V této chvíli už toho není mnoho, co by mohlo být řečeno. Pevně věřím, že lidé, kteří tuto konferenci zorganizovali a kteří na ní sloužili, mluvili, kázali, vyučovali a vedli rozhovory, tím pokryli oblast, kterou jsme opravdu pokrýt chtěli. Jsem hluboce vděčný každému, kdo byl na tomto stupínku, a musím jim tu vděčnost vyjádřit. Sloužili nám dobře, svědomitě, s dlouhodobou přípravou své mysli a srdce, což vyvrcholilo zde. Jsme velmi vděční. Jsou to muži, kteří jsou stále plně zapojeni ve službě, a přidali si k tomu břemeno konference, jako je tato, a všechny ty přípravy, všechny myšlenky a všechny modlitby – jsme jim za to vděční. Vím, že kázání je jako špička ledovce. To je to, co vidíte, ale to, o čem nevíte, leží pod tím. A my chceme vyjádřit naši hlubokou vděčnost všem těm mužům, kteří nám při této konferenci pomohli a jejichž služba bude odtud pokračovat dále.

Možná by vás zajímalo, že jen včera sledovali tuto konferenci online lidé ze 127 zemí. Konferenci si pouštěli z 25 tisíc různých míst a to nevíme, kolik lidí ji v každém tom jednotlivém místě sledovalo.

Je to úžasná doba, že? Úžasná, úžasná doba. V určitém období v dějinách by vám trvalo stovky let, než byste pravdu donesli tak daleko. Není to tak dávno, kdy by to zabralo pár let, možná měsíců nebo týdnů, ale takto naráz… opravdu úžasné.

Takže děkuji všem řečníkům. Dobrá zpráva je, že všechno, co jsme řekli, oběhlo svět. To je naše závažná, závažná zodpovědnost, ale tito lidé plní svoji zodpovědnost s ušlechtilostí jako služebníci Páně. A to, co bylo řečeno, bylo třeba říct a bylo to řečeno způsobem, kterým to mělo být řečeno, a my jsme tím nadšení.

Jsem také velmi vděčný, že máte ve svých rukou knihu, protože bylo velmi důležité, aby byly tyto věci zapsány. Jak jsem dnes řekl při Otázkách a odpovědích, když chtěl Bůh něco sdělit, napsal knihu. Nenatočil video. Napsal knihu, protože ta zamrazuje pravdu, drží ji na svém místě. A vy musíte tu knihu vzít a až ji budete číst, oprášíte si to, co jste se tady naučili. Budete silou expertů, kteří ponesou tuto zprávu na konec světa, až kam vás Pán pošle. Máme zde v obecenstvu lidi nejméně ze 30ti národů a z celých Spojených států, a vy budete silou, která ponese tuto pravdu. Bude vám v tom pomáhat kniha, která byla napsaná pečlivě, má podrobné poznámky pod čarou, je v ní vše pečlivě zdokumentováno a chci, abyste ji četli velmi pečlivě.

Věřím, že argumenty, které jsme tento týden předložili, mohou obstát i při nejintenzivnějším zkoumání a s nedočkavostí zvu každého, kdo slyšel, co bylo řečeno, a je mu zatěžko tomu uvěřit, aby vzal Bibli a knihu a poměřil pečlivě argumenty v ní s Božím Slovem. Takové zkoumání vítáme.

Tato konference je na prvním místě a především k tomu, aby pomohla církvi. Nedělám si iluze, že nevěřící rozumí tomu, o čem zde mluvíme. A jak jsem řekl, v tomto hnutí je mnoho nevěřících. Neočekávám, že budou rozumět pravdě. Neočekávám, že budou toužit po pravdě, hladovět po pravdě nebo se po pravdě pídit. To nevěřící nedělají, pokud k tomu nejsou puzeni Duchem svatým.

My však chceme pomáhat církvi. Mluvili jsme s lidmi, kteří věří, že Bible je Boží Slovo, a kteří věří, že se v něm Bůh odhalil jasně a důsledně a bez rozporů. To je pro pravou církev, aby mohli rozeznávat, aby mohli být chráněni před omyly a aby mohli být zdrojem pravdy pro ostatní mimo církev. Mluvili jsme s Božími lidmi, Boží pravou církví ve smíšeném království plném pšenice i plevele.

V reakci na tuto konferenci proběhlo v průběhu posledních hodin a posledních dní několik útoků. Nebyli jsme schopni se jim vyhnout, protože, jak víte, ukazují je na internetu a někteří jste je asi viděli. Rád bych promluvil právě k těmto lidem. Chci k vám dnes večer krátce promluvit ze svého srdce. Steve Lawson se mě předtím zeptal, jak se cítím ohledně toho, co se chystám říct, a já jsem mu řekl: „Na to je těžká odpověď, protože nevím, co budu říkat.“ Ale řeknu to, co mám na srdci. Opravdu si myslím, že je důležité odpovědět na kritiku, která přišla. Chci to udělat tak, že každou z nich nejdřív označím jedním slovem a potom na ni krátce odpovím.

První věc, která se objevila, bylo obvinění z toho, že nejednáme v lásce. Já však tvrdím, že ta nejláskyplnější věc, kterou lze učinit, je říkat pravdu. Tak jedná láska. Neláskyplné je nechat lidi v temnotě a omylu. Říkáme pravdu v lásce, a nejde jen o přístup nebo tón hlasu, ve kterém ji říkáme. Mluvit pravdu je samo o sobě skutkem lásky, abychom zachránili lidi z omylu.

Ve Skutcích 20, jak si pamatujete, se Pavel setkal s efezskými staršími a řekl jim: „se slzami v očích jsem po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu… Vím, že… i mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu.“ Být pastorem, starším ve sboru znamená, že máte povinnost podle způsobilostí pro pozici pastora v Titovi 1 být schopen ukázat na omyl a předložit proti němu biblické argumenty. Tak se staráte o stádo. Tak ho chráníte.

Také jsme byli obviněni, že vyvoláváme spory. S tím bych souhlasil. Pravda je ve svém jádru rozdělující. Proto Ježíš řekl: „Přišel jsem uvést na svět meč, rozdělí lidi, rozdělí rodiny.“ Pravda je ve své podstatě oddělena omylem a je daleko důležitější být rozdělen pravdou než sjednocen omylem. Chápu to tak, že pravda rozděluje.

Pamatuji si, že před lety, když jsem psal knihu Evangelium podle Ježíše, vedoucí evangelický kazatel, kterého všichni znáte, mě vzal na oběd a řekl mi: „Rozdělil jsi Kristovo tělo.“ A já řekl: „Můžu se tě na něco zeptat?“ Řekl, že ano. Řekl jsem: „Je to, co jsem napsal, pravda? Je to pravda?“ To je jediná otázka, kterou mám. Samozřejmě, že pravda rozděluje. Okamžitě odděluje omyl od skutečnosti.

Třetí kritika, která přišla a o které jsem se dozvěděl až dnes, je ohledně domněnky, že ta otázka není v Bibli jasná a že tato konference a to, že s námi někteří dobře známí lidé a dokonce někteří bibličtí učenci nesouhlasí, ukazuje, že Písmo není v této otázce jasné. A na to bych rád řekl, že pokud je tato záležitost nejasná, jak někteří tvrdí, stala se nejasnou vlivem falešných učitelů. Byla jasná apoštolům. Byla jasná prvním církevním otcům a vy si budete číst jejich citáty vzadu v knize. Byla jasná reformátorům. O tom jsme slyšeli. Byla jasná puritánům. Je jasně zaznamenána ve vyznáních, jako je Westminsterské vyznání. Byla jasná erudovaným, ušlechtilým reformovaným teologům, kteří zde byli citováni, jako např. B. B. Warfield. Byla jasná Spurgeonovi. V současné době byla jasná Jimu Boiceovi, byla jasná R. C. Sproulovi. Stala se nyní nejasnou kvůli Aimee Semple McPhersonové, Kathryn Kuhlmanové, Jimmymu Swaggartovi, Jimu Bakkerovi, Kennetu Copelandovi? To je absurdní představa. V pravém a historickém proudu zdravé doktríny byla tato otázka vždy křišťálově jasná.

Další obvinění se týkalo toho, že mluvíme o něčem, co platí jen o extrému, šílencích, okraji hnutí. To ale očividně není pravda. V tomto hnutí je omyl, který zasahuje celé hnutí. Jak jsme dnes slyšeli v Otázkách a odpovědích, devadesát procent lidí na celém světě napojených na charismatické hnutí se hlásí k evangeliu prosperity. Dvacet čtyři nebo dvacet pět milionů z nich popírá Trojici. Sto milionů z nich jsou římští katolíci. Jak řekl Nathan: „Počítejte.“ To není jen okraj. To je hnutí. A roste obrovskou rychlostí.

Další říkají, že napadáme hnutí, které nám přineslo takové bohaté uctívání. Že tato hudba, která vzešla z charismatického hnutí, obohacuje uctívání církve. No, s tím tedy nesouhlasím. Jsem přesvědčen, že současný styl charismatické hudby je branou, kterou se charismatická teologie dostává do sborů. Pokud si koupíte hudbu, teologie následuje, protože najednou zpíváte ty samé písně, posloucháte stejné umělce, zažíváte stejné emoce, prožíváte stejné pocity. Sbor může být necharismatickým sborem, ale všechna hudba, styl jsou stejné jako v charismatickém sboru, to je vstupní brána.

Ukažte mi sbor, který má silný doktrinální postoj, historický doktrinální postoj a já vám ukážu sbor neochotný přijmout i jen hudbu. Ukažte mi sbor, který miluje veliké písně, skvělou teologii vloženou do hudby a já vám ukážu sbor, který není ochotný přijmout hudbu charismatického hnutí. A protože nevstupuje hudba, nevstupuje ani teologie. To je jen lákavá vstupní brána. Nemluvím o konkrétních věcech, protože existuje současná hudba, která je krásná, a měli bychom a můžeme ji zpívat. Ale když je nekritická a když jde o hudbu, která není záležitostí mysli, ale těla, když není o pravdě, kterou jsme pochopili, ale o prožívaných emocích, vyvolává stejný druh pocitů, které se shodují s charismatickým hnutím, a otevírá dveře.

Kdybychom zpívali všichni stejnou hudbu, jak by nás to mohlo rozdělit? Myslím, že charismatické hnutí značně uctívání degradovalo. Uchvátilo ji z oblasti pravdy, pryč z mysli a zredukovalo ji na pocity těla.

Další kritizují slovy, a tato kritika přišla hned z kraje konference, že napadáme bratry. Přál bych si, abych to mohl potvrdit. Už jsme tento týden několikrát řekli, že toto hnutí je z větší části tvořeno nekřesťany.

Před několika lety jsem dělal rozhovor s NBC. V evangelikálním světě probíhal obrovský skandál a tento reportér NBC televize mi řekl: „Proč dovolujete, aby se toto dělo? Kdo dozoruje vaše hnutí?“ Nedokázal zpracovat skutečnost, že evangelikalismus je pro všechny a ti se nemusejí nikomu zodpovídat.

A já jsem řekl: „Ve skutečnosti nikdo na toto hnutí nedohlíží.“ A to je smutné. Kdo by ho měl dozorovat? Řeknu vám, kdo by na něj měl dohlížet. Každý věrný pastor, každý věrný starší a každý věrný teolog, každý věrný kazatel a učitel Božího Slova. A řeknu toto: Pokud reformovaní vedoucí, kteří znají pravdu a evangelium a znají Boží Slovo, nedozorují toto hnutí, ovládnou ho duchovní teroristé. Je to jako islám. Stále slyšíme: „Vždyť teroristé jsou jen malou menšinou, šílenci na okraji.“ A my všichni stále říkáme: „Proč se konzervativní muslimové nesejdou veřejně a společně teroristy neodmítnou?“ Nesejdou. Myslím si, že na zádech všech mužů, kteří znají Boží Slovo, leží těžká zodpovědnost, aby povstali a odmítli toto hnutí. Ale o tom se nemluví.

Lidé říkají: „Ach, ten MacArthur, on je na to upnutý, ten umí jen jedno, hučí pořád to samé o charismaticích.“

Pokud jste součástí Grace Church, tak víte, že to tak není. Už čtyřicet let procházíme Nový zákon verš po verši. Nemyslím si, že jsme upnutí na jednu věc. Přišel jsem sem v roce 1969 a od roku 1969 jsme měli jedinou konferenci o charismatickém hnutí a to byla tato, a přišla příliš pozdě, opravdu, příliš pozdě. Rozřízli jsme ránu, která měla být proříznuta již před dlouhou dobou. Snažili jsme se však cvičit se v trpělivosti. Nejsem na to upnutý. A mimochodem, obviňovali mě z toho včera, kdy jsme měli za sebou teprve druhý den. Dva dny ze 45ti let. Jsou jiné otázky, kterými se zabýváme, jako je vyvyšování Ježíše Krista a každá další věc v Božím Slově.

A potom nás obvinili z urážení lidí a ze zraňování jejich citů. To není mým úmyslem. Jednou mě charismatický vedoucí představil při schůzce ohledně prodeje knih takto: „Toto je můj přítel John MacArthur, který je při osobním setkání daleko milejší než při svých kázáních.“ Doufám, že to tak platí vždy. Doufám, že držím pravdu s laskavostí. Doufám, že držím pravdu s láskou. Ale když otevřu Boží Slovo, musí mluvit. A abych k vám byl upřímný, záleží mi na citech lidí. Záleží mi na tom, abych je neurážel. Ale ne tak moc, jako mi záleží na tom, abych neurazil Boha.

Je to cizí hnutí. Je to cizí hnutí. Nechci se teď zabývat jeho historií, ale poslední dobou jsem o tom hodně přemýšlel. Existuje proud zdravého učení, zdravé nauky, zdravé teologie, který vyvěrá až u apoštolů. Plyne skrze Athanasia a Augustina a skrze Luthera a Kalvína a skrze velkou reformaci a reformátory a, jak jsme slyšeli včera večer, skrze puritány a vše se jim jevilo jasné. Jde skrze westminsterské teology a skrze cestu Charlese Spurgeona a Davida Martyna Lloyd-Jonese a pokračuje skrze lidi jako S. Lewis Johnson a Jim Boice a jména, která zde zazněla, a dnes jde skrze R. C. Sproula a další, a to je proud zdravé doktríny. Hrdinové této generace v tom proudu, my víme, kdo jsou. Tento týden jste o nich slyšeli. Naši posluchači se vracejí zpět po tom samém proudu. Vracíme se k Johnu Rogersovi, vracíme se ke 288 mučedníkům, jdeme zpátky k Foxově Knize mučedníků. Kanou nám slzy na stránky této knihy, když vidíme, co se dělo lidem, kteří předali pravdu další generaci za takovou cenu.

Chováme hlubokou a trvalou lásku k člověku jako William Tyndale za to, co udělal. To jsou naši hrdinové. Musíte však pochopit, že tento jiný proud evangelikalismu se vrací asi k roku 1966, kdy hippies vyšli ze San Francisca, objevili se v Orange County, připojili se k Calvary Chapel a najednou jsme měli neformální bosé plážové lidi, které stvořily drogy a kteří říkali církvi, jak by se církev měla dělat, jak by měla jednat. Písně vyhodili, obleky vyhodili. Poprvé v dějinách církve bylo jednání církve přizpůsobeno subkultuře, která se zrodila v San Franciscu z LSD a marihuany a přestěhovala se do jižní Kalifornie. Je to úplně jiný proud. Ten dává vznik neformálnímu, kulturou poháněnému, kulturou definovanému (dejte jim, co chtějí) sboru, který končí jako „sbory zaměřené na hledající“, zakládá pobočku ve Vineyardu a Vineyard vede k excesům současného charismatického hnutí. To je úplně jiný proud. To není náš proud. To nejsou naši hrdinové.

Nevracím se k Lonniemu Frisbee, který vedl Hnutí Ježíše a zemřel na AIDS jako homosexuál, tam se nevracím. To není můj proud. Ale je to proud, který vytvořil s kulturou svázané, kulturou poháněné, církevní hnutí orientované na hledající. A i když jsou v něm dobré a špatné a lepší a nejlepší a nejhorší prvky, pochází právě odtud. Jsme velmi jiní… velmi jiní. Naši hrdinové jsou velmi jiní. Víme, kdo jsou naši lidé, a pokud řeknete, že jste na této straně, a vy jste na této straně, potom máte zodpovědnost zachovat vůči této úžasné historii věrnost. Pokud někdo bude dozorovat toto hnutí, musí to být lidé, kteří jsou zde.

Trápí mě to tolik, že pokud jste se ještě nedívali, napsal jsem dvanáctou kapitolu knihy. Neotvírejte ji, chci, abyste si tu knihu přečetli. Název té kapitoly je Otevřený dopis mým přátelům kontinualistům. Kdo jsou moji přátelé kontinualisté? Jsou to moji přátelé, skuteční přátelé, které respektuji, kteří svou prací velmi přispívají církvi, Kristovu tělo, kteří nás všechny vyučují, kteří vyučují mě, kteří slouží souběžně se mnou, ruku v ruce se mnou, se kterými se modlím, někdy hodiny a hodiny, se kterými mluvíme, tvoříme svá přesvědčení. Ale oni se nazývají kontinualisty, protože chtějí dát prostor charismatickému hnutí.

Chci tvrdit, že nepomáhají. Potřebujeme, aby nám pomohli s dozorováním hnutí. A v té poslední kapitole, v Otevřeném dopise mým přátelům kontinualistům, předkládám osm důležitých důvodů, proč nám musí pomoct.

Za prvé, postoj kontinualistů dává širšímu charismatickému hnutí iluzi oprávněnosti. Pokud řeknete: Jsem kontinualista – považujete to hnutí za věrohodné. Možná ho chcete trochu obsahovat. Možná ho chcete ovládat. Ale když teologicky respektovaní konzervativní kontinualisté, kteří reprezentují velmi malou menšinu charismatického hnutí, když vyjádří tomuto hnutí důvěru, dostane se respektu celému hnutí právě kvůli tomu, kdo tito lidé jsou.

A potom máte tuto mladou generaci mladých neklidných reformovaných, mladých lidí, kteří se přidávají a připojují ke svým hrdinům. Tito jejich hrdinové jsou otevření charismatickému hnutí a ujišťují je o pokračování znamení a darů. A oni své hrdiny následují – buď přijmou myšlenku pokračování, nebo jsou té myšlence otevření, což je v podstatě jedno a to samé.

Když významní kontinualisté, vzdělanci považují charismatické výklady za věrohodné nebo když selhávají v tom, že přímo neodsoudí nebiblické charismatické praxe, poskytují tím teologický obal hnutí, které je smrtelně nebezpečné.

Za druhé, postoj kontinualistů snižuje zázračnou podstatu pravých darů, kterými Bůh obdařil církev prvního století. To jsme ukázali na výrocích, které jste tento týden slyšeli. Druhý bod ještě jednou, postoj kontinualistů snižuje zázračnou podstatu pravých darů, kterými Bůh obdařil církev prvního století.

Víme, že Bůh dával zjevení během Kristovy doby a doby apoštolů. A dary, znamení a zázraky měly potvrdit ty, kdo prohlašovali a zapisovali tato zjevení. Židům 2,3: „První je zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

Teď poslouchejte: ten text je nesmyslný, pokud znamení a divy, zázraky, jazyky, proroctví a uzdravování patří dnes každému a ke zkušenosti každého. Nedává smysl. Není to znamení ničeho.

Navíc, když kontinualisté používají terminologii novozákonních darů, ale potom je definují tak, že znamenají něco jiného, znehodnocují tím pozoruhodný charakter skutečnosti. Snižují slavný způsob, v jakém Duch svatý působil při zakládání církve. Pokud se dary dnes praktikované v charismatických sborech rovnají darům popisovaným v Novém zákoně, pak ty původní dary nebyly ničím zvláštním a ani ta doba nebyla ničím zvláštní. Tím, že se zmocnili novozákonní terminologie a předefinovali biblické dary, v podstatě degradují to, co bylo opravdově zázračné a co Bůh konal v prvním století. Reformovaný kontinualismus napomáhá této špatné interpretaci.

Za třetí, postoj kontinualistů závažně omezuje schopnost svých obhájců čelit dalším, kdo upadají do charismatického zmatku. Co hodlají říct lidem, kteří padají do chaosu a zmatku? V knize se dočtete o nejpodivnějších věcech, které byly v podstatě předkládány jako duchovní zkušenosti některými z nejznámějších charismatiků, z nichž jeden byl dnes zde. Dočtete se o podivuhodných věcech, které by měly být hromadně odsouzeny. A my čekáme na odmítnutí, které přijde ze strany kontinualistů, o kterých byste si mysleli, že vědí, co dělat.

To ale nepřichází. Vzdali se své pozice a nemohou mluvit, protože s tím hnutím počítají. Podle jakých kritérií tedy znevažují ta tvrzení?

Za čtvrté, tím, že trvají na tom, že Bůh dnes stále dává nová zjevení křesťanům, kontinualistické hnutí otevírá brány dalšímu zmatku a omylu. Je to jen další způsob, jak říct, co říkáme. Oni tvrdí, že dnes existují proroctví, ale mohou být chybná. Existují jazyky, ale nejsou to cizí jazyky. Stále existuje uzdravování, ale není to jako uzdravování v době Krista a apoštolů. Postoj kontinualistů tedy zve každého křesťana, aby si cokoliv vyložil jako od Boha. Každé žvatlání, každou domnělou duchovní zkušenost nebo dojem nebo představu, myšlenku, která se vynoří v hlavě, může považovat za proroctví. To odstraňuje směrodatnou, objektivní normu pro přezkoušení právoplatnosti každého, kdo tvrdí, že má proroctví.

Kontinualisté tím, že berou v úvahu část z toho, končí tím, že přijímají vše, protože nemají žádná kritéria, aby rozhodli, co je a co není přesné. Představa, že křesťané by měli očekávat mimobiblické zjevení od Boha, mystické zkušenosti, slova proroctví, jen vytváří teologickou vlakovou havárii. Když se dostanete mimo Boží Slovo, můžete obsahovat omyl.

Za páté, tím, že trvá na tom, že Bůh dnes stále dává nová zjevení křesťanům, kontinualistické hnutí tiše popírá doktrínu sola scriptura. Nemusím se u toho zdržet, protože Steve nám to včera večer krásně vyložil. A řeknu vám toto: nikdo z mých přátel, nikdo z mých reformovaných přátel kontinualistů by nepopřel uzavření kánonu. To by nepopřeli. Jistě by nepopřeli, že v Bibli je 66 knih. Nepopřeli by autoritu Písma. Nepopřeli by dostatečnost Písma. Avšak dělají právě to, co popírají, protože učí věřící, aby očekávali mimobiblická zjevení. Existuje zde mnoho možností zneužití. A řeknu vám, kdo je zneužívá nejvíce – lidé v postavení moci, kteří chtějí, abyste si mysleli, že mluví za Boha.

Za šesté, tím, že berou v úvahu mluvení v iracionálních jazycích, i jako jazyk pro soukromou modlitbu, otevírají kontinualisté dveře bezduché extázi charismatického vyjadřování. Připouští, že jazyky nejsou dnes jazyky v pravém slova smyslu, takže čím tedy jsou? Je to jednoduché. Pokud proroctví dnes není jako biblické proroctví, protože dnešní proroctví je omylné, pokud jazyk není jako biblický jazyk, protože je to žvatlání a ne jazyk, pokud uzdravování nejsou jako Kristova uzdravování, pak nejsou kontinualisty. Jsou skrytí cessationisté. Právě řekli, že to není to, co to bylo, takže co udělali? Jednoduše přijali podvrh. Na to nemůžete být hrdí. Přijmout podvrh, to není vznešené. A je to podvrh jejich vlastním přičiněním.

Za sedmé, tím, že tvrdí, že dar uzdravování pokračuje až dodnes, potvrzují kontinualisté stejný základní předpoklad, který stojí za podvodnou službou charismatických uzdravovatelů vírou. Pokud řeknete, že dar uzdravování je stále přítomen, a řeknete to bezděky, protože pro to neexistuje žádný důkaz, ani hmatatelný ani biblický, ale pokud řeknete, že je tady pořád, tak jste právě potvrdili uzdravovatele. Kdo by to chtěl udělat? Nejsou snad těmi nejnižšími z nejnižších? Nejsou těmi nejhoršími z nejhorších? Nechodí do nemocnic, kořistí na těch nejzoufalejších, nejzávažněji nemocných, nejbeznadějnějších, nejchudších, říkají jim lži a obohacují se na nich. Kdo by chtěl dělat něco, čím by jim pomohl a čím by je podpořil?

A nakonec, postoj kontinualistů zcela snižuje Ducha svatého tím, že odvádí lidi od Jeho pravé služby a svádí je prostřednictvím podvodů. Nestačí mít Ducha v plnosti Ducha? Nestačí mít dary Ducha, mít ovoce Ducha, mít milost skrze Ducha? Nestačí mít všechny sliby Ducha? Musím jít k Bohu a říct: Dej mi víc, dej mi ještě něco dalšího! Chci to. Z jakého nedostatku obviňujete Ducha? Tupíte Ducha svatého. A lákáte lidi na podvrhy, místo srdečné všepohlcující vděčnosti za plnost všeho, co nám Duch dává. A On dává Svého Ducha… jak? … bez odměřování. Postoj kontinualistů, myslím, hází klacky pod nohy do cesty posvěcení, duchovního růstu. Ze dvou důvodů. Zaprvé, lidé si myslí, že nemají to, co potřebují, a zadruhé, lidé si myslí, že existuje něco, za čím je třeba se hnát. Je to opravdu smutné.

Dalo by se o tom mluvit ještě dlouho a vy si plno podrobností přečtete v knize. Jsem však přesvědčen, že širší charismatické hnutí otevřelo dveře více teologickým omylům, poslouchejte, více teologickým omylům než jakékoliv jiné doktrinální anomálie této doby. Liberalismus byl špatný. Psychologie byla špatná. Ekumenismus byl špatný. Pragmatismus byl špatný. Mysticismus byl špatný. Nic není tak zlé jako charismatismus kvůli svému obrovskému vlivu. A jakmile se takovému experiencialismu dostane opory, neexistuje žádný druh hereze nebo podlosti, který by nedokázal dostat do církve.

Charismatická teologie se tedy stává cizím ohněm naší generace a evangelikální křesťané si s ní nemají začínat ani na té nejnižší úrovni. A myslím, že nastal čas, aby pravá církev reagovala. Toto je doba pro lidi, kteří se opírají o reformátory v každé oblasti své teologie, aby byli věrní reformační teologii v celém jejím bohatém obsahu. Pokud tvrdíme, že jsme věrní reformátorům, potom bychom se měli vyznačovat stejnou úrovní odvahy. Nenazývejte se charismatickým kalvinistou. Jan Kalvín by to odmítl. Jan Kalvín to odmítl. Budete muset tu část s kalvinistou nechat být.

Trápí mě to, protože si myslím, že tito dobří a zbožní přátelé by mohli způsobit obrovskou změnu v tom, čemu tato mladá generace a další generace věří ohledně tohoto hnutí, kdyby jen zaujali postoj, který potřebují zaujmout.

Nyní byste si mohli pomyslet, že jsem skončil, ale není to tak. Chci, abyste si otevřeli své Bible, poslední kapitola 1. Timoteovi a nebude mi to trvat dlouho, ale je ještě jedna věc, kterou musím říct a to je tato: Kdybych nezaujal toto stanovisko a kdyby tito další muži nezaujali toto stanovisko, které drží spolu se mnou, byli bychom nevěrní svému povolání pastorů. Není to něco, co mě osobně rozčiluje, není to osobní záležitost, je to konání mé povinnosti pastora a já za tuto svoji zodpovědnost budu skládat účty před Bohem. Když Pavel uzavírá svůj život, jak o tom už mluvil Conrad, píše Timoteovi. Předává štafetový kolík, předává svoji zodpovědnost, připomíná Timoteovi v 1. Timoteovi 6, že to byl boj, dobrým bojem to nazývá, víra. Byl to boj. Potom ve 20. verši 6. kapitoly říká Timoteovi: „Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji…“ O čem to mluví? Co myslíš tím: co ti bylo svěřeno?

Doslova, opatruj poklad. Co je tím pokladem? Zjevení shůry. „Opatruj, co bylo svěřeno tvé mysli, pravdu shůry a vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají „poznání“. Kdo se k němu hlásí, zbloudil ve víře.“ To je konečný závěr první epištoly, kterou píše Timoteovi, když předává štafetový kolík. Poslední slovo „Opatruj poklad pravdy, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají „poznání“. Kdo se k němu hlásí, zbloudil ve víře.“ To je základní zodpovědnost Božího muže. Má být strážcem pokladu, chránit poklad ve své době a předat ho následující generaci.

Pavel má o Timotea velikou starost. Po dopisu Titovi, což byl předposlední Pavlův dopis, píše poslední dopis Timoteovi, tedy 2. Timoteovi, podívejte se na něj. Poslední dopis. Má o Timotea velkou starost, velkou. V 1,6 říká: „Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou.“ Byl ordinován do služby kázání Božího Slova. A dovolil, aby došlo k jeho zneužití. Nechal se zastrašit lidmi v církvi, kteří mu dělali těžkosti. Nechal se zastrašit hrozbou pronásledování zvnějšku církve, hrozba zevnitř i hrozba zvenčí ho dotlačily k mlčení. To byla zbabělost. V 7. verši: „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“ To bylo pro Pavla děsivé období, protože štafeta bude předána Timoteovi, a vypadá to, že Timoteus je slabý.

V 6. verši vlastně říká: „Nestyď se za pravdu. Nestyď se a kaž a vyhlašuj pravdu skrze dar, který je tvůj a byl potvrzen vložením rukou starších. Nebuď zbabělec.“ V 8. verši: „Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu.“ Děláš si legraci? Myslíš, že Timoteus po všech těch letech s Pavlem, poté, co viděl všechna vítězství Pavlovy služby by mohl ustoupit a začít se stydět za svědectví o Pánu a stydět se za to, že je dáván dohromady s Pavlem? Zjevně je to pro Pavla děsivá doba a on se bojí kvůli Timoteovi.

Jak je to vážné? Verš 13: „Měj za vzor zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která nás spojuje v Kristu Ježíši. Svěřený poklad chraň mocí Ducha svatého, který v nás přebývá.“ Dnes to chápu. Existují různí lidé, kteří vydělávají díky své schopnosti komunikovat. Jsou skvělí, působí nenuceně, jsou chytří, zaujmou posluchače, ale pokyn od Pavla Timoteovi byl o tom, aby držel vzor zdravých slov a střežil pravdu jako poklad. Služba je opatrování. Nejenže vyhlašujeme pravdu, také ji chráníme. Pavlovo srdce je na konci jeho života opravdu zlomené. Říká Timoteovi v 15. verši: „Víš, že se ode mne odvrátili všichni v Asii, mezi nimi Fygelos a Hermogenés.“ Všichni ho opustili, byl sám. Prostě ohromující. „Kéž Pán prokáže milosrdenství Oneziforově rodině. Několikrát mě potěšil a nestyděl se za mé řetězy.“

Všichni Pavla opustili. Cena byla příliš vysoká. Pavel je na konci svého života: „Prosím, Timoteji, dal jsem ti poklad, střež ten poklad, zachovej zdravá slova.“ 2. kapitola, pokračuje ve stejném volání: „buď silný milostí Krista Ježíše, a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, …“ to je poklad, odhalená pravda, která přišla skrze apoštola Pavla… „svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.“ Jsou zde čtyři generace: Pavel, Timoteus, věrní lidé a jiní. Jste ve štafetě.

Stále mě zarmucuje vidět tyto kvazi-sbory, které se najednou objeví, které popisují samy sebe jako izolované ode vší minulosti. To není sbor vašeho dědečka, to není sbor vaší babičky, nemáme varhany, přijďte, jak chcete… cokoliv, aby se nepodobali žádné zkušenosti kohokoliv s církví. Pavel říká: „Dal jsem ti pravdu, předej ji další generaci, aby ji oni mohli předat té další. Je to vše o věrnosti, abys zachoval to, co ti bylo předáno. Není to o kreativitě.

Potom říká: „Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Nezaplétej se do záležitostí obyčejného života; závoď jako sportovec.“ Používá všechny tyto obrazy, sportovce, farmáře, vojáka, učitele. Verš 8: „Pamatuj na Ježíše Krista, On je pro tebe vzorem věrnosti.“ Snáším utrpení a dokonce pouta jako zločinec. Ale Boží slovo není spoutáno.

To je základní slovo pro každého mladého služebníka. Od apoštola, který se chystá položit hlavu na špalek, sekera se zaleskne ve slunci a oddělí hlavu od těla a on bude u Pána a další generace bude v rukou Timotea.

Přemýšlím o tom, když se dívám na charakter a styl mnoha těchto mužů, kteří jsou pastory. Jaká bude další generace, když to, co dostanou, je v rukou těchto mužů? Co musí Timoteus udělat? Verš 14: „Toto připomínej a před tváří Boží naléhavě domlouvej bratřím, aby se nepřeli o slova. Není to k ničemu, leda k rozvrácení posluchačů. Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy.“ Tady to je. Zachovej zdravou nauku, střež poklad, předej pravdu přesně. Takové je pověření.

Vyhýbej se planým světským řečem, vede to jen k bezbožnosti a takové mluvení se šíří jako sněť, způsobuje velké škody. Odvádí to lidi od pravdy.

Potom 20. verš, když se trochu posuneme: „Ve velkém domě nejsou jen nádoby zlaté a stříbrné, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny ke cti, druhé k méně čestným účelům.“ Můžu být na chvilku trochu drsný? Každý dům měl ve starověku tyto nádoby. Neměli vodovody a kanalizaci, aby přiváděly vodu dovnitř a odváděly odpad. Proto měli nádoby ze zlata a stříbra, ty byly určeny k ctihodným věcem, aby se do nich dávalo jídlo, servírovalo se v nich. Nádoby ze dřeva a hlíny byly na méně čestné věci. Vynášeli jste odpadky, vynášeli jste odpad. Čím chcete být? Chcete být nočníkem? Nebo chcete být zlatým podnosem? Kdo se od těch… čeho? Od čeho myslíte? … vlivu planých světských řečí, který vede k bezbožnosti a řečem, které se šíří jako sněť. Kdo se od těch nebiblických věcí očistí, bude nástrojem vznešeným, posvěceným, užitečným pro hospodáře, připraveným ke každému dobrému dílu… Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. Hloupé a pošetilé otázky odmítej; víš, že plodí hádky.

To všechno jde ruku v ruce, že? Ruku v ruce. A od Conrada jsme dnes tak trefně slyšeli: Držte se Písem. 3,15: „Mohou ti dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho království:… a teď příkaz:… Hlásej neustále slovo Boží, i v době, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.

Chápete tón tohoto všeho? Když jsem byl mladý, můj otec mi dal první Bibli, z níž jsem začal kázat. Dopředu napsal: Milý Johny, kaž Slovo.“ A tak mi předal pověření. Kaž Slovo. Kaž Slovo.

Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že příkaz kázat Slovo je v kontextu a na ten kontext jsme se právě dívali. A že mám před Bohem zodpovědnost být věrný Slovu. A to znamená být věrný zdravé doktríně, střežit poklad, který mi byl svěřen.

Pavel uzavírá svůj život tím, že Timoteovi znovu připomíná: „Bojoval jsem dobrý boj.“ A tady to říká znovu: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.“ Víru, jádro pravdy, které tvoří křesťanskou víru. A pokračuji ke své odměně.

Nebylo to pro něho lehké, všichni v Asii ho opustili. Verš 10: „Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět, a odešel do Tesaloniky. Krescens odešel do Galacie, Titus do Dalmácie. Jediný Lukáš je se mnou.“ Představte si všechno, co udělal, a teď je úplně sám a je osamělý a je jen on a Lukáš a žádá, aby k němu přišel Marek, a také žádá o plášť a nějaké pergameny.

Při jeho první obraně, verš 16: „… nikdo při mně nebyl,“ řekl. „… všichni mě opustili. Kéž jim to Bůh nepočítá! Pán však při mně stál a dal mi sílu, abych mohl dovršit zvěstování evangelia, a slyšeli je všichni pohané; a byl jsem vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své nebeské království. Jemu patří sláva na věky věků, amen.

Tak to bude. Víte, jsem obklopen úžasnými lidmi. Mám takové požehnání. Nemůžu říct s Pavlem, že mě všichni opustili. Jsem požehnán. Ne všichni mě opustili. Ale myslím si, že každý z nás, kdo zaujímá takové stanovisko ohledně těchto otázek, ví, co je to být pomlouván a falešně obviňován a napadán a urážen. A na konci prostě řekneme: „Pán mě posiluje.“ Budete to muset udělat. Možná zjistíte, že jste sami, když se budete pokoušet zaujmout k této otázce stanovisko. Pán vás posilní a odmění vás za vaši věrnost.

Jaký upřímný dopis pro Timotea. Pokud vás zajímá, jak na to Timoteus reagoval, tak odpověď nacházíme na konci Židům, kdy pisatel dopisu Židům píše toto, Židům 13,23: „Sděluji vám, že náš bratr Timoteus je na svobodě.“ Odkud? Z vězení. Timoteus byl ve vězení, byl propuštěn. Timoteus nechal svůj dar utichnout, aby se právě tomu vyhnul. Byl zbabělec, když mu Pavel psal. Snažil se, aby právě k tomu nedošlo. Dostal ten dopis. Myslím, že ho chytil za srdce. Myslím, že se osmělil a šel do vězení. Ale byl propuštěn. Jen taková poznámka, ale jsem rád, že tam je. Jsem rád, že tam je. Pavlův dopis změnil směr Timoteova života. A ať změní i ten váš, nás všech, ať střežíme poklad, zachováme zdravé slovo, studujeme, abychom se před Bohem osvědčili jako dělníci, kteří se nemají zač stydět, protože správně rozdělují slovo pravdy a poté, co správně rozdělíme Slovo, ať ho věrně kážeme. A i když nebude nikdo na naší straně, tak ať. Pán nás neopustí.

Otče, děkujeme Ti za čas, který jsme v těchto dnech spolu strávili. Byli jsme více než požehnáni, cítíme se, jako kdybychom byli na horách. Přiblížili jsme se ke slávě a ta by měla být naším pocitem, naším motivem, protože jsme se soustředěně zabývali Tebou a Tvým Slovem, a právě tam přebývá sláva. Neboť ve svém Slově jsi odhalen jako Ten přeslavný. Děkujeme Ti za společenství, z kterého jsme se těšili, děkujeme Ti za nová přátelství, která jsme navázali. A, Pane, snažili jsme se Ti touto konferencí přinést oběť služby, pozvednout před Tebou svou mysl a srdce, abychom byli připraveni na novou úroveň služby, novou úroveň použitelnosti pro Tebe, abychom svou troškou, jednotlivec za jednotlivcem, zamezovali přívalu, který Tě tupí. Bože, náš Otče, Kriste náš Spasiteli a požehnaný Duchu svatý, Ty, kdo nás posiluješ, kdo nám pomáháš. To vše je pro Tvou slávu a Tvou čest, všechno. A my jsme to obětovali pokorně při vědomí, že to nejlepší, co můžeme dát, dalece nedosahuje toho, čeho jsi hoden. Všechna naše slova, všechny naše myšlenky, všechny naše vhledy, všechno naše úsilí, ať už řečníků nebo posluchačů, vše jsme přinesli, abychom Ti vzdali slávu. Ať je to jen začátek, start životů, které jsou oddány tomuto pro Tvou slávu. Ať cítíme bolest, když jsi tupen. A kéž si nás použiješ, Pane, jako nástroje k vytahování oharků z ohně, abychom pomáhali věřícím uniknout zbytečným svodům. Předkládáme Ti tento týden, jak se pravda rozezní z tohoto místa do celého světa, vezmi ji tam, kde ji chceš, použij ji, jak se Ti líbí, a to je vše, co můžeme žádat a radujeme se a spokojujeme se s tím, co Ty s tím, co jsme položili na oltář, uděláš. Oslav se, Pane, za to se modlíme. Amen.

www.gty.org