Přemýšlel jsem co bych vám o Bibli ještě pověděl, a asi před třemi dny jsem četl, že téměř každá biblická kniha Nového zákona začíná zmínkou o Ježíši Kristu. To je něco pro mne! Hned jsem si to musel prolistovat. A vskutku, z 27 knih Nového zákona pouze 2, Lukáš a 1. list Janův nezačínají Ježíšem. Hned jsem si to obrátil, protože Ježíš je Alfa a Omega, jestli náhodou novozákonní knihy Ježíšem také nekončí. Spočítal jsem, že v 19ti z 27 knih tomu tak je. Tedy, 93% novozákonních knih Ježíšem začínají a 70% knih Ježíšem končí. Kromě toho je Ježíš v Novém zákoně zmíněn přímo 1,195x. Z takové statistiky jasně vyplývá, že Ježíš je stěžejní pro celý Nový zákon, že Bible je kniha o Bohu - Kristu, který přišel na svět v lidské podobě, aby nás hříšné spasil! Jak jsme si však nedávno pověděli, Židé, skrze něž Bůh Bibli napsal, odmítají Nový zákon a koncept Mesiáše, který přišel v poníženosti spasit celé lidstvo. Židé chápou svého Mesiáše národně. Na takového Mesiáše, věřte mi, budou čekat stejně dlouho jako my na sv. Václava s blanickými rytíři. Samozřejmě, až Ježíš přijde podruhé, tak Židy osvobodí a Židům se vyplní, v co doufají po tisíciletí. Jenže Mesiáš a Spasitel, Ježíš Kristus, patří celému lidstvu, každému národu, každému jednotlivci, nejenom Židům, jak si dnes myslí. Při svém druhém příchodu Ježíš Kristus zachrání Izrael národně, jinak by na zemi nezůstal ani jeden Žid. Jestliže tedy Nový zákon hovoří o Ježíši Kristu bez ustání, jak je možné, že Starý zákon, podle Židů, prý o Něm mlčí? Je tomu skutečně tak? Jestliže je Bible jeden celek, potom musíme sladit oba zákony, jinak bychom měli dvě na sobě nezávislá díla.

Prostudujeme si základní proroctví Starého zákona, která se zmiňují o Ježíši Kristu. Začneme harmonizovat oba zákony mým nejoblíbenějším biblickým veršem.

Mezi tebe (Satane) a ženu položím nepřátelstvím, i mezi símě tvé /Satane/ a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gen. 3:15)

Tento verš jasně učí, že símě, tedy potomek ženy, v žádném případě potomek muže, rozdrtí Satanovi hlavu, to znamená, způsobí Satanovi smrtelné zranění. Naopak, potomek ženy obdrží od Satana jenom zranění paty, což je sice velmi bolestivé zranění, ale v žádném případě smrtelné. Satan Ježíši, narozenému z ženina semene, rozdrtil patu již před 2000 léty na kříži, aniž by si uvědomil, že Boží ukřižování je zranění, jež je předehrou k rozdrcení jeho hlavy, druhým příchodem ženina a Božího semene, Ježíše Krista. Přátelé, mám tento verš tak rád proto, že Bible mluví o záchranné akci Ježíše Krista už na třetí straně Starého zákona. Žena zhřešila první, žena také poskytla své símě, aby z jejího života vyšel Ježíš. Muž stojí úplně mimo Ježíšovo narození, protože muž je nositelem hříšné povahy lidstva. Když Eva zhřešila, nic se nestalo. Teprve až když Adam zhřešil, svět padl. Jsem přesvědčen, že právě proto biblické rodokmeny sledují vždy otcovu větev meče, ne matčinu větev přeslice.

Starý zákon předvídá novozákonní skutečnost, že Ježíš bude pocházet z židovského rodu Juda:

...Mládě lví je Juda... Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho (Judy) vzejde, toho poslouchat budou národy.(Gn. 49:9-10)

Starý zákon předvídá v souladu s Novým zákonem, že se Ježíš narodí v Betlémě:

A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi Judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je od pradávna, ode dnů věčných. (Mi. 5,2)

Jenom Bůh, Ježíš Kristus, má původ od pradávna, ode dnů věčných! Starý zákon opravdu předchází Nový. Bible je jeden sladěný celek! Mesiáš se narodí z panny. Jak neslýchané! 700 let před skutečným Ježíšovým narozením:

Proto vám (Židé) dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je s námi Bůh). (Iz. 7:14)

Snad nejznámější proroctví Starého zákona nalezneme v Izajášově 53. kapitole. Dokonce jsem viděl znovuzrozeného Žida, který měl tričko s nápisem Izajáš 53. Pojďme a zaposlouchejme se pozorně do tohoto významného proroctví.

Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že si ho nevážili. Byly to naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán (přibit) pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl ztrápen a pokořil se, ústa neotevřel jako beránek vedený na porážku,jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel... (Iz. 53:3-7)

Mesiáš vjede na oslu do Jeruzaléma:

Rozjásej se, sijonská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený jede na oslu na oslátku, osličím mláděti. (Za. 9:9)

Starý zákon prorokuje i takové přesnosti, jako za kolik peněz bude Ježíš zrazen.

...i vzal jsem těch 30 šekelů stříbra a hodil jsem je v Hospodinově domě tavičovi... (Za. 11:13)

Jidáš vskutku zradil za 30 stříbrňáků!

Oba zákony jdou ruku v ruce i v nejdůležitější události celé Bible - ukřižování -

Smečka psů mne kruhem svírá, zlovolná tlupa mne obkličuje, sápou se jako lev, sprobíjeli mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. (Ž. 22:19 )

Kdo snad pochybuje, že zde Starý zákon popisuje Ježíšovo ukřižování? Znáte, přátelé, ještě jinou knihu kromě Bible, která by předpověděla tak přesně narození a smrt ještě nenarozené osobnosti 700 let předem? Více než 300 mesianických proroctví Starého zákona bylo vyplněno v Novém zákoně. Kdybychom si probrali jen tři proroctví v l0 minutách, měli bychom téma na l00 pořadů, tedy na dva roky. Nebojte se, neudělám to, ačkoliv bychom si to zasloužili. To by bylo fascinující téma - Ježíš ve Starém zákoně. A protože jsem technický člověk, většinu svého života jsem se živil olejářským inženýrstvím, dovolte mi trochu matematiky z oboru počtu pravděpodobnosti. Ježíš vyplnil více než 300 proroctví Starého zákona, 33 z nich dokonce v den svého ukřižování. Pravděpodobnost vyplnění těchto 33 proroctví je 1:26.525 následováno 28 nulami! Pravděpodobnost všech 300 proroctví je 1:2 a ta dvojka je následovaná 330 nulami! Zde končí fantazie. Jednička s 18 nulami je jen počet vteřin v geologickém stáří země, což je prý 5 miliard let, čemuž, ač geologický inženýr, vůbec nevěřím. O tom ale někdy jindy.

Posluchači, Ježíš je zmíněn ve Starém zákoně. Pravda, není nazýván Ježíšem Kristem, ale uvedené zmínky nad jakoukoli pochybnost poukazují na Ježíše Krista.

Povězme si o všeobecnostech, které se týkají knihy knih, totiž Bible. Některá fakta jistě už znáte, ale opakování je matka moudrosti. I biblické verše opakují jednu zvěst nejméně dvakrát. Tak tedy:

Bible je jedna kniha, jedna historie, a jeden příběh. Je to Jeho příběh, je to Boží příběh! Za 10000 událostmi stojí Bůh - stavitel a tvůrce dějin, původce věků. Věčnost ohraničuje Bibli na obou koncích. Před prvním slovem Genesis i za posledním slovem Zjevení. A mezi věčnostmi je dějinný čas - zrod, původ, odhalení, konec a ve všem a všude je zúčastněn Bůh, jenž zpracovává jsoucno ke svému konečnému cíli - Království lásky. Můžeme se ubírat dějinným biblickým časem, studovat a rozebírat historii do nejzazší podrobnosti a vždy narazíme na veliký Boží záměr - vykoupit rozvrácené, do záhuby se řítící lidské trosky. Bible je celistvá kniha a nemůžeme očekávat, když slyšíme nebo čteme izolované verše, že plně pochopíme velkolepost Božího odhalení pravdy. Bůh v Bibli odhaluje pravdu postupně, krok za krokem. Proto pouze čtení verš po verši plně uspokojí a odhalí biblickou zvěst v plné a průrazné pravdivosti.

Další způsob, jak studovat Bibli, je ve skupinách. Je toho tolik! Zákon je v Mojžíšových knihách, historie v Samuelovi, v Královských knihách, Letopisech a dalších. Filozofii najdeme v Jóbovi a Kazateli. Poesie je v Žalmech a v Písni písní. Proroctví zase najdeme v Izajášovi, Ezechielovi, Jeremjášovi, menších prorocích a ve Zjevení. A co teprve Evangelia! Ta nám představují Boha-Syna, Krista Ježíše jako Krále, jako Boha, jako Člověka a jako Služebníka.

Ve Skutcích se nedočteme (jak si myslíme) o ochotě apoštolů evangelizovat, ale naopak, o jejich neochotě evangelizovat, tak je to i s námi. Pak nás očekává logická výuka doktríny ve všech epištolách - listech, a vše dovršuje Zjevení, snad nejvíce fascinující pravda, jaká kdy byla napsána na papír - totiž budoucnost světa a konečné záležitosti. A v tomto uceleném biblickém díle nalézáme absolutní jednotnost, protože jednotnost Bible vězí v tom, že vždy ukazuje na Ježíše. Sám Ježíš to řekl už o Starém zákoně.

Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v Tvé knize (tj. Starém zákoně) psáno. (Židům 10:7)

Každá biblická kniha předává poselství. Měli bychom usilovat o to, abychom pro své srdce toto poselství odhalili. Čtěme biblickou knihu znovu a znovu, dokud nám její poselství nezazvoní v uších. V některé knize je poselství úplně jasné, v jiných knihách je méně zřetelné. Hlavní poselství je však nade vše jasné a srozumitelné.

Tato (Ježíšova znamení) však zapsána jsou ve Starém zákoně, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v Jeho jménu. (Jan 20:31)

V jistém smyslu bychom měli s Biblí zacházet stejně dobře jako s jinými knihami. Už to dokazuje, že jsme obyčejní hříšníci. Považte, četli bychom třeba v detektivce jenom sem tam nějaký odstavec na přeskáčku? Nebo, že bychom věnovali detektivce jenom 10 minut večer a 5 minut ráno, pakliže bychom vyšetřili čas při holení? Takovým čtením bychom rozhodně ztratili osnovu děje, a napětí i úchvatnost by se vytratily. Odvažuji se tvrdit, že Bible je nesrovnatelně napínavější čtení než kterákoliv dobrodružná kniha. Lidé se na mne dívají docela s údivem, spíš divně, když jim po pravdě tvrdím, že mám nejdobrodružnější život, jaký jsme jsem kdy měl. Při procházení Božím slovem se až tají dech. Přátelé, nejvíce vzrušující je pravda, protože je jí po světě poskrovnu, jak šafránu. A to se veřejně přiznávám, že Bibli zdaleka nečtu tak, jak vám právě nyní vštěpuji. Povrchností jsme snad vinni všichni! Jedni méně, druzí více. Dejme si předsevzetí, že přečteme jednu biblickou knihu týdně. Pravda, jsou delší a méně záživné knihy, jako Levitikus, Numeri, Deuteronomium. Dlouhé a napínavé knihy jako třeba Izajáš. Na druhé straně mnoho knih je krátkých. Samozřejmě, že nebudeme rozumět každému sdělení. Když procházíme galerií, také nevidíme napoprvé všechny detaily všech obrazů. První pročtení po 66 týdnech bude jen letmá procházka galerií. Další pochůzky a posedění u jednotlivých veršů, jako obrazů v galerii, začnou odhalovat náhle vystupující, zprvu nezřetelná zátiší. A jestliže nás jímá zoufalost už teď, vězte, i ti nejpilnější studenti Bible mají pocit, že ji ani nezačali studovat. Bible je prostě Bible, nevyčerpatelná a bezedná studna v poušti ostatních knih. I ta nejvzácnější knihovna by byla pouští bez Bible. I ten nejsečtělejší čtenář bez spojitého pročítání Bible je suchopár.

Proklet buď muž, který doufá v člověka (t.j. humanizmus), opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jakovec (t.j. pichlák) v pustině, který neokusí přicházející dobro. (Jer. 16:5)

Můj bývalý kazatel z Los Angeles je můj lidský vzor. V žádném případě na něj nespoléhám. Vždyť bych se odvracel od Hospodina, jak jsme si právě přečetli. Naše spása vězí v Kristu, ne v přitažlivém kazateli nebo člověku. Přesto mne naučil mnoho a vím, že jeho píle nikdy nedosáhnu. Cokoliv odkáže, je zmnohonásobeno. Z kázání je kazetka, natištěné studijní poznámky, z ústředního tématu je kniha, z celku biblický komentář. Proto vydáváme i časopis, abychom naše úsilí alespoň zdvojnásobili. A tento kazatel, jmenuje se John, ten studuje Bibli tak, že si přečte každý večer dejme tomu epištolu Židům. Pozor, každý večer po celý měsíc. Prý po třicátém drilu teprve pomalu začne chápat, o čem dopis Židům vůbec je. Když chceme v něčem vynikat, tak musíme dřít, třeba 18 hodin denně jako vrcholný sportovec nebo pianista. Tento kazatel studuje na 40 minutové kázání 36 hodin. Potom se ale nedivme, že Matoušovo evangelium kázal sedm let. Odstěhovali jsme se z Los Angeles do Denveru, asi jako z Prahy za Ural, po pěti létech jsme se vrátili zpět do Los Angeles, a on stále kázal z Matouše, slovíčko po slovíčku, verš po verši, kapitolu po kapitole. Duch svatý totiž nemá co v prázdné hlavě interpretovat. Naše je vždy setí, Boží je růst. My musíme nasít do našich s odpuštěním dutých hlav biblické verše, a teprve potom Duch svatý s nimi může něco dělat. Růst v biblické radosti je vojenský nebo sportovní dril. A radost je nakonec stejná, jako když maratónec padne v agonii vyčerpáním. Víte, proč máme tak málo maratónců, a šiřitelů Božího slova? Protože to stojí pot, a zase pot.

Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. (1.Kor. 9,25)

Píše Pavel Korintským. Víte, jak sloveso podrobovat zní v originální řečtině? Agonizo. Tedy, Každý závodník prochází agónií všestranné kázně. To je Křesťanství, Křesťané. Jste v pracovní agonii? A nebo bezstarostně vesele hopsáte a jucháte a očekáváte dobré pocity? Křesťan má odplatu v cíli, když doběhne jako k smrti šťastný a vyčerpaný maratónec! Tím se i přibližujeme definici lásky. Láska je pracovní agonie pro bližního, je to dřina, ne vzdychání. Akt největší lásky se odvinul na kříži. Byla to pro Ježíše agonie? Byla. A bylo to nejradostnější vítězství všech vítězství? Bylo! Tak už víme, kde je naše místo. Lidé, dřete! Ne na chalupě, ale pro Krista. Vždyť jej milujete. A nebo ne?