V poslední době se v americkém tisku objevují stále častěji pojednání na téma rodičovské výchovy. Zdá se, že čím méně dětí se rodí, tím větší jsou rodičovské problémy s výchovou. Podle agentury CNN 61 % rodičů hodnotí osobní úspěch ve výchově dětí za „nižší průměr" až „podprůměr". Propast mezi rodičovskými hodnotami a hodnotami dětí se neustále prohlubuje. Rodiče uznávají, že mají potíže předávat dětem své hodnoty. Celých 83 % rodičů je přesvědčeno, že naučit děti sebeovládání a disciplíně je „absolutní nutnost". Avšak jen 34 % dotázaných si myslí, že tento úkol zvládli. Výbuchy vzteku a nekontrolovatelné chování dětí terorizuje nejen rodiče, ale i učitele a spolužáky. Devadesát jedno procento dotázaných prohlásilo, že je nezbytné učit děti, jak být čestné, ale jen 55 % odpovědělo, že se jim to podařilo. Více než polovina dotázaných odpověděla, že jejich výchova je horší, než byla výchova jejich rodičů. Z uvedené studie vyplývá, že rodiče sice mají pro své potomky určitou výchovnou vizi, ale její realizace je nedostižný cíl.

Postavení rodiny a výchova dětí prošla během posledních desetiletí velkými změnami. Předchozí generace vydávaly mnohem méně energie a úsilí na výchovu početného potomstva, přesto neznaly problémy rodičů dnešních jedináčků, či reprodukčního minima. Je pravda, že dnešní děti se rodí do jiného světa. Změnilo se politické, hospodářské i sociální uspořádání společnosti. Změnil se způsob výchovy a změnili se samotní rodiče. Jedinečné a odlišné vlastnosti mužů a žen byly systematicky popírány. Mateřství bylo moderním světem degradováno na nejnižší společenskou pozici. Mnoho dětí vyrůstá v nefunkční rodině a většinu času tráví se svými vrstevníky. Zaměstnaní rodiče mají na děti stále méně času. Roste počet matek samoživitelek. Chování dětí a mladistvých doma i ve škole je natolik problematické, že mnozí rodiče vyhledávají pomoc v ordinacích pediatrů a školních psychologů.

Nikdy dříve jsme neměli tolik knih, časopisů a odborníků, kteří se na dané téma vyjadřují. Vývojová psychologie vychází z principů evoluční ideologie a odvozuje chování člověka ze vzorů chování zvířat. Z toho logicky vyplývá, že antisociální chování mladistvých, násilí, promiskuita, sexuální deviace… nejsou výsledkem hříšné přirozenosti člověka, ale nízkého sebevědomí, nedostatku sebeúcty a sebelásky. Člověk je ve své podstatě dobrý a pomocí výchovy, vzdělání, seberealizace, případně psychoterapie, může být dále rozvíjen, aby dosáhl většího stupně dokonalosti. Pozornost je zaměřena především na rozvoj osobnosti dítěte. A jak se k těmto změnám postavili křesťané?

V roce 2002 oslavila snad nejznámější křesťanská služba v USA s názvem Focus on The Family - Zaměřeno na rodinu, 25. výročí trvání. Dr. James C. Dobson je zakladatelem nevládní organizace, která poskytuje profesionální rady především křesťanským rodinám. Přednášel čtrnáct let pediatrii na vysoké škole v Kalifornii a sedmnáct let pracoval v dětské nemocnici v Los Angeles jako vědecký pracovník. Služba dr. Dobsona je rozdělena do několika kategorií: rodičovská, manželská, ženy, děti, starší generace a další. Jako nevládní organizace se představuje postoj křesťanů vůči feminismu, potratům, homosexualitě, vstupuje do oblasti školství, sexuální výchovy … až po náboženskou svobodu na pracovišti a veřejných místech. Informuje o aktivitách Spojených národů, mýtech o nekontrolovatelném populačním růstu … Pokud se podíváte na webové stránky <http://www.family.org> zjistíte, že služba dr. Dobsona se dotýká snad všech aspektů života. Objevíte celou řadu tématicky specializovaných stránek, jako jsou Občanské stránky, Rodinné zpravodajství, které upozorňuje na některé současné trendy, jako je používání telefonu a internetu mladistvými. Zde se např. dozvíte, že mládež tráví nejrůznějšími elektronickými kontakty 13-15 hodin týdně v interakci s druhou, často neznámou osobou. Při tom používají čtyři a více osobních identit, takže ani rodiče netuší, za koho se jejich děti vydávají, s kým tajně komunikují a do jakého nebezpečí se mohou dostat. Tento výčet je jen malou ukázkou rozsahu působení nevládní organizace Focus on the Family a jejího zakladatele dr. Dobsona. Krátce řečeno, není snad jiné organizace, která by více ovlivňovala křesťanský světonázor a myšlení amerického občana coby voliče. Dr. Dobson, podobně jako Billy Graham, mají otevřené dveře do nejvyšších vládních míst Spojených států.

U příležitosti pětadvacetileté služby hodnotil hodnotil dr. Dobson stav dnešní společnosti, rodiny i výchovy dětí.

V pojednání dr. Dobsona na téma „Dávkování léků pro nemocnou společnost" cituje dr. A. J. Monty White některé závažné skutečnosti z článku, který vyšel u příležitosti výročí:

Přestože organizace Focus vydala přibližně jeden a půl miliardy dolarů na podporu zachování tradičních manželských a rodinných hodnot, založených na biblických principech, jiné síly vítězí. „Kamkoliv umístíme teploměr, uvidíme, že jsme nemocný národ," řekl dr. Dobson. Sám uznává, „že služba rodině se nemá čím pochlubit, přestože dlouhá léta bojovala proti potratům, pornografii a právům homosexuálů. Vidím, že hnutí za rodinné hodnoty ztrácí dech …". V této chvíli se tážeme, kde se stala chyba? Dr. White poukázal na skutečnost, kdy jeden ze školních kaplanů prohlásil: „Přicházíme do škol, vyzbrojeni každou odpovědí, která se týká otázek kolem drog, sexu a dalších problémů mladé generace a vše, co studenti chtějí vědět, je, kdo byl „Adam a Eva"?"

- Dr. A.J. Monty White, Answers in Genesis, Dec. 2002 -

V knize dr. J. Dobsona, Láska a kázeň ve výchově dětí, v 10. kapitole - Kázeň v morálce čteme:

Na základě dvouletého výzkumu Bauerova komise zjistila, že v době zpracování studie se vedlo Američanům všech věkových kategorií podstatně lépe, než tomu bylo před deseti lety. Ukázalo se, že dospělí a malé děti byli zdravější, lépe živení a vzdělanější. Na děti bylo vynakládáno více finančních prostředků a jejich potřebami se zabývalo více programů a institucí. Ze závěrů však vyplynula překvapující výjimka.

Bylo zjištěno, že děti v dospívajícím věku na tom byly ve srovnání s předchozím desetiletím podstatně hůře. Mnohé z toho se nedalo svádět na vládu, pedagogy či lékaře. Bauer a jeho spolupracovníci naopak zjistili, že mladí lidé horlivě ubíjejí sami sebe, a to přímo alarmujícím tempem. Je otřesné, jak svět mladých začíná být nepřátelský a jak chabě zvládají mladí lidé své problémy. (str.153)

Jednou z metod výchovy je tzv. pozitivní posilování, které má být účinnou motivací vedoucí k utvrzení pozitivních návyků a kladných vzorů chování. Dříve, než se začtete do zamyšlení s názvem „Z lásky k Bohu", chceme čtenáře povzbudit, aby veškeré materiály, které se týkají nejen rodičovské výchovy, ale i ostatních poradenských manuálů, pozorně zkoumali a nepřijímali je bezvýhradně jen proto, že autoři tu a tam používají křesťanskou terminologii. Pamatujme si, že děti, které se rodí dnes, nejsou jiné, ale změnil se svět a společnost kolem nás. Problémy výchovy dětí se v posledních desetiletích změnily. Dříve k nim patřila neposlušnost, nepozornost, hyperaktivita - dnes je to spíše agresivita, brutalita a sebedestrukce [viz ZOD č. 30, str. 9 a ZOD č. 8, str.12 - http://www.hcjb.cz/]

Autor následujícího zamyšlení vychází ze staršího vydání knihy „The Dare to Discipline" - „Měj odvahu vychovávat", která vyšla před více než 30 lety a později byla přepracována. U nás vyšla novější verze v nakladatelství Návrat domů pod názvem „Láska a kázeň ve výchově dětí".

Modlíme se, aby čtenáři správně pochopili myšlenky autora a záměr redakce ZODu, pokud se týká osobnosti populárního a respektovaného autora na téma rodiny, manželství a křesťanské výchovy.

- kas -