Bratislava
V nedel'u sa konala v Bratislave vel'ká obchodná burza. Zišli sa tam l'udia z celého Slovenska. Hlavným šlágrom bola "porno - burza"! A to nielen časopisy, ale aj kazety (video) a rôzné ohavné rekvizity. Bol som tam pri vchode, kde som na drátený plot zavesil všetky formáty traktátov. Dali sme prexeroxovat'článok "Reportáž spod šibenice". Zhotovili sme najväčší formát 90x65 cm. Nadto som napísal nápis: "Pornografia - cesta na popravisko".
Nepriatel'rozt'ahuje siete všade. A čo robia veriaci v denomináciách? Sladko spia! Ale nepriatel'nespí! Mnohí sa mi posmievali, najme tí pri vchode, ktorí zarábali na vstupnom vel'ké peniaze. Mnohí si to prečítali celé, niektorí iba zbežne. Porno burza sa odohrávala v leteckom hangari na letisku vo Vajnorách. Aký to paradox, je to to isté letisko, na ktorom pred časom privítali Vojtilu - Pápeža.
Traktát "Antikrist v kolíske techniky 20. storočia" som 2x zväčšený zlepil a vyvesil na jeden okrúhlý stl'p vo večerných hodinách. Oproti mne bol predavač a predával porno. Nepáčila sa mu moja konkurencia a odišiel. Sledoval som, aké budú reakcie. Zakrátko bol stlp obl'ahnutý mnohými čítajúcimi. Tlačili sa jeden na druhého. Vznikla polemika s rôznými názormi. Keď sa zotmelo, rozišli sme sa. Plagát som zobral, aby ho niekto nepovolaný nestrhol a neodhodil.

World Servants - Misijní práce
... tak se zase po delší odmlce ozýváme plni zážitků a nadějí, které díky Bohu nikdy nehasnou, byť se člověk zmítá ve víru svých vlastních slabostí, či hříchů anebo klopýtá přes světské překážky, nastavené tím Zlým, ať už je jeho jméno jakékoliv. Je však úžasné, že tyto naděje jsou díky víře v našeho Boha v Ježíši Kristu tak pevné, že se i hluboký nářek mění v radost a pokoj v pokoře duše.
Tak jsme tedy pobyli tři bohaté týdny v "zemi faraonů", na předměstí Káhiry, které se lišilo od káhirského centra tak, jako faraonovy výšiny od lopotného pachtění "plebsu" na závlahových polích. Ale ať nepředbíhám. Nejprve jsme strávili dva okouzlující dny v malebném městečku poblíž Amsterodamu u jednoho bratra, který se již zúčastnil projektu s World Servants v Quitu, a který se o nás tak vřele staral. Bohu díky, že nám dal poznat jeho, i s milou rodinou a navázat velké přátelství, ač nás dělí pár stovek km. Opět to nadčasové prožití a vědomí vztahu, který, díky Bohu není limitován žádnou vzdáleností či jinou bariérou.
Do Káhiry se odlétalo v neděli ráno a po, pro nás prvním klidném letu, se před námi rozprostřela silueta nilské delty. Teď trošku přeskočím egyptské přivítání a vlastní adaptaci prostředí a klimatu a trochu popíši situaci, práci a naše reflexe.
Abych řekl pravdu, v prvních chvílích nás zanechala v úžasu ta nakupená špína a prach všude, kam se člověk podíval, ale časem nám to ani nepřišlo, poněvadž ono přece jenom životní podmínky v africké zemi jsou nesrovnatelné s evropskými a také mnohé pohledy do světa bídy nám náš kritický pohled hodně usměrnily. Samé kontrasty. Zlatem zdobená arabská smetánka a "lidé závlahových kanálů", žijící z hnilobné vody, kolující od ležících zdechlin až po splašky z hliněných chatrčí pokrytých tisíciletým prachem, nebo přepychové vily a obydlí, sestavená z neidentifikovatelných částí na smetišti. Žebráci na ulicích a bída třetího světa i bída muslimské rozporuplnosti.
Jinak, co se týče samotné stavby, šlo o kuchyň a jídelnu místního evangelického pěstounského domova, pro chlapce. Myslím, že všichni jsme tam odvedli docela pěkný kus práce. Člověk se přiučil "zedničině" i obkládačství, ale abych řekl pravdu, někdy nás bolel "celý člověk". Víte, myslím, že přes všechny ty orientální výlety a zážitky u pyramid v nás přece jenom nejvíce zakotvil hřejivý pocit, že jsme pomohli postavit nejenom materiální hodnoty, ale především ty duchovní, které nepoléhají "zubu času" a povzbuzují nás dál v tom, abychom nehledali naplnění života, ba sám smysl života v něčem, co je jen zdánlivě pozitivní, ale snažili se bojovat "dobrý boj" víry, aby pak člověk tváří v tvář absolutní spravedlnosti, lásce a dobru nemusel klopit svůj zrak. A důležité asi bude nepoddávat se ani té sebemenší nástraze a zvůli každodenního života. Ale to už je těžší. Skrze tento egyptský projekt zůstává jistota a přesvědčení, že bez Boha v Ježíši Kristu to opravdu nejde, ať si člověk myslí, jak není schopen sám se svým intelektem a umem docílit spravedlnosti a pravdy.
Díky tomuto pohledu jsme také zjistili, jak naše ego reptá nad mnohými nedostatky u nás. Při tom kousek na jihu žijí tisíce, miliony lidí, kteří o onom standartu jenom sní. Žijí v prachu a v bídě. Člověk tváří v tvář zíral chudobě do očí a jenom jsme pomysleli, jak málokdy děkujeme za to, co máme. Není toho mnoho, ale přesto bychom si měli být vědomi toho, že ani to málo není našim vlastním, a že člověk by měl raději odvrhnout i tento malý vlastnický pocit a bylo-li by třeba, i samotný předmět daného pocitu, než aby preferoval vládu svého vlastního JÁ. Bez Boží moudrosti a lásky v Ježíši zjevené, jsou naše nápravné snahy jen přispěním k zániku světa i lidského bytí. Je však těžké eliminovat mnohé extrémy zla se všemi jeho vlivy, i na nás samotné, a zjevit člověku Ježíše a celý Boží, moudrý plán tak, aby na něm neulpělo kus naší vlastní, či jiné sekulární nečistoty lidského hříchu. Bůh nám v tom pomáhej!
   - Pavel a Zdena, srpen 1990 -