Dnes se budeme zamýšlet nad "Božím Věčném Ustanovení". Je to téma, na němž se po staletí nemohou shodnout ani teologové. Jsem přesvědčen, že je to jedna z nejdůležitějších otázek a pokusím se ji přiblížit na několika příkladech. Křesťané i nekřesťané mají proti Boží absolutní svrchovanosti mnoho námitek. Boží svrchovanost totiž v našem světě, v naší rovině chápání jaksi nedává smysl a je jakoby v rozporu s tzv. zdravým rozumem. Jako nový křesťan jsem chtěl rozumově pochopit všechny biblické pravdy. Měl jsem racionalitu v sobě pevně zakotvenou, a moje technické vzdělání podmalované dialektickým materialismem mě omezovalo, abych zvážil jiný pohled. Trvalo poměrně dlouhou dobu, než jsem byl osvobozen ze zajetí omezenosti svého rozumu a své člověčí rádoby autonomie. Až později jsem se smířil s tím, že mnoho biblických koncepcí nepochopím, protože jsou nepochopitelné! Právě o ty se chci s vámi podělit.

Tam, kde končí rozum, tam nastupuje víra. Vždyť i většina racionálních zastánců velkého třesku připouští, že do prvního infinitezimálního - nedělitelného časového okamžiku po velkém třesku, a vše co třesku předcházelo, je nezkoumatelné, proto spadající do domény víry a představ.

Úvodem chci zdůraznit, že Bible, Boží slovo, je pro věřící dogma. Každý člověk je ale podřízen nějaké tezi, dogmatu, kterému jemněji říkáme světonázor. Bez předpojatosti, bez předpokladů, bez modelů, obzvláště ve vědeckém světě, nelze porovnávat a činit jakékoliv závěry a úsudky v kterémkoliv odvětví. Podle definice je dogma určitá teze, která nepřipouští námitky. Jestliže připustíme, uznáme a přijmeme námitky, potom se celá naše stavba, celý systém, jenž stojí na dané tezi, tedy dogmatu, zhroutí. Někdo mění předpoklady a dílčí dogmata neustále, někdo na jistých předpokladech setrvává. Tím chci říci, že jsem ve své víře předpojatý a moji předpojatost můžete měřit jen svou vlastní předpojatostí. Názor proti názoru. Jinak to nejde. Délku měříme jednotkou délky, váhu jednotkou váhy, čas jednotkou času a předpojatost osobní předpojatostí. Předpojatost je zdravá a nutná; kdo ji nemá, je bez názoru; a takový člověk snad ani neexistuje. Pojďme ale k našemu tématu - Boží věčné ustanovení. Takže:

Bůh na věčnosti, mimo stvoření, mimo prostor, čas a hmotu, mimo historii, tedy ve svém nepřístupném světle, určil a nadekretoval do poslední podrobnosti vše, co v historii proběhlo, probíhá, a v budoucnu proběhne. To učinil skrze Svoji svatou radu, Svoji absolutně svrchovanou vůli, svobodně, nezměnitelně, ve veškerém světě viditelném i neviditelném. Kdyby Boha Stvořitele překvapila nějaká, i ta nejnepatrnější událost sebou samým nadekretované historie a musel by cokoliv přizpůsobovat nebo měnit podle přání a potřeb Jeho stvoření, přestal by být neměnný. Taková změna by byla způsobena někým, kdo je svébytný, kdo má sílu změnit Boží vůli. Tento omezující pohled na svrchovanost Boha můžeme těžko obhájit. Náš způsob myšlení a vyjádření osobní víry a důvěry v Boží svrchovanost je ovlivněn hříchem; je totiž omezený, soběstředný, a rádoby svébytný. Podívejme se dále, co říká Bible:

On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání. (Efezským 1:11)

Tento verš bez pochyby učí, že vše, co je v historii, v času a prostoru způsobeno, je podmíněno rozhodnutím Boží svrchované vůle. V Jeho vůli byli také nadekretováni, tedy předurčeni ti, kdo jsou spaseni, protože je výslovně napsáno, že se jim dostalo podílu na předem daném poslání. Takové sdělení se příčilo mému zdravému rozumu a léta jsem je všelijak obcházel.

Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! (Římanům 11:33)

Tento verš nás nabádá, abychom si uvědomili, že Boží myšlení, které je nad historií hmotnou i duchovní, je nevystopovatelné. Pochopit, že nemohu pochopit, mi trvalo mnoho let; tak hluboce byl do mně vryt racionalismus. Dnes vím, že Boží soudy a rozhodnutí nemůžeme posoudit, protože nikdo z nás nemá všechny informace a nezná souvislosti jako svrchovaný Bůh. Mnoho veršů učí nezměnitelnost Božího rozhodnutí. Kdyby Bůh změnil jakékoliv rozhodnutí, nebyl by v Bibli přirovnáván ke stabilnímu bloku neměnné skály:

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žd. 13:8)

Přečtěme si jednu z nejpřesvědčivějších pasáží Nového zákona, která jasně učí Boží svrchovanost i tam, kde často hovoříme o lidské svobodné vůli.

Mojžíšovi řekl: ,Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.` Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. Písmo přece říká faraónovi: ,Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.` Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým. (Římanům 9:15-18)

Nikdy jsem této pasáži plně nerozuměl a nerozumím, jak se srovná se spravedlností. Můj nevěřící přítel mi dokonce v tom nejpřátelštějším humoru říkával: Víš, Pavlíku, ty to máš už dobrý. Bůh se nad tebou smiloval, a nade mnou se nesmiloval - co já proti tomu mohu dělat...? V duchu právě citovaných veršů má můj kamarád pravdu, ale ještě jsme neskončili. Zatím si zapamatujme, že - nezáleží na tom, kdo chce nebo kdo se namáhá, ale na Tom, kdo se smilovává.

Věřící se často trápí obavami, že je pro ně jaksi nepřijatelné, že o konečném osudu jejich nevěřících dětí Bůh již předem rozhodl. Jsem nad jakoukoliv pochybnost přesvědčen, že Bůh o jejich osudu svrchovaně rozhodl. A je to dobře, protože kdyby se děti měly rozhodnout ze své vůle, potom si Boha, jako ostatně každý autonomní člověk, nikdy nevyvolí. Tuto skutečnost potvrzují následující biblické verše:

...nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha. (Římanům 3:11)

A Izaiáš má odvahu říci: ,Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.` (Římanům 10:20)

Bůh se dal poznat těm, kteří Ho nehledali! To by mělo potěšit každého starostlivého věřícího rodiče. Vždyť kdyby rozhodnutí bylo na jejich dětech, zaručeně by trávily věčnost v odloučení od Boha. Vím, zní to jako protiargumenty, ale pojďme dál. Boží slovo nás nabádá:

Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Matouš 6:33) nebo

Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. (Skutky 17:27)

Na jedné straně Boží slovo říká, že Boha nikdo nehledá a na straně druhé nás vybízí, abychom Boží království aktivně hledali. To na první pohled nedává smysl, ale Boží cesty jsou nevyzpytatelné. Jeho stezky nemůžeme vypátrat, neznáme celý Boží plán ve všech souvislostech! Smiřme se s tím, že jisté pravdy nepochopíme. Zde nastupuje víra. Přesto jsem nad jakoukoliv pochybnost biblicky přesvědčen, že ten, kdo hledá aktivně Boha, nečiní to z vlastní dokonalosti nebo chtění, ale proto, že do něj Bůh toto aktivní hledání vložil.

Jeden misionář pracující v muslimské zemi se mne po delší diskusi otázal: Proč tady vlastně jsem, mezi muslimy, a kážu evangelium, když už je o spáse vyvolených předem rozhodnuto? Nejsem tady zbytečný? Na to můžeme odpovědět, mimo jiné, biblickým veršem:

Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, poslaný k tomu, aby Boží vyvolené přivedl k víře a k poznání pravdy ... (Titovi 1:1)

Tomuto misionáři, říkejme mu jednoduše Jonáš, odpovíme, aby do úvodu svých misijních plánů vkládal Pavlovu upravenou větu:

Já Jonáš, Boží služebník a vyslanec Ježíše Krista, poslaný k muslimům k tomu, abych Boží vyvolené muslimy přivedl k víře a k poznání pravdy ... Tak si bude Jonáš jist, že všichni obrácení muslimové, kteří aktivně odpověděli na jeho kázání, byli Bohem předem na věčnosti vyvoleni. Jonáš nezachrání nikoho! Bůh Jonáše jenom použije, aby Sobě zachránil Boží lid, jemuž do srdce vložil touhu po Ježíši Kristu. Tak to stojí v Bibli. Jenom tak Bůh vystoupí do popředí a člověk Jonáš ustoupí do pozadí. Uvedu další příklad. Jedna dívka mi řekla: Proč se mám modlit, když stejně nic nezměním? Odpovíme: Protože Bible učí - neustávejte v modlitbách. Bůh předurčil nejen cíl, ale i prostředky, vedoucí k Jeho cíli. Pamatujme, že jsme Jeho prostředky a sláva patří jenom Jemu!