Před několika dny jsem se pokusil ukázat, jak sbor ničí sám sebe. Tento smutný proces začíná tím, že se lidé postupně unaví pravdou a stydí se za ni. Už nejsou schopní nebo ochotní snášet zdravé učení, a tak se zbaví oznamovatelů pravdy a shromáždí kolem sebe učitele, kteří vyhovují jejich vlastním choutkám. To, že se brzy odvrátí od pravdy a přikloní se k bájím, je nevyhnutelné. Všechno toto je vyloženo ve  čtvrté kapitole 2. Timoteovi. Proti takovému útoku Pavel klade to nejjednodušší řešení: kažte.  Ano, je to tak jednoduché – jen jeden takový krok, jeden takový závazek. Sbor, který zůstává věrný Bohu, je sbor, který zůstává věrný Božímu slovu. Zdravý sbor je sbor, který káže. Zde jsou Pavlovy konkrétní pokyny ke kázání, které oslavuje Boha a chrání sbor, jak je vidím ve 2. Timoteovi 4,2.

KAŽTE VÝKLADOVĚ

„Hlásej slovo.“ Nestačí jen prostě kázat, potřebujeme kázat Slovo. Kázání je mocné jen do té míry, do jaké je věrné Bibli. Neexistuje moc, která by byla vlastní určité formě kázání. Moc kázání pochází ze zdroje kázání. Věřím, že nejvěrnější způsob, jak kázat Slovo, je kázat výkladově, postarat se, aby se podstata textu stala podstatou kázání. Tato podoba kázání více než kterákoliv jiná omezuje pastora na Boží Slovo. A nejen to, také dovoluje shromáždění, aby se ujistilo, že je každé slovo věrně čerpáno z Božího slova. Výkladové kázání závisí na kazateli s otevřenou Biblí a shromáždění s otevřenými Biblemi.

KAŽTE NEUSTÁLE

„... ať přijdeš vhod či nevhod...“ Zde je výzva k vytrvalosti v kázání. Kázání ve sboru zazní, a pak utichne. Jsou chvíle, kdy je kázání milováno, a chvíle, kdy je nenáviděno. Výkladové kázání také zazní a utichne, a takzvaní experti , kteří nám říkají, že takové kázání způsobí kolaps sboru, nejsou nikdy moc daleko. „Lidé nechtějí vědět, co říkají Filipští, chtějí vědět, jak řešit životní problémy!“ Ale takový druh věrného, na Slově založeného kázání je třeba přinášet vhod i nevhod, když je populární, i když je žalostně nepopulární.

Chci se zde zastavit, abych na chvíli promluvil k novým kalvinistům. Milujeme své kázání. Za svými kazatelnami a na našich konferencích bychom netolerovali nic menšího než výkladové kázání. Ale věřím, že je třeba si položit otázku, zda ho milujeme, protože Bůh říká, že je dobré, nebo zda ho milujeme, protože alespoň prozatím ostatní říkají, že je dobré. Když se trend obrátí a výkladové kázání ztratí svůj třpyt, budeme ho ještě milovat?

KAŽTE PRAKTICKY

„... usvědčuj, domlouvej, napomínej...“ Kázání má mít praktický rozměr. I když nás kázání vyučuje o Bohu, dělá ještě víc. Také nás učí, jak uctívat Boha a jak žít pro Jeho slávu. Vědět o Bohu je dobré, ale nedostačující. Kázání má zachraňovat duše, přeměňovat životy a podněcovat ke svatosti. Naše kázání má kárat, usvědčovat a napravovat falešné učení, má napomínat, usvědčovat a napravovat hříšné způsoby života, má nabádat, vyučovat a povzbuzovat v těch věcech, které ctí Boha. Kázání neznamená jen naházet svaté ruční granáty do života lidí, ale povzbuzovat je a pečovat o ně.

KAŽTE TRPĚLIVĚ

„... v trpělivém ...“

Existuje trpělivost ke kázání a trpělivost v kázání. Pastor musí být trpělivý s touto podobou kázání, nikdy se jí neunavit a neztratit své přesvědčení o její správnosti a efektivnosti. A také by měl kázat s velkou trpělivostí ke svému shromáždění. Nejlepší učitelé jsou ti laskaví a trpěliví, kdo znají své studenty a kdo vytrvají dlouhou dobu v trpělivosti a s pochopením. Nejlepší kázání křesťany podpírá, vede je, povzbuzuje v růstu, týden po týdnu, rok po roce. Nejlepší podobu kázání představuje trpělivost, kterou s námi má Bůh, když tak pomalu, tak strašlivě pomalu rosteme v poznání a svatosti.

KAŽTE DOKTRINÁLNĚ

„... vyučování.“ Naše kázání má být plné křesťanské pravdy. Pavel tvrdí, že lidé, kteří se odvrátí od Boha, nestrpí zdravé vyučování nebo zdravou nauku, právě to, k čemu zde Pavel vyzývá. Nejlepší kázání je v souladu se zdravou naukou a zdravou nauku vyučuje. Takové kázání není kázáníčkem pro křesťánky, ale celým úradkem Božím, vytaženým z Božího slova.

Když Pavel nahlíží do budoucnosti, ve které lidé nebudou tolerovat pravdu, říká Timoteovi, aby zůstal věrný svému ústřednímu povolání - vést sbor Božím slovem a skrze něj. Takovou péči svěřil Pavel Timoteovi před dvěma tisíci lety a dnes je tato péče na tobě i na mně. Coby Boží lid žijící v době svrbivých uší si musíme zachovat důvěru,  a nesmíme se oddat ničemu menšímu než věrnému kázání Božího vzácného slova, a to týden po týdnu.