Zápas o duši:

Poddanost ženy

Verze pro tisk

 

Poddanost není...

Biblická výzva pro ženu, aby se poddala svému manželovi, je jednou z oblastí křesťanského života, které jsou nejvíce nepochopeny a tonou ve zmatcích. Proto nám někdy, když se snažíme něco definovat, pomáhá zamyslet se nad tím, co ta daná věc není. Ve své skvělé brožurce „Pomoc! Nedokáži se poddat svému muži“ uděluje biblická poradkyně Glenda Hottonová ženám dobré rady. Vysvětluje, že když se žena pokorně a zbožným způsobem poddá svému manželovi, „dává jí to svobodu stát se vším, po čem touží a o čem sní, protože se především poddává Pánu“. Autorka poté vysvětluje biblickou poddanost poopravením šestice běžných náhledů na poddanost. Tak tedy – co poddanost není...

1. Poddanost neznamená být rohožka. Bůh nedal mužům svolení, aby byli bezohlední ke svým ženám nebo aby s nimi jakkoliv špatně zacházeli. Neřekl mužům, aby dělali věci, které by ohrožovaly mentální a emocionální zdraví jejich manželek. Vzpomeňte si, že přikázání dané ženám, aby se poddaly svým manželům, následuje po přikázání mužům, aby své ženy milovali tak, jako Kristus miloval církev a sám se za ni obětoval (Efeským 5,25). Muži a ženy se od sebe liší. Ale ne všechny ženy věří, že to tak Bůh ustanovil. Jejich myšlení vychází z učení současného ženského feminismu, které nám říká, že to byla společnost, kdo určuje naše postavení podle pohlaví. Na našich světských univerzitách se vyučuje, že jsme od dětství programovány, jak jednat a jak se chovat jakožto ženy, čímž je v nás pěstována méněcennost. Nejsme méněcenné, ale ve všech směrech rovnocenné. Rovnocenní, ale jiní! Bůh určil mužům a ženám do manželství odlišné role.

2. Poddanost není boj o to, kdo je lepší. Titul „hlava rodiny“ není z těch, o které lze soutěžit, aby se ukázalo, kdo je nejlepší. Bůh řekl: „Muž je hlavou ženy“. Bůh zná naše silné i slabé stránky, a všechny je využívá pro Svou slávu. Pokud je manžel moudrý, bude vyhledávat moudrost, znalosti a názory své ženy. Mnozí muži však říkají, že nemohou využívat obdarování svých žen, jejich výkonnost nebo inteligenci, protože jejich ženy mají tendenci přebírat vedení. Ženy, které jsou v určitých oblastech obdarovanější než jejich muži, lze snadno rozpoznat. Některé jsou přirozeně schopné ve finančních záležitostech, zahradničení, výzdobě nebo organizaci. Ale výroky jako: „Jsem obdarovanější v organizování, a proto řídím tuhle rodinu“ mohou být extrémně zničující pro manžela, který se snaží být dobrou hlavou rodiny. Ráda bych však dodala, že muž sebevědomý a jistý ve své roli hlavy rodiny dokáže rozpoznat, že jeho žena je v takových oblastech obdarována, a může ji požádat, aby tyto zodpovědnosti převzala. Bude na její pomoc hrdý. Převzetí rolí takovým způsobem stále představuje poddanost.

3. Poddanost neznamená být pasivní. Některé ženy jsou přirozeně tiché a projevují se velmi opatrně, od přirozenosti je to pro ně těžké. Pokud však žena svůj projev zadržuje ze strachu nebo aby zachovala klid za každou cenu, pak se nejedná o poddanost. Jsou ale chvíle, kdy se žena rozhodne mlčet záměrně – kvůli něčemu většímu. Ježíš, Bůh v těle, je nám ve všem příkladem a v Markovi 15,3–5 nám dává příklad záměrného mlčení. Velekněz Ho začal tvrdě obviňovat. Potom se Ho Pilát zeptal znovu: „Nic neodpovídáš? Pohleď, co všechno na tebe žalují!“ Ale Ježíš ani nadále neodpovídal, a tím Piláta překvapil. Kristus se nebál něco povědět. Nebál se obhajovat. Nebál se toho, co Pilát udělá. Věděl, co Pilát může udělat a věděl, že se nemusí obhajovat, protože Bůh měl v plánu něco většího. Stále měl vše pod kontrolou, ale neplýtval slovy na Svoji obranu. Když se žena úmyslně odmlčí, dává jí to schopnost získat nad sebou kontrolu, volit slova pečlivě, modlit se a hledat vedení, zapsat si skutečnosti, své myšlenky, nápady, názory a tušení a vše to svému manželovi přehledně předložit... To není pasivita, to je projev její síly. Přihlížejícímu by se mohlo zdát, že je pasivní, ale ve skutečnosti tak uvádí do praxe svou inteligenci, schopnost rozlišovat a vedení Duchem. Své starosti muži překládá v soukromí, když jsou oba v klidu a ona je připravená.

4. Poddanost není určena tím, kdo má pravdu. Křesťané žijí v rámci parametrů biblických zásad a svých vlastních priorit. Pokud Písmo promluvilo k určité otázce, sluší se, abychom mu věnovali pozornost. Ale některé záležitosti bychom mohli nazvat „šedými zónami“, týkají se osobních priorit. Mnohé situace, které v rodině nastávají, nemusí být jasně duchovně správně nebo špatně. Je důležité své priority sdílet, musíme však mít na paměti, že Bůh působí skrze naše manžely k dobrému celé rodiny a že naši manželé odpovídají Bohu za svá rozhodnutí. To staví nás ženy do modlitební pozice. Poddanost je jednoduchá, když se svými muži souhlasíme. Zkouška však samozřejmě přichází ve chvíli, kdy muž volí opak toho, co chceme my. To vyžaduje naši důvěru v to, že Boží cesta je tou nejlepší cestou, a pochopení, že se o nás postará a že pravé štěstí přichází skrze důvěru v Boha. To On povolává ženu k poddanosti svému muži (viz 1Pt 3,1-2).

5. Poddanost není břemeno, které musíme nést. Poddanost je spíše Bohem daná výsada a nutnost pro to, aby rodina hladce fungovala. Žena může zaujmout postoj mučednice. Taková žena si stále stěžuje, dělá problémy a má na svou domácnost velmi narušující vliv. Přivlastnila si postoj typu „já chudák“ a je špatným svědectvím křesťanské víry. To není zbožná poddanost.

6. Poddanost není prostředek, který žena použije, když něco chce. Poddanost přichází bez podmínek. Je to touha těšit Boha a dělat to, co je pro rodinu nejlepší. Většina žen touží po vnitřním klidu, který pochází ze života v jednotě se svými manžely a z poslušnosti Bohu. Jak píšu tyto řádky, v mysli se mi vynořují slova písně od Fanny J. Crosby: Dokonalá poddanost, vše je v klidu, jsem ve svém Spasiteli šťastná a požehnaná; Pozoruji a čekám, pohlížím vzhůru, naplněna Jeho dobrotou, ztracena v Jeho lásce. To je můj příběh, to je má píseň – chválit svého Spasitele po celý den!

Hottonová poté uzavírá touto důležitou výzvou k poddané víře v Ježíše Krista: „Jestliže neznáte Krista jako svého Pána a Spasitele, bude téměř nemožné zaujmout postoj poddanosti ke svému muži a důvěřovat Bohu, že bude ve vašem manželství působit. Požádejte svého pastora nebo staršího ve vašem sboru, aby vám představil tohoto nádherného milujícího Boha, který vás miluje (Ř 5,6–10). Miluje vás tak, že dal svého jediného Syna, aby zemřel na kříži bídnou smrtí – za vás, abyste mohla získat duchovní pokoj. Ježíš říká: „Pojďte ke mně, všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout“ (Mt 11,28). Požehnaná jistota, kterou poddanost přináší, je ovocem křesťanského života.“

Poddanost je...

Poddanost není... je jednou z našich nejnavštěvovanějších webových stránek. Řekl jsem si tedy, že pro naše čtenáře bude přínosem i další Glendin komentář na téma biblické poddanosti. Tentokrát o tom, co poddanost je...

Postoj srdce, předtím než se stane skutkem. Je to víra, že je to pro manželství od Boha to nejlepší. Je to aktivní vyjádření víry v Boží slovo a Boží motivy k ustanovení tohoto příkazu.

Je to příkaz, který má být poslechnut vůlí. Některé ženy považují za příkazy jen pokyny Starého zákona. Ale v Novém zákoně toho Ježíš řekl hodně o poslušnosti Jeho přikázáním z lásky k Němu: Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání (J 14,15, viz také 1J 2,3–4).

Jestliže žena není přesvědčena, že zásada poddanosti je Božím příkazem, bude zmítána nebiblickými radami, které nabízí svět. Světské rady se téměř denně mění s každým vydáním nového článku či knihy. Poddanost je Boží příkaz a Bůh je ten, koho žena poslouchá, když se poddá svému manželovi. Za výsledek zodpovídá Bůh. To nám odkrývá úplně nový rozměr. Podporuje to správný postoj a přeměňuje poslušnost na poddanost. Když žena poslechne svého muže, nejprve si řekne: „Ano, Pane,“ a pak „Ano, drahý.“

Jedna žena dosvědčuje: Poddanost znamená uchýlit se ochotně, radostně a s úctou pod deštník ochranné autority mého manžela. Neprosazovat svou, ale probírat situace se svým mužem a dovolit mu udělat konečné rozhodnutí. Má-li se jednat o opravdovou poddanost, nemá zde místo nepřejícnost nebo přístup typu „já ti to říkala“, ale tichý, jemný, povzbuzující duch. Poddanost znamená pochopit, že Bůh ho určil za hlavu/vůdce rodiny, a účelně se snažit nepřisvojovat si jeho moc, ale pomáhat mu vhodně tam, kde to můj muž potřebuje. Činit mu dobro a ne zlo po všechny dny svého života.

Paní Hottonová poté uzavírá tuto část následovným ujištěním: „Když se žena tímto způsobem poddá, dává jí to svobodu stát se vším tím, po čem touží a o čem sní, protože se předně poddává Pánu.“