Skoro všechna nejednota v církvi pocházela a pochází od duchovních, a to z větší části kvůli věcem nepodstatným a nedůležitým:

Z nekázně kvůli sporným otázkám, které se řeší kvůli dokázání si vlastní důležitosti a protříbení argumentů, než kvůli tomu, co o nich Písmo říká. Takto jedni druhým připravují záludné otázky a každý si podle sebe vykládá Písmo, jak se mu hodí. Odtud tedy pocházejí hádky bez konce, z hádek pak závist, svár, rouhání, porušení mysli a zbavení pravdy, jak svědčí apoštol.

Z pověry kvůli různosti v bohoslužebných řádech. Tak se hádali Židé s učedníky Jana Křtitele kvůli očišťování, Samařané se Židy kvůli místu uctívání, učedníci Jana s Kristem kvůli postům, Korintští navzájem kvůli masu obětovanému modlám, Koloští o svěcení pokrmů a dnů – to všechno byly jen věci všední, v nichž máme svobodu a na nichž ve službě Bohu ani v otázkách spasení nezáleží.

Z pýchy o přednost míst. Tak vešli ve spor s Mojžíšem Áron a Miriam a potom Dátan, Abíram a Chóre, tak se dohadovali apoštolové, kdo z nich je největší, Diotrefés si osoboval právo být prvním mezi bratry a odporoval svatému Janovi, říkal zlé věci a vylučoval z církve, koho chtěl. Jak často se tento farizejský duch ozývá u duchovních, kteří milují přední místa na hostinách a chtějí zastávat místa ve školách, chtějí být zdraveni na tržnicích a nazýváni mistry, takže než aby jeden druhému ustoupil, nebo vzdal druhému čest, protože něčemu rozumí lépe, raději proti němu bojuje a hájí si to své (ať již je to cokoliv). Po mnoho staletí nebylo žádného církevního sněmu, kde by nedošlo k tahanicím o místa biskupů. Tak snadno všichni zapomínají na Kristův zákaz.

Z lakomství kvůli hojnějšímu zaopatření. Příklad vidíme na synech Élího, kteří se často s lidmi hádali o své kněžské podíly a brali si je násilím. Tak se stalo v církvi apoštolské, že došlo k pozdvižení proti Židům, kvůli tomu, že vdovy Řeků nedostávaly spravedlivý podíl. V Korintu vyžadovali falešní apoštolové od církve hojné zaopatření a pomlouvali apoštola Pavla, že nevyužívá svá práva jako dělník na vinici Páně, což prý znamená, že není pravým apoštolem. Tím byla dána příčina k mnoha podezřením, záštím a rozepřím a svatý Pavel měl potom vážný spor s Korintskými a musel obhajovat jak své apoštolství, tak své učení a odhalovat pýchu a lakomství svých protivníků. A Pán Bůh o lakomství falešných proroků říká, že kdo jim do úst nic nedává, proti tomu vyhlašují válku.

(5. kapitola z knihy Haggeus Redivivus)