Jak přemýšlet o zvláštní Boží prozřetelnosti

1. O Boží prozřetelnosti přemýšlejte co nejhlouběji a co nejdéle.

Asaf řekl: Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích (Žalm 77:12, 13). Jak si budete připomínat, jaký měl k vám Bůh vztah a co pro vás udělal, vaše srdce bude obměkčeno dříve, než se dostanete do poloviny. Pokud ne, je to srdce vskutku zatvrzelé. Na světě nenaleznete dějiny, které by pro vás bylo stejně příjemné číst jako historii vlastního života.

Nepřestávejte se dívat na cestu, kterou vás Bůh vedl, dokud jí více neporozumíte. Eliášův služebník pozoroval oblohu, dokud neuviděl mráček, který brzo pokryl nebe. Tudíž, nejdříve můžete hledět na nějaký prozřetelný čin a vidět v něm málo nebo nic. Podívejte se ale „sedmkrát" a uvidíte, jak se jeho sláva rozrůstá jako ten rostoucí mrak. Než posoudíte hodnotu jednoho aktu prozřetelnosti, musíte uvážit mnoho věcí. Uvažte načasování události, osobní povahu konkrétního jevu, to, jak jedna milost vede k mnoha dalším a jak neobvyklé prostředky prozřetelnost používá. „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí" (Římanům 8:28).

Na závěr, prozřetelnost je úzce spojená s modlitbou. Když vám Bůh dá věci, o které žádáte, je to jako by nesly pečeť vašich modliteb!

2. Přemýšlejte o tom, jak se Boží slovo prozřetelností naplňuje

Jozue mohl říci dětem Izraele: „Nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která o vás mluvil Hospodin"" (Jozue 23:14). To platí o veškerém Božím lidu. Pokud nám věci, které se kolem nás dějí, dělají starosti, podívejme se, co o těchto věcech říká Boží slovo a brzy se naše mysl uklidní. Žalmista objevil tuto pravdu, když vstoupil do Boží svatyně. Píše: „Pochopil jsem, jaký vezmou konec" (Žalm 73:17).

Je v našem zájmu držet se nařízení Písma. Když v tom polevíme, prozřetelné události nám ukáží, kde jsme udělali chybu, tak jako Davidovi, když těžce zhřešil (2. Samuelova 12:11, 12). Slovo Boží nám říká, že lepší je důvěřovat Bohu než člověku. Písmo vskutku proklíná každého, kdo se spoléhá na člověka místo na Boha (Žalm 118:8 a Jeremjáš 17:5). Jak jasně Boží slovo zaslibuje, že se prozřetelnost postará o zbožné! Říká, že žádný člověk nic neztratí, když kvůli evangeliu opustí svůj domov a majetek (Marek 10:29, 30). Přesně to udělal apoštol Pavel. Napsal o sobě, že je „jako nic nemající, a přitom všechno vlastnící" (2. Korintským 6:10 – NBK). Od Pavlových dnů tisíce a tisíce lidí zjistily, že dostaly víc než měly dříve, když poslouchaly Boha a důvěřovaly jeho zaslíbením.

Boží slovo konstatuje, že ať jsou svatí v jakémkoli stavu, jejich Bůh je nikdy nenechá a neopustí (Židům 13:5). Bude s nimi i v soužení (Žalm 91:15). Položte si otázku, zda vás někdy nechal zhroutit se pod svým břemenem. Možná jste se cítili jako David, když řekl: „Kteréhokoli dne mohu být zahuben Saulovou rukou" (1. Samuelova 27:1). Ale tak jako on jste vyvázli z nesnází a Boží sliby se do detailu vyplnily. Četli jste, že Boží slovo je jedinou oporou a úlevou za šerých dnů nemoci (Žalm 119:50, 92) a že proto bylo sepsáno (Římanům 15:4). Není tato pravda potvrzena tisícem zážitků? Když vám prozřetelnost ukázala taková zaslíbení a ujistila vás, že vás Bůh miluje a že bude s vámi, vaše břemeno je nyní lehčí než dříve! Prozřetelnost se také shoduje se slovem, které říká, že jediný způsob, jak rozmnožit náš majetek, je s radostí dávat druhým, jako bychom dávali Bohu (Přísloví 11:24, 25; 19:17 – KRAL). Nejlepší způsob, jak získat vnitřní pokoj mysli, je být poslušen psanému Slovu, odevzdat sebe a všechny své záležitosti Pánu (Ž 37:5-7; Př 16:3).

Neříkám, že věřící nejsou nikdy postiženi. Neříkám ani, že Bůh vždycky každý hřích okamžitě potrestá. (Kdyby to tak bylo, kdo by obstál? – Žalm 130:3.) Ale říkám toto: Když Bůh stíhá své děti, je to milost. Takovou prozřetelností se naplňují varování i zaslíbení Božích slov.

3. Ujistěte se, že hledíte na Boha jako na toho, kdo působí a řídí všechno prozřetelné dění

Bůh je „Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!" (2. Korintským 1:3). A „Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete" (Matouš 6:32). Stačí mu říct, co potřebujete, a to vám pomůže zbavit se úzkosti (Filipským 4:6). Pohleďte na moudrost bezplatné milosti Boží, která vám přináší všechna milosrdenství, kterých se vám dostává. Veškeré milosrdenství k vám přichází skrze krev Kristovu a smlouvu milosti (1. Korintským 3:22, 23).

Nikdy nezapomeňte, že Bůh je svrchovaný. On je neskonale větší Bytost než vy. Je všemohoucí, který dělá, co se mu líbí (Žalm 115:3). Před několika lety jste ani neexistovali. Když se Bohu zalíbilo přivést vás na svět, neměli jste na výběr, co se týče místa a postavení, v nichž jste se měli narodit.

Boha máme vidět i ve smutných událostech. Pohleďte na milost a dobrotu Boží ve všem skličujícím dění. I v těch nejvíce ponurých chvílích můžeme vidět dva druhy Boží dobroty – milost, kterou stále ještě zachovává svět a milost, kterou zachraňuje svůj lid pro svět budoucí. Nuže, vizte Boží moudrost ve všem svém soužení! Trvání a míra utrpení nejsou takové, abyste byli zcela bezmocní. Pohleďte na tyto věci a zeptejte se sebe, jako se Bůh zeptal Jonáše: „Jest-liž to dobře, že se tak hněváš?" (Jonáš 4:9 – KRAL). Pánova věrnost znamená, že potrestá, když je třeba, a v trestu svůj lid neopustí (1. Petrův 1:6 a 2. Korintským 4:9). Nevidíte, že ztratit Boha znamená ztratit víc než cokoliv nebo kohokoliv jiného? On je Skála věků, „tentýž včera i dnes i na věky" (Židům 13:8). Možná, že vaši situaci vážně změnily dva nebo tři dny, ale Bůh je tím, kým vždycky byl, čas ho nijak nezmění. „Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky" (Izajáš 40:8).

4. Vyburcujte své srdce, aby porozumělo různým cestám Boží prozřetelnosti (Kazatel 7:14)

Existují dva druhy útěchy – přirozená a duchovní. Je čas, kdy by křesťané měli požívat obou (Ester 9:22), a je čas, kdy přirozenou útěchu užívat nemohou (Žalm 137:2). Ale neexistuje čas, kdybychom neměli zažívat duchovní radost a potěšení v Bohu (1. Tesalonickým 5:16 a Filipským 4:4). I v tom největším soužení, které může křesťana potkat, bychom si měli položit následující otázky:

1. Proč bychom měli kvůli takovým těžkostem zapomenout na naši útěchu v Bohu, když jsou jen nakrátko a naše štěstí v Bohu je věčné?

2. Proč bychom měli být smutní, dokavad je Bůh ve všem našem soužení? Toto jediné zaslíbení, „V soužení s ním budu", by nás mělo posílit pod každým břemenem.

3. Proč bychom my křesťané měli být smutní, pokud si můžeme být jistí, že žádný skutek prozřetelnosti, jakkoli zle vypadá, není znamení Boží nenávisti? Boží srdce je plné lásky ke svým dětem, i když se tvář prozřetelnosti mračí.

4. Proč bychom měli být sklíčeni, když jsme si jisti, že i takové skutky prozřetelnosti Bůh používá pro naše dobro? (Římanům 8:28).

5. Proč bychom neměli myslet na naši radost v Pánu, když doba, kdy utrpení zmizí a my už nebudeme trpět, je velmi blízko? „A Bůh jim setře každou slzu s očí" (Zjevení Janovo 7:17).

A pokud si tedy chcete uchovat radost a Boží útěchu za každých okolností, dejte si pozor, abyste příliš nemilovali pozemské věci. Myslete na druhý příchod Páně a pozemské věci se vám budou zdát nepatrné. Upněte své srdce k věcem, které jsou věčné, a neriskujte, že ztratíte takové potěšení, jakým je obecenství s Bohem, kvůli štěstí, které je pouze pozemské. Ať máme věcí tohoto světa více nebo méně, naučme se být spokojeni (Filipským 4:11, 12).

Žádám ty, kdo nejsou křesťané, aby tyto věci vážně uvážili. Písma říkají, že peklo je věčným osudem bezbožných. Skutečnost, že jste ještě naživu, ukazuje, jak velmi je Bůh vůči vám trpělivý a laskavý. Nemáte nárok na žádnou milost, ale prozřetelnost prodlužuje váš život. Nic pro vás neznamená kázání evangelia, díky kterému můžete ještě uniknout trestu v pekle? Co by ti, kteří jsou nyní na věky ztraceni. řekli, kdyby mohli ještě jednou být na vašem místě?

A nyní se obracím znovu na vás, Boží lidé, a žádám vás, abyste uvážili duchovní milosrdenství a požehnání, kterých se vám dostává v Pánu Ježíši. Jediná z těchto milostí dokáže prosvětlit všechno vaše soužení na tomto světě. „Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů" (Efezským 1:3). Uvažte, co si opravdu váš hřích od Boha zaslouží a čeho bylo zapotřebí, abyste od něj byli očištěni. Váš hřích zasluhuje věčnou zkázu a vy přitom zažíváte tak mnoho milosti! Potíže, do kterých vás prozřetelnost uvádí, jsou zapotřebí k potírání hříchu, který ve vás zbývá. I tak, neshledáváte, že máte stále ještě pyšné srdce? Považte ale, jak blízko jste nebi. Mějte trochu trpělivosti a všechno bude tak dobré, jak si jen vaše srdce může přát, „vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili" (Římanům 13:11).

Ukázka z knihy autora Johna Flavela „Dá-li Bůh"

Obsah:

Jak může křesťan objevit Boží vůli v nejasných situacích?

Co mu může pomoci, když Bůh pozdržuje vyslyšení modliteb?

Jak může poznat, zda určitý Boží skutek má opravdu původ v Boží lásce?

Jak může mít klidnou mysl, když je jeho život plný změn?

Jak může přijmout Boží vůli, když přináší velké nesnáze a trápení?

Ježíš Kristus je nejen hlavou církve, ale také vládcem celého světa. Ovládá události ve světě pro dobro svého lidu. Autor této knihy se obrací právě k věřícím lidem, aby jim ukázal na to, jak o ně Bůh zvláštním způsobem pečuje. Flavel říká:

Chci přesvědčit ty, kteří říkají, že Bůh existuje, že zvláštní skutky jeho prozřetelnosti nejsou pouhou náhodou. Existuje mnoho lidí, kteří si říkají křesťané a přitom nahlížejí na události ve svém životě jako na něco přirozeného. Dívají se na události ve světě a v církvi, jako by nebyly řízeny prozřetelností, ale přirozenými příčinami. Žít takhle znamená žít, jako by Bůh neexistoval!

Poutníkova četba, tel.: 472 741 623

Internet: www.poutnikovacetba.cz

e-mail: poutnik@poutnikovacetba.cz