Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Dnes jsem četl malou užitečnou knihu napsanou Susan Heckovou, která se jmenuje Výzva k učení se Písmu zpaměti. V tomto jednadvacetistránkovém bookletu publikovaného nakladatelstvím Focus Publishing autorka odpovídá na pět otázek:
Svou knížečku potom zakončuje těmito šesti jednoduchými radami:
Následující pasáž, která obsahuje ilustraci z církevní historie, mě hluboce usvědčila.
Jak se novozákonní církev rozrůstala, bylo v ní – podle svědectví z církevních dějin – mnoho křesťanů, kteří milovali Boží slovo mnohem více než my a mnohé jeho části se naučili zpaměti. Tertulián (160-220 po Kr.), jeden z prvních církevních apologetů, trávil dny a noci čtením Písma, takže si pamatoval dokonce i značky, které v hebrejských slovech označují samohlásky. Theodosius mladší (347-395 po Kr.), římský císař, který z křesťanství učinil státní náboženství, dokázal naprosto přesně ocitovat kteroukoliv část Písma. Thomas Cranmer (1489-1556 po Kr.), jeden z vůdců anglické reformace, znal zpaměti celý Nový zákon. Theodor Beza (1519-1605 po Kr.), francouzský teolog, který hrál důležitou roli v počátcích reformace, dokázal až do svých osmdesáti let v řečtině přeříkat kterýkoliv Pavlův list. Nakonec, Frances Havergalová, která napsala mou oblíbenou píseň „Také My Life and Let It Be“ znala už jako teenager zpaměti celý Nový zákon, Žalmy a Izajáše a později se naučila ještě malé proroky. Když ve čtyřiceti třech letech umírala, tak znala zpaměti 12.935 veršů Písma.
Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
VÁŽENÍ V REDAKCI „POUTNÍKOVA ČETBA“!
NÁSLEDOVÁNÍ REVOLUČNÍ STÁDA
I. O autorovi
Jeden z mých nejlepších přátel opustil tento svět. Byl to muž starší než já a žili jsme od sebe dost daleko – cesta trvala několik hodin autem.