13-14: „Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“

Vstaň a dej se na cestu. Vejdi skrze bránu hned na začátku a nestůj dlouho v rozpacích. Je-li to ta správná stezka, zjistíš, že je vchod nesnadný a mimořádně těsný. Vyžaduje hodně sebezapření, volá po přesné poslušnosti a bdělosti ducha. Přesto vejdi „těsnou branou“. Jakkoli je nevýhodná, uzounký její vchod a málo poutníků, kteří do ní vcházejí, zvol si ji a vejdi do ní. Pravda, zde je i prostorná brána a jiná cesta – široká a velice rušná, avšak „vede do záhuby“. Lidé jdou do zkázy po té široké, klikaté cestě. Ale cesta do nebe je urovnaná stezka. Snad přijde doba, kdy mnozí zatouží po té úzké stezce, ale v naší době, kdo chce být populárním ve světě, musí být „volnější“ ve svých zásadách, morálce a dogmatech. Ovšem, ti na úzké stezce jdou přímo do slávy. Ta široká končí v záhubě. Vše je v pořádku, když je konec v pořádku. Raději budu snášet nesnáze na té správné cestě, než jít pohodlně po špatné. První vede do věčného života, druhá ústí do věčné smrti.

Pane, zachovej mne od pokušení být pohodlným a veď mne po úzké cestě, kterou málokdo nalézá!

15: „Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.“

Musíme dobře umět posuzovat a zkoumat duchy těch, kteří tvrdí, že je Bůh posílá. Jsou lidé velice nadaní, kteří jsou „lživými proroky“. Podobají se vzhledem, jazykem a duchem lidu Božímu, ale ve skutečnosti se snaží pohltit duše tak, jako vlci žíznící po jehněčí krvi. Ovčí roucho vypadá krásně, ale musíme se pod ně podívat, není-li pod ním vlk. Člověk je takový, jaký je uvnitř. Buďme opatrní! Tato rada je dobrá právě pro dnešní dobu. Máme opatrně volit správnou cestu i správné vůdce. Mnozí k nám přicházejí jako proroci od všech doporučovaní, avšak ve skutečnosti jsou to Balaámové, kteří přinášejí prokletí tam, kde předstírají požehnání.

16: „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“

Jejich učení, život a působení na naši mysl budou jistým poznávacím znamením pro nás. Každé dogma a nauka musí být takto vyzkoušená. Když z ní sbíráme hrozny, není to trní; když nepřináší nic jiného než bodláčí, není to fíkovník. Někteří mají námitky proti těm praktickým metodám zkoušek; avšak moudří křesťané budou je umět použít jako zkušební kámen. Jaký je účinek moderní theologie na duchovnost, na modlitební život a posvěcení lidu? Má nějaké dobré výsledky?

17-18: „Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“

Každý člověk tvoří podle své povahy; nemůže jednat jinak. Dobrý strom – dobré ovoce, špatný strom – zlé ovoce. Není možné, aby vliv člověka byl jiný, než jaký je člověk sám. Opravdu, dobrý nepřináší zlé, bylo by to proti jeho povaze. Ten úplně zlý nikdy nedokáže působit dobré, i kdyby se zdálo, že tak činí. Proto jednoho i druhého poznáváme podle jeho plodů. Náš Král je veliký Učitel opatrnosti. My nemáme soudit, ale máme vědět a pravidlo tohoto vědění je právě tak jednoduché, jako bezpečné. Takové poznání lidí nás může uchránit před velkým neštěstím, které by nás postihlo ve spojení se zlými a podvádějícími osobami.

19: „Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.“

Zde je konec, ke kterému zlé věci směřují. Bezbožné čeká sekera a oheň, i když jsou pěkně ozdobeni listím vyznání. Každý člověk na zemi, který nepřináší dobré ovoce, přijme své odsouzení. Nejenom ten zlý nositel jedovatých plodů bude vyťat, ale i ten lhostejný člověk, který nenese žádné ovoce křesťanských ctností, bude právě tak hozen do ohně.

20: „A tak je poznáte po jejich ovoci.“

Není naší věcí sekat a pálit; naší věcí je umět rozlišovat. Toto nás může chránit, abychom se nedostali ani pod stín vlivu lživých učitelů. Kdo by chtěl stavět své hnízdo na stromě, který bude brzy vyťat? Kdo si zvolí neplodný strom za střed svého sadu?

Pane, dej, ať pamatuji, že mám posoudit sám sebe podle toho pravidla. Učiň mne vpravdě plodným stromem.

21: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“

Žádný slovní slib nestačí, „ne každý, kdo mi říká“. Můžeme věřit v božství našeho Pána a snažit se to potvrdit s naším „Pane, Pane“. Ale neplníme-li přikázání Otcova, nevzdáváme pravou úctu ani Synu. Možná jsme slíbili věrnost Ježíši a nazvali Ho „Pane, Pane“, ale když neuskutečňujeme své sliby v praxi, jakou skutečnou cenu má naše vyznání? Náš Pán nepřijme do svého království takové, jejichž zbožnost je pouze ve slovech a obřadech; přijme jedině ty, jejichž celý život dokazuje poslušnost věrného učednictví.

22-23: „Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘“

Pravověrné vyznání nespasí, když zůstává jen vyznáním a ví nic, spokojí-li se jen úředním postavením a službou. Lid říká: „Pane, Pane" a namísto Krista odpovídá jejich kněz nebo kazatel. Žádné kázání na celém světě nespasí kazatele, který svatě nežije. Ano, může být úspěšným a dostávat vysoká vyznamenání: „A ve tvém jménu vymítali zlé duchy“ a hle, bez osobního posvěcení bude vymítač duchů nebo ďáblů sám vyhozen. Pyšní se pokrokem a má různorodé vedlejší zájmy. „A ve tvém jménu učinili mnoho mocných činů“ a přece ten člověk nemusí být znám Kristu. Třikrát je o tom člověku napsáno, že vše činil „ve tvém jménu“. A hle, Pán, jehož jména používal tak volně a odvážně, nic o něm nevěděl a nevolá ho, aby vstoupil do jeho společnosti. Pán nemůže snést přítomnost těch, kteří ho vzývají „Pane, Pane“ a potom páchají nepravosti. Oni vyznávají, že ho znají, avšak On jim praví: „Nikdy jsem vás neznal.“

Jak posvátná je mně i mnohým jiným tato připomínka! Nic nás tak neprověří, že jsme věrní křesťané, jako čestné plnění Otcovy vůle. Můžeme být všem známí svou velikou duchovní mocí nad ďábly i nad lidmi, ale náš Pán nás neuzná v onen veliký Den. Může nás vyhnat jako podvodníky, které nemůže potřebovat ve své přítomnosti.