvazivědeckému relativistickému světu. Co pomáhá, je ctnost, co brzdí, je neřest. Jestliže se člověk dost nevynasnažil v tomto životě, má příležitost nápravy v dalším převtělení. Proto jsou hinduisté vegetariáni, aby náhodou nesnědli někoho, kdo se právě nižší zvířecí formou propracovává v něco nebo v někoho.

Přátelé, myslím si, že toho dnes bylo až-až. Nemyslím časově, ale obsažně. Věřte, děsí mne, když vidím západního člověka propadat hinduistické filozofii. Před 15ti léty jsem sám o životních cyklech přemýšlíval, aniž bych si uvědomoval, že si pohrávám s hinduismem. Prozřetelně měl Pán Bůh se mnou jiné plány. Jestliže se západní člověk nenavrátí k Bibli, jsme ztraceni - podívejme se na Indii.

Tím jsme zakončili čtvrté pokračování našeho malého srovnávacího semináře. Vím, není to dostačující, ale nejsme universita, a potom by moje povídání bylo příliš rozvláčné a nudné. Příště se zevrubně podíváme na buddhismus.