Skvělá analogie učitelky z Nashvilu: „Kdo by se staral o krávu, když nám jde o zmrzlinu?"

Učila jsem občanskou výchovu třeťáky a ti mi skutečně otevřeli oči. Presidentské volby se blížily, kampaně nabíraly na obrátkách a některé děti o toto dění projevovaly zájem. Rozhodla jsem se, že si uděláme třídní presidenstké volby. Děti si měly vybrat své kandidáty. Ti si měli připravit volební proslov a třída by měla volit. Abychom celý proces zjednodušili, zástupci byli jmenováni žáky. Společně jsme hovořili jaké vlastnosti a kvality by kandidáti měli mít. Žáci navrhli řadu možných kandidátů a z nich byli nominováni Jakub a Olivie. Třída během výběru odvedla skvělou práci.

Oba kandidáti byli dobrými žáky. Myslela jsem si, že Jakub bude zvýhodněn, protože měl ve všem rodičovskou podporu. Nikdy jsem nepoznala matku Olivie. Když nastal den kandidátského projevu, Jakub hovořil jako první. Měl konkrétní návrhy a představu, jak by se mohla naše třída stát lepším místem výuky. Zakončil slibem, že bude pracovat s plným nasazením, aby splnil své sliby. Všichni mu zatleskali. Posadil se na své místo a před žáky předstoupila Olivie.

Řekla, „Pokud zvolíte mě, dostanete všichni zmrzlinu". Posadila se a celá třída jásala. „Ano! Ano! My chceme zmrzlinu." Mohla říci více, ale nemusela. K volebnímu vítězství to stačilo. Následovala diskuze a otázky. Jak zaplatíš za zmrzlinu? Nebyla si jistá. Zaplatí za ní rodiče nebo třída? Nevěděla. A třída? Tu to také nezajímalo. Vše, co měli na mysli, bylo, že dostanou zmrzlinu. Jakubův projev byl zapomenut, Olivie získala naprostou většinou hlasů.

Vítězství 52 % amerických voličů je výsledkem stejného nadšení jako devítiletých dětí - prostě chtějí dojnou krávu. Zbývajících 48 % si uvědomuje, že krávu bude muset nejen živit, ale také bude odklízet hnůj, který kráva vyprodukuje.

- Internet -