Vyzbrojme se Božím brněním. tak, jak to stojí v dopise Efezským:

...opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje, a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je Boží slovo.

Chraňme si hlavu, posluchači! Čím? No přece neprůstřelnou přilbou spasení. Ať nás nikdo nezhloupne! To si přeje náš Pán! Přilbu spasení neprorazí ani ta nejprůraznější kulka humanismu. A sekejme a ohánějme se dvousečným mečem Duchem-Božím slovem - Biblí! A solme! Vždyť jsme sůl!

Jak vlastně byla Bible sestavena. Které knihy jsou, a které nejsou kánonické. Existuje pět zásadních otázek, které si církev musela zodpovědět, aby přijala nebo zamítla jisté knihy jako Písmo.

1. Byla kniha napsána Božím prorokem? Deuteronomium 18:18 totiž říká, že pouze Boží prorok promluví Boží slovo. Ostatně, je to přirozené.

Deuteronomium 18 18: Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži.

Dále, Petr nás ujišťuje, že pisatelé byli vedeni Bohem:

Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. (2Petrova 1:20)

V dopise Židům se hned na počátku dovíme, že Bůh v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu.

2. Byla kniha potvrzena Božím projevem, znamením, činem?

Následující verš nám říká, že bychom za zjevenou Boží pravdou měli očekávat Boží potvrzení nějakým znamením.

...jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením? První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle. (Židům 2:3)

Mojžíš měl svou hůl, kterou proměnil v hada, Jonáš přežil v břiše velké mořské ryby, Ježíš vstal z mrtvých, apoštolé pokračovali v Ježíšových zázracích, atd.

3. Zvěstuje tato kniha pravdu o Bohu? Souhlas s veškerým předchozím zjevením musí být zřetelný. Jakákoliv jiná "pravda" musí být odmítnuta:

Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! (Galatským 1:8)

Tato nutnost, příkaz vylučuje falešná proroctví prohlášená ve jménu Boha:

Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho. (Deuteronomium 18:22)

Kdybychom se podle toho dnes řídili! Falešných proroctví je dnes v církvích nadmíru.

4. Má kniha Boží moc? Jakékoliv písmo, které nemá moc proměnit srdce jistých čtenářů, není od Boha. Má kniha moc pobouřit srdce nevěřících? Jistě, každý čtenář proměněn nebude, ale nepromění-li kniha nikoho, pak jistě od Boha není. Důvod je následující:

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. (Židům 4:12)

5. Byla kniha přijata Božími lidmi? Pavel například děkuje Tesalonickým za přijetí Boží zvěsti:

Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. (1. Tesalonickým 2:13)

Většina, nejenom nějaká frakce věřících přijala nové zjevení jako Boží slovo. Podívejme se do historie.

Mojžíšovy svitky byly okamžitě uloženy do schrány Hospodinovy smlouvy.

Když Mojžíš dokončil zápis slov tohoto zákona do knihy, přikázal lévijcům nosícím schránu Hospodinovy smlouvy: "Vezměte knihu tohoto zákona a uložte ji po straně schrány smlouvy Hospodina, vašeho Boha. Tam bude proti tobě svědkem." (Deuteronomium 31:24-26)

A Jozuovy spisy byly přidány:

Tato slova zapsal Jozue do knihy Božího zákona. Pak vzal veliký kámen a postavil jej tam pod posvátným stromem, který stál při Hospodinově svatyni. (Jozue 24:26)

Samuelovy spisy byly uloženy před Hospodinem, jak se dočteme z následujících veršů:

Samuel potom promluvil k lidu o právu královském, zapsal je do knihy a uložil před Hospodinem. Nato propustil všechen lid, každého do jeho domu. (1. Samuelova 10:25)

Dále, Jeremiáš je znám jako "opisující prorok", protože citoval z mnoha jiných proroků, kteří psali jen několik let pře ním. Jeremiáš vlastně tím dokazuje, že jejich spisy byly přijaty jako Písmo. Daniel studoval spisy Jeremiáše asi po padesáti letech, co byly napsány, takže Daniel nám potvrzuje platnost Jeremiáše:

... v tom prvním roce jeho kralování jsem já Daniel porozuměl z knih počtu roků, o nichž se stalo slovo Hospodinovo proroku Jeremjášovi; vyplní se, že Jeruzalém bude po sedmdesát let v troskách. (Daniel 9:2)

Nový zákon můžeme ověřovat podobným způsobem. Petr třeba nazývá, jak jsme si už dříve řekli, Pavlovy dopisy Písmem:

Mluvil tak o tom ve všech svých listech. Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.(2. Petrův 3:16)

Pavel naopak potvrzuje platnost Lukášova evangelia a potvrzuje také Zákon tím, že z něho cituje:

Neboť Písmo praví: "Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí", a jinde: "Dělník si zaslouží svou mzdu".(1.Timoteovi 5:18)

Pavlovy dopisy kolovaly v církvích, což byl s největší pravděpodobností počátek sestavení Nového zákona.

Až tento list u vás přečtete, zařiďte, aby byl čten také v laodikejské církvi a abyste vy četli list Laodikejským. (Koloským 4:16)

anebo,

Zavazuji vás v Pánu, abyste tento list dali přečíst všem bratřím. (1. Tesalonickým 5:27)

Původní přijetí dopisů ranou církví svědčí o jejich platnosti jako Písma. Pozdější pře na jejich platnosti nemohou nic změnit. Samotní apoštolé jsou většími autoritami než pozdější učenci.

Jak je to s knihami, které byly prý vynechány? Tohle je chybný pohled na celou záležitost. Starý i Nový zákon zahrnuje knihy, které byly uznány všemi. Později se některé z nich sice staly předmětem pře, ale dodnes jsou součástí biblického Písma. A dále, některé knihy byly odmítnuty všemi, a nikdy se ani nestaly součástí Písma. Neexistují tedy knihy, které by byly původně akceptovány jako Písmo, a později by byly vypuštěny.

Existují však knihy, jako Apokryfy a gnostické evangelium, o kterých mnozí říkají, že by měly být zahrnuty v Kánonu. Tedy nejde o vypuštění, vypuštěno z Bible nebylo nic; jde spíše o to, co by do ní ještě mělo být prý zahrnuto. Tím se však nebudeme nyní zabývat. Vůbec nic bychom totiž nevyřešili.

Nejsem odborník, ale dovolte, abych citoval ty knihy, které vždy byly a jsou součástí Písma svatého, tedy kánonu, přesto později někteří skolastikové vznesli proti nim námitky.

1. Kniha Židům, protože pisatel je neznámý. Původně však byla bezvýhradně přijata, protože má apoštolskou autoritu, s největší pravděpodobností ji napsal některý apoštol.

2. Jakub byl zpochybněn, protože se zdálo, že tato kniha učí spásu skrze skutky, což by bylo v rozporu s Pavlovým učením, že spása je jen skrze víru v Boží milost. Tento rozpor je však okamžitě vyřešen a zharmonizován s Pavlovým učením, když pochopíme, že pravá, spásná víra přináší ovoce dobrých skutků. Spása je okamžité ospravedlnění, skutky je postupné posvěcení, oddělení od světa.

3. Druhá Petrova epištola byla brána v potaz, protože její sloh je odlišný od první Petrovy epištoly. Ale Petr použil k napsání svého prvního dopisu písaře Silvána, který mu jistě pomohl s řečtinou, jež nebyla rybářovou mateřštinou.

Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží; v ní stůjte.(1. Petrův 5:12)

4. Další knihy, které si vzali kritici na mušku, byly druhá a třetí Janova epištola, protože pisatel se nazývá "starším", ne apoštolem. Ale Petr se také nazývá ve svém prvním dopise "starším".

5. Juda byl také zpochybněn, protože cituje z proroctví Henocha. Juda, jako Pavel, a další citovali pravdivá prohlášení ze zdrojů, které nejsou součástí Kánonu. Toto by bylo delší studium, pro mnohé z vás nezáživné.

6. Zjevení bylo kritizováno, protože učí o tisíciletém království jako jisté sekty. V tisícileté království však věřili nejranější církevní starší.

Jak jsou tedy spolehlivé naše dnešní Bible?

V Bibli nikde není příslib, že si každý překlad uchová čistotu textu během celé historie. Přesto je mnoho důkazů, že Bible, které máme dnes k disposici, se extrémně přibližují původním inspirovaným textům, jak je zaznamenali proroci a apoštolé. Tato jistota vychází z porovnání tisíců rukopisných kopií Písma, které pocházejí z různých míst a dějinných podmínek. Tato spolehlivost podporuje naše tvrzení, že Bible je historický záznam a Slovo Boha.

Spolehlivost Starého zákona

Starý zákon udržovali v pravosti jeho držitelé - Židé. Na první pohled mnoho skeptiků může namítnout, že uchovávání rukopisů na zvířecích kůžích po 3.000-4.000 let je nemožné. Židé se ani o to nepokoušeli. Všechny poškozené rukopisy obřadně pochovali. Dále, v pátém století židovští písaři sjednotili starozákonní text jako důsledek změn pravopisu, a s největší pravděpodobností "pochovali" všechny texty, které neodpovídaly novým pravopisným ustanovením. Máme tedy jen několik rukopisů Starého zákona, které jsou z desátého století našeho letopočtu, a pouze jeden z nich je úplný. Toto je voda na skeptikův mlýn. Avšak všechny tyto kopie, bez ohledu kým a kde byly napsány, souhlasí prakticky do písmene. Ať pocházejí z Palestiny, Egypta nebo Sýrie, čímž v podstatě dokazují, že přepisování textů mělo ta nejpřísnější měřítka v celé historii před vynálezem knihtisku. Další velmi přesvědčivý důkaz přesnosti přepisů je řecký překlad Starého zákona, Septuaginta, která pochází z druhého a třetího století. Konečně, Svitky nalezené u Mrtvého moře nám poskytují možnost porovnání jistých textů, které jsou o tisíc let starší než naše nejstarší rukopisy. Srovnání rukopisů, které dělí od sebe tisíc let, je ohromující. Například nalezený text Izaiáše je v 95% úplně přesný, zbývajících 5% jsou pouze změny pravopisné a krasopisné; v žádném případě to nejsou změny, které by změnily smysl slov nebo dokonce vět. Židovská tradice přepisování textů byla přesná. Přepis byl pro ně jako zákon. Každá stránka, sloupec, řádek, musel být přesně přepsán. Všechna písmena každého slova, řádku, sloupce, stránky byla mnohokráte přepočítávána a porovnávána. Písaři dokonce vykonávali náboženský obřad, kdykoliv bylo napsáno jméno Boha. Jakákoliv kopie s jedinou chybičkou byla vždy okamžitě zničena. Tyto židovské praktiky nám zaručují, že knihy obsažené ve Starém zákoně jsou věrnou kopií originálů.

Spolehlivost Nového zákona

Máme 5.366 doslovně udivujících rukopisů, které jsou vzájemně porovnávány, dnes již počítačovou technologií. Některé z rukopisů jsou již z druhého a třetího století, pouhých 70 let po Kristově ukřižování! Porovnejme - Homérových Iliad je jen 643, což je nejslavnější kniha starého Řecka! Nebo, nikdo z historiků nepzochybňuje válečná tažení Julia Césara, přestože máme jen deset originálních rukopisů, z nichž nejstarší kopie byla napsána o tisíc let později!

Skeptici tvrdí, že těchto 5.366 kopií obsahuje 200.000 "chyb". Mělo by se však užít slovo varianta. S tímto skepticismem bychom mohli také tvrdit, že mezi německým a českým Novým zákonem je tolik chyb, kolik je v nich slov, protože každé slovo je jiné. Jak se došlo k číslu 200.000? Dejme tomu, že 3000 rukopisů vyhláskuje jisté slovo jinak než zbývajících 2366. To už tedy máme prý 3000 "chyb". Když se to slovo objeví třeba desetkrát, tak už to dělá prý 30.000 chyb. Kolik variant udělám, když dodnes nevím, zda-li "diskuse" se píše se "z" nebo "s". Ve skutečnosti, těchto 5.366 kopií obsahuje jen 10.000 variant, které se týkají převážně jen pravopisu a slovosledu. V méně než 40 případech si učenci nejsou jisti, která varianta je původní. Žádná z nich však nemění ani v nejmenším učení Nového zákona.

I kdyby všechny rukopisy Nového zákona byly zničeny, mohli bychom jej sestavit ze spisů církevních otců druhého a třetího století. Chybělo by jenom jedenáct veršů!

Nový zákon je veskrze spolehlivý. Řiďme se podle toho!