Nejdříve chceme poděkovat dvěma pisatelům z řad Církve adventistů za kultivované a věcné připomínky týkající se svěcení soboty:

* … Mrzí mne, že jste v uvedeném článku tak suverénně a výslovně ztotožnil postoj důsledných sabatistů, jak je nazýváte, s konkrétními denominacemi, konkrétně také s Církví adventistů s.d. (jejímž jsem členem) a to, jak jste toto společenství (a další) charakterizoval. Nepochybuji o tom, že důsledný sabatismus, tak jak jej popisujete, existuje. V této podobě však rozhodně není učením CASD. Adventisté nezachovávají sobotní odpočinek pouze proto, že je to napsáno v Písmu, že tak říká neměnný a nejvyšší Boží mravní zákon. Nejsou těmi, kteří se snaží tento Boží zákon zachovat a jeho břemeno unést. Adventisté ve svém postoji zdůrazňují všechny tyto významy soboty:

   

Trvalý památník stvoření (Ex 20,11)

Symbol vykoupení, který ukazuje až ke Kristu (Dt 5,15)

Znamení posvěcení - toho, co Bůh činí v člověku ( Ex 31,13, Ez 20,20)

Znamení věrnosti (Zj 14,12)

Čas pro společenství (Gn 1,24)

Znamení ospravedlnění z víry (pozor - právě že ne ze skutků!)

Symbol odpočinutí v Kristu (Žd 4,10) Sobota má pro nás jasný christologický rozměr. Vůbec tu nejde o lidskou snahu cokoli dodržet.

… Myslím, že pokud by Církev adventistů toto poselství Písma představovala pouze tímto způsobem, jakým jste se o to jejím jménem pokusil Vy, odmítl bych být jejím členem, natož kazatelem. Ano, já světím sobotní den (jako důslední sabatisté), ale také a především s radostí odpočívám v té pravé skutečnosti, jíž je Kristus (jako reformovaní sabatisté i sabatisté naplněného slibu) Obsah a forma je tu vyvážena. … Myslím, že jste ve svém článku poškodili jméno této denominace a měli byste na tuto skutečnost reagovat.

S pozdravem,

Mgr. Jiří Tomášek, kazatel CASD

Bratře Tomášku, je mi líto, že máte námitky k mému článku. Znovu se omlouvám za název „důslední sabatisté" vždyť jsem nazval všechny křesťany „sabatisty". A slovo „důsledný sabatista" je poklona, ne pohanění. Kalendářní důslednost sabatu je pro CASD nevyhnutelná, jinak by zbyla jen „Církev adventistů - CA" a „SD - sedmého dne" by odpadlo. Tu důslednost obdivuji, protože je-li desatero opravdu neměnným a nejvyšším Božím absolutnem, dosud zjeveným člověku, potom je CASD jediná církev, která dodržuje odpočinek v ten kalendářní den který určil Bůh. Myslím, že jsem slovem „důsledný" nepřehnal. Nabídl jsem dvěma svým bratrům v Kristu z CASD toto - jestliže kalendářní aspekt soboty není tak důležitý, pak já půjdu v sobotu k vám a v neděli na výlet, a příští víkend vy půjdete v sobotu na výlet a v neděli k nám. Odpověď znáte - skutečný věřící z CASD by na to nikdy nepřistoupil což s obdivem respektuji, akceptuji a chápu. Vše, jak jsem napsal, se odvíjí od teologie. Desatero je totiž pro CASD Boží mravní absolutno. Pro sabatistu naplněného slibu je však absolutním zákonem Kristus - ne desatero. Desatero i s jeho znamením - sabatem byl absolutní pro starozákonní Izrael. Pro Duchem svatým naplněnou Církev, pro nové stvoření a nového člověka v Kristu, je desatero nedostačující. Jen jeden příklad z mnoha: Starozákonní přikázání „nesesmilníš" dodržuji stejně dobře jako farizeové a věřící staré smlouvy, ale v Ježíšově přikázání, že se nepodívám na cizí ženu chtivě, propadám - a tak mám Jeho Milost neustále před očima… Christologický rozměr soboty CASD jsem nepopřel, napsal jsem: „Skutečně se snaží nepracovat, učit se o Bohu, a být v Kristu." V článku na který jste odpověděl nešlo o CASD, ale o ucelenou představu čtyřech hlavních postojů křesťanů ve vztahu ke čtvrtému přikázání desatera. Váš dopis vyžaduje mnohem obsáhlejší reakci, i když základ byl již položen.

Váš v Kristu, Pavel Steiger

* V Zápase o duši r. 67/2000 jste uveřejnili můj dopis (č.1757). V době napsání tohoto dopisu jsem prožívala velkou osobní krizi, kterou jsem řešila rozvodem se svým manželem a rozchodem se svou církví. … Chci zdůraznit, že jsem vůbec nepočítala s tím, že můj dopis zveřejníte. Kdybych to byla tušila, pravděpodobně bych volila slova poněkud uvážlivěji a střízlivěji. …Chtěla bych se touto cestou omluvit všem svým bratrům a sestrám v Církvi adventistů sedmého dne, jejichž pověst jako církve jsem svým dopisem poškodila. … Přeji si, aby mi bylo dopřáno, abych se alespoň v závěru svého zpackaného života mohla stát opět členkou této církve. …

Budu velice ráda, když tento můj dopis uveřejníte a když mé sestry a moji bratři z této církve, které můj předcházející dopis zranil, si budou moci přečíst i toto mé vyznání.

Děkuji. Vaše J.T. Morašice

Čtenářce se omlouváme za zveřejnění dopisu. Až doposud jsme považovali dopisy, které do redakce dostáváme a jsou plné otázek a hledání odpovědí v otázkách víry a věrouky za věc veřejnou. Vaše dopisy jsou pro nás indikátorem vnitřních potřeb věřících.

* Milí Steigerovi

vždycky, když si dočteme Váš časopis, říkáme si: „Musíme jim určitě napsat." Ale to asi znáte, všechno je důležité, času málo a tak to odsouváme až hanba. Pokaždé máme chuť poděkovat a napsat něco moc a moc hezkého. V každém čísle se najde něco, co nás rozohní a o čem pak doma dlouho diskutujeme. Mnohdy nacházíme předměty, o kterých jsme už dříve přemýšleli a došli k podobným závěrům. Moji manželku např. velmi oslovil článek „Radovat se, když jsme na dně", protože přišel v pravou chvíli s tím pravým slovem a Pán si jej použil.

Pak jsme vděčni za článek o homosexualitě, protože víme, že ani mnozí křesťané nemají v této věci jasno a podléhají současně mohutné propagandistické kampani ve sdělovacích prostředcích, za kterou, jak si myslíme, stojí lobbistické skupiny a organizace homosexuálů a pravděpodobně i pedofilů. Připadáme si proti této mase bezmocní. Poslali jsme sice pár e-mailů, ale zdá se, že zbytečně. Proto máme radost, když někde slyšíme pravdu podle Božího slova. Přáli bychom si připojit se k nějaké akci, petici, či demonstraci proti schválení zákona o registrovaném partnerství, kdyby takovou akci někdo na českém Sionu zorganizoval (ale zatím není asi nikdo, kdo by se odvážil).

Velký ohlas u nás vyvolal seriál o kalvinismu a arminismu. Nemyslíme si, že by arministé neměli v ničem pravdu, ale jejich pohled je příliš mělký a nedostatečný v porovnání s kalvinismem. Na toto téma jsme diskutovali s více lidmi. Tento seriál nás utvrdil v kalvinistickém pohledu, ke kterému jsme v průběhu posledních let stále více a více inklinovali.

Děkujeme, že Váš časopis neúnavně bojuje proti darwinismu a humanismu. Tyto filozofie jsou velmi zákeřné i pro křesťana, který je vědomě zavrhne, protože mají tendenci se do nás nasáknout „nějak zezadu" a infiltrovat naše křesťanství a motivovat naše jednání, myšlení a postoje.

Jsme Vám velmi vděčni také za článek o možnosti domácího vzdělávání (ZOD č. 54) a za kontakt, který jsme od Vás poté dostali na tenkrát nově založenou Společnost přátel domácí školy. O domácím vzdělávání jsme diskutovali s Gábi (manželkou) ještě před svatbou a říkali jsme si, že pokud nám Bůh dopřeje někdy nějaké děti, budeme je učit doma. V té době jsme ještě netušili, jaké legislativní překážky tomu stály v cestě. Naše nejstarší pětiletá dcerka Sára, která by měla jít od září až za rok do školy, se již nyní připravuje na domácí vzdělávání a my se modlíme, aby byl nový školský zákon pozměněn do té míry, aby měl každý rodič právo vzít odpovědnost za své děti do vlastních rukou. Také získáváme a studujeme spoustu materiálů na toto téma. Vážíme si zvláště tří knih od Michala Farrise, které jsme měli možnost přečíst. Mnoho z toho aplikujeme a výsledek je takový, že Sára nyní čte téměř plynně, v matematice probíráme druhou třídu, učí se na zobcovou flétnu a prospívá a dělá pokroky v mnoha směrech. Naše mladší dcerka Gábinka (3 a půl roku) také čte ze slabikáře a dělá velké pokroky. Nejmladšímu Samuelovi je teprve jeden rok a je také adept na domácí vzdělávání. Nejdůležitější pro nás je, že můžeme být všichni spolu a učit se společně jít za Pánem Ježíšem.

Zjišťujeme, že i když máme nedostatky, že naše rodina se stává stále více „ortodoxní" v mnoha směrech. Moc prosíme Pána, aby nás vedl a poučil, jak vlastně máme s takovýmto neobvyklým životním stylem vůbec procházet tímto světem. Modlíme se, aby nás Pán na této cestě zachoval a jeho neodolatelná milost nás táhla stále k Němu blíž.

Děkujeme Vám z celého srdce za Váš časopis a přejeme Vám Boží vedení, požehnání a moudrost do služby, kterou konáte.

Dopis č. 1115, Vláďa a Gábi S.

Milí Vláďo a Gábi. Jste požehnáni! Jste cizinci a na tomto světě jen dočasně stanujete jako Abraham. On i my, protože jsme jeho semeno, upíráme naději k městu, které nevystavěl člověk, ale Bůh…

* Vážení, Pavle a Kláro Steigerovi a Jindro Suchomelová,

děkuji za dopis, knihu a časopis Zápas o duši. Kniha Genesis a úpadek národů přeorala a rozbourala moje vzdušné náboženství. Mé desetileté náboženství se zakládalo na zázračných zkušenostech s Bohem, ale šíleně, což jsem si asi neuvědomoval, chyběla pravda, že Kristus je Bible a Bible je Kristus. Až se otřásám v základech, když toto píšu. Nedokážu to ani vypsat, jak Bůh je reálný, až se bojím, aby ten převrat ve mně nebyl jen chvilkový. Aby mě zas nepolapila nějaká psychologická obluda. Ale znovu věřím, že biblický Bůh je, cítím to až do morku kostí. Můj Bůh je Stvořitel a Pán. Spasitel Ježíš. To je snad nová bomba do mého života. Ale ten skutečný převrat je to, že Jeho slova se musejí dodržovat, jinak vůbec nepoznám, že ho skutečně následuji. Kdysi jsem to taky věděl, ale bylo to jaksi jen kolem mě. Možná jsem někdy před deseti lety vnímal, že láska se musí naplnit v Boží pravdě. Ale brzy jsem zůstal v nějakých prožitcích a pocitech. Díky Bohu, že si Vás a tu knihu (Genesis a úpadek národů) použil, aby mi začal otevírat oči. Věřím, že kdyby na světě zůstala jen jediná Bible, bude svět i s celými šesti miliardami poražen na kolena i se svojí psycho-fantastic- ko-filozofickou teologií! Myslím, že mohu napsat, že jsem přišel na to tajemství, že mohu a že mám moc z hůry změnit svůj život podle Božích požadavků. Ahoj, R.

P.S. ZOD č. 67, str. 22 vztahuji na sebe: Měj Boží slovo neustále před sebou jako zákon a nevěř v nic, než v to, co učí, nemiluj nic, než to, co ti nařizuje, neměj v nenávisti nic, než to, co zakazuje a nedělej nic, než to, co přikazuje.

Dopis č. 1110

* Vážení Steigerovi,

je tomu asi 11 let, co jsem odevzdal život Pánu Ježíši. Nikdy nedošlo k osobnímu poznání, chybí mi víra, tedy podle Vašeho výkladu znak znovuzrození. Teoreticky mluví predestinace proti mně, přesto je mně na tom cosi sympatického. Než jsem se stáhnul, pohyboval jsem se v prostředí KS, Vody života, poznal jsem i Adventisty, CE, CB atd. ZOD čtu přes svou dceru. Zajímá mě kniha „Genesis a úpadek národů", pošlete mi ji, prosím.

Dopis č. 1190, Vojtěch K., Hradec Králové

* Drahí súrodenci v Kristu!

Chcem Vám povedať, že ďakujem Pánovi, že mi vo Vás poslal také povzbudenie v podobe ZODu. Radujem sa, že aj na Slovensku máme časopis, ktorý hovorí o Božej zvrchovanosti a moci a nie o tom, akí sme MY dobrí, keď si Ho „vyberáme". Týmto Vás chcem aj požiadať o objednanie ZOD.

Dopis č. 1061,

Gabriela G., Žilina

* Milí priatelia,

Váš časopis je prínosom pre každého človeka, takže by bola veľká škoda, keby zanikol. Modlíme sa všetci spoločne, aby naďalej prispieval ku duchovnému vzrastu ľudí. Modlime sa, aby sa rozširoval okruh čitateľov aj sponzorov. Prosme Ježiša Krista o vedenie správnym smerom pri jeho zostavovaní, za redakciu atď. Prajem Vám Božie požehnanie, milí pracovníci, na tejto vinici Pánovej.

Lýdia B., Žilina

* Milý bratře,

děkuji za zaslanou brožurku a zvláště za písemný záznam „Svrchovaný Bůh". Jsem jím velice oslovován a odhaluje skutečný pohled na Jeho moc a řízení našeho života i ostatního dění. Přejí Vaší práci mnoho Boží moci a požehnání.

Dopis č. 1080, Karel K., Pardubice

* Milí Steigerovci,

srdečne Vás zdravím s prianím Božieho pokoja a milosti. Je mi naozaj lúto, ak som sa Vás nejako osobne dotkla a ak moje námietky proti Vaším teóriám vyzneli neláskavo. Nemienim nikomu vnucovať svoje - aj keď Písmom podložené - názory a ak sa Vám páči pohľad na Boha ako na rozmarného suveréna, ktorý podľa svojej svojvôle niekoho určí ku spáse a iného k zahynutiu, nech sa páči …

Dopis č. 1085

V dopise následoval velmi rozsáhlý a systematický výklad eschatologického učení dispenzačního premilenialismu. Jsme upřímně rádi, že s pisatelkou můžeme i přes značné (ne však zásadní) neshody diskutovat nejen zdvořile a se vzájemnou úctou, ale dokonce přátelsky a s láskou. I my bychom byli neradi, kdyby naše námitky vůči dispenzačnímu premilenialismu vyzněly jako ponižování kohokoli, kdo zastává jiný názor, a omlouváme se těm, kteří tohoto dojmu nabyli. Nesmírně by nás mrzelo, kdyby doktrína svrchovaného Boha někoho přivedla k mylnému pochopení Boha. Jestliže jsme Boha opravdu představili jako rozmarného suveréna, který svévolně někoho určuje ke spáse a někoho k zahynutí, potom to musí posoudit ostatní čtenáři. Autorce jsme odepsali: „…od takového pohledu se naprosto distancujeme a před takovým pohledem každého varujeme." Bůh nikoho do zahynutí neurčil. Kolikrát to máme ještě opakovat? Tam jsme se předurčili sami vlastním hříchem. V za- hynutí se již rodíme. Bůh jenom zachraňuje Svůj lid, který si zamiloval, aby se naplnilo Písmo! Chtěli bychom říci srozumitelně a jasně - v Boha, který by nebyl spravedlivý, v Boha, který by nebyl láska, v Boha, který by nebyl svrchovaný, ani v Boha, který by se k lidem nechoval jako Otec, nevěříme a nemůžeme věřit. Věříme v Boha, který je spravedlivým, milujícím a svrchovaným Otcem. Věříme, že je všemohoucí, vševědoucí, všudypřítomný, trojjediný, věříme, že je svatý, naprosto morálně dokonalý, že neprolévá nevinnou krev, že nikdy nelže, že každý lidský hřích je mu ohavností. A přitom je to Bůh, který Svému lidu - Svému stádci hříchy odpouští, a aby mu mohl odpustit, obětoval za něj Svého jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Když Bůh činí co se mu líbí, je to vždy svaté a dokonalé. Když člověk činí co se mu líbí, je to obyčejně zvůle, protože vše co není z víry je hřích…

* Milí Steigerovi,

upřímně Vás zdravím. V poslední době na Vás a na Vaši práci často myslím. Časopis Zápas o duši dostávám již řadu let a vždy se těším na další vydání. Při čtení prožívám radost, protože většina příspěvků odráží přesně to, co cítím i já ve společnosti a v církvi. A jinde se o tom tak moudře nepíše, resp. neotvírají se tak závažné otázky. Již jsem se pokusila reagovat dopisem na téma psychologie, abych podepřela Váš správný pohled na tuto oblast a nebezpečí, které skrze lidské, ne biblické, uvažování vstupuje do sborů. Ohlasy čtenářů otištěné v č. 68 to jen potvrdily…

Dopis č. 1317, Dagmar Š., Praha

* Vážení manželé Steigerovi,

i když jsem katolík, čtu Váš časopis „Zápas o duši" již několik let. Poněkud odlišná věrouka mi v něm nevadí, mohu se aspoň zdokonalovat v obhajování katolické nauky. Váš časopis mě utvrzuje v přesvědčení, že před našima očima v současné době skutečně už vzniká celosvětová anticírkev. Zahrnuje ty křesťanské věřící, kolegy, kněze a některé členy vysoké církevní hierarchie, kteří různými způsoby zpochybňují pravdy evangelia a křesťanské morálky. Věřící této „anticírkve" se seskupují ze všech křesťanských církví a společenství. Je potěšitelné, že Váš „Zápas o duši" se snaží stát na straně pravdy a odmítá koketovat s bludy oblečenými do různých moderních hávů. Nebojte se ve své práci pokračovat, ať Vás nějaké nepříznivé dopisy od Vaší práce neodradí. Já Vám k Vaší práci vyprošuji hojnost Božího požehnání.

Vše nejlepší od Boha i od lidí za Vaši záslužnou činnost srdečně přeje

Dopis č. 1331, Josef. M., Trenčín, Slovensko

* Milí Steigerovi,

chci Vás poprosit o zasílání časopisu Zápas o duši na moji novou adresu. Nerad bych totiž přišel z důvodu stěhování o přísun tak kvalitní duchovní stravy.

Nejsem žádný dopisovatel, ale když jsem v tom psaní, připojím Vám svůj pocit z článku "Všichni křesťané odpočívají" z posledního čísla ZODu. Při čtení jsem cítil obrovské napětí, neboť toto téma mne vždy trápilo - zřejmě jako spoustu jiných křesťanů - a nedokázal jsem sám najít odpověď. Ale to, co jsem prožil, když jsem se dostal k bodu 3. Reformní sabatisté… ucítil jsem obrovské uvolnění, nával radosti a svobody. To je přece ono! Děkuji Bohu, že mi vaším prostřednictvím otevřel oči - a ne poprvé. I v dřívějších číslech ZODu jsem vždy musel dát za pravdu Kalvínovi a děkuji Vám, že se nebojíte v této cestě rozšiřování pravd pokračovat, i když počet Vašich odpůrců zřejmě narůstá. Pán Vám k tomu jistě dá sílu a požehnání. Přijde mi jen smutné, že to, co věděl Kalvín před staletími, nejsou dnešní křesťané schopni pochopit a přijmout. Přetrvává snad stále ještě doba temna? Ale vše je v rukou Páně. Ještě jednou Vám děkuji, přeji Vám mnoho milosti a požehnání při Vašem obětavém poslání a těším se na nová čísla ZODu.

Dopis č. 1690,

Jan K., Olomouc

* Drazí Steigerovi,

Dík za vaši práci v Kristu! Jen škoda, že toho čtení od vás je tak málo. Jak dostanu ZOD tak ho čtu v jednom dechu. Je to dokonalé utvrzení ve Víře! Nemám dar vyjadřování spíše vnímání. Tak se prosím spokojte s mým prostým vyjádřením.

Prosím vás pošlete mi Královo „Hledání počátku a cíle". V příloze zasílám co jen mohu.

Bůh vám žehnej, Rudi S. Toronto, Kanada

* Vážený bratře v Pánu,

při četbě Vašeho článku v posledním ZODu, ale i jiných článků, mi vyvstává na mysli, co přesně znamená termín „oslava Boha", nebo, že se „Bůh oslaví". Co to tedy přesně znamená a hlavně před kým se takto oslaví - přede všemi lidmi, nebo jen před Církví (tedy jen před svým vyvoleným lidem), anebo jen sám před sebou?

Děkuji a s pozdravem