Nicejské vyznání vyznává „jednu církev“ (unam ecclesiam) a má tím na mysli, že je církev postavena na jedné skále, jednom Spasiteli, jednom vyznání. Westminsterské vyznání dodává, že jednota církve je v Ježíši Kristu. „Katolická neboli univerzální církev, která je neviditelná, zahrnuje plný počet vyvolených, kteří byli nebo jsou nebo budou shromážděni v jedno, pod Krista, její Hlavu; a je nevěstou, tělem, plností toho, který naplňuje všechno ve všem“ (kapitola 25.1).

Je-li církev Kristovo tělo a on jeho hlava (Ko 1,18), pak to znamená, že Kristus a jeho církev se navzájem doplňují, jelikož tělo a hlava nemohou být jedno bez druhého.

Wilhelmus à Brakel trefně vyjádřil tuto pravdu, když řekl, že církev a Kristus jsou vlastnictvím jeden druhého. Jejich jednota je stvrzena darem, který Kristus věnoval církvi, Kristovou koupí církve a vítězstvím, kterého dosáhl pro církev, přebýváním Kristova Ducha uprostřed církve a odevzdáním se církve ve víře a lásce Kristu.

Kristova plnost

Přemýšlet o Kristu bez církve znamená oddělovat, co Bůh spojil ve svatém svazku. Církev je s Kristem organicky spojená. V Kristu zapustila kořeny, na něm postavila základy (Ko 2,7), je oděna do Krista (Ř 13,14) a nemůže bez Krista žít (Fp 1,21).

„Církev je v Kristu, jako byla Eva v Adamovi,“ napsal Richard Hooker. Církev je Kristovou plností, protože je na ni vylita plnost jeho milosti (J 1,16; Ko 2,9–10).

Církev, Kristovo tajemné tělo, „je jako nádoba, do které je vylita Kristova plnost,“ napsal L. S. Thornton. „Naplňuje ji sám sebou.“ Kristovy vlastnosti – pravda, moc, milost, láska, trpělivost, dobrota, spravedlnost, moudrost – jsou ztělesněním jak ctnosti církve, tak jejích zdrojů.

Jak se odlišuje od ostatních církví? A hlavně, jedná jinak než ostatní církve, zejména ve společnosti? Mnozí z nás si nejsou jisti, jak zodpovědět tyto otázky, i když asi mají částečně utvořený názor. Díky této knize už nemusíte tápat. Autor knihy Mark Dever se snaží dopomoci věřícím k rozpoznání klíčových znaků zdravé církve: výkladové kázání, biblická teologie a správné chápání evangelia. Následně nás Dever volá, abychom se řídili příkladem novozákonních autorů a rozvíjeli tyto znaky v našich vlastních církvích. Oslovuje všechny členy církve a vyzývá je, aby přispěli svým dílem při budování místní církve. Titul Co je zdravá církev? nabízí nadčasové pravdy a praktické principy, které každému z nás pomohou naplnit Bohem dané role v těle Kristově.

Údy téhož těla

Všechny údy Kristova těla jsou vzájemně spojeny, vždyť mají společnou hlavu (1K 12). Všichni, kdo vyznávají Krista jako svého jediného Spasitele, jsou „spojeni a sjednoceni srdcem i vůlí, silou víry, jedním a tím samým Duchem,“ říká Belgické vyznání v článku 27. Jsou spojeni jako členové Boží domácnosti, Kristova pospolitost a společenství Ducha.

Různé směry

Je jedno evangelium (Sk 4,12), jedno zjevení (1K 2,6–10), jeden křest (Ef 4,5) a jedna večeře Páně (1K 10,17). A. A. Hodge prohlásil, že jestli je jeden Bůh, jeden Kristus, jeden Duch a jeden kříž, může existovat jen jedna církev. Věřící náležející k této jedné církvi jsou popsáni obrazy Nového zákona jako „sůl země“, „posvěcený chrám“, nové stvoření“, posvěcení otroci, „synové Boží“ a bojovníci proti satanovi.

Vinný kmen má mnoho ratolestí, ve stádě je mnoho ovcí, na stavbu bylo užito mnoho kamenů. Církev je „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“, aby hlásala mocné skutky toho, který ji povolal ze tmy do svého podivuhodného světla (1Pt 2,9).

Rozdělení

Jedinost církve v Kristu je nezničitelná, protože pochází od něho. Její jednota však může být zničena nevěrností Kristu a odchýlením se od apoštolského vzoru jednoty. A když to nastane, měli bychom cítit stud a zármutek.

Je poznamenána, když nevěnujeme pozornost čistotě učení a života (1Tm 6,11–21), když se v ní objevují rozbroje (1K 3,1–23), touha po moci (3J 9), neochota hledat usmíření (Mt 5,23–26), nevykonávání církevní kázně (Mt 18,15–20) a neochota pomoci potřebným věřícím (Mt 25,31–46). Takové hříchy trhají na kusy Kristovo tělo a působí rozkol ve sborech a denominacích.

Z více než 23 tisíc denominací je přes 700 reformovaných. Ale ani takové množství církevních denominací vzniklých z roztržek mezi věřícími nemůže rozdělit pravou rodinu Kristovu.

Rodní bratři a sestry se mohou hádat a rozdělovat, přesto zůstávají členy jedné rodiny. Stejně tak je církev Kristovo tělo s mnoha údy (Ř 12,3–8), jedna rodina Boha Otce (Ef 4,6) a jedno společenství Ducha (Sk 4,32; Ef 4,30–32).

Jak napsal Pavel Efezským: 

„Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.“

Nepravá jednota

Správné pochopení jedinosti církve by nám mělo pomoct vyvarovat se takové „jednotě“, která jde na vrub vyznání pravdy. Některá rozdělení jsou nezbytná, aby udržela pravou církev oddělenou od klamu. „Rozdělení je lepší než souhlas se zlem,“ prohlásil George Hutcheson.

Ti, kteří podporují nepravou jednotu přijímáním omylů a herezí, zapomínají, že rozdělení z důvodu zachování nezbytných biblických pravd podporuje pravou jednotu Kristova těla. Organizace, která se odvrátí od věrného učení, pravdivého uctívání a poslušné kázně, přestává být církví.

Jak pravil Jan Kalvín: „Ti, kteří si přejí stavět církev na odmítání Slova a jeho učení, staví prasečí chlívek, a ne Boží církev.“ John Brown k tomu dodává: „Trpět v církvi hrubé chyby musí být velmi hříšné. Přináší to opovržení vůči Božím výnosům a svátostem a dává to příležitost satanovi používat svátosti a služebníky jako nástroje vzpoury proti Bohu.“

Život v souladu

Pochopení jedinosti církve by nám mělo pomoci vyvarovat se štěpení denominací z důvodu rozkolu kvůli nepodstatným doktrínám nebo osobnostním rozdílům. Samuel Ruthenford varuje: „Je strašný hřích dělat trhliny a díry v Kristově tajemném těle, jen protože na něm ulpěla skvrnka.“

Taková nejednota uráží Otce, který touží vidět, jak jeho rodina žije v harmonii. Uráží i Syna, jenž zemřel, aby zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Také uráží Ducha, který přebývá ve věřících, aby jim pomáhal žít v jednotě.

Členové církve si musí uvědomit, že se nemohou dotknout jediné části těla církve, aniž by zasáhli celek (1K 12). Nejednotnost ovlivňuje celou církev včetně evangelizační práce. V Janovi 17 se Ježíš modlí za jednotu církve, aby lidé věřili, že Bůh poslal svého Syna, aby se stal Spasitelem světa.

Opravdová jednota církve je v neuvěřitelném kontrastu se sváry světa a je světu znamením jednoty, která panuje mezi Otcem a Synem. Proto mají křesťané usilovat o jednotu církve.

John Murray napsal: „Jsme-li jednou přesvědčeni, že rozdělení Kristova těla je zlé… pak bychom měli být nuceni o tom zlu kázat, abychom také do srdcí ostatních přinesli přesvědčení, aby úpěnlivě prosili o Boží milost a moudrost k nápravě zla a aby nalezli způsoby a prostředky uzdravení těchto trhlin.“

Jednota náklonnosti

Potřebujeme poslechnout radu Matthew Henryho: „Ve velkých věcech víry buďte jedné mysli, ale když chybí jednota citů, ať je zde jednota náklonnosti.“ Skutečná jednota církve se neprosadí ani výlučným štěpením denominací, ale ani ekumenismem, který obsáhne ty, kdo popírají apoštolské učení.

Skutečná jednota je spíše založena na díle Ducha, který svazuje církev dohromady a jako Kristovu nevěstu ji očišťuje. Duch přebývá v nitru věřících a obdařuje je dary sloužícími k tomu, aby uskutečňovali jednotu. Taková jednota je silným a přitažlivým svědectvím Kristova evangelia.

Pavel tedy nabádá věřící, aby byli jedné mysli v Duchu a aby byli spoutáni a spojeni, takže v každém směru porostou v Kristu (1K 3,1–17; Fp 1,27; Ef 4,1–16). Jednota není něco, co by měli stvořit křesťané, má však být střežena církví všech věků skrze dílo Ducha.

Navzdory štěpení denominací a falešných pokusů udržet jednotu budou skuteční věřící nadále sjednoceni jako údy jednoho těla Kristova až do konce časů, kdy každé vnější rozdělení zmizí.

V nebi nebudou denominace. Kristova modlitba, aby byli všichni věřící jedno, tam bude naplněna (J 17,20–26). V nebi se jednota Kristova těla naplno rozzáří (Zj 7,9–17). Co nyní jen těžko přijímáme vírou, bude slavně zjevené všem očím.

Přeloženo z www.evangelical-times.org