Ve 2. Janově listu, 10. verši, je uvedeno: „Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho.“

Někteří křesťané s pomocí tohoto verše prosazují názor, že by křesťan neměl se svědky Jehovovými hovořit, ani je zvát do svých domovů, aby jim svědčil. Avšak toto tvrzení nedbá na kontext tohoto verše, který byl určen „vyvolené paní a jejím dětem“ (2 J 1).

Učenci naznačují, že tento list byl určen buď církvi v domácnosti anebo jednotlivci, který se o takovou církev staral. A tak kontext naznačuje, že nejde o příkaz, aby se křesťané vyhýbali vydávání svědectví u svých dveří, ale spíše se jedná o příkaz, aby se vyvarovali toho, že by dali sektářům prostor v církvi, aby tam hlásali své falešné nauky nic netušícím členům církve. Jelikož raná církev nebyla centralizovaná, ale učedníci se vzájemně setkávali „po domech“ (Sk 2,46; 5,42), příkaz „nepřijímejte ho do domu“ měl zabránit falešným učitelům v přístupu do domu, kde by podvedli křesťanské následovníky, kteří navštívili společenství v domě.

Druhá část tohoto verše říká: „Nevítejte ho.“ Protože byli křesťanští vůdci závislí na pohostinnosti místních domácích církví, když cestovali se svým poselstvím dům od domu, tento příkaz měl vyloučit poskytnutí pohostinnosti falešnému učiteli, aby bylo zřejmé, že jeho zpráva není v domácích církvích vítaná. Totéž čteme v Pavlově reakci na falešné učitele v Galatským 2,4–5:

• Totiž kvůli těm záludným falešným bratrům, kteří se vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. Těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepoddali se, aby při vás zůstala pravda evangelia.

Při pohledu na výše uvedené verše tedy neexistuje žádný biblický příkaz, který by křesťany v jejich domovech odrazoval od rozhovorů se Svědky Jehovovými. Kdybychom měli vykládat 10. verš z 2. listu Janova jako příkaz, abychom se vyhýbali Svědkům Jehovovým, potom bychom museli tento verš aplikovat na všechny nevěřící, včetně našich nespasených bližních a příbuzných, protože oni skutečně „nepřináší toto učení“ o pravdě evangelia, když vstoupí do našich domovů. Takový výklad by více posloužil záměrům nepřítele (který brání svým podvedeným následovníkům v poznání pravdy), nežli službě pro Boží záměr, jímž je přivést tyto ztracené duše k věčnému životu!

Co je naší povinností?

Písmo křesťanům jasně přikazuje:

• Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte. (1 Pt 3,15)

Vidíte snad v tomto verši něco, co by říkalo, že slovo „každému“ nezahrnuje někoho ze svědků Jehovových, kdo se vás ptá na vaši víru?

Přeloženo a upraveno z http://4witness.org

Překlad: Dominika Nováková