Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Máme před sebou text, který bychom mohli označit jako text vánoční. Teď si možná řeknete, jak může být text ze Starého zákona vánočním textem? Vždyť Vánoce mají být spíše takovou připomínku Kristova narození, což je cele záležitost Nového zákona. Ale jak sami za chvilku uvidíte, tak vysvětlení není nijak komplikované.
Než se pustíme do Božího Slova, chtěl bych zmínit dvě velmi důležité věci. První se týká Vánoc jako takových.
Vánoční svátky jsou jenom svátky ustanovené lidmi a nikde v Bibli o nich nic nenajdeme. Samotný původ Vánoc je dost nejasný. Někteří lidé tvrdí, že křesťané již ve třetím století slavili Kristovo narození, ale s opravdovou jistotou o tom můžeme mluvit až ve čvrtém století, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím a došlo k mnoha spojení s pohanskými zvyky. Ať to bylo jakkoliv, Bible nás nikde nevyzývá k tomu, abychom narození Krista oslavovali. Vždyť nakonec stejně nevíme, kdy se přesně narodil. Proč tedy mluvíme o vánočním kázání? To je ta druhá věc, kterou chci zmínit.
Vánoce tradičně patří ke křesťanství. Připomínáme si narození Pána Ježíše Krista. Podstatou vánočního příběhu je narození Spasitele. Spasitele, který svůj lid zachrání svůj lid z jeho hříchů. V tomto slova smyslu si připomínáme velmi dobrou tradici, protože to je evangelium. To jsou slova, která anděl z nebe řekl Josefovi, když se chtěl rozvést s Marií, protože zjistil, že je těhotná:
Dnes se nám vytrácí tento rozměr Vánoc a já bych chtěl, abychom si ho připomněli. Vánoce se stávají komerční a marketinkovou záležitostí, jíž vévodí tlustý vousatý chlapík v červeném oblečení, který jezdí na saních tažených soby. Vánoce jsou stále méně spojovány s narozením Krista a jsou nahrazovány jinými věcmi. Na summitu o globálním oteplování, který proběhl v Kodani před Vánoci v r. 2009, nesměl být vánoční stromeček. Prý je to symbol křesťanských Vánoc a na půdě nábožensky neutrálního OSN nemá co dělat. Spojujeme s Vánoci kde co, a podstata – narození Spasitele – nám často uniká. Slovy Písma:
Chci tedy, abychom se vrátili k tradičním Vánocům – ne proto, že je tady nějaká tradice, která nemá biblický základ, ale proto, že je tady zvěst, poselství evangelia, které mluví o narození Spasitele a o vysvobození z hříchů.
Příběh o narození Ježíše Krista je zaznamenán v Lukášově evangeliu. Ačkoliv se jím dnes nebudeme zabývat, tak bych vám chtěl doporučit, abyste si během svátků udělali čas a tento příběh si přečetli. Najdete ho na začátku Lukášova evangelia, a když si ho přečtete, tak můžete pokračovat a přečíst si celé Lukášovo evangelium. Je to velmi mocné a jasné Boží Slovo, které nám staví před oči nádheru Božího jednání s námi.
Když přišli mudrci za králem Herodem, aby se ho zeptali na právě narozeného Krista, tak se ptali, kde je ten právě narozený král. Položme si dnes podobnou otázku, ale v jiné, v osobní rovině – KDO je ten narozený král? Kým je pro mne, pro vás? Z Božího Slova si ukážeme, co o něm říkal prorok Izajáš. Ale každý z nás se musí osobně postavit k tomu, kým je toto popisované dítě pro něj osobně.
Prorok Izajáš žil v osmém století před Kristem v Jeruzalémě. Byl ženatý a i jeho žena byla prorokyně. Z knihy známe dokonce jména jejich dvou synů. Prorokoval od začátku zbožného krále Jótama asi od roku 740, přes jeho syna Achaze, jednoho z nejhorších judských králů až do doby krále Chizkijáše, o kterém Bůh vydal nádherné svědectví:
Je dost možné, že se dožil i temných dnů bezbožného krále Menaše, který nastoupil na trůn po svém otci Chizkijášovi někdy kolem roku 686 př. Kr.
Ukážeme si dnes několik důležitých věcí, které se týkají Krále, Spasitele, který se narodil v Betlémě a jehož narození si v těchto dnech připomínáme. Podíváme se na to, ke komu tento Boží slovo mluví, resp. co říká o nás lidech. Uvidíme „vánoční zprávu“, která je v textu napsaném sedm století před narozením Krista, a podíváme se na to, o kom mluvil prorok Izajáš – kdo bude ten narozený král. Nakonec si všimneme, co bude charakterizovat vládu tohoto krále.
Podívejme se tedy nejprve na to, komu je určena tato Izajášova zpráva. Vánoční evangelium musíme začít zprávou o člověku, nikoliv o Bohu. Náš text nám ukazuje celou řadu charakteristik.
Je zde celá řada věcí, které jsou řečené o lidech. Hned to první je, že je zde lid, který chodí v temnotách. Ačkoliv Izajášovo proroctví bylo určeno Izraeli, tak tato slova přesahují hranice Izraele. V předchozím verši Izajáše si můžeme všimnout, že Izajáš mluví o zemi Zabulón a Neftalí, mluví o Galileji pohanů. Tato slova se v jistém slova smyslu naplnila, když vystoupil Pán Ježíš Kristus. Podívejme se do Matoušova evangelia:
V Galileji se rozzářilo Boží Slovo a ten, který o sobě řekl, že je světlem světa, tam strávil většinu své služby lidem. A v určitém slova smyslu se skutečně jednalo o temnou zemi. Bylo to první území, ze kterého byli Izraelci odvedeni do zajetí. V roce 732 toto území dobyl Tiglatpilasar III. a připojil ho k Asýrii. Byla to země, která byla později osídlena pohany, kteří uctívali jiné Bohy. Přesto si myslím, že slova Izajáše mají přesah, jdou ještě dále, než je Matoušovo vysvětlení.
O jakém lidu by se tady teda mohlo mluvit? Který lid chodí v temnotách? Který národ sídlí v zemi šeré smrti? Ve svém důsledku to nejsou slova, která bychom mohli vztáhnout na jakýkoliv existující národ. Ale jsou místa v Bibli, která nám ukazují, že tímto lidem v temnotách, že těmito lidmi, kteří žijí ve stínu šeré smrti, jsme my všichni.
Každý člověk zůstává ve tmě. Nikdo není spravedlivý. Není nikdo, kdo by sám o sobě toužil po Bohu, po světle, které přišlo na svět, pokud ho Bůh neprobudí.
Moji milí, nutně, zoufale nutně potřebujeme Boží milost. Bez ní jsme naprosto ztraceni.
Podívejme se na ještě několik málo charakteristik z následujících veršů Izajáše, které nám ukážou tuto naší potřebu Boží milosti a to, jak moc potřebujeme vysvobození. Byla tady temnota, bylo tady prokletí smrti, v jejímž stínu žijeme a do jejíhož stínu se rodíme, dokud nám nevzejde světlo Kristovy slávy.
Ve v. 3 čteme o jhu, jímž jsme ujařmeni. To je břemeno hříchu, které neseme. Jho, které nás poutá a které sami nedokážeme setřást. Mluví se tu o trestech a násilí, které je na nás pácháno. Znovu je to hřích, který tak nenapravitelně zdeformoval to, co bylo stvořeno k Božímu obrazu a stále to ničí znovu a víc. Na jednotlivých lidských osudech, i ve svých vlastních životech můžeme znovu a znovu sledovat tu destruktivní moc hříchu, který se na nás tak snadno přilepí. Ničí lidské životy, ničí mezilidské vztahy, ničí životní prostředí, ničí všechno – je jako prut poháněče, který dopadí na záda otroka a nutí ho jít dál a dál.
Ve čtvrtém verši vidíme další destruktivní důsledky hříchu – Izajáš zde zmiňuje válečnou vřavu a prolitou krev. Také tyto věci na nás dopadají. Musíme děkovat Bohu za dlouhé období míru, které můžeme v naší zemi zakoušet. Přestože jsme byli v minulosti obsazeni cizím vojskem, válečná vřava se naší zemi na dlouhá desetiletí vyhnula a my žijeme v míru a pokoji.
Podívejme se nyní na další věc. Všimněme si toho, o jakou zprávu se zde jedná. Co je tato vánoční zvěst, kterou si v těchto dnech připomínáme?
Izajáš je někdy nazýván evangelistou Starého zákona. Je to proto, že ve svých proroctvích mluví velmi jasně a přesně o Kristu. Ukazuje nám mnoho věcí, které se týkají nejenom Kristova narození, jako to zde, ale dalších okolností života, smrti a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista.
Zde je tedy ta vánoční zpráva – narodí se dítě, bude nám dán syn. To je úžasná zpráva, kterou máme v plnosti popsanou v Lukášově evangeliu.
Narodilo se dítě, děťátko, syn, který je Spasitelem světa. Bratři a sestry, milí přátelé, tohle je světlo, které se rozzářilo v temnotách. Tak jako nad pastýři u Betléma zazářilo světlo, tak také v našich životech Bůh rozsvítil toto své světlo. Proto je řečeno:
Kristus je naším světlem a svítí do temnoty našich životů.
Prorok Izajáš zde mluví o dítěti, o synovi, který nám bude dán. Díval se dopředu k budoucím událostem, které mu Bůh ukázal. Sedm set let před narozením Spasitele o něm Izajáš věděl. Bude to lidský syn, přesně tak, jak to potvrzuje Písmo:
Dítě, narozené z ženy a zároveň Boží Syn, kterého Bůh poslal na svět. Právě o něm mluví Izajáš jako o tom, na jehož rameni spočine vláda. Je to budoucí vládce Izraele. Budoucí král. Není to obyčejné dítě, není jen tak nějaký syn. Ale je to syn z královského rodu, potomek Davidův. Toto dítě, tento syn, se narodí jako král. To je to, co Ježíš později říká Pilátovi:
Ježíš se narodil jako král. Podobně to dosvědčili mudrci z východu, kteří – vedeni hvězdou na obloze – se přišli poklonit právě narozenému králi. To zaznamenal Matouš ve druhé kapitole svého evangelia a můžeme si tam také všimnout, s jakou jistotou je znalci Písma posílají do Betléma. Velmi dobře věděli, kde se má narodit židovský král. Kde se má narodit Spasitel a Mesiáš. O to více je zarážející, že se mu také nešli poklonit. Nechtěli se ani přesvědčit, zda na tom všem není přece jen trochu pravdy. Znovu to ukazuje na potemnělost lidského charakteru a nutnost, potřebu vykoupení.
Kdo je tedy toto narozené dítě, tento právě narozený král? Podívejme se na to, co o něm napsal protok Izajáš v našem textu.
Tady máme jméno, které tomuto dítěti bude dáno. A je to vskutku zvláštní jméno. Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje (B21) nebo Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje (K). Máme zde několik jmen – v našich překladech 4 nebo 5, podle toho, jak se přeloží hebrejská slova a spojí se dohromady.
Tento syn bude Divuplný rádce, nebo předivný, podivuhodný rádce. Bude radit lidem, kteří jsou v temnotě, povede je svou úžasnou moudrostí. Lidé mu budou naslouchat – tak jako naslouchali Pánu během jeho pozemského života, nebo tak jak je to zapsáno v Janově evangeliu:
On je předivný rádce, který nás vede svým Slovem.
Toto je to narozené dítě – Ježíšek v jesličkách. Podivuhodný rádce.
Další jméno, které Izajáš zapsal, je Božský bohatýr. Nebo možná lépe Mocný Bůh, Bůh silný. Ta slova Božský bohatýr by mohla představovat jenom takového silného, mocného člověka, možná poslaného od Boha, hrdinu, válečníka. Ale to není to, co chce Izajáš říci. Jasně mluví o tom, že toto dítě bude Bůh. Silný Bůh. V jednom verši tady Izajáš popisuje lidskou i Boží přirozenost Pána Ježíše Krista. Narodí se jako dítě, syn, ale bude to silný Bůh. Nikdo menší ani nikdo jiný než samotný Bůh. Izajáš věděl a rozuměl tomu, že Mesiášem bude samotný Bůh. Apoštol Pavel napsal totéž, tedy abychom:
Zde se tedy již mluví o druhém příchodu Krista, který Izajáš ještě neodlišuje od prvního. Veliký Bůh a Spasitel Ježíš Kristus přijde znovu!
Další titul, který se vztahuje na Ježíše, je pro nás asi nejvíce problematický. Je to Otec věčnosti. Možná nás to trochu mate a říkáme si, jak může být Boží Syn, který se liší od další osoby Boží Trojice, od Otce, také zároveň otcem. K tomu bych chtěl poznamenat několik věcí:
Jednakje to skutečnost, že Mesiáš, jako druhá osoba Boží Trojice je Bůh. A jako Bůh se podílí na všech vlastnostech, které jsou Bohu vlastní. Tedy také na věčnosti. Mesiáš, Pán Ježíš Kristus byl a je a bude věčný. Dále, že titul „věčný Otec“ nebo „Otec věčnosti“ je pojem, jímž je popisován Mesiášův vztah k času nikoliv jeho vztah k ostatním členům Boží Trojice. Mluví to o tom, že je prostě věčný, podobně jako je na jiném místě popsán Bůh (Otec) jako „Věkovitý“ (Dn 7,9). Mesiáš bude vládnout „otcovsky“ a věčně. Konečně je také pravděpodobné, že Izajáš má na mysli zaslíbení, dané Davidovi:
Je zde naplněno zaslíbení dané Davidovi, v němž došly požehnání všechny národy.
Poslední titul je Vládce nebo kníže pokoje, Pán pokoje, ten, kdo přináší pokoj. Pokoj, který jako křesťané už v tuto chvíli máme – byli jsme usmířeni s Bohem a máme s ním pokoj. Už nejsme Božími nepřáteli. Ale tento pokoj jde ještě dále. Promítá se do našich vztahů, promítá se do vztahů mezi národy i skupinami lidí.
On je kníže pokoje. V Něm a jenom v Něm nachází naše duše pokoj. Tento pokoj nakonec ovládne úplně všechno, až přijde den, kdy Bůh stvoří novou zemi a nové nebe.
Tyto čtyři tituly Spasitele nám ukazují na to, jaké dítě se tady narodí, jaký král nám bude dán. Ukazují nám, kdo bude vládnout.
Co je charakteristické pro vládu tohoto Spasitele. Jak se tato vláda projevuje? Co udělá tento narozený král? Podívejme se na několik věcí z našeho textu.
Již jsme zmínili z prvního verše světlo, do nějž budou lidé postaveni. On sám je tím světlem, které ve tmě svítí a tma ho nemůže pohltit. Ve verších 2-4 si můžeme všimnout dalších věcí: rozmnoží národ. Boží Slovo nám ukazuje, že my – pohané, kteří jsme byli Kristem vykoupeni, jsme národem svatým. Bůh rozmnožil svůj lid a v nebi bude množství zástupů:
Bůh sám rozmnožil svůj lid a z nás, kteří jsme nebyli jeho lidem, svůj lid učinil.
Další věcí, které si musíme všimnout, je radost. Prorok Izajáš mluví hodně o radosti. Radost je zmiňovaná více než 20x v celé knize. Mesiáš tuto radost rozhojní.
A nový zákon nás vede k tomu samému:
Izajáš popisuje radost, jakou mají lidé při sklizni, nebo jakou zakoušejí při dělení kořisti. To je radost, která je podobná tomu, když pracujete na nějakém velkém a těžkém projektu nebo věci a nakonec se vám podaří tuto věc zdárně dovést do konce a získat odměnu.
Když jsme na začátku mluvili o člověku, k němuž směřuje evangelium, tak jsme mluvili o jhu, otroctví, útlaku, válce a prolévání krve. S Mesiášem přijde vysvobození. On nastolí mír (v. 3-4). Zlomí okovy, vysvobodí zajaté a spoutané. Rozlomí jho hříchu a prokletí smrti, kterou přemůže svým slavným zmrtvýchvstáním. On přinese spravedlnost a spálí každou nepravost a bezpráví ohněm svého soudu.
A všimněte si těch úžasných věcí v šestém verši.
Jeho vláda se rozšíří na celou zemi. Pokoj bez konce, právo a spravedlnost navěky. To jsou nádherná slova. V dnešní neklidné době, která je plná bezpráví a nespravedlnosti, tato slova hladí naší duši a nabízejí nám naději. Naději, kterou máme v narozeném Spasiteli. Spasiteli, který vzal na sebe všechny naše hříchy a tento dlužní úpis, tento nekrytý úvěr navždy smazal, když jej přibil na kříž.
Toto je Jeho vláda. Vláda našeho Spasitele. Vláda, která již začala, když přemohl smrt a vstal z mrtvých. Vláda, která se šíří, když zvěstujeme evangelium do všech končin země a všem lidem kolem nás. Tohle je vláda, kterou již zakoušíme ve svých vlastních životech, když věříme Spasiteli. To nás naplňuje pokojem a radostí a vede nás to k vděčnosti a chvále.
Prorok Izajáš se díval dopředu k dítěti, které se narodí a vykoupí svůj lid. My se díváme zpět. Díváme se do Betléma, kde se narodil Spasitel světa.
Prorok Izajáš psal o věcech, které měly přijít a které se staly skutečností 700 let potom, co je napsal. My mluvíme o událostech, které se staly před dvěma tisíci lety. A jenom tyto události dávají smysl vánočním svátkům. Jenom tyto události nás vedou do náručí Spasitele – Ježíše Krista. Vedou nás k tomu, abychom hledali Jeho slávu a velikost. Dneska jsme něco z ní mohli zahlédnout, když jsme si ukázali, jaký je Bůh Vánoc, jak ho popisuje Boží Slovo. To není bezbranné bezmocné děťátko. To je mocný Bůh a vykupitel.
V samotném závěru našeho textu je krátká větička, která to všechno posouvá do velmi intenzivní a naléhavé roviny:
Izajáš popisoval velké věci. Možná bychom dokonce mohli říct, že popisoval ty největší věci. Přesto k nim dodává těchto pět slovíček. Říká jimi, že to, o čem mluví, je naprosto, ale naprosto jisté. To není proroctví typu, co by, kdyby … To je naprosto jasné zaslíbení, které je zaštítěné autoritou samotného Boha. Ne ledajakého, ale Hospodina zástupů. Zástupy jsou v temnotách, ale je zde Hospodin zástupů, který pošle – vlastně již poslal – svého Syna:
Viděli jsme ohromný popis Spasitele od proroka, který hleděl dopředu. My jsme svědkové toho, že jeho proroctví bylo pravdivé. Můžeme dosvědčit, že horlivost Hospodina zástupů to učinila.
To, o co nyní jde, je náš vztah k těmto popisovaným věcem. Jaký zaujmeme postoj k tomu narozenému Ježíškovi? Kým je pro nás osobně? Je to nebohé děťátko, které nemělo kde složit hlavu? Nebo je to mocný Bůh popisovaný prorokem v Božím Slově? Tohle slovo nás nechce nechat odejít bez jasného stanoviska.
Moji milí, chci vás dneska pozvat ke Spasiteli. Někoho možná poprvé, někoho opakovaně. Ale chci, abychom vyznali, že On je Pán. Že Ježíš Kristus, který se narodil v Betlémě jako dítě, syn Marie, je Vykupitel a Bůh, jemuž patří všechna čest, sláva i moc.
Pojďme se ztišit před Pánem a prosme Ho, aby proměňoval naše potemnělé životy a prosvětloval je svým světlem a svou září, aby změkčoval naše zatvrzelá srdce. Aby nám otevřel duchovní zrak, a my jsme přišli k novému narození a dostali dar věčného života. Amen.