Před námi je další oddíl z Pavlova listu církvím v Galacii (Ga 3,15-29). Pavel tímto dopisem řešil problém, který se vyskytl v církvích v Galacii. Přišli tam falešní učitelé, kteří hlásali falešné evangelium. Tvrdili, že k víře v Pána Ježíše Krista je nutné přidat ještě obřízku a poslušnost Mojžíšovu zákonu, jinak člověk nemůže být spasen. Pavel obhajuje evangelium o spasení z milosti skrze víru v Krista. Ve třetí kapitole používá řadu nejrůznějších argumentů, aby ukázal, že zákon měl svoje místo v historii Izraele, ale nemá co do činění se spasením. Abraham byl spasen jenom skrze víru, zákon byl přidán až po 430 letech. Proto zákon nemůže hrát nějakou roli ve spasení. Spasení je z víry, ale zákon je ze skutků. Ze zákona nemůže žádný člověk získat spravedlnost. Přesto nemůžeme říci, že by starozákonní Písma, tedy zákon, nebo také zákon a proroci, nebo zákon, spisy a proroci, nepřinášela žádný užitek do životů křesťanů. Vždyť veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je vhodné k učení, k usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnosti (2Tm 3,16-17). Zákon nám odhaluje Boží plán spasení a zákon potvrzuje, že spasení je jenom z milosti skrze víru:

• Římanům 3:21 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky.

Sám zákon také ukazuje na časové omezení, o kterém mluví Pavel:

• Galatským 3:24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.

Zákon ukazuje na Krista a svědčí o Kristu. Byl dozorcem, který hlídal ty, kdo byli pod zákon, dokud nebyla zjevena víra, tedy plnost víry, ospravedlnění z víry, tedy dokud nebylo zjeveno evangelium. A to bylo zjeveno teprve tehdy, když se Slovo stalo tělem, když se Pán Ježíš Kristus vzdal své nebeské slávy a stal se člověkem a v lidském těle zaplatil za hříchy svého lidu.

Zákon také mluví o Boží spravedlnosti, ale ukazuje na to, že tuto spravedlnost není možné získat ze zákona, ale jenom skrze víru.

Náš dnešní text nás vede ještě dál. Pavel skončil svou argumentaci prohlášením, že když přišla víra, nemáme už nad sebou dozorce. A nyní ukazuje na to, co to znamená, co z toho vyplývá, jaké jsou požehnané důsledky víry. Předkládá nám řadu důležitých věcí, z nichž se dnes zaměříme na tři – mluví o tom, s kým se ztotožňujeme, tedy identifikujeme, ukazuje na naší novou identitu a vede nás k tomu, co z toho všeho vyplývá. Pojďme tedy k prvnímu bodu:

I. Identifikace – Sjednocení s Kristem (v. 26-27)

• Ga 3:26-27 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.

Máme před sebou dva verše, které jsou ohromným svědectvím o našem sjednocení s Kristem. Je tady první důsledek víry v Pána Ježíše Krista. Kdo věří v Krista, je Božím dítětem, doslova Božím synem. Pavel mluvil o tom, že Izraelci byli pod zákonem, ale nyní mluví o úplně jiném vztahu – synové Boží jsou ti, kdo jsou v Kristu!

Znovu se tady objevuje nejjednodušší definice toho, kdo je to křesťan – je to člověk, který je v Kristu. Zároveň je tady také vysvětlení toho, co to znamená být v Kristu. Být v Kristu znamená být dítětem Božím. Tohle je něco, co si potřebujeme vrýt do paměti – dítětem, doslova synem Božím je jenom ten, kdo je v Kristu. Nikdo jiný! Někdy Písmo mluví o člověku obecně a říká, že člověk je Božím dítětem. Když byl Pavel v Athénách, citoval pohanského básníka, který říkal, že všichni lidé jsou Božími dětmi. Pavel na to konto říká:

• Sk 17:29-30 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem. Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.

Boží dítě v tomto kontextu je prostě Boží stvoření. Přesně v tomto smyslu se v Písmu mluví o andělech, že jsou to synové Boží, např. Jb 38,7, kde synové Boží jásali, když Bůh zakládal zemi nebo Jb 1,6, kde je mezi syny Boží počítán i satan.  Bůh je stvořitelem těchto bytostí, lidí i andělů, a v tomto smyslu – a musíme zdůraznit, že pouze v tomto smyslu – je možné chápat tyto bytosti jako Boží děti, Boží syny. Od něho pochází veškerý nebeský i pozemský rod (Ef 3,15). Tato skutečnost je také důvodem, proč můžeme volat všechny lidi k pokání, jak udělal Pavel v Athénách. Další důvod je, že Bůh nám přikazuje, abychom všechny lidi volali k pokání, další důvod je, že Bůh přikazuje všem lidem, aby činili pokání, a přidám ještě jeden z mnoha důvodů – totiž že Bůh nechce, aby někdo zahynul, ale chce, aby lidé činili pokání.

Ale v našem textu má slovo syn Boží, které se zde vztahuje pouze na lidi, a to jenom na některé, mnohem hlubší význam. Mohli bychom říci, že se jedná o vlastní děti. Jsou to děti, které jsou přijaté, adoptované do Boží rodiny. Bůh je nemiluje tak, jako miluje všechno ostatní stvoření, ale miluje je láskou Otce. Zahrnuje je svou láskou, žehná jim, stará se o ně s veškerou svou péčí, vede je k tomu, aby všechnu svou starost vložili na něj, protože mu na nich záleží, vychovává je ke svatosti a slávě. V jedné písni zpíváme – do dlaní jméno mé jsi vryl, do srdce jméno mé jsi skryl. To je Boží láska. To je Otcova láska, od které nás nikdo a nic nemůže oddělit.

Syny Božími jsme se stali skrze víru v Pána Ježíše Krista. Touto vírou, kterou Bůh skrze znovuzrození vložil do našeho srdce, se stáváme součástí Boží rodiny. Skrze tuto víru jsme v Kristu. Kdo nemá tuto víru, není v Kristu, tedy není křesťan. Člověk může věřit v historická fakta, která se týkají Krista, přesto taková víra ještě není vírou, která zachraňuje. To je spolehnutí se na Kristovo dílo kříže a jeho osobní vztažení k sobě – Ježíš Kristus na kříži Golgoty zemřel konkrétně a specificky za mne a kvůli jeho oběti jsou mé hříchy odpuštěné. Nemám nic jiného, než zásluhy a dílo Pána Ježíše Krista. Taková je víra Božích dětí. Taková je víra všech, kdo jsou v Kristu.

Kromě toho, že ti, kdo jsou v Kristu, jsou Božími dětmi, Krista také oblékli. Ovšem musíme dobře porozumět tomu, co se v tomto verši říká. Velký problém ve správném pochopení tohoto verše nám dělá slovo křít – ti, kdo jsou pokřtěni v Krista, Krista oblékli. Proč je to takový problém? Slovo křít totiž není překladem řeckého slova baptizó, ale je jeho výkladem. A co je horší, je náboženským výkladem. To znamená, že na toto slovo je doslova nabaleno obrovské množství významu, které toto slovo nemá.

Co tady chce Pavel říci? Chce říci, že pokřtění vodou znamená oblečení Krista? To přece nedává valný smysl. Leda bychom vodě přiřkli moc, kterou voda nemá! Na tomto místě – stejně jako na všech dalších, kde je slovo křest nebo sloveso křtít použité – nám velmi pomůže, když místo výkladu slova baptizó použijeme překlad tohoto slova. To řecké slovo baptizó totiž znamená ponoření nebo se může použít také ve významu omytí. Často může jít o rituální ponoření nebo omývání, ale stejně tak může jít o doslovné ponoření, jako to bylo v případě etiopského dvořana, kterého ponořil Filip na cestě ze Samaří v místě, kde byla voda – a čteme (Sk 8,39), že oba sestoupili do vody, takže Filip nepolil toho dvořana ani ho nepokropil, ale prostě ho ponořil. Ovšem vedle doslovného ponoření má toto slovo také obrazný význam, např. když se mluví o křtu Duchem – Kristus vás bude křtít Duchem (Mt 3,11), tedy ponořovat do Ducha, nebo o křtu do Krista nebo do Mojžíše (1K 10,2). Taková místa nám dávají malý smysl, když používáme slovo křest, ale obvykle se úplně projasní, když místo náboženského slova použijeme prostý překlad – ponoření, ponořit. Stejné je to i v našem dnešním textu – vy všichni, kteří jste ponořeni do Krista, jste Krista také oblékli.

Hned je zde zjevná souvislost s předchozím veršem – jste v Kristu, jste tedy Boží děti. Jste v Kristu, jste tedy ponořeni do Krista, takže jste Krista také oblékli. Jak? Skrze víru! Ne skrze nějaký vnější akt, ne skrze skutek, skrze obřízku nebo dokonce skrze ponoření do vody. A jaký je význam tohoto oblečení Krista, ponoření do Krista? Je prostý – znamená sjednocení s Kristem. Jenom skrze víru v Krista jste se stali Božími dětmi, skrze stejnou víru jste byli ponořeni do Krista a to neznamená nic jiného, než že jste Krista také oblékli, byli jste s ním dokonale sjednoceni. Tím podstatným zde není voda křtu, ale víra v Krista, ponoření do Krista. To, co Pavel vyznal na konci druhé kap.:

• Galatským 2:19-20 Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Jsem sjednocen s Kristem – to není o prožívání, není to o zkušenosti, není to o vyšší duchovnost, není to o fyzických úkonech, ale to celé je jenom o víře v Ježíše Krista, o spolehnutí se na jeho dílo a jeho zásluhy. Skrze to jsme vykoupeni, skrze to jsme zemřeli hříchu, světu i zákonu, skrze tuto víru jsme se stali Božími dětmi, a jsme sjednoceni s Kristem, takže jsme Krista také oblékli a den za dnem jsme mocí Ducha, kterého jsme skrze víru přijali, proměňováni do podoby Ježíše Krista. Jsme-li takto sjednoceni, jsme novým stvořením – a to je další bod kázání:

II. Identita – Boží děti (v. 28)

• Galatským 3:28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.

Máme před sebou další verš, který v dnešní době budí silné emoce a je velmi často zneužívaný. Je však zneužívaný z jediného prostého důvodu – protože ho lidé vytrhují z jeho kontextu a dávají mu smysl, jaký ve skutečnosti vůbec nemá.

Tento verš je součástí Pavlovy argumentace a vysvětluje, co tím Pavel myslí, když mluví o Božích synech, Božích dětech. Na třech dvojicích příkladů Pavel ukazuje, co to znamená být Božím dítětem skrze víru v Ježíše Krista, co to znamená být v Kristu, být ponořen v něm a být oblečen do Krista.

První dvojice, kterou nám tu Písmo ukazuje, se přímo vztahuje k situaci křesťanů v Galacii. V Kristu Ježíši není rozdíl mezi Židem a pohanem. Toto je jeden ze zásadních rozdílů mezi vírou a zákonem. Zákon říká, že je tady rozdíl – mezi Židem a pohanem stojí zeď zákona. Je tu bariéra, která je nepřekonatelná. Pohan se nemohl stát Židem. Aby mohl být někdo Židem, musel se narodit židovské matce, musel být obřezán a musel zachovávat Mojžíšův zákon. Pohan se mohl nechat obřezat a mohl zachovávat Mojžíšův zákon, ale nestal se tím ještě Židem. I v takovém případě byl jenom tzv. bohabojným. To byl např. setník Kornelius, nebo setník z Kafarnaum, který Židům nechal vystavět synagogu. Mnoho pohanů se obrátilo k židovství, ale tím se z nich ještě nestali Židé. Teprve vnuk takového člověka, třetí pokolení, mohl vstoupit do Hospodinova shromáždění (Dt 23,9).

Víra v židovského Mesiáše byla pravděpodobně pro falešné učitele v Galacii takovou zkratkou, jak se dostat mezi Izrael, přesto zde muselo zůstat v platnosti všechno ostatní – tedy obřízka a zachovávání Mojžíšova zákona. Vy jste uvěřili v židovského Mesiáše? Skvělé! Ale abyste se mohli skutečně nazývat syny Abrahamovými, abyste mohli být dědici požehnání, musíte se nechat obřezat a potom žít podle zákona. Jak na to reaguje Pavel? V Kristu Ježíši není rozdíl mezi Židem a pohanem! Proč? Protože už nejde o vnější věci, ale o vnitřní. Nejde o zákon a skutky zákona, ani o obřízku, ale jde o nové narození, jde o samotnou víru v Ježíše Krista. Ne o víru plus něco, ale o samotnou víru v Pána. Skrze víru se z těch dvou, z Žida a z pohana stává jeden nový člověk (Ef 2,15), Boží dítě.

Co zákon rozděloval, Ježíš svou obětí spojil a proměnil. Proto už není rozdílu mezi Židem a pohanem, ale v Kristu jsou skrze víru oba přijímaní jako Boží synové. A totéž platí o další dvojici.

Není rozdílu mezi otrokem a svobodným. Novozákonní společnost byla otrokářskou společností. Otroctví bylo rozšířené po celé římské říši. Na otrocích a jejich práci tato říše do velké míry stála. Přesto v Kristu není rozdíl mezi svobodným a otrokem. Co tím chce Pavel říct? Dobře to vysvětluje na jiném místě Písma:

• 1K 7:20-23 Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal. Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij. Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově. Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!

Evangelium neboří národnostní ani sociální rozdíly mezi lidmi, ale v duchovním slova smyslu přináší naprosto odlišný status člověka, dává novou identitu. Člověk se stává Božím dítětem a nezáleží na tom, zda je Žid nebo pohan, zda je otrok nebo svobodný, zda je muž či žena. Evangelium neudělá z Žida pohana, ani z pohana Žida, neudělá z otroka svobodného člověka ve fyzickém slova smyslu ani ze svobodného neudělá otroka ve fyzickém slova smyslu. Ale z těch všech dělá nového člověka, křesťana, nové stvoření, Boží dítě. Znovuzrozený člověk je Božím dítětem, ale je také Božím otrokem, protože byl vykoupen z otroctví hříchu. Znovuzrozený člověk má své občanství a svůj domov v nebi, odkud očekává příchod svého Spasitele. A to znamená, že není rozdíl mezi Židem a pohanem, Čechem a Romem nebo Vietnamcem. Pokud se jedná o Boží děti, náš pas je stejný – je jím samotná víra v Ježíše Krista. Přesto nepřestáváme být Čechy, Romy, Vietnamci. Dokonce se jimi stáváme v hlubším slova smyslu:

• 1 Petrův 2:13 Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení.

Víme, že není vlády, než od Boha a náš Bůh nás kvůli Pánu volá k tomu, abychom se podřizovali každé vládě, dokonce i špatné. Proto v Kristu není rozdílu. A dostáváme se k nejvíce kontroverzní části tohoto verše – není rozdílu mezi mužem a ženou. Devatenáct století neměl nikdo problém s tímto textem, ale v posledním století začala být tato slova hodně zneužívána. Nezáleží přece na tom, jestli je někdo muž nebo žena, je to úplně jedno, protože každý si může dělat, co chce a může se cítit, jak chce. Tak daleko jdou dnešní interpretace – jestli chcete, můžete být mužem nebo ženou, podle toho, čím se cítíte a za co se považujete. Můžete být klidně kamzíkem nebo delfínem. Ale je to skutečně to, co říká náš verš? Ne! Co říká? Že skrze víru máme všichni stejný přístup k Bohu. Skrze víru přistupuje k Bohu stejně Žid jako pohan, otrok jako svobodný, muž jako žena.

Není to smazání rozdílů mezi etniky, nebo sociálních rozdílů nebo genderových rozdílů. Je to o jednotě, kterou máme v Kristu. Závěr dvacátého osmého verše mluví o této jednotě. A zdůrazňuje ji zvláštním způsobem. Z českých překladů jenom Pavlík a Petrů zachovávají tuto zvláštnost, když říkají, že v Kristu Ježíši jste jeden. V originále je číslovka v prvním pádě jednotného čísla mužského rodu. Gramaticky to dává smysl, protože Žid i pohan, otrok i svobodný jsou mužského rodu. Muž a žena v tomto verši jsou středního rodu – jsou podstatná jména vytvořená z přídavných jmen, tedy z popisů osob – v češtině bychom mohli říci „mužský a ženská“, s tím rozdílem, že v řečtině jsou tato slova ve středním rodě. Ale v Kristu mezi nimi není rozdílu – jsou jeden. Žid nemá přednost před pohanem, otrok není méně než svobodný, muž není nadřazen ženě – v Kristu jsou novým stvořením, jsou Božími dětmi skrze víru. Nemění se tím jejich sociální postavení ani národnost ani pohlaví. Nemění se tím jejich role v rodině nebo v církvi. Ale mění se jejich vztah k Bohu. Všichni Židé – ať otroci či svobodní, muži nebo ženy, byli pod prokletím zákona, a všichni pohané, otroci či svobodní, muži nebo ženy byli v zajetí hříchu. Ale v Kristu Ježíši mají výsady Božích dětí a jsou spojeni do jednoho těla, do těla Kristova, do církve. A v Boží církvi neexistuje žádné hodnotové rozdělení. Žádný člověk nemá větší hodnotu před Bohem, ale všichni jsme údy téhož těla (Ef 5,30), všichni jsme Božími syny, Kristovou nevěstou, královským kněžstvem, služebníky Božími, bratry a sestrami Kristovými, otroky našeho Vykupitele, jsme jeden v Kristu Ježíši, jsme společenstvím svatých, vyvoleným národem, jsme dědicové požehnání. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání:

III. Implikace – Dědicové zaslíbení (v. 29)

• Galatským 3:29 Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.

Pavel završuje svůj argument v tomto verši. Je jenom jeden potomek Abrahamův, o kterého skutečně jde, jediný potomek zaslíbení – a tím potomkem je Ježíš Kristus. O něm to celé je a o něj nakonec jde. Celé Písmo o něm svědčí. Ale pokud jste skrze víru v Kristu, pokud jste Kristovi, jste sjednoceni s Kristem ponořením do Krista a oblečením Krista, potom jste pravými potomky Abrahama a tím také dědici toho, co Bůh zaslíbil. Jestliže vám Bůh daroval Krista, svého milovaného Syna, jak by nám spolu s ním nedaroval úplně všechno?

• Ř 9:6-8 Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael, ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest: dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.

Božím dítětem se nikdo nemůže stát jenom tím, že by byl fyzickým potomkem Abrahama. Božím dítětem může být jenom ten, kdo věří v Ježíše Krista, kdo je v Kristu, kdo ponořen do Krista, tedy zjednocen s Kristem a ztotožněn s jeho smrtí i vzkříšením. A to je evangelium, které je Boží mocí ke spasení. Evangelium, které bylo skryté až do příchodu Krista. A ačkoliv bylo činné i v době své skrytosti, teprve nyní je odhalené a zjevné, teprve nyní je hlásané všem lidem, veškerému stvoření pod sluncem, teprve nyní je zjevná jeho moc a jsou odhalené jeho důsledky – tedy že ti, kdo věří v Krista, jsou dědicové Abrahamovi podle zaslíbení, jsou pravým potomstvem Abrahamovým. Je jich jako písku na mořském břehu, je jich jako hvězd na noční obloze – nespočetný zástup. Když Jan popisuje nebeskou svatyni, říká:

• Zjevení Janovo 7:9-10 Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“

Díky Spasiteli, který nás vykoupil. Díky Bohu a jeho milosti, že jsme se mohli znovu narodit z Ducha svatého, díky za víru, kterou nám Bůh dal, díky za dokonalého Beránka, díky za veliké spasení. Milovaní, chvalte Boha, protože jste dědicové požehnání. Jste potomstvo Abrahamovo skrze víru v Ježíše Krista, jste těmi, kteří obdrží Abrahamův podíl – a Bůh zaslíbil Abrahamovi svět za dědictví (Ř 4,13), jste tedy těmi, kteří obdrží zemi, kteří obdrží celý svět – novou zemi a nové nebe, které Bůh stvoří a kde již nebude ani hřích, ani smrt, ani bolest, ani pláč, ani nářek, ani nemoc ani nic zlého a bolestivého. Bude to místo, kde bude Beránek zářit jako slunce, kde nebude chrám, protože Bůh bude uprostřed svého lidu. Prorok Ezechiel popisuje ve svém proroctví veliké město, které mnozí chybně ztotožňují s Jeruzalémem. Boží slovo ho nikde takto nenazývá. Víte, jak Písmo nazývá toto město? Podívejte se do posledního verše Ezechiele:

• Ezechiel 48:35 Jméno města od onoho dne bude: „Zde je Hospodin“.

Bůh je uprostřed svého lidu. To se stalo, když se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi. Bůh z nás učinil svůj chrám. Jsme Kristovou církví a Bůh je uprostřed nás. Nyní jste těmi, kteří již nyní kralují s Kristem, a budete vládnout celou věčnost a kromě toho budete také uctívat Bohu a sloužit mu – což je význam královského kněžstva – vládne a uctívá. Radujte se z Boha, protože vás v Kristu zahrnul vším požehnáním a hojností své milosti a toto požehnání zakoušíme z jeho milosti už nyní a v plnosti toto dědictví obdržíme, až přijde Pán ve své slávě pro svou církev, pro nás. .

Pavel svými argumenty nenechává kámen na kameni falešného učení, které vedlo křesťany v Galacii do otroctví zákona. Cele se soustředí na Pána Ježíše Krista, vede k němu a ukazuje na něj. Jenom v Kristu je možné dosáhnout spasení a požehnání. Skrze zákon to nikdy nebylo možné – ani v minulosti ani v přítomnosti. V minulosti kvůli lidské slabosti a v přítomnosti kvůli plnosti, která přišla v Kristu. Všechno, co máte, všechno co můžete mít a všechno, co budete mít, budete mít jenom skrze víru v Pána Ježíše Krista. Jenom tak se stáváte Božími dětmi, jenom tak jste v Kristu, jenom tak jste dědicové. Nijak jinak toho nelze dosáhnout.

Věříte v Krista? Jste v Kristu? Viděli jsme, jak zásadní otázka to je. Být v Kristu a nebýt v Kristu, to je otázka života a smrti. Znamená to buď být Božím dítětem, nebo být dítětem ďábla. Znamená to buď strávit věčnost v Boží přítomnosti a slávě, nebo daleko od Pána a jeho slávy, na místě věčného utrpení, v hořícím jezeře společně s ďáblem a jeho anděly, kde bude jen pláč a skřípění zubů. Věřit v Krista, spoléhat jenom na něj – to má závaždné dalekosáhlé důsledky.

Pokud nevěříte v Krista, prosím vás, abyste přemýšleli o tom, co jste dnes slyšeli, abyste činili pokání a odložili svou nevěru. Proste Pána, aby se nad vámi slitoval a dal vám nové srdce. Bůh je věrný a odpovídá na vytrvalé a úpěnlivé prosby hříšníků. Bůh zachraňuje! Proto vás chci pozvat, abyste šli k němu. Všechny – věřící i nevěřící. Jenom u Krista nalezneme pokoj, milost, radost, přijetí a požehnání. V něm je plnost života, plnost moudrosti, plnost lásky – proto potřebujeme strávit čas s ním a v jeho blízkosti, abychom i my byli živí, moudří a plní jeho lásky. Pojďte k němu. Ztište před ním své srdce a volejte k němu.

Viděli jsme, že nezáleží na tom, jestli je někdo Žid nebo pohan, jestli je Čech nebo cizinec, jestli chudý nebo bohatý, vzdělaný nebo nevzdělaný, důležitý nebo bezvýznamný, jestli je někdo muž nebo žena, dítě nebo stařec. Záleží jenom na novém narození. Záleží na víře v Pána Ježíše Krista. Věřte v Pána Ježíše Krista a budete žít! Každý je volán k víře v Krista – nezáleží na tom, jak se cítí a za koho se považuje. Každý je volán k tomu, aby se pokořil před Pánem a vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. Kdo v něho věří, nebude zahanben (Ř 10,11).

Amen.