4. Pokračování - Mini turistika
Ani nevím, jak jsem k tomu přišla, ještě bydlíme v hotelu, ale už máme spoustu malých, turistických zážitků. Výlet do Yogyakarty byla dámská záležitost.

Jogyakarta je umělecké centrum ve středu Jávy. Je podstatně menší a klidnější než Jakarta, v mnohém příjemnější, zvlášť pro turistiku. Méně lidí, aut, více kol a mraky bečáků. Projížďka je to ohromná, bez námahy, pohyb vzduchu člověka chrání od horka a život na ulicích i po stranách je fascinující. Zpočátku jsme trochu trnuly, když jsme se vtlačili mezi motorizovaný provoz, ale každý řidič si hledí svého. Jogyakarta je jedním z nejznámějších středisek batikových umělců. Trpělivost, tvořivost, krása a jemnost tradičních vzorů nechávají člověka v údivu.

Vydali jsme se za batikem. Bečák nás vozil od studia ke studiu a prohlédli jsme si nekonečné množství batikových obrazů. Oči jen přecházejí jaká je to krása. Kolik neobjevených Picasů. Lidé mají smysl pro barvu, kompozici a tahle díla vznikají v tmavých dílničkách velikosti kozího chlívku. Malý ohníček pro hrneček s voskem, kyblíčky s barvou, kolem poletují slepice, kvačkají kačeny a na dvorku je živo.

Sultánský palác je částečně otevřený pro veřejnost. Museum a většina budov jsou zašlé a mírně připlesnivělé, nic moc lákavého. Vystavují bohatě zdobená sultánská nosítka a ještě menší nosítka na dary, hudební nástroje, kočáry a umělecké předměty holandské koloniální éry. Ve střeše paláce žije tisíce pištících a smrdících netopýrů.

Mezitím nám starý sultán zemřel a protože jsme zažili korunovaci nového sultána, prošel celý palác velikou obnovou. Teď je radost se na něj podívat. Není to žádný přepych, hrad, ani zámek, ale má svůj šarm a historii. Každý sultán měl a má mnoho žen a ještě víc dětí. Jejich rodokmeny, stromy života, jsou svědectvím jejich čilosti.

Palác má velké skladiště alkoholu, to prý pro ty, kterým víra pití neupírá. Kolem paláce je skladiště hudebních nástrojů. Hudebníci patří ke skladišti asi také. Je jich moc a všichni vypadají stejně. Usušení dědulové, kteří posedávají v lotusové poloze, pokuřují, meditují, pospávají, nebo se šourají bosi pískem palácových zahrad. Kvílivé zvuky gamelanů a zpěv prý prodlužuje věk. Pro naše uši je to spíš způsob jak připravit člověka o zdravý rozum. Zdejší kultura si potrpí na harmonii a gamelon je toho "důkazem." Kapela bez kapelníka. Kažný zná svou úlohu, "žádné sólo", ale spolupráce. Výsledek je hrozný. Klasická disharmonie. Snad proto mají v Indonésii takové potíže s vážnou hudbou. Javanské tance jsou překrásné, ač je doprovází kvílivý zpěv a pronikavé zvuky gamelanů. Pastva pro oči uchvátí každého, takže nevnímá nic jiného. Ženy jsou krásné, ladné a tance plné symbolických pohybů, mystiky, hinduistických bájí, boje dobra se zlem.