Matouš 28,18–20 (ČSP) Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. Když ho spatřili, poklonili se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.“

 

Úvod

 

Zvolený text obsahuje poslední instrukce, které dal Ježíš svým učedníkům před návratem do nebe. Jde o instrukce ve smyslu, jaký je hlavní cíl, hlavní úkol, hlavní záměr a hlavní práce jeho učedníků. Zároveň jde o hlavní cíl misionářů. (Uvedené Ježíšovo poslání je hlavním důvodem, proč jsme s manželkou v naší zemi všeho nechali a přestěhovali se do Česka. V souladu s ním jsem byl připraven a vyslán ke službě sem.) Zároveň jsou Ježíšovy instrukce důvodem, proč jsme my všichni každou neděli ráno ve shromáždění. Jsou také popisem služby každého kazatele, staršího a vedoucího, ale i každého člena církve Ježíše Krista. 

Mým cílem je, abychom lépe pochopili, jaká je zodpovědnost starších, misionářů a jaká je i vaše zodpovědnost jakožto církve. 

Je důležité, abychom si hned na začátku uvědomili, že verše 19 a 20 obsahují jenom jediné přikázání. Vypadá to sice, že se mýlím, protože když čteme ve svých Biblích, vidíme čtyři přikázání: jděte, získávejte, křtěte a učte. Ale jak dobře víte, původní text nebyl napsán v češtině nebo angličtině, ale v řečtině. A v řečtině jde jenom o jediné přikázání: čiňte učedníky. Ostatní slovesa jsou ve skutečnosti příčestí, která vysvětlují, jak mají učedníci ono hlavní přikázání poslouchat. Dané řecké sloveso nemá český ani anglický ekvivalent, ale asi bychom mohli vytvořit pochopitelné sloveso „učedníkovat“, což znamená činit učedníky. Ježíš říká, „učedníkujte“ ze všech národů, tedy čiňte učedníky ze všech národů. To je jediné a zároveň poslední přikázání, které Ježíš dal. Musíme pochopit, jak důležité a podstatné toto přikázání je, vždyť poslední slova jsou vždy ta nejdůležitější.

Poslední slovo na svatbě je „slibuji ti“, poslední slovo před usnutím je „miluji tě“, poslední slovo před smrtí je „mám tě rád“ a poslední slova našeho Pána jsou „čiňte učedníky“.

Pokud pro nás tento text ještě pořád platí, jestli obsahuje něco, co je pro nás jakožto církev důležité, musíme chápat, co má Ježíš na mysli, když nás posílá „učedníkovat“. Máme-li být poslušní posledního Ježíšova přikázání, musíme chápat základní pravdy, které se za ním skrývají. Co po nás Pán Ježíš žádá?

 

Pochop, kdo to je učedník

 

Slovo učedník není složité slovo. Zjevně pochází ze slovesa učit. Ale původní řecký význam obsahuje víc než jenom učit se informaci nebo získat znalost. Učedník byl člověk, který si nejen osvojoval učení svého učitele, ale také se učil, jak je aplikovat do svého života. Nebo ještě jednodušeji, učedníkem byl člověk, který se od někoho učil žít stejným způsobem jako on. Právě proto byl jeden z hlavních způsobů, jak měli Ježíšovi učedníci „učedníkovat“, že se museli učit zachovávat všechno, co jim Ježíš přikázal (v. 20). Slovo „zachovávat“ je důležité. Ježíš neříká, „učte moje vyznání víry“ nebo „vyučujte moji systematickou teologii“. Zachovávat znamená „dělat“, „poslouchat“, „žít podle“. Učedník byl tedy člověk, který se učil od dalšího žít stejným způsobem. Jádro toho konceptu vidíme v Ježíšových slovech zaznamenaných v Matoušovi 11,28–30:

  • Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.

V textu dobře vidíme, že v učednictví jde o daleko víc než jen o poznání nebo o informace. Jde o následování. O podřízení. 

Ježíš nás volá, abychom na sebe vzali jeho jho. Co to znamená? Je to metafora, ale co se za ní skrývá? Jho je metaforou pro Ježíšovu vůli. Ježíš nás volá, abychom zahodili svou vůli a vzali na sebe vůli jeho. Volá nás, abychom se mu cele podřídili. Proč by se ale člověk měl chtít podřídit? Proč by chtěl muž odevzdat svou vůli, aby svobodně vzal na sebe vůli Kristovu? – Aby byl zachráněn! 

  • Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. (Mt11,28) 

Ty se chceš snažit a být zachráněn svými takzvanými dobrými skutky? Ježíš říká: „Přestaň s marnými pokusy zachránit sám sebe a svěř svou celou duši mně. Jen ve mně naleznete odpočinutí svých duší.“

Všecko ostatní vyplývá z toho hlavního přikázání. Když věříš v Ježíše, když mu dáváš svou vinu a své hříchy, on ti dává odpočinek – věčný odpočinek –, odpočinek od otroctví hříchu, odpočinek od trestu za hřích. Víra v Ježíše Krista tě vysvobodí z moci temnoty a přenese tě do království Syna Boží lásky. 

Musíme chápat, že když Ježíš říká, „vezměte na sebe mé jho“, nemyslí, abychom vyměnili svobodu za otroctví. Už jsme otroci, a proto říká: „Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi…“

Předtím jsme úmorně dřeli, protože jsme byli satanovými otroky. A jeho jho bylo těžké. Ale skrze víru v Ježíše máme nového majitele. A jeho jho je lehké. Dává svou spravedlnost a svou moc, abychom mohli žít podle jeho vůle. Proto je začátek učednictví víra v dílo Ježíše Krista vykonané na kříži pro hříšníky. 

Proces učednictví ale pokračuje tím, že se učíme žít jako náš Spasitel. Chceš žít spolu se svou přítelkyní mimo manželství? Ježíš říká, že nesmíš žít v nemorálnosti. Chceš podvádět, abys nemusel platit větší daně? Ježíš říká, mluv pravdu a dej císařovi, co je císařovo. Chceš milovat ty, kteří tě milují, a nenávidět ty, kteří tě nenávidí? Ježíš říká: 

  • Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují. (Mt 5,44) 

Ty chceš…, ale Ježíš chce… Jeho vůle je vždycky dobrá. A když žijeme podle jeho vůle a posloucháme ho, máme s ním blízký vztah, radujeme se a máme jistotu, že mu opravdu patříme. Apoštol Jan to vysvětluje následovně: 

Podle toho poznáváme, že jsme v něm. Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on.  (1J 2,5–6)

To je učednictví. Ježíš to přikázal svým učedníkům a k tomu měli vést ostatní. Takže učednictví je proces, ve kterém se učíme žít, jako žil Ježíš Kristus. Na tomto základě musíme stavět, chceme-li pochopit ty ostatní principy. 

 

Každý musí být nejprve učedníkem

 

Není těžké si představit, co by se stalo, kdybych si otevřel autoservis, i když jsem se nikdy neučil opravovat auta. Skončilo by to katastrofou, protože opravování aut žádá znalost a schopnost. A stejné je to s Ježíšovým přikázáním. Pokud chceš činit učedníky, sám napřed musíš být učedníkem.  Pokud chceš učit další, aby zachovávali, poslouchali a jednali podle Ježíšova vyučování, pak to musíš umět především ty sám. Ježíš dal učedníkům své přikázání na konci přípravy ke službě. Proč je to tak důležité? Protože nemohli nikoho učit jak být učedníkem, dokud se to sami nenaučili! Což znamená, že jde o přikázání, které neplatí pro každého. Ne každý je připravený učit další, vést je a říci jim: „Následujte mě.“ Podívejte se, co říká Ježíš ve verši 16:

  • Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. (Mt 28,16)

Podstatné je, že Ježíš poslal své učedníky. Poslal je, až když byli připravení, když už se od Ježíše všechno naučili. Je třeba zamyslet se nad tím, kde je Ježíš učil. Učil všude – v synagogách, na lodích, v chrámu, na Olivové hoře naproti chrámu, v domech, na pláži Galilejského moře, na cestě do Jeruzaléma, v noci u ohně... Ježíš je učil každou minutu, v každé situaci svého života. Což nás vede k dalšímu důležitému závěru. Ježíš své učedníky připravoval svým vlastním životem. Nestál při tom za kazatelnou. Nevyučoval v semináři. Nekomunikoval s nimi přes Facebook. 

Jeho dvanáct učedníků bylo s Ježíšem každý den, 365 dnů v roce po tři roky. Ráno, dopoledne, odpoledne, večer, o půlnoci, stále byli s Ježíšem. Viděli, jak sloužil, jak studoval Boží slovo, jak se modlil, jak kázal. Viděli na vlastní oči a slyšeli na vlastní uši, jak Ježíš nakládal s falešným učením a zákonictvím a jak jednal s farizeji. Viděli, jak Ježíš reagoval na pomlouvání, pronásledování, falešná obviněni i na ty, kteří ho ukřižovali. 

Oněch dvanáct mužů bylo předmětem jeho služby. Ježíš sám je konfrontoval, káral, napomínal, vyučoval, povzbuzoval. Postupně jim dával příležitosti sloužit, vyučovat, kázat a vyhánět démony.  Když viděl jejich pýchu a tupost, znovu je káral! Za všech okolností je Ježíš učil evangelium a jak mají zachovávat jeho přikázání. Ježíš připravil všechny příležitosti, okolnosti, problémy i radosti, aby pak oni mohli připravovat ostatní, stejně jako Ježíš připravil je.

Je důležité si uvědomit, že Ježíš své učedníky poslal, aby činili totéž, co on, až když byli konečně připravení, schopní a vycvičení. A oni začali dělat přesně to, co je Ježíš učil. Kázali evangelium, volali lidi k pokání, křtili je a učili je, jak zachovávat všechna Ježíšova přikázání. 

Učili je vlastními životy. Kázali a žili své životy před ostatními, aby celá církev viděla a učila se, jak to vypadá žít pro Pána Ježíše. A tím církev rostla a vyspěla. Muži, ženy a děti viděli, co to znamená následovat Ježíše. A tak vyrostli další rybáři, úředníci, stavitelé, podnikatelé, služebníci a řemeslníci a učili se, jak zachovávat všecko, co Ježíš kázal. 

To je důvod, proč Ježíš nevybral jako učedníky farizeje, zákoníky nebo kněze. Mezi těmi muži a davem byla tlustá čára. Kněží a zákoníci byli jiní. Byli to profesionální náboženští muži. Takoví musí žít jinak, musí se chovat jinak, protože to je jejich profese. A proto měli ostatní, obyčejní lidé výmluvy. Ježíš však vybral rybáře, celníky, řemeslníky – úplně normální lidi, aby každý křesťan věděl, že v církvi není hierarchie. Každý je kněz, každý je svatý a každý je zodpovědný žít pro Pána. 

A když Ježíš konečně poslal Šimona, Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Tomáše, Matouše atd., byli ti muži připraveni vést ostatní a ukazovat jim, co to znamená a jak to vypadá žít pro Pána. Jinými slovy – nemůžeš dělat učedníky, pokud jsi sám nebyl učedník. Nemůžeš být Pavel, pokud jsi nebyl Timoteus. Nemůžeš být Jan, pokud jsi nebyl Polycarp.

 

Život pro Ježíše – prostředek učednictví

 

Bratři a sestry, musím to říct znovu: můj život byl tak radikálně proměněn, protože jsem viděl u bratří a sester v církvi, jak to vypadá žít pro Pána. Nenaučil jsem se ty věci sám! Jen díky ostatním jsem se naučil vést svou rodinu. Bratři a sestry nás učili, jak vychovávat děti a byli pro nás vzorem. Manželka může sloužit ženám, protože se to naučila od jiných žen. Všechny věci, které dělám jako starší, jako manžel i jako otec, jsem se učil od zbožných bratrů a sester, kteří nám svými životy ukázali, jak to vypadá být učedníkem Ježíše Krista. Znalost totiž ještě neznamená zralost. Křesťan není zralý kvůli tomu, co ví, ale co umí. Vědět je znalost. Umět je schopnost správně aplikovat onu znalost. 

Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus chce zralé učedníky, kteří ho umí následovat, umí studovat a aplikovat Písmo, chodí v čistotě a žijí ukázněným životem. Chce muže, kteří umí vést své manželky a starat se o ně – vést je v Božím slově, vést jejich srdce a pomáhat jim víc milovat a napodobovat Ježíše. Chce muže, kteří umí vést své děti, učí je evangelium a učí je, jak žít pro Pána ve světě, který je víc a víc sprostý a zvrácený. Chce muže, kteří umí žít pro Pána v každé situaci, každý den, každou hodinu, a chce, aby takoví muži připravovali další muže k životu pro Pána. A podobné věci chce i pro ženy. 

List Titovi 2,1–8 je dokonalý text o učednictví:

  • Ty však mluv, co náleží k zdravému učení. Starší muži mají být střídmí, čestní, rozvážní, zdraví ve víře, lásce a vytrvalosti. Podobně starší ženy ať se chovají uctivě, nejsou pomlouvačné ani nejsou zotročeny přílišným pitím vína, ale ať vyučují mladé ženy v dobrém a vedou je k tomu, aby měly rády své muže a děti, byly rozvážné, cudné, pracovité v domácnosti, dobré, poddané svým mužům, aby slovo Boží nebylo haněno. Taktéž mladší muže napomínej, aby byli rozvážní, a sám buď ve všem příkladem správného jednání: Ukazuj v učení neporušenost, poctivost, mluv zdravé slovo, jemuž nelze nic vytknout, aby každý odpůrce byl zahanben a neměl nic, co by o nás řekl zlého. 

Vidíte, že se Ježíšův záměr učednictví nenaplňuje ve třídě nebo v laboratoři nebo na semináři. Jeho záměr se uskutečňuje doma, v církvi, na cestách nebo na návštěvě. Celý tvůj život je vyučovací hodina. Nemůžeme pokračovat v Matoušovi 28, pokud MY sami nevíme, co je to učednictví a jestli jsme do něj zapojeni. Proto je naší zodpovědností zhodnotit, jak jsme na tom. 

 

Učíme se? 

 

1.Každý z nás se učí

Každý z nás potřebuje pokoru a všichni se ji učíme, dokonce i ti, co stojí v čele. Každý z nás roste. Ani jeden z nás není dokonalý nebo úplně zralý. Nikdo z nás nečelil každé zkoušce a těžkosti. Musíme růst ve schopnosti dobře, správně, šikovně aplikovat Boží slovo do svých životů. 

2.Učednictví začíná doma

Svým životem ukazuješ svým dětem, co je to učedník. Svým vlastním vztahem  s Ježíšem a svým vlastním chováním ukazuješ svým dětem, jak vypadá žít pro Ježíše. Pravda je, že pokud máš děti, máš učedníky. Stejně jako žil Ježíš každý den se svými učedníky, ty žiješ se svými dětmi. A ony se od tebe učí všecko, ať už si to uvědomuješ, nebo ne. Učí se od tebe jak mluvit, jak se chovat, jak reagovat na bolest, na těžkosti, jak ovládat nebo nezvládat své emoce – učí se od tebe všecko. Neexistuje jediná chvíle, kdy jim můžeš říct: „Promiň, dneska jsme unavený, tak se nebudeme se učit. Nemluv jako já dneska ani se tak nechovej.”

Učednictví tedy začíná doma a pokud někdo nemůže dělat učedníky ze svých dětí, nemůže to dělat v církvi. Pokud starší nemůže vést svou manželku, nemůže učit ostatní muže, jak vést své manželky a děti. 

Bratři a sestry, je-li někdo kazatel, je kazatelem jen jedinou hodinu týdně. Ale jinak je to manžel, otec a třeba misionář, což znamená, že učí lidi jak žít pro Pána! A proto je důležité, jak žije každou hodinu týdne. Za kazatelnou vám říká, co musíte dělat, ale každou další hodinu vám ukazuje svým životem, jak to musíte dělat. A to platí pro každého z nás. 

Jaké učedníky připravuješ doma? Žiješ život v souladu s Písmem? Žiješ v neděli stejně jako  v pondělí? Pros Pána Boha, abys rostl jako učedník, abys mohl co nejlíp připravit své domácí učedníky k životu. Bratři a sestry, prosme Pána Boha, aby z nás udělal lepší učedníky. Prosme Pána Boha, aby každý z nás rostl ve víře, zralosti, schopnostech a zbožnosti. 

Celý národ je ztracený, protože nezná Krista a neumí vůbec žít. Lidé mají zmatek v každé oblasti života. Jedině skrze víru v Krista mohou poznat, že jsou slepí. Jedině skrze víru v Boží slovo se mohou učit, jak žít dobré životy. Jedině skrze milost mohou mít stejnou radost a naději, jakou máme my. 

 

Kéž Pán dá, aby byl každý z nás zralý a schopný sloužit těm kolem nás a abychom z nich mohli dělat učedníky pro svého Pána. Amen. 

 

Autor je starším církve Biblický sbor křesťanů Kladno, www.bskk.cz