Pokračujme dnes už dvanáctým pořadem o Ježíši Kristu.

Podívejme se na smrt a vzkříšení Ježíše Krista z dalších možných pohledů. Smrt a vzkříšení Ježíše Krista úplně popírá evoluční domněnku. Evoluce vyprazdňuje kříž a milost. Zde jsou biblické verše, které to potvrzují:

A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. (1.Kor. 15:21-22)

Mnoho věřících věří, že Bůh použil k tvorbě evoluční metodu. Šest dní prý vlastně nebyly dny, ale epochy. Domněnka, že Bůh nemohl tvořit v krátkém čase, však popírá Boží všemohoucnost. Navíc, Bůh přece nemohl tvořit evolučně, to by používal smrt jako prostředek tvoření. Co se mu nepovedlo, nechal ušlapat povedenějším … a theistická evoluce, theistický přirozený výběr, je na světě. Protože však mzdou hříchu je smrt, potom by byl Bůh prapůvodcem a příčinou hříchu.

Bůh nemusí experimentovat, protože ví vše, a nemusí provozovat žádné evoluční pokusy. Evoluce je v rozporu s Boží povahou, s Jeho láskou, vševědoucností, všemohoucností a především s Jeho nenávistí hříchu, proto je úplně v rozporu i s Jeho nenávistí smrti. Nyní se zamysleme:

Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni (kdo věří) dojdou života.

My všichni tedy umíráme v Adamovi, protože smrt vešla do světa skrze jednoho člověka, Adama, skrze Adamův hřích, protože mzdou hříchu byla a je smrt. Věc však má háček. Kdyby byl Adam stvořen Bohem evoluční metodou, potom by musel mít předky, rodiče, prarodiče, praprarodiče až dolu k prvokovi. A všichni tito Adamovi předci museli zmírat, protože se prý přece vyvíjeli vzestupně až v Adama.

A teď zapřemýšlejme: Jestli je tohle pravda, jak věří spousty křesťanů, potom my všichni v Adamovi neumíráme, ale umíráme už v Adamových vyvíjejících se předcích, prostě umíráme už v tom prapůvodním prvokovi.

Zemřít v Adamovi totiž podmiňuje dojít života v Kristu. Proto podle zákona logiky nedojít života v Kristu, potom podmiňuje nezemřít v Adamovi, tedy věřit v jakoukoliv formu evoluce.

Všichni evolucionisté, i ti co věří v Boha, přece ve svém srdci neumírají v Adamovi, nýbrž umírají v Adamových předcích. Proto se až bojím vyslovit znepokojující důsledek, že s největší pravděpodobností nemohou dojít ani života v Kristu. Jak mohou někteří doufat ve svoje vzkříšení skrze Krista, když Kristovo vzkříšení je podmíněno právě tím, že oni sami umírají v Adamovi. Kristovo vzkříšení je tedy nutně a bezpodmínečně určeno neevolucí. Jakákoliv forma evoluce, theistická i sekulární, anuluje Kristovu smrt na kříži i Jeho následné vzkříšení.

Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná a klamná je i vaše víra a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli ... jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho." (1 K 15:12-23)

Pavlova logika je jasná. Bez Kristova vzkříšení nevstaneme a v Kristu jsme vzkříšeni jen pod tou podmínkou, že umíráme v Adamovi, že jsme po Adamovi zdědili náš hřích a tím i smrt. Evolucionisté, i ti v Boha věřící, tuto podmínku však nesplňují, protože zdědili prý smrt po Adamových vyvíjejících se předcích.

Pochybovači byli v korintské církvi stejně jako v dnešní a Pavel jim domlouvá ve všem. Korintští měli církevní rozkol, my máme denominace. Korintští pochybovali o zmrtvýchvstání, mnozí pochybují dodnes. Pavel s nimi mluvil jako s nedospělými, protože žili světsky jako většina církví dnes. Korintští byli nafoukaní, my jsme ještě víc. Korintští byli nemravnější než pohané, my máme homosexuální sbory. Korintská církev se hašteřila o světské statky, my se soudíme. Korintští smilnili, dnešní křesťané se rozvádějí. Korintští měli manželské problémy, my je máme také. Korintští byli modláři, o dnešní modloslužebné církvi raději pomlčme. Korintští z touhy po uplatnění překroutili dar mluvení v jazycích, blábolili nesmysly, stejně jako to dělávali pohané.

Celá korintská katastrofa se opakuje. Korintští nevěřili v Ježíšovo vzkříšení, proto jim Pavel pečlivě vysvětlil, že bez vzkříšení nemáme naději a jsme nejubožejší ze všech lidí.

Postavme se na odpor pochybovačům. Ke vzkříšení došlo a mohlo k němu dojít mimo jiné i proto, že neplatí evoluce. Pravda o vzkříšení Ježíše Krista by v Jeruzalémě nevydržela ani hodinu, kdyby hrobka nebyla skutečně prázdná. Uvažujme! Hrobka byla prázdná v neděli brzo ráno ještě za tmy. Židovští velekněží mohou být obviněni z mnoha chyb, ale hloupost nebyla jednou z nich. Farizejové a Saducejové byli praktičtí dialektičtí politici. Jejich brilantní vydírání Piláta to jenom dokazuje. Kdyby věděli, kde najít Kristovo tělo, zesměšnili by každého, kdo by kázal o jeho vzkříšení. Ze zoufalého strachu o moc si předvolali apoštoly a pohrozili jim popravou, jestliže okamžitě nezmlknou. Velekněží tělo neměli! Kdyby ho měli, vystavili by ho na odiv, aby znemožnili začínající křesťanství.

Mějme na zřeteli, že Kristovi nepřátelé, římská bezpečnost, byli ti poslední, kdo měli Kristovo tělo pod dohledem po Jeho smrti a před vzkříšením. Kdyby bylo Kristovo tělo nalezeno v hrobce nebo mimo ní, nikdo by ve vzkříšení neuvěřil. Kdyby jej měli, mohli by dokázat, že křesťanství je jen kachna.

Nevěřící a pochybovači mají v zásobě v podstatě čtyři teorie, proč byla hrobka prázdná:

1. Tělo ukradli učedníci.

... někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: "Řekněte, že jeho (Kristovi) učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař (Pilát), my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti." Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi Židy až podnes. (Mt 28:11-15)

Římská garda šla s nepříjemnou novinou za židovskými velekněžími, místo za svými římskými důstojníky nebo Pilátem. Vojáci dobře věděli, kdo měl politický vliv, kdo tahá za provázky loutky zvané Pilát. Velekněží byli zoufalí, proto se uchýlili k podplácení římských žoldnéřů, uchýlili se k naivní lži, která by neobstála ani u toho nejprimitivnějšího soudu.

A. Kdyby římská strážná jednotka usnula, jak mohli vojáci vědět, že to byli právě Kristovi učedníci, kdo ukradli tělo?

B. Pouhá myšlenka, že římská strážná jednotka upadla do hlubokého spánku, může být kvalifikována jen jako vtip. Usnutí na stráži se trestalo smrtí. Římská družina byla smrtícím strojem. Kdyby se učedníci chtěli jen přiblížit k hrobce, vypukl by pětivteřinový boj, ve kterém by všichni učedníci padli. Kde by vzali odvahu k únosu těla, vždyť se před pár dny třásli strachy a opustili Ježíše při jeho zatčení?

C. I kdyby vojáci spali, museli by být hluší, když učedníci odvalovali dvoutunový balvan od vchodu do hrobky. Nejenže učedníci neměli fyzickou sílu jej odvalit, ale více pomocníků by muselo římský bezpečnostní oddíl probudit.

D. Morálka apoštolů byla neslučitelná s krádeží Kristova těla. Představme si, že apoštolé ukradli tělo, aby kázali lež o Kristově vzkříšení. Po Kristově vzkříšení učedníci vedli nebojácný, kurážný život hlasatelů evangelia a všichni zemřeli mučednickou smrtí. Kdo z duševně normálních lidí, a zde jich je tucet, by si hrál na vědomého mučedníka lži? Lidé se nechají stít jen za něco, v co věří, že je pravda. Učedníci padli za to, o čem jistotně věděli, že je pravda. Učedníci tělo neukradli. Tuto teorii Matouš ani dál nerozvíjel. Ani nejtvrdošíjnější kritikové biblické víry se o tuto teorii moc neopírají. Vědí, že je neudržitelná.

2. Tělo ukradli židovští velekněží nebo Římané.

Proč by to dělali? Vládci Izraele naopak potřebovali Kristovo mrtvé tělo, aby dokázali, že jeho vzkříšení je nesmysl, blud a iracionální hloupost. Izraelští vladaři nepotřebovali nic tak zoufale jako Ježíšovo tělo, aby zničili křesťanství ne v kolébce, ale v početí. Křesťanství stojí a padá s Božím zmrtvýchvstáním. Vládci Izraele, ať velekněží nebo Římané, tělo prostě neměli a netušili, kde by mohlo být. Naše víra vězí v prázdné hrobce! Vládcové a zakladatelé různých náboženství a národních katastrof dodnes ve svých hrobkách, pyramidách a mauzoleích trouchnivějí.

3. Ježíš prý nezemřel, upadl jen do hlubokého bezvědomí.

To jsme již probrali, ale osvěžme si to. Pravda, Ježíš byl přibit ke kříži, utrpěl těžká a šokující zranění, ale nezemřel, jenom prý omdlel z vyčerpání. Učedníci ho tedy pochovali zaživa. Medicína prý byla nedokonalá, takže si lidé neuvědomili, že chladný prostor hrobky osvěžuje a Ježíš se probral z bezvědomí. Poněvadž si to lidé neuměli jinak vysvětlit, uvěřili, že Kristus vstal z mrtvých.

"Racionalisté" opomíjejí následující: Ježíš prošel třemi římskými a třemi židovskými soudy. Byl zbičován k nepoznání, ztráta krve Jej tak oslabila, že se neudržel na nohou. Hřeby zprobíjely jeho ruce a nohy. Římané probodli jeho bok a ze srdce vytekla krev s vodou, důkaz smrti. Čtyři kati, odborníci, mu ani nezpřeráželi nohy, aby uspíšili smrt. Ježíš byl mrtev a kati smrt potvrdili. Asi 50 kg balzámu, koření a obvazů bylo obmazáno a obtočeno kolem jeho mrtvého těla. Tíže takové svěrací kazajky by zadusila nejen polomrtvého, ale i živého. Takto ležel v chladné vlhké hrobce a vchod byl zablokován dvoutunovým balvanem. Římská stráž stála před vchodem, který byl zapečetěn. A teď se stalo neuvěřitelné. Podle této racionalistické teorie, zatuchlý chladný vzduch oživil komatózního Ježíše, který se vymotal z obvazů, odvalil dvoutunový kámen a přemohl nejméně šestičlennou hlídku, snad nejlépe vycvičenou zabíjecí jednotku své doby! Potom se v plné svěžesti objevil učedníkům... To snad stačí.

Domnívat se, že Ježíšovo tělo unesli učedníci, velekněží, Římané a nebo, že Ježíš jen omdlel, vyžaduje jen slepou víru, která je úplně odtržena od reality a mravnosti.

4. Ježíš byl duševně chorý.

Tato teorie je obdoba třetí. Nazvěme jí "Spiknutí na hod beránka" paschu, prostě to, čemu velmi nepřesně říkáme Velikonoce. Ježíš prý věřil, že je Mesiáš. Tato teorie naznačuje, že byl duševně chorý. Jenom mentálně vyšinutí o sobě věří, že jsou Napoleonové nebo mesiášové. Ježíš prý dobře znal starozákonní proroctví a vše sehrál. Spiknul se se svými učedníky a tak společně zrežírovali nejvelkolepější podívanou všech dob, které dodnes věří miliony. Rok narození tohoto "podvodníka" je počátek našeho letopočtu. Ježíš prý předstíral smrt. Jak může někdo předstírat smrt, si nedovedu představit. Někteří dokonce tvrdí, že byl Ježíš znarkotizován octem, který mu byl na kříži nabídnut. Plán byl však překažen vbodnutím kopí. Takže Ježíš, ač se mu prý podařilo z hrobky uniknout, později stejně zemřel.

Neznámý mladý muž byl identifikován poblázněnou Marií jako Ježíš. Proto všichni očití svědci, a bylo jich asi 500, kteří viděli vzkříšeného Ježíše, byli oklamáni. Největším nedostatkem teorie "spiknutí" je, že si autoři vybírají jen ty statě písma, které se jim po patřičném překroucení hodí do scénáře. Ty, které jejich scénář rozbíjí, vypustí a popřou.

Závěr. Čtyři kati potvrdili smrt. Hrob uzavíral dvoutunový balvan, římská pečeť a stráž. Tato opatření byla nařízena Římany a velekněžími. Vládci svojí horlivostí a opatrností pracovali proti sobě. Tak potvrdili naši jistotu, že Ježíš byl opravdu tělesně vzkříšen. Křesťané mají jistotu v historické události, kterou by každý soud musel uznat. Bibličtí křesťané nevěří slepé emocionalitě. Kdyby farizejové nechali hrobku nestřeženou, potom uloupení těla by byla jediná racionální alternativa. A tak díky vám, farizejové a Římané, nevěříme báji, ale skutečnosti! "Neporazitelné" politické mašinérie vždy prohrávají tím, že si dají vlastní gól.

Shrňme si, co víme. Ježíšova hrobka buď nebyla nebo byla prázdná. Jestliže nebyla prázdná, potom byl Ježíš pochován v neznámé hrobce, nebo je vzkříšení pouhá legenda, nebo bylo vzkříšení pouze duchovní a ne fyzické a celá tato událost byla masovou halucinací. Jestliže však hrobka byla prázdná, což Bible potvrzuje, potom se vyprázdnila přirozeným nebo nadpřirozeným způsobem. Jestliže se vyprázdnila přirozeně, potom musíme věřit čtyřem nesmyslným tvrzením, že tělo bylo uneseno učedníky nebo vládci, nebo Ježíš jen omdlel, nebo že se Ježíš spiknul na hod Beránka. Protože jsou tato vysvětlení bezpodstatná, nezbývá než přijmout skutečnost, že Ježíš vstal z mrtvých nadpřirozeným zásahem. Přesný rozbor biblických událostí je nekonečná řada skutečností, které vedou k oslavě našeho Pána Ježíše Krista. V Něm jsme před dvěma tisíci lety vstali a již v tomto okamžiku máme věčný život.

Nezaměňme vzkříšeného Mesiáše za tradice. Pro křesťana je vzrušující, že stoprocentní víra nám vybudovala rozumovou integritu, kterou materialisté postrádají.