Jak dlouhé by kázání mělo být?

Tak dlouhé, aby oddíl dostatečně vyložilo! Nemyslím si, že délka kázání je důležitá tak jako jeho obsah. Několikrát jsem kázal padesát minut a kázání bylo o deset minut delší, než mělo být. Jindy jsem kázal hodinu a dvacet pět minut a bylo to akorát. Důležité je probrat hlavní bod tak, aby lidé byli přesvědčeni, že je pravdivý, a aby chápali, co od nich vyžaduje. Pokud nemáte co říct, tak vašim lidem bude jako věčnost připadat i pouhých dvacet minut. Pokud mluvíte zajímavě, budou vás sledovat. Nepleťte si však přesvědčování s rozvláčností. Pokud budete kázat déle, než máte, bude to na úkor přesvědčivosti.

Jsem přesvědčen, že biblický výklad si žádá přinejmenším čtyřicet minut. Méně času prostě nestačí na to, abyste pronikli hluboko do textu. Pokud uvedení do textu zabere patnáct až dvacet minut, deset až patnáct minut načrtnutí principů, pět až deset minut jejich podpoření dalšími biblickými texty, a pět minut závěr, tak dohromady to už dává zhruba padesátiminutové kázání. Když někdo káže pětadvacet až třicet minut, tak se málokdy dostane k doktrinálnímu výkladu.

Proto je zásadní rozvinout logický sled kázání. Pokud má vaše kázání jasnou osnovu a vy vedete své lidi procesem objevování, udržíte jejich pozornost. Vaše kázání musí někam směřovat. Nemůžete prostě prezentovat řadu vybraných pravd, které mezi sebou nemají žádnou spojitost. Pokud vaše kázání není zajímavé, protože není dobře pospojované, vaši lidé o něj ztratí zájem.

Pokud chcete být vykladači Bible, zapomeňte na dvaceti či třicetiminutová kázání! Spíš půjde o čtyřicet nebo padesát minut. Za kratší dobu nemůžete Písmo vyložit. Účelem kázání není ho mít za sebou, ale vysvětlit Slovo Boží. Cíle nedosáhnu, když budu mluvit krátce. Cíl bude splněn, když jsem promluvil jasně a vysvětlil Slovo Boží.

Nezačnou se lidé nudit, když kážete příliš dlouho ze stejné knihy?

Myslím si, že lidé budou znudění, když budete nudní. Nemá to co dělat s tím, kolik času strávíte v jedné knize. Dokud říkáte věci, které podněcují zájem a proměňují životy, bude lidem jedno, v jaké jste knize, a jak dlouho se jí zabýváte.

Avšak vyváženost je podle mě také potřebná. Pokud postupně kážete z náročné doktrinální knihy jako Římanům nebo Židům, je dobré nechat lidi pravidelně od ní oddechnout. Pokud kážete z jednoho z evangelií, nemusí to být třeba. Když jsem osm let kázal z Matouše, málokdy jsem cítit potřebu udělat přestávku. Matouš obsahuje takovou směs doktrinálních oddílů, podobenství a vyprávění, že mění rytmus sám od sebe.

Čas od času se také budete chtít zabývat nějakým konkrétním tématem. Zjistíte třeba, že lidé ve vaší církvi jsou ovlivněni nebiblickým učením, proti kterému musíte bojovat. Nebo budou mít zmatek v biblickém oddíle či v teologickém problému. Příležitostně také můžete vnímat potřebu kázat o biblickém náhledu na zásadní světovou událost. Obecně však kázání skrz celou knihu nebude lidi nudit, pokud kážete zajímavě. Je to ta nejčistší forma výkladového kázání.

– John MacArthur, Pulpit Magazine –

www.shepherdsfellowship.org