Scházíme se již k desátému pokračování o Boží absolutní svrchovanosti v Jeho prozřetelnosti. Pokaždé, pro osvěžení začínáme s opakováním šesti principů, které navýsost potvrzují úplnou svrchovanost Boha ve světě viditelném i neviditelném. Zde jsou:

I. Bůh má pro svět Svůj jednoznačný plán a záměr.

II. Bůh má všechno pod Svým svrchovaným dohledem a vše spojitě ovládá a řídí tak, aby celé stvoření dovedl k plánovanému záměru, který prozřetelně předurčil.

III. Každý, tedy i Ďábel, pracuje podle Božích instrukcí, aby vše, podle Jeho plánu a záměru, spělo k Jeho prozřetelně ustanovenému cíli.

IV. Bůh trestá i ty, které sám používá, aby i jejich zvrácené dílo optimálně přispělo k dosažení Božího záměru.

V. Všechno je od Boha, ale Ďábel je agentem, podněcovatelem všeho zla.

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Posledně jsme se podívali již na šestý princip absolutní svrchovanosti Boha, v kterém dnes budeme pokračovat. Tedy,:

VI. Ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích.

Tento poslední princip Boží svrchovanosti je nejcitlivější, protože každý člověk jistým způsobem trpí. Tento princip si vysvětlujeme pomocí biblické knihy Jób. Jeho jméno je jistě známo i mnoha nevěřícím z běžného rčení - "Přináší Jóbovy zvěsti". Jak jsme posledně slyšeli, Jób se dozvěděl během snad 60 vteřin, že přišel o služebnictvo, dobytek, majetek a vlastní děti. Vzpomeňme si, že Jób celou svoji životní tragedii přičetl plně Bohu, nikomu jinému, ani tomu Zlému, Ďáblovi. Jób věděl, že zabíjeli a loupili Šébovci a Kaldejci, ale ani jednou je neproklíná. Nejen to, Jób ani jednou neproklíná Satana, nevyhání jej, nenařizuje mu odchod, nesvazuje jej ve jménu Boha. Jób věděl, že Hospodin dal, a Hospodin vzal. Tak to prohlásil. Jób přiřkl všechno svoje soužení Bohu! Jób věděl, že i jeho děti jsou Hospodinovy. Hospodin mu je dal, Hospodin mu je vzal. Kdyby totiž Jób řekl Hospodin dal, a Satan vzal, vyvýšil by Satana na Bohorovnou hladinu. Satan nesmírně miluje, když mu přisuzujeme svrchovanou moc nad zlem. Jistě, Satan dodává svůj produkt, což je zlo, ale ne jak se mu zlíbí. Svrchovanou moc nad vším a každým, tedy i nad Satanem a jeho produktem - zlem, má Bůh. Bůh má vždy a ve všem první a poslední slovo, vždyť je Alfa a Omega.

Jób nevěděl, co se děje v jeho životě. Nám je jasné, že Satan a Bůh se utkali v duchovním souboji, který probíhá jenom proto, že Bůh na něj přistoupil, aby poučil Satana, anděly, nás, a v neposlední řadě Jóba samotného. Sobě si Bůh nemusí nic dokazovat, ve Svém nepřístupném světle ví vše, nic se nemění, on je pravda a důkaz. My o tomto souboji víme, protože nás Bible zavedla do zákulisí, kde jsme vyslechli dialog mezi Bohem a Satanem. Satan se snaží Bohu namluvit, že Jób je věrný Bohu jenom proto, že jej Bůh ochraňuje a žehná mu; až jej zruinuje, Jób Boha prokleje. Jób ale o tomto souboji nic neví. Jób ani netuší, že jeho srdce se stalo bitevním polem tohoto duchovního zápasu. Kdo vyhraje v Jóbově srdci? Bůh se svou milostí navzdory nejnesnesitelnějšímu utrpení a zkouškám, nebo Satan se svým zlem? Jób neměl a nemohl mít žádné logické, rozumové nebo teologické vysvětlení pro všechno utrpení, které jej zasypalo. Vše, co bylo Jóbovi bez pochyb jasné, bylo, že za vším stojí svatý Bůh, kterému důvěřuje, a v kterého vkládá plnou naději. Kdyby Jób jen na chvíli přistoupil na myšlenku, že za jeho utrpením stojí svrchovaně Satan, v tom okamžiku by bylo i nevěřícímu jasné, že Jób skončil definitivně. Kdyby nás SSSR v roce 1968 napadl svrchovaně, bez Boží kontroly, tak už bychom z jeho područí nevybředli. Satan nebo SSSR, to jsou jenom nástroje v Boží ruce.

Z našeho časoprostorového pohledu je taková duchovní bitva mezi Bohem a Satanem o srdce lidí, řekl bych až napínavá. Jsme koneční lidé časově omezení, proto jsme přirozeně zvědaví, jak dopadne. Z pohledu nekonečného, časově neomezeného, proto v podstatě nezvědavého Boha, z pohledu Jeho nepřístupného světla je již vše rozhodnuto. Pochopme jednou a provždy, že pohled z Božího nepřístupného světla, kde je vše předustanoveno, nikdy nepochopíme. Kdybychom pochopili, potom by Boží světlo bylo zpřístupněno a Bůh by přestal být Bohem.

První kolo tohoto souboje tedy skončilo s výsledkem:

Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno." Při tom všem se Jób nijak neprohřešil a neřekl proti Bohu nic nepatřičného. (Jób 1:19-22)

Protože jsem časoprostorový tvor, tedy nevím, jak by dopadlo mé srdce, kdyby v něm proběhla tak krutá bitva jako v Jóbově srdci. Uchovali bychom si neotřesenou celistvost vůči Bohu jako Jób? Modlíme se - a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od všeho zlého. Zde si snad vždy vzpomenu na Jóba. Nechci zkoušky zlem, nechci být v pokušení pochybovat o dobrotě Boha. Přesto, jistým stupněm pokušení a zlého musíme projít všichni.

První kolo souboje skončilo a je tu druhé kolo, které začíná stejným nebeským raportem jako první kolo:

A nastal opět den, kdy synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i Satan, aby i on předstoupil před Hospodina. Hospodin se satana zeptal: "Odkud přicházíš?" Satan Hospodinu odpověděl: "Procházel jsem zemi křížem krážem." (Jób 2:1-2)

Z tohoto verše vyplývá, že Satan prochází zemí a podněcuje zlo, které je v lidech. Text ale pokračuje. Bůh Satanovi připomněl, jak je Jób věrný, jak se sklání před Boží svrchovaností. Tento třetí verš je klíč k celé knize Jób:

Hospodin se Satana zeptal: "Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého. Ve své bezúhonnosti setrvává dosud, ačkoli jsi mě proti němu podnítil, abych ho bezdůvodně mořil." (Jób 2:3)

Všimněme si pozorně, že tento verš jasně říká, že to je Bůh, kdo je "proti Jóbovi", kdo je proti němu podnícen. Je to Bůh, verš říká, kdo moří Jóba! Jistě, o tom nepochybujeme, že Satan uvedl na Jóba toto utrpení, ale je to Bůh, kdo je seslal. Když si nenecháme uniknout slovíčka, tak nám neunikne, že Bůh moří Jóba bezdůvodně. To říká sám Bůh! Jób nedal Bohu jedinou příčinu, proč by jej Bůh měl kárat nebo vychovávat utrpením. Jóbovo utrpení nemělo nic společného s nějakým jeho hříchem. A to je náš šestý princip, že, "ačkoliv všechny nemoci a utrpení jsou součástí Božího záměru a jsou plně pod jeho kontrolou, neznamená to, že jsou všechny nutně Božím trestem za jistý specifický hřích." Jób byl použit, když dovolíte, jako "zkušební model", aniž by sám tušil, co se děje, co se v jeho srdci zkouší a dokazuje. Jób nám ukázal a dokázal postačitelnost Boží milosti ve víru nevysvětlitelného utrpení.

Jedna z největších Jóbových ztrát byla část jeho teologie. Kolik teologie jsem už sám ve svém křesťanském životě pozbyl a nabyl! Tímto procesem procházíme všichni, protože všichni rosteme ve znalosti Písma, a naše chybné chápání nahrazujeme s Boží milostí správnějším. V čem byl Jób nucen zrevidovat svoji teologii? Jeho přátelé mu připomněli, že on sám věřil a rozhlašoval, že Bůh žehná "dobrým" a soudí "zlé". Jistě, je to tak. Jestliže je však tato teologie bez výjimky platná na tomto světě, jak potom Jób vysvětlí svoje utrpení? Jób nemohl vysvětlit, proč na něho Bůh sesílá tak velké utrpení, jeho teologie to nechápala. Poučme se a buďme jako Jób. Nevíme, proč na nás přichází nesnesitelné zkoušky, víme ale, že Bůh přesně ví co dělá. Boží svrchované rozhodnutí směřuje k Jeho konečnému cíli.

Z knihy Jób si můžeme vzít jedno nejdůležitější ponaučení. Když se nám sesype osobní život, existence, zdraví, rodina, když se nám rozplyne všechna pevná půda pod nohama, potom doslovně můžeme stát jen na Bohu. Stojíme na Jeho bytí, na Jeho svaté podstatě, na Jeho zaslíbeních, tak jako Jób. Vůbec netoužím projít školou Jóba, ale vím, že nic nezocelí vztah k Bohu tak, jako utrpení. I když lidskému utrpení často nerozumíme, přesto se můžeme na Boha plně spolehnout, protože:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Jób miloval Boha, Jób byl povolán Božím rozhodnutím, tedy i jeho utrpení napomáhalo k Jóbovu dobru. Jób byl zmaten, jeho zmatení se však neobrátilo proti Bohu, naopak jej k Bohu ještě více přimklo. Jóbovo utrpení dokázalo, že Jób skutečně Bohu věřil, že jeho víra nebyla jenom slova.

Satan se ale znovu obrací na Boha a začíná druhé kolo souboje s následujícím přímým útokem, nejsilnějším trumfem, který přebije většinu lidských srdcí:

Satan však Hospodinu odpověděl: "Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit." (Jób 2:4-5)

Satan má pravdu! Za zdraví dá člověk všechno, co má. Kolik lidí udělá vše, zkusí jakoukoliv metodu, i ďáblu se zaprodá, jen aby byl na tomto světě o špetku času déle, a bez utrpení. Člověk je na sebe, na svoje tělo nepopsatelně pozemsky přisát. Proto jakákoliv organizace, světská, šarlatánská nebo církevní, která slibuje zdraví a úspěch, bude vždy prosperovat. Člověk, který není přisát na Boha, musí být přisát na sebe, proto dá za zdraví cokoliv. Vůbec nezpochybňuji potřebu zdraví a radost ze zdraví. Bez jisté dávky zdraví bych nemohl číst, psát, přemýšlet a mluvit. Vše, co Satan říká, a já mu v tomto bodě věřím, je že pro většinu lidí je zdraví bůh. Satan udeřil na Boha, že sáhne-li na Jóbova bůžka zdraví, Jób Boha prokleje, protože jeho bůh, zvaný zdraví, byl smeten. Satan je stále přesvědčen, že Jób je pokrytec, a jeho víra a důvěra v Boha je jen hraná. V okamžiku, kdy Jób pocítí bolest na vlastní kůži, tak vypluje na povrch jeho pravý, falešný vztah k Bohu. Bůh, kterému je zřejmé, jak se Jób zachová, vždyť Jóba na věčnosti před stvořením ustanovil za Svého, ze Svých důvodů, Satanovu výzvu přijímá:

Hospodin na to Satanovi odvětil: "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život." A Satan od Hospodina odešel a ranil Jóba od hlavy k patě ošklivými vředy.Jób vzal střep, aby se mohl škrábat, a posadil se do popela. (Jób 2:6-8)

Bůh opět svrchovaně povolil Satanovi jít za hradbu, která ochraňuje lidské zdraví. Nedovolil mu ale, aby se dostal za hradbu Jóbova tělesného života. Z toho je úplně zřejmé, že Satan je ten, kdo nám doručí nemoc nebo smrt, ale Bůh je ten, kdo svrchovaně nemoc nebo smrt sesílá, a navíc ovládá a omezuje Satanův přístup k lidem. Jaká to úleva, že čas našeho odchodu z tohoto světa je svrchovaně rozhodnut Bohem, bez konzultantů. Jak naivní, pod světlem knihy Jób, se nyní zdají pohanské i křesťanské praktiky svazování a vyhánění Satana, když je jen Jeden, kdo má svrchovanou moc nad Ďáblem, a to je Bůh. Jistě, žádáme v modlitbách Boha, ale se Satanem se nebavíme, na toho byl krátký i sám archanděl Michael.

Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. A přece sám archanděl Michael, když se přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud, ale řekl: Potrestej tě Hospodin. Tito však se rouhají tomu, co neznají; a co pudem jako nerozumná zvířata znají, v tom propadají zhoubě. (Judův 1:8-10)

Vraťme se ale k Jóbovi. Ten byl sice tak bolestně raněn, nemohl bez bolesti ani stát, ani sedět, ani ležet, Jób byl nemocný, jak jen mohl být, vždyť to nejměkčí, co našel, byl popel. Jób však nebyl smrtelně nemocný, nevěděl o tom, ale nemohl zemřít. Bůh Satanovi nedovolil doručit smrt, rozkázal mu "Nuže, měj si ho v moci, avšak ušetři jeho život." Jób ani na chvíli nezapochyboval, že vše přichází od Boha.

A teď se skloňme před integritou Jóbovy víry, kterou mu počala nahlodávat bytost nejbližší, nejmilovanější:

Jeho žena mu však řekla: "Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři." Ale on jí odpověděl: "Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?" Při tom všem se Jób svými rty neprohřešil. (Jób 2:8-10)

Nejprve pochopme Jóbovu ženu. Ta bývala paní bohatého Jóba. Teď je na mizině společně s Jóbem, ztratila všechny svoje děti, a bez služebnictva se v bídě stará o ovředovaného, zbědovaného a bezmocného manžela. Přesto, její poznámky jsou typické jak pro nevěřícího, tak pro sentimentálního nasládlého křesťana, pro kterého je křesťanství samé óóóóóóó a úúúúúúú, láska, dobrota, vzdechy, blaho, a tak odmítá realitu v rámci Bible i padlého světa.

Někteří křesťané mohou na tyto úvahy namítnout: "Opravdu tvrdíte, že Bůh je zodpovědný za všechno toto utrpení? Jestliže je tomu tak, potom nechci mít nic společného s tímto Bohem, odmítám mu sloužit a milovat jej." Ne mnoho lidí by mělo odvahu vyslovit přesně to, co cítí, snad jenom utrpení Jóbovy ženy by jim vložilo do úst - "Zlořeč Bohu a zemři" Avšak přestat milovat Boha, nebo mu již nesloužit za to, že mne sužuje utrpení jím seslané, se přece rovná zlořečení Bohu. Křesťan, jenž vidí v Bohu jen dodavatele blaha, nepřímo říká: "Věřím Bohu, miluji Jej, zbožňuji Jej, jenom když mne zahrne bonbónkami. Jestliže ale na mne sešle soužení, potom mu přestanu důvěřovat." Tímto pokušením jsme snad prošli všichni. Zachovejme se jako Job!