Verze pro tisk

"Představme si Biosféru, která obíhá hvězdu rychlostí 30 km za vteřinu. Samotná hvězda se pohybuje vesmírem rychlostí 19 km za vteřinu, vyzařuje sluneční energii, která prostupuje biosférickou atmosféru, vyzařuje teplo a světlo a reaguje se vzduchem, vodou ahmotou. Skrze fotosyntézu zelené rostliny ukládají sluneční energii jako cukry a škroby, které jsou zdrojem energie pro zvířata a další živé formy, jež nejsou schopné používat sluneční energii samy o sobě. Další druhy života jsou závislé na rozkladu předchozího růstu, aby zajistily živiny pro další růst. Komplexní životní systém udržuje dynamiku obnovující se biosféry, která téměř čtyři miliardy let udržuje úrodné podmínky pro životní růst, evoluci a bujný život na Zemi.

Tato pulsující sféra plná života je, pokud víme, jedinečná v celém vesmíru. Přesto v budoucnu může vesmír obsahovat ještě jiné biosféry života, potřebné k cestě k dalším hvězdám. Studium těchto biosfér přinese prospěch samotné Zemi."

Naší generaci, která vyrůstala v nadějí lepších zítřků, v době, kdy jsme snili, jak poručíme větru dešti, takový úvod vzbudí spíše sarkastické vzpomínky. V žádném případě se nevysmívám vědeckému bádání, lidským snům a nadějím. To vše je dobré. Ze zkušenosti však víme, že musíme být velice opatrní, zda se jedná o opravdový přínos, nebo jde o "vědeckou" manipulaci lidstva.

V září 1991 čtyři muži a čtyři ženy vstoupili na práh nového věku a pozvali nás, občany světa, abychom byli součástí stoletého výzkumu a objevů Biosféry 2.

Biosféra 2 je obrovský skleník, miniaturní model skutečné zemské biosféry, tedy Biosféry 1, té, kterou stvořil Pán Bůh. Je zde tropický prales, savana, bažina, oceán, poušť i farma v uzavřeném ekologickém systému. Osm vědců, dobrovolníků stráví v Biosféře 2 první dva roky. Všechno, voda, vzduch, rostliny, drobná domácí zvířata, ryby a zemědělské produkty budou udržovat dobrovolníky při životě umělým způsobem a koloběhem přírody v uzavřeném systému. Během příštích sto let uvidíme na vlastní oči miniaturní svět, který bude existovat paralelně s naším. Ještě neobíhá vesmírem, ale vědecká společnost již vidí, že vesmírem obíhá.

Tento ne malý zázrak se nachází v Arizoně, asi 60 km severně od města Tucson. Strávili jsme zde několik měsíců a vybrali si den, kdy se na tuto senzaci podíváme. Bylo to ke konci našeho pobytu v Tucsonu a počasí se nám zrovna nevydařilo. Byla zima, vítr a déšť, ale tu a tam prokukující sluníčko dalo celé exkurzi dramatičtější ráz. Překvapilo nás, že do této arizonské pouštní divočiny, kam by člověk ani psa nevyhnal, přijížděly stovky návštěvníků. Zdá se, že má Arizona atrakci světového věhlasu.

Tak tedy od začátku. Pan Ed Bass z texaského Forth Worthu, dvojče Dallasu, daroval prvních 30 miliónů dolarů na tento velkolepý pokus. Další, anonymní dárci přidali 150 miliónů navíc a vyrostl skleníkový svět. Na první pohled jsme si říkali, že architektura je podobná Krystalové katedrále slavného kazatele pozitivismu dr. Schullera v Kalifornii. Tam přijíždějí na exkurzi také tisíce lidí. Katedrála se dotýká nebe, věda prostupuje vesmír.

Biosférický výzkum a vývojové středisko spolupracuje s ekology a biology. Má za úkol studovat, jak nejlépe hospodařit se přírodními zdroji zde na zemi. Celý projekt se rozkládá na prostoru 1 000 ha. Má rostlinnou laboratoř - 1 800 čtverečních metrů rostlin, aakvatický skleník o objemu 420 kubických metrů, kde se všechny pokusy a výzkum provádějí.

Biosférická skleníková katedrála zabírá prostor trochu větší než 1,25 ha, nebo-li 12 500 čtverečních metrů a 196 tisíc metrů kubického prostoru. Skládá se ze tří hlavních částí. První je human habitat - tedy lidská lokalita, která je vysoká jako pětiposchoďový dům. Zde jsou obytné jednotky pro vědce, laboratoře, počítačové středisko, komunikace, pracovny, knihovny, tělocvičny apodobná zařízení. Vedle lidské lokality je série kopulí s intensivním zemědělstvím. Zde si pěstují bionauti potraviny pro vlastní potřebu. Sto padesát různých druhů tropických a teplomilných rostlin roste a dává úrodu po celý rok. Banány, papáje, fíky, quavas, jahody i kávové boby a pestrá škála zeleniny včetně sladkých brambor. Asi 50 dalších druhů je sezónních a dávají úrodu pouze jednou za rok. Koloběh vody v tomto systému má asi týdenní interval, což znamená, že použití jakýchkoliv prostředků proti škůdcům není dostatečně dlouhé, a tak používají kolchozníci přírodní brouky bojovníky. Ti ničí škůdce průběžně. Všechen rostlinný odpad je použitý do kompostu. Viděli jsme obrovské nádrže, jejichž konečný produkt má vědecky znějící jméno, ale pro obyčejné lidičky je to močůvka.

Divočina, další část Biosféry, má tropický porost. Je 25 metrů vysoká amá 1 800 čtverečních metrů plochy. Je v ní 300 různých druhů rostlin, vodopády, jezero přechází v bažiny, kde jsou zvířátka z Afriky, Jižní Ameriky a Austrálie. Také termiti zde pilně plní plán. A nejen termiti, ale dalších asi 250 druhů hmyzu opylují, rozmělňují, zahnívají a roznášejí živiny všude kolem. Pomáhají žáby, želvy, krabi.

Další studijní systém biosféry je oceán. Malý, neduživý, ale náš. Nic oslnivého, jako mají obrovská akvária mořských světů. Je 7.5 metrů hluboký a má asi 1 000 různých druhů rostlin azvířátek, korálů, rybiček, hvězd i hvězdiček a mořské koníky. Další část projektu je poušť s rostlinkami i zvířátky.

Soustava biosférických observatoří je uzavřený systém a návštěvníci vidí vše zvenku s odborným doprovodem. Celý systém monitoruje 2 500 čidel napojených na soustavu počítačů. Atmosféra dýchá pomocí mechanických "plic". Protože se vnější atmosféra ochlazuje a otepluje, vzduch se rozpíná a smršťuje, musí plíce vyrovnávat tlak, dýchat, aby nedošlo k poškození těsnění. Celá skleněná katedrála je postavena z 2 cm silných skel. Těsnění je zneoprinu a je ho kolem celé stavby 48 km. V současné době mají skleníky asi 5% ztrátu vzduchu za rok, ale architekti celého projektu chtějí postupně dosáhnout 1% těsnící účinnosti. Chybějící vzduch je doplňován mechanickými plicemi z venku, takže není 100% uzavřený.

Exkurze pro diváky trvá dvě hodiny a začíná ve sklenících. Zde mohou vidět v menším a ne vzduchotěsném provedení jednotlivé fáze celého experimentu. První skleník představuje tropické pásmo - dešťový prales, kde diváci vidí množství rostlin, tu i tam květinu. Barvu dodávají buganvilie, zeleň bujné kmeny a listy banánovníků, ananasy, papáje, avokáda, grapefruity ajiné citrusové stromy, quavy, candle nut - svíčkový ořech, bambus, kapradí i pichlavý ratan. Zajímavý tropický strom má kmen posázený trním, ale jeho plody mají po uschnutí vlákna podobná bavlně, která se hodí na polštářovou náplň pro bionauty. Mezi rostlinami je i množství léčivých rostlin a bylin. Po exotice přišly známé a osvědčené rostliny, jako je zelí, fazole, hrách, kapusta, brokolice, rajčata, kukuřice, pšenice, rýže a další. V zavodněných rýžových polích se chovají ryby, které patří dvakrát do měsíce do jídelníčku bionautů.

Další skleník na nás nejen dýchl, ale i promluvil. Připadali jsme si jako kdybychom vstoupili na archu Noemovu. Mečely kozy a kůzlátka, chrochtala prasata, kdákaly slípky, bylo živo. Klícky a v nich slepice, kohoutek, africká miniprasátka, malé kozy a člověk se neubrání zasmání, když vidí, jak vědátoři dojí kozičky. Na zadku mají vysílačku a všechno krmivo a výnosnost zvířátek zanášejí do počítače. My s otevřenou pusou přihlížíme. Všechna domácí zvířátka jsou liliputčího vzrůstu. V opravdovém skleníku mají bionauti tři kohouty, 35 slepiček, které snášejí denně 11 vajíček. Osm vajíček mají bionauti za potravu a 3 nechávají na líheň. Tedy čas od času budou mít k obědu i kuřátko.

Kaktusová zahrada, opět ve skleníku, měla více vlhkosti, než bývá obvyklé, ale podobné pouště jsou poblíž moře. I zde nás průvodce upozornil na několik zajímavých a léčivých rostlin. Jedna z nich - Euphoribia - je velice užitečná v tropech, kde se daří plísním všeho druhu, tedy i kožním. Na kožní plísně funguje báječně, jen neví, kdy má sama přestat. Prostě pálí a pálí. Na druhé straně existuje Aloevera, která Euphoribii dokonale neutralizuje a máme o starost postaráno. K zajímavostem patřil i strom Datura, se známými zvonkovými květy, který jsme poznali pod ekvádorským názvem "opilec". Zjeho květů se vyrábí lék na astmatické záchvaty. A pan průvodce se málem bil v prsa pýchou, jací to jsme vědátoři.

Další zážitek na nás čekal, když jsme měli příležitost vidět a poznat bionauty, ne sice osobně, ale na vizuální projekci. Dokonce jsme měli tu čest se osobně zeptat a dostat odpověď. První tři měsíce sbírali pořadatelé otázky návštěvníků. Rozdělili je do kategorií a světe, div se. Nová otázka přijde jen jako jedna z tisíce. Vskutku, nejsme moc originální. Nejčastěji opakovaná otázka neměla s vědou nic společného, ale zasazuje dnes a denně smrtící rány především mladým návštěvníkům a školní mládeži. Když se na okamžik zamyslíme, každý z nás přijde na to, co lidstvo zajímá nejvíce. Máme osm vybraných vědců, čtyři ženy a čtyři muže, jejichž úkolem je poznat, prozkoumat a vylepšit nejen naši zemi, ale i vesmír. Co zajímá nejvíce návštěvníky tohoto experimentu? Jaký je váš sexuální život? No a že se jedná o skutečný výkvět evolučního žebříčku, bionauti odpovídají: "Život v biosféře je nádherný. Klid, pohoda, harmonie přírody s člověkem je úžasná. Vidět a pozorovat hvězdy v noci v poušti je něco nádherného. Všichni se známe již léta a jsme dobří přátelé, kamarádi. Náš sexuální život?" V angličtině odpovídají: "Birds do it, bees do it. Ptáci i včeličky to dělají, imy budeme mít nádherné romance."

Atmosféra biosféry připomínala naše narudlé mládí a dnešní hnutí zelených. Samozřejmě byla vyzvednuta vedoucí úloha sovětských vědců. Zakladatel biosférického výzkumu V. I. Vernadský a jeho následovníci mají zásluhu, že ostatním vědcům umožnili ... a následuje výčet jmen, amerických i britských. Tento originální výzkum prý osvětluje principy evoluce. Další světové osobnosti přidaly pár slov gratulací vědě. Je mezi nimi Javier Perez za Spojené národy a světoznámý bojovník za lepší zítřky a myslitel Desmond Tutu. Když nám nebylo dovoleno si vyfotografovat model celého projektu, připadali jsme si skoro jako v zemi zářných zítřků. Nikde nepadlo slovo či náznak, že člověk není Stvořitel. Nikde nepadlo slovo, kde se vzala Biosféra 1, která bez počítačů a potrubí pracuje 100 % a ještě se obnovuje. Nikdo nevzdal čest Stvořiteli Biosféry 1. Vše oslavovalo člověka, stvořitele napodobeniny Boží Biosféry.

Poslední zpráva z Arizony byla otištěna u nás v Lidových novinách 8. 1. 1993:

NEW YORK - Čtyři ženy a čtyři muži, kteří od září 1991 žijí v obrovském skleníku v Arizoně, izolováni od ostatního světa, mají vážné problémy s dýcháním. "Planeta v láhvi", jak vědci přezdívají projekt s oficiálním názvem Biosféra-2, začíná totiž ztrácet kyslík. Nikdo neví proč, ale vzduch v kupoli je nyní řídký jako na horách, ačkoliv bohatá flóra měla vydýchaný kyslík nahrazovat. Záležitost se projevuje bolestmi hlavy, únavou a špatným spaním. Posádka však chce ve skleníku vydržet plánované dva roky. Jak telefonicky ujistil její nejstarší člen, lékař Roy Waldorf (68), vyčkají "bionauti" až do doby, kdy obsah kyslíku nepoklesne na 13,6 procenta, což odpovídá výšce 4 500 metrů. Pak teprve dají souhlas k jeho dodávání.

- kas -