Můj Bože,
pomohl jsi mi vidět,
že ať už se těšíme a radujeme z jakéhokoli dobra,
jak dobrý je ten, který ho dává a který ho také může vzít.
Když člověk prochází 1. Janovým listem, je doslova přemožen velikostí Božího svědectví, které Bůh vydává jak v historii, tak i dnes a denně o svém Synu Ježíši Kristu. Bůh dal nejenom svého Syna, aby se narodil v lidském těle a zemřel na golgotském kříži, ale vydal nám o tom také svědectví skrze fakta, která si každý může ověřit (když čtete Bibli nebo pátrá v historických pramenech). A také o tom vydal zvláštní svědectví Duchem svatým – on je Pravda. V srdci člověka potvrzuje svědectví o Kristu jako pravdivé, a to je ten největší dar: víra v Krista Ježíše. V páté kapitole svého listu ve verších 11–13 nám apoštol Jan podává vysvětlení vzniku tohoto svědectví, proč vlastně píše svůj dopis církvi, proč vydává svědectví o Ježíši Kristu:
Bůh dává svého Syna lidem. Ježíš Kristus je Boží dar. Ale proč Bůh člověku tento dar dává?
To nám Jan sděluje ve svém evangeliu:
Bůh poslal svého jediného Syna právě proto, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný s Bohem. Už v 1. kapitole nám o tom Jan řekl:
Ano, zvěstuje nám Ježíše Krista, skrze kterého Bůh dává věčný život! Jde o nejdůležitější otázku v životě každého člověka – jde o věčný život. Kde strávíš věčnost? Proč je nejdůležitější? Jednoduše proto, že Bůh dal to nejvzácnější, co má, abychom mohli strávit věčnost v jeho blízkosti, hleděli na jeho slávu a měli podíl na jeho království. Celý Boží plán stvoření svědčí o důležitosti této otázky: Kde strávíš věčnost?
Bůh dokonale naplánoval celou historii. Dějiny vedl svou svrchovanou mocí, aby se jeho plán uskutečnil, aby vykoupil svůj lid z jeho hříchů (Mt 1,21) a uvedl jej do společenství s Bohem.
Jan tedy zvěstuje život věčný. Touha po věčném životě je přirozená, protože člověk byl stvořen k věčnému životu.
Člověk byl stvořen, aby odrážel svého tvůrce. Bůh je věčný, a proto není ani jeho obraz určen k zániku, ale k životu.
Jednou za Ježíšem přišel jakýsi mladík a ptal se ho, co má dělat, aby měl věčný život.
Zajímavé je, že Ježíš neradí, aby si mladík pořídil nejnovější pleťový krém, který jistě zahladí jeho vrásky a zpomalí projevy stárnutí na jeho kůži, ani ho nenabádá k pokusům na vlastním těle. Například minulý měsíc proběhla médii zpráva, že ředitelka jakési americké firmy vyzkoušela sama na sobě genovou terapii, která ji má omladit o 20 let. Mám obavu, že takový zásah do lidského těla přinese spíše vedlejší účinky a tato žena bude mít mnoho problémů. Jisté však je jedno: jednoho dne zemře jako každý jiný člověk na této Zemi. Lékem na smrt totiž není léčba těla, ale nové narození. Když se Nikodém v noci setkal s Ježíšem, ani nevěděl, na co by se měl zeptat. Ježíš mu musel pomoci, nemarnil čas a hned přešel k jádru věci:
A o několik veršů dál Ježíš Nikodémovi sděluje, že věčný život je jen a jen v Kristu Ježíši:
Lék na stárnutí a smrt nelze koupit v lékárně, ani ho nedovede naordinovat sebelepší lékař v nemocnici. Lékem na lidské stárnutí, lékem na smrt je jedině evangelium. Protože smrt je mzdou, trestem za hřích – a hřích je nevěra Bohu. Pán Ježíš chtěl, aby to učedníci dobře pochopili, proto jim vysvětloval:
Potřebujeme léčit nevěru Bohu a tím lékem je živá víra v Krista.
Proto je celý Janův list naplněný testy víry. Rozděluje své posluchače na ty, kteří se drží Krista, a na ty, kteří sice tvrdí, že poznali Krista (2,4), ale jejich život svědčí o opaku. Jejich vyznání víry je falešné. A tady dělá Jan službu svému sboru, potažmo celé církvi: Provází ji postupně skrze testy víry, aby si křesťané byli jisti, že patří Kristu.
Vyznání víry může být pravdivé, ale i falešné. „Ústy vyznáváme“, ale „srdcem věříme ke spravedlnosti“ (Ř 10,10). Pro jedny jsou proto Janovy testy víry posilou k ujištění se o své spáse a pro jiné výzvou k pokání. Verš 12 mluví jasně:
Život věčný je jedině v Kristu Ježíši. Bez něj není nic, co by se dalo nazývat věčným životem, bez něj je jenom věčná smrt.
Opakem života věčného je smrt. To je mzda hříchu, který nebyl vykoupen Kristovou krví. Sám Ježíš v Matoušovi 25,41 a 46 dává odpověď na otázku, jak dlouho taková smrt trvá a jak vypadá:
To je hrozná perspektiva, a proto si musíme dát pozor na falešnou představu o jistotě spasení. Jistota spasení neznamená, že když jsem někdy v minulosti rozumově souhlasil s tím, že Ježíš za mě zemřel, a přesto můj život učiněné vyznání vůbec neodráží, budu spasen. To je falešná naděje.
Mnozí židé v době Ježíše trávili svůj čas hledáním věčného života. Měli v ruce dokonce zjevení od pravého Boha – svatá Písma, která jim Bůh dal: Mojžíšův zákon, Proroky i Žalmy. Byli to lidé znalí Starého zákona, přesto jim to nejdůležitější unikalo. Ale Pán Ježíš odhaluje skutečnost, k čemu vede Boží zjevení:
Cílem Božího svědectví není Písmo samotné. Je to jen prostředek k poznání Krista, o něm vydává svědectví. Pro některé lidi v Ježíšově době se neporozumění účelu Písma stalo pastí. Zaměřili se na zkoumání Písma, ale odmítli toho, o kom Písmo svědčí – Krista. Proč odmítli Krista? Protože nemilovali Boha, říká Pán Ježíš:
Jejich cílem bylo oslavit se navzájem. A přitom nevěřili ani tomu, co četli v Mojžíšovi, a to je tragédie. Jak nábožensky vypadal život takových lidí, a přece spěli do zahynutí!
Nenechme se ošálit! Mluví-li se někde o Bohu, vyzdvihuje-li se Bible, ještě to nemusí znamenat, že je tu porozumění evangeliu. Jde o to, abychom se nesoustředili na prostředky, které nás mají vést ke Kristu, ale abychom s jejich pomocí došli až ke Kristu!
I my si musíme dát pozor, aby nám v ruce nezůstalo Písmo, ale my přitom zůstali bez víry v Krista. Písmo rozhodně potřebujeme. Ale ono není svatým artefaktem, kterému se budeme klanět. Bible je prostředkem Božího zjevení daného lidem. Cílem tohoto zjevení, Božího svědectví, je poznat Krista Ježíše, toho, který jediný zachraňuje můj život od Božího hněvu skrze víru. Věčný život není v úžasné znalosti Bible. Bůh nám nedá věčný život proto, že známe Písmo nazpaměť. Věčný život je v Kristu Ježíši. Máme jej, když věříme Kristu.
A přece je to právě Bible, skrze kterou jedině můžeme Krista poznávat. Není důležitějšího prostředku pro křesťana, kterým by mohl růst v poznávání Krista, než je Boží slovo. Proto je úžasná znalost Bible ta jediná správná a nejlepší cesta za Kristem.
Apoštol Jan se však obrací k těm, kteří věří ve jméno Krista Ježíše:
V řečtině je dokonce věta uvedena slovy, „toto jsem napsal“, jak uvádí česky např. Český studijní překlad. Všechno, co doposud apoštol Jan ve svém dopise napsal, slouží jednomu účelu: abyste vy všichni, kteří věříte v Krista, věděli, že máte věčný život. Jestliže jste prošli spolu s Janem všemi testy, které nám doposud předkládal, a vaše víra v Krista jimi byla potvrzená, pak to platí pro vás: máte věčný život.
Naše jistota věčného života je založená na pravdě o Kristově dokonaném díle. To je objektivní základ naší jistoty. Nedostáváme věčný život proto, že by se na nás Bůh podíval a řekl si: tenhle člověk žije pěkně, ten má právo být přijat do mého království. Nemáme jej ani proto, že by Bůh viděl, jak je naše víra pevná, jak je neotřesitelná a ve zkouškách nezlomná. Kdo z nás by byl potom zachráněn? Naše jistota musí stát na objektivním základě toho, co učinil Pán Ježíš:
Toho, kdo věří Kristu, prohlásil Bůh za spravedlivého:
Jak dlouho to potrvá?
Vše, co pro nás Kristus učinil, když nás vykoupil ze smrti k životu, i všechna jeho zaslíbení jsou základem, na kterém můžeme a musíme pevně stát. Boží slovo nelže, Bůh nelže.
Jak se pozná, jestli je tato moje víra živá? To je druhý, subjektivní, základ naší jistoty:
Kritériem není, zda jsem v životě ve všem dokonalý, ale jestli je na mém životě vidět, jak Kristus ve mně roste. Jestli se v něm zrcadlí Kristus čím dál více. Zda dorůstáme do zralého lidství měřeno Kristem. Jsme mu podobnější než před rokem?
O svátcích posvěcení jeruzalémského chrámu se Pán Ježíš procházel v Šalomounově sloupoví, když se ho židé ptali: Jsi Mesiáš? I oni chtěli vědět, jak nalézt věčný život. Mesiáš jim v tom pomůže.
Zatímco židé nevěděli, co si mají o Ježíši myslet, Boží Syn nás tu vyučuje nesmírně důležitou lekci: On přišel, aby svým ovcím, těm, které přišel vykoupit, dal věčný život. Já a Otec jsme jedno. Bůh dává věčný život. Ježíš dává věčný život svým ovcím. Dává jim víru, proto ovce slyší jeho hlas a jdou za ním. Ježíš dává svým ovcím věčný život (v. 28). Dar věčného života se dá získat jedině u Krista.
Pán Ježíš jde dál a vysvětluje, co to znamená, když on dává tak vzácný dar. On je Pastýř a úlohou pastýře bylo starat se o stádo, aby se mu dobře dařilo, aby prospívalo, a v neposlední řadě je měl chránit před nebezpečím. Ježíš Kristus je duchovní pastýř všech svých ovcí, Božích dětí. Stará se o nás, o své duchovní stádo, o svou církev. Jako dobrý pastýř nás Pán Ježíš pokojným hlasem ujišťuje, že nezahyneme na věky: to je věčný život (v. 28). „Ó, jak si může být Ježíš tak jistý? Což nevidí, co jsem to za člověka? Že mu slibuji věrnost a za chvíli už ho svým jednáním zapírám? Copak nevidí, že Boží přikázání opravdu dokonale nezachovávám? A to má být podle 1J 5,3 důkaz mojí lásky k Bohu! Pak té lásky asi moc nemám…“
Ale Pán Ježíš tu neříká, že nezahyneme navěky, protože dostatečně milujeme nebo že jsme dostatečně posvěcení, svatí ve svém způsobu života, v přemýšlení čistí, že jsme již svatí, jako Bůh je svatý (1Pt 1,16). Ne, křesťan, Boží dítě nezahyne na věky z jiného důvodu, než je jeho dokonalost. Ten důvod neleží v nás, ale mimo nás. Tím důvodem je, že sám nebeský Otec, Stvořitel nebe i země, věčný Bůh, mne drží ve své ruce (v. 29)! A nic mne z jeho ruky nevyrve! On nás drží ve své ruce. On je větší nade všecky (v. 30). Proto neexistuje nikdo a nic, co by nás od něj mohlo odtrhnout.
Apoštol Pavel v listu Římanům jen pečlivě rozvádí pod vedením Ducha svatého to, co řekl Pán Ježíš v Janovi 10. On nás střeží skrze víru – tu darovanou víru, která se však musí projevovat a musí růst.
Pokud získáte skutečnou jistotu o svém spasení v Kristu, potom budete už tady na zemi, na této straně věčnosti, zakoušet nebe a jeho království, protože budete chodit ve světle a pokoji Kristově.