Ach, Pane, který obýváš věčnost,

nebesa vypravují o tvojí slávě,

země o tvém bohatství,

vesmír je tvým chrámem.

Tvá přítomnost naplňuje nekonečnost,

přesto se ti zalíbilo stvořit život a předat blaženost.

Ty jsi mě učinil tím, kým jsem, a dal jsi mi vše, co mám.

V tobě žiji a pohybuji se, v tobě mám své bytí.

Tvá prozřetelnost stanovila hranice mého přebývání

a moudře spravuje všechny mé záležitosti.

Děkuji ti za bohatství, která jsi mi dal v Ježíši,

za jeho nezahalené zjevení ve tvém Slově,

kde vidím jeho osobu, charakter, milost, slávu,

ponížení, utrpení, smrt a vzkříšení.

Dej, abych cítil potřebu neustávajícího vlivu jeho spasitelné moci

a s Jobem volal: „Jsem tak bezvýznamný.“

A s Petrem: „Zahynu.“

S celníkem: „Slituj se nade mnou hříšným.“

Podmaň si lásku k hříchu v mém nitru.

Dej mi poznat potřebu obnovení stejně jako odpuštění,

abych ti mohl navěky sloužit a těšit se z tebe.

Přicházím k tobě v dokonale vítězném jménu Ježíšově,

nemám nic na svou obhajobu,

ani skutky, ani hodnotu, ani sliby.

Často bloudím,

často se vědomě vzpírám autoritě,

často zneužívám tvou dobrotu.

Mnohé z mých vin vyvstávají z duchovních výsad,

jen málo si jich vážím,

selhávám, mám-li je využívat ke svému prospěchu.

Ale nestává se, že bych se nestaral o tvou přízeň nebo nebral vážně tvou slávu.

Hluboce mě zasáhni, abych si uvědomoval tvou všudypřítomnost,

že víš o všech mých cestách a způsobech, o mém uléhání i o tom, jak skončím.

Přeložila Iva Suchá, z „Údolí vidění“ (sbírka modliteb puritánů)